Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nedokážu si užít ani ty svátky (rozhádaní rodiče)
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
25.12.16 12:16
Nedokážu si užít ani ty svátky (rozhádaní rodiče)
Ahoj, já teĎ vím, že mi řeknete, že jsem přecitlivělá, že si to moc beru… ano, to je pravda…
Ale bohužel to nestačí a já tyhle věci nedokážu hodit za hlavu.
Mám rodinu, odstěhovala jsemse 100 km dalek. Mně samotné to vyhovuje, líto mi to blo hlavně kvůli mámě. Bohužel.
Naši co jsou sami, tak se jejich celoživotní občasné krize prohloubily Občas je to super a rozvádět se asi nebudou, le někdy jsou na sebe jak psi. Seřvou se do krve, máma pláče, neví co s tím, je to pro ni strašný. Táta je cholerik. Křivdy z mládí už na sebe občas vytahovali už když jsme byli děti.
Naštěstí nás berou a s námi problémy nejsou. Ale mně trápí, že oni nejsou šťastní.
A celé svátky bez nich jsem měla zkažené, protože mi máma neodpověděla na přání a táta napsal jen strohý mail. Takže hned já myšlenky, že se určitě strašně zhádali, že táta zase mlátil věcma atd. Prostě děs a já kvůli tomu si ten svuj štědrý večer neužila a jen na ně myslela. Až přijde partner, tak jim zavolám a popřeju, protože ji potřebuju slyšet, že je to ok. Ale tohle mě tísní a deformuje naprosto neustále. Každý rok, každou chvíli.
Kvůli tomuhle všemu jsem měla hrozný strach naše před cokoli stavět a od nich odcházet. První odstěhování, představení přítele, těhotenství, vlastní představa o svatbě, to všechno pro mě nebylo příjemné představení rodičům, ale příšerný, příšerný stres že nebudou rádi (máma že se odst+huju, táta že jsem těhotná atd)
k psychologovi chodím, ale tenhle problém se pořád nehýbe. Nevíte jak z toho ven? Vím, že já nemužu být zodpovědná za jejich život že to neovlivním, já to vím!! Ale nedokážu si pomoct.
Už jsem třeba přemýšlela i o hypnoze nebo o nějaké sugesci nebo podprahoé hlubinné terapii..
nevíte? Mně to ničí..mám svých problémů až táákhle nad hlavu i těch svých vlastních, a ještš tohle! Takhle si přece nemužu kazit Vánoce!
K dobru mi je aspoň to, že ten předešlý den, kdy jsme byli u nich na návštěvě, byl super, příjemný a milý! Aspoň, že tak.. a že i kdyby se naši pohádali moc zle, že je to přejde…že to bude dobrý. Ach jo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.12.16 12:33
Takovým syndromem hodné a poslušně dcery trpím taky. Radu nemám, jestli nepomáhá psychoterapie, tak už asi nic. Už máš dítě? Po narození malého se to u mě trochu zlepšilo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.16 12:40
Jj, taky jsem se vzdycky cítila odpovědná ta štěstí a spokojenost všech členu rodiny. Po narození dcery se to zlepšilo, po narození druhé je mi to volný už úplně, na blbosti nemám čas 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.16 12:51
No jedine, co si musis v sobe urovnat, je vedomi, ze jim nemuzes pomoci, kazdy si sve problemy musi vyresit sam.Blbe je, ze jejich hadky se odrazeji i na vztahu k tobe (viz prani a mail),mozna by pomohlo jim rict, jak moc te toto trapi. Anebo jim pomoci naucit resit spory-co takhle navrhnout jim parovou terapii? Trenink komunikace?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.16 12:55
Dítě mám, ale je to miminko… takže jsem na MD a cítím takovou jakoby povinnost jim s mimčem prostě dělat dál radost… vůbec nevím, kde se to vzalo. Už jsem jim volala, tak to bylo dobrý, popovídali jsme si a tak… takže dbrý. ale už bych se toho mohla zbavit. Možná až malej povyroste..nebo bude dětí víc:) ono to nejde hned, odstěhovala jsem se teprve před pár lety a bylo toho moc, bum partner, bum sěhování, bum dítě… ze svatby už jsou naštěstí nadšení, to předchozí už zkousli:))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.16 13:01
@Niemeyer Mám to velice podobné. Bohužel je to v nás, že si jejich problémy bereme osobně a to něco je zásluha jejich negativního působení. V průběhu let (už mi dávno není dvacet) jsem se jakž takž dokázala téhle tíže zbavit. Nikdy to nebude 100% OK, ale už s tím dokážu žít a neřešit to každou mikrosekundu svého života. To si prostě oni nezaslouží.
