Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@stinga píše:
já to nemyslím jako odsuzování, já to vidím jako nerozumné, mamčina kamarádka měla mamku, která byla celý život doma s jedním dítětem, protože manžel šíleně žárlil, když měli cca 60, pán se oběsil, protože byli na svatbě synovce a jeho žena tančila v těch 60 s někým jiným, než s ním - paní zůstala o životním minimu - a dcera s dvěma vnučkama na vysoké, ji musela dotovat - netrvalo to teda dlouho, paní zemřela v 62 na rakovinu prsu s metastázemi do mozku
nemusí to být vždy tak dramatické, ale prostě rozvod, smrt nebo vážná nemoc manžela může přijít a zůstat pak bez prostředků
Já si myslím to samé a zařídila jsem se podle toho, ale pokud to má někdo jinak, je mi to nějak jedno. Je to každého zodpovědnost, život, nemyslím si, že jediný náš model je správný. Pracuju na plný úvazek, máme dvě děti, obě se speciálními potřebami, takže je třeba jim ten čas věnovat. A ono to nějak funguje, děti rozhodně nejsou v družině a ve školce do zavíračky - ve 3 jsou obě doma a nevypadají, že by nějak strádaly, chodí na kroužky.. Víkendy a prázdniny trávíme spolu, nemám žádnou potřebuju je uklízet někam, abych mohla volný čas trávit bez nich
Jak to kolikrát vídám v okolí. Já osobně jsem spokojenější teď než když jsem byla na MD, práce mně baví, chodím tam ráda. Dokonce i ten svůj koníček si jakžtakž držím. Popravdě mi není jasné, co bych doma dělala, když jsou děti pryč.. jak bych ten čas nějak produktivně využila, když nepočítám práci na doma
Ale každý jsme jiný.. já si ráda přečtu, jak to chodí v jiných rodinách ![]()
Jasně, počítáme s tím, že plány bude potřeba operativně změnit. A je možné, že zjistíme, že to nepůjde a děti půjdou do školy/školky a já do práce.
Jen jsem tím chtěla ukázat, že my jsme tohle rozhodnutí učinili po zralé úvaze a zjišťování spousty informací. Není to žádné hurá rozhodnutí.
@Modesta pochopila jsem to správně, že plánuješ učit děti doma?
@terinka4444 píše:
@kvaček já myslím, že pokud se bavíme o ženách, které mohou být doma, a jsou v rodině takové finanční možnosti, že prostě mohou být doma, že fakt jako nesedí doma v domácnosti, ale žijí, je milion věcí, co se dá dělat. Pucovat domácnost je spíš to nutné zlo k tomu.Kdyby byly běžné částečné úvazky, a za rozumné peníze, tak, aby člověk nemusel dávat děti do školy na šestou a tahat je z postele v pět, nebo aby s nimi mohl být od těch dvou, půl třetí, neřešila by to spousta žen tím, že je prostě doma. Najít takovou práci je ale jaksi poměrně oříšek. Pak si člověk řekne, jestli mu stojí nějakých 300.000 za rok za to, a někdo vyhodnotí, že prostě nestojí.
Tohle je třeba můj případ. Když jsem měla první dceru tak už po pár měsících jsem kmitala do práce o víkendu na noční. Během měsíce šlo udělat max 7-8 nočních, výdělek cca 6000. Když bych šla na půl úvazek, který ve zdravotnictví není reálný, navíc to nikdy není půl úvazek tak se dostanu třeba na 13 000. A ne za to mi to nestojí. To jsem radši doma, chodím s holkama na kroužky, já sama chodím na jógu, do posilovny a na zumbu. Někdy, nejvíc tedy v zimě se doma nudím a koukám na nabídky práce, ale pak přijdou nemoci, léto a prázdniny a rychle mě to přejde. U nás doma prostě není kvůli práci může reálná abych pracovala být na půl úvazku ve svém oboru, to leda v jiném a úplně nevím co by mě bavilo.
@Moise píše:
to obdivuju![]()
Mě baví objevovat nové možnosti, jak děti něco naučit. Třeba když jsme jezdili výtahem k babičce, tak jsme říkali 1, 2… podle patra, kde jsme byli. A pak jsme jednoho dne šli ven a syn ukázal na číslici na značce auta a poznal ji. A pak ukázal na písmeno vedle, já řekla, co to je za písmeno, a pak jsme takhle každou procházku ukazovali
a potom jsme při malování psali písmenka… Teď dostane od babičky písmenka (ušitá že starých kalhot), ze kterých je možné sestavit oblíbená slova. A až tohle zvládne, posuneme se zase dál…
Já taky zatím nepracuji. Rodičák mám na 4 roky a v srpnu mi končí. S manželem jsme domluveni, že zůstanu zatím doma, nevím do kdy. Pro nás, nebo spíš pro něj je to pohodlnější. Jelikož já vypravim dítě do školky, nakoupim, doma něco poklidim, uvařím, jdu pro něj, v létě obstarám zahradu. Manžel je pracovně vytížený a pomoc od babiček nemáme. Letos dítě nastoupilo poprvé do školky a stále je doma. Takže nejsme kvůli tomu tolik ve stresu, kdo si bude brát paragraf… Chodím tedy od dvou let na brigádu, i když bych finančně nemusela, ale mám to jako takový „relax“. Každopádně já bych chtěla alespoň na poloviční úvazek. Ale zase se bojím, jak to bude s tím našim dítkem. Když teď každou chvilku je marod
Teď si tedy chci udělat nějaký kurz, který si zaplatím, ať se něco nového naučím. Ale zas budu přemýšlet, že nejspíš někam až bude teplo, zas kvůli nemocnosti. Jinak taky to poslouchám už teď, jak kdyby nás měl někdo živit. Upřímně, já třeba být dlouhodobě doma nechci. Já jsem celkem dost pesimista, člověk nikdy neví, co se stane. V okolí mám dost případů, kdy manžel opustil rodinu kvůli mileně a manželka byla v pr… I když mám muže fajn, tak taky nechci být na něm úplně fin. závislá. Jinak holky, zajímá mě, jak to řešíte s důchodem? To je třeba taky věc, kterou mi dost lidí pokládá a sama se s ní peru. Platíte si sociální?