- Citovat
- Upravit
25.12.16 13:05
@Niemeyer Je potřeba začít myslet na sebe a svou rodinu. Tvoji rodiče jsou dospělí a svéprávní, nejsi zodpovědná za jejich štěstí. To je jejich vlastní život a jejich vlastní volby. Ostatně obecně spíš mají dělat radost rodiče dětem, že. Nebo snad chceš po svém potomkovi, aby byl zodpovědný za to, jak ty se cítíš? Spíš ne, že…
To že tě do té pozice dostali je jejich velká vina na tobě.
Chování, které předvádí jim na nějaké úrovni vyhovuje a proto spolu zůstávají a ty obehrané hry jedou furt dokolečka. Nikdo jim nedrží u hlavy pistoli a nenutí je chovat se jako kreténi, co ubližují lidem okolo. A ne, není jeden ten špatný a druhý ta nebohá oběť. Každý z nich má přesných 50% viny na tom, co se děje.
Proces uzdravování ran z dětství, proces skutečného dospívání sebou nese fázi, kdy se na svoje rodiče naštveš. Dříve či později na to v psychoterapii dojdte, jen k tomu potřebuješ sebrat odvahu.
Bez té fáze naštvání se a klidně i trošky přehnaného vinění rodičů se nedá dostat k pročištění všech těch starých ran a hlavně ke skutečnému odpuštění a osvobození se od starých pout. Po té, co se na tuhle nepříjemnou a bolavou výpravu vydáš neskončíš jako někdo, kdo nemá rád svoje rodiče. Spíš je budeš daleko lépe chápat, ale nenecháš si od nich ubližovat.
Jinak k těm „hrám“ je výtečná a zábavná knížka od Erica BErneho - Jak si lidé hrají. Chce to prokousat se teoretičtějším úvodem, protože pak jsou popisy jednoltivých „her“ vážně trefné a vtipné.
Tady je ke stažení v. doc formátu http://www41.zippyshare.com/…E3/file.html
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.16 13:19
@Niemeyer já tě chápu. Sice nebydlím ještě sama, ale s nimi doma. A už teď se děsím toho co bude v budoucnu. Jestli vůbec budou spolu a jak a jestli budou vůbec slavit vánoce. Matka odmítá totiž od tatky jakkékoliv dárky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.16 13:39
Take ti rozumim, ale prestan si nicit svuj zivot kvuli problemum druhych. Jsou to jejich trable, ne tvoje a ty je za ne nevyresis. To musi oni sami.
Maminka muze od otce odejit, pokud ji jeho cholericka povaha nici. Tvuj otec se muze naucit ovladat a nechat druhe dychat. Muzou udelat spoustu veci a je to jen jejich boj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.16 14:18
@Ou píše:
@Niemeyer Je potřeba začít myslet na sebe a svou rodinu. Tvoji rodiče jsou dospělí a svéprávní, nejsi zodpovědná za jejich štěstí. To je jejich vlastní život a jejich vlastní volby. Ostatně obecně spíš mají dělat radost rodiče dětem, že. Nebo snad chceš po svém potomkovi, aby byl zodpovědný za to, jak ty se cítíš? Spíš ne, že…To že tě do té pozice dostali je jejich velká vina na tobě.
Chování, které předvádí jim na nějaké úrovni vyhovuje a proto spolu zůstávají a ty obehrané hry jedou furt dokolečka. Nikdo jim nedrží u hlavy pistoli a nenutí je chovat se jako kreténi, co ubližují lidem okolo. A ne, není jeden ten špatný a druhý ta nebohá oběť. Každý z nich má přesných 50% viny na tom, co se děje.
Proces uzdravování ran z dětství, proces skutečného dospívání sebou nese fázi, kdy se na svoje rodiče naštveš. Dříve či později na to v psychoterapii dojdte, jen k tomu potřebuješ sebrat odvahu.
Bez té fáze naštvání se a klidně i trošky přehnaného vinění rodičů se nedá dostat k pročištění všech těch starých ran a hlavně ke skutečnému odpuštění a osvobození se od starých pout. Po té, co se na tuhle nepříjemnou a bolavou výpravu vydáš neskončíš jako někdo, kdo nemá rád svoje rodiče. Spíš je budeš daleko lépe chápat, ale nenecháš si od nich ubližovat.
Jinak k těm „hrám“ je výtečná a zábavná knížka od Erica BErneho - Jak si lidé hrají. Chce to prokousat se teoretičtějším úvodem, protože pak jsou popisy jednoltivých „her“ vážně trefné a vtipné.
Tady je ke stažení v. doc formátu http://www41.zippyshare.com/…E3/file.html
wow, moc děkuji za sofistikovaný komentář…děkuju a počtu si..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.12.16 14:29
@Niemeyer píše:
Ahoj, já teĎ vím, že mi řeknete, že jsem přecitlivělá, že si to moc beru… ano, to je pravda…
Ale bohužel to nestačí a já tyhle věci nedokážu hodit za hlavu.Mám rodinu, odstěhovala jsemse 100 km dalek. Mně samotné to vyhovuje, líto mi to blo hlavně kvůli mámě. Bohužel.
Naši co jsou sami, tak se jejich celoživotní občasné krize prohloubily Občas je to super a rozvádět se asi nebudou, le někdy jsou na sebe jak psi. Seřvou se do krve, máma pláče, neví co s tím, je to pro ni strašný. Táta je cholerik. Křivdy z mládí už na sebe občas vytahovali už když jsme byli děti.
Naštěstí nás berou a s námi problémy nejsou. Ale mně trápí, že oni nejsou šťastní.
A celé svátky bez nich jsem měla zkažené, protože mi máma neodpověděla na přání a táta napsal jen strohý mail. Takže hned já myšlenky, že se určitě strašně zhádali, že táta zase mlátil věcma atd. Prostě děs a já kvůli tomu si ten svuj štědrý večer neužila a jen na ně myslela. Až přijde partner, tak jim zavolám a popřeju, protože ji potřebuju slyšet, že je to ok. Ale tohle mě tísní a deformuje naprosto neustále. Každý rok, každou chvíli.Kvůli tomuhle všemu jsem měla hrozný strach naše před cokoli stavět a od nich odcházet. První odstěhování, představení přítele, těhotenství, vlastní představa o svatbě, to všechno pro mě nebylo příjemné představení rodičům, ale příšerný, příšerný stres že nebudou rádi (máma že se odst+huju, táta že jsem těhotná atd)
k psychologovi chodím, ale tenhle problém se pořád nehýbe. Nevíte jak z toho ven? Vím, že já nemužu být zodpovědná za jejich život že to neovlivním, já to vím!! Ale nedokážu si pomoct.
Už jsem třeba přemýšlela i o hypnoze nebo o nějaké sugesci nebo podprahoé hlubinné terapii..
nevíte? Mně to ničí..mám svých problémů až táákhle nad hlavu i těch svých vlastních, a ještš tohle! Takhle si přece nemužu kazit Vánoce!
K dobru mi je aspoň to, že ten předešlý den, kdy jsme byli u nich na návštěvě, byl super, příjemný a milý! Aspoň, že tak.. a že i kdyby se naši pohádali moc zle, že je to přejde…že to bude dobrý. Ach jo
uvažuji nad rozvodem protože nechci aby naše děti dopadly takto. také mám po boku cholerika. Děti ještě nechodí do školky. myslíš, že byste byli všichni šťastnější, kdybyste nevyrůstali v tomto prostředí? starší dcera je taky extrémně citlivá a je jasné, že by nakonec dopadla jako ty a trápila by se pro ostatní…
- Citovat
- Upravit
25.12.16 20:06
Já to mám stejně. Pomáhá mi na to čas, kdy se nevidíme. Čím delší je časový interval, kdy se nevidíme, tím míň jsem citově zaujatá. Nejdřív to bylo 14 dnů, pak měsíc. My se totiž s jedním příbuzným neviděli dva roky, jen na Vánoce a mě jeho problémy neovlivňovali. Pak jsme se začali vídat častěji, jednu dobu u mě bydlel, a bylo to horší. Takže za mě, omezit styk.
Taky mě napadlo, jestli podvědomě nechceme mít věci pod kontrolou a proto je řešíme, i když nám do nich nic není. Něco jako: „Chci, aby to bylo podle mě, tak to budu řešit.“ To mě napadlo v souvislosti s tím, jak tu někdo psal, že to těm lidem, kteří se hádají, apod. vyhovuje. A my to řešíme, protože nám to nevyhovuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