@Modesta Chtěla jsem se zeptat, když plánuješ být celý život doma, jak budeš mít zajištěný důchod? Budeš si platit sociální? Jinak mě třeba přijde škoda, že děti ochudíš o kolektiv, myslím, že je to potřeba. Ale nesoudím
@vejilka píše:
@Modesta Chtěla jsem se zeptat, když plánuješ být celý život doma, jak budeš mít zajištěný důchod? Budeš si platit sociální? Jinak mě třeba přijde škoda, že děti ochudíš o kolektiv, myslím, že je to potřeba. Ale nesoudím
Tak kolektiv se dá zjistit i jinak.
A kdo z dnešní generace třicátníků počítá se státním důchodem, tak je hodně naivní. Když náhodou důchod mít budeme, tak to stejně nebude žití.
@Modesta píše:
Mě baví objevovat nové možnosti, jak děti něco naučit. Třeba když jsme jezdili výtahem k babičce, tak jsme říkali 1, 2… podle patra, kde jsme byli. A pak jsme jednoho dne šli ven a syn ukázal na číslici na značce auta a poznal ji. A pak ukázal na písmeno vedle, já řekla, co to je za písmeno, a pak jsme takhle každou procházku ukazovalia potom jsme při malování psali písmenka… Teď dostane od babičky písmenka (ušitá že starých kalhot), ze kterých je možné sestavit oblíbená slova. A až tohle zvládne, posuneme se zase dál…
Copak tohle absolvuje většina maminek, když jsou děti v batolecím a předškolním věku. Taky jsem si tvořila samo domo pomůcky, učila přirozenou cestou, děti jsou jak houby
Obsáhnout učivo prvního stupně je už jiná kategorie a o druhém ani nemluvím.
@Do-not-touch já jsem třeba člověk, co je pro kolektivní vzdělávání a děti bych doma učit nechtěla ani omylem. Slovy klasika, jen ať táhnou do školy
Nicméně mám kamarádku, která alternativněji smýšlí a ta má prostě stejně staré dítě doma a učí ho doma. A ona se sama se hodně vzdělává, aby to fungovalo. A hele, jako učivo, co ty děti proberou za jeden den, já mám s dcerou zmáknuté max do hodiny. Mluvím tedy o prvním stupni, nemyslím, že by to byla až taková potíž. Moje děti chodí do škol a chodit budou, ale nemyslím, že je to až takový problém, minimálně na prvním stupni. A ta volnost a svoboda, ta má taky něco do sebe.
@Do-not-touch píše:
Copak tohle absolvuje většina maminek, když jsou děti v batolecím a předškolním věku. Taky jsem si tvořila samo domo pomůcky, učila přirozenou cestou, děti jsou jak houbyObsáhnout učivo prvního stupně je už jiná kategorie a o druhém ani nemluvím.
Neřekla bych, že je to na prvním stupni až takový problém. Navíc v českých školách se bohužel děti učí spoustu nepotřebných věcí. Třeba k čemu je při dítě ve druhé třídě potřeba latinské názvosloví v češtině (synonymum, antonymum, apod.). Děti jsou tak zbytečně zahlcený naprostou zbytečnými věcmi pro svůj věk.
@vejilka píše:
@Modesta Chtěla jsem se zeptat, když plánuješ být celý život doma, jak budeš mít zajištěný důchod? Budeš si platit sociální? Jinak mě třeba přijde škoda, že děti ochudíš o kolektiv, myslím, že je to potřeba. Ale nesoudím
Vidím to jako @lucenka - nemyslím si, že budu dostávat důchod takový, abych mohla relativně slušně žít. A i to přispívá k mému rozhodnutí. Takže s manželem počítáme s tím, že budeme makat i jako staří a přitom spořit a až už to nepůjde, pomůžou děti (4 se o náklady podělí lépe než 1)
A co se týče kolektivu - to je první dotaz, který pokládá psycholog v PPP (musí individuální vzdělávání schvalovat). Na to jsem připravená. Jedná dle psychologů je nejlepší, když si dohromady hrají neřízeně děti různého věku (obvykle na hřišti), protože se učí, že se musí přizpůsobit.
A druhak bych chtěla, aby moje děti chodily na dva kroužky. Jeden sportovní a druhý ještě uvidím. Tam je řízená zábava dětí se stejnými zálibami.
@lucenka ano, děti jsou zahlceny příliš brzy nesmyslnými zbytečnostmi, ale toto je budou muset bohužel naučit i rodiče doma, protože dítě musí na přezkoušení do školy asi každý půlrok nebo nevím jak často