Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nejraději bych ji naplácala :(
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.6.15 13:05
@fiona313 Přesně tak, někdy můžeš vysvětlovat horem dolem, ale je to jen horší, plesknutí přes zadek v některých případech může být jen k užitku. Příště stačí začít počítat, že na „tři“ přiletí rána na zadek a oni si dají pozor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:05
Mam skoro tříletého a kdyz začnu mít jen trosku dojem ze zkouší povolovat hranice tak zakročim a „pritahnu“ opratě ještě tvrdseji. Ono totiž povolit můžeš vždycky ale přitvrdit ve výchově to je skutečná fuška.
Osobně bych byla důsledná, žádné sladkosti a řev by naprosto neplatil. Atakovani ostatních deti okamžitě a ostře zarazit. A co se biti tyce 
hele ja jsem zastánce starého přísloví co se u nas traduje. " ohybaj ma Mamko dokud som ja Janko, až ja budem Jano, neohneš ma mamo" takze na zadek u nas nekdy je a dokonce i placanec vareskou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:07
@Anonymní píše:
Takto jsem to přesně dělala.. když něco takového udělala, řekla jsem ji ještě jednou a jdeme pryč.. když to udělala.. tak jsem odešly.. samozřejmě, že s jekotem.
Druhy den. jsem šly kolem hřiště.. říkám budeš hodná jinak zase odcházíme.. Samozřejmě to zase udělala šly jsem pryč. Včera jsem šli kolem hřiště říkám nejdeme protože tam zlobíš.. jekot, ale nešly jsem tam.. Dneska jdeme kolem hriště.. Ptám se budeš hodná.. ona se na mě usmala.. říká ano mami.. a co myslíte, že bylo na hřišti..
Ok, tak se prostě na hřiště nejde. Zdá se, že ti to dělá vyloženě naschvál
Pokud nastupuje do školky v září, tak potěš pánbůh. Přitvrdila bych a to hned.
Myslím si, že „jemně plácnout na zadeček“, jak píše @fiona313 tady bude k prdu Akorát se ti vysměje, to mohlo zabrat někdy na začátku, teď už Vás má na háku.
Ale třeba překvapí.
Myslím si, že někdy přijde moment, kdy je potřeba přestat vysvětlovat a začít konat. A i když je v tom násilí páchané na druhých, tak já nezastávám názor, že když ji plácneš ty, bude si myslet, že může i ona. Na to už je dost stará aby pochopila trest.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:07
@Jana206 píše:
@jenny.fields Přesně tak, a takové spratky na hřišti potkáváme. Většinou jsou to jedináčci nebo první děti, které zatím nemají sourozence. S druhým a dalším většinou rodiče vystřízliví.
Tím netvrdím, že všechny první děti jsou takové, znám i dobře vedené, ale to jsou většinou děti pedagogických pracovníků nebo třeba školnic ze školky a školy, které viděly stovky různých dětí a různých povah a vědí, co taková volná výchova může nadělat.Zrovna včera dcerku kamarádky shodil z houpačky asi tříletý kluk, z takové pružinové, aby se mohl houpat on. Já jsem to celé viděla, kluka jsem seřvala, maminka s pupkem mu jen něco klidně domluvila a jelo se dál, ranař zase předbíhal děti na skluzavce
Proč by měly být hodné děti jen děti učitelů a školnic? Já mám třeba čtyřletou holčičku jednináčka (zatím) a je to zlatíčko. Nepředbíhá, nepere se, děti nebije, je slušně vychovaná.
A takových znám ve svém okolí hodně a jejich rodiče nejsou ani učitelé ani školnice… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:09
Myslím že facky a bití nic nevyřeší. Tohle je chyba která se stala už na začátku výchovy. Tohle dítě nemá hranice a pravidla. Mělo být „odjakživa“ zavedeno, že ráno se vstane, vyčistí si zoubky, převeleče se, nasnídá se.. Atd. Dítě potřebuje režim. Když mluvím o řežimu, pravidlech a hranicích-nemyslím tím bití!!! Dítě se nemá bít, ale má mít nastavene hranice. Jde to i bez fackování apod! Ten kdo tyto pravidla nenastaví, dítě si dělá co chce a pak dojde k selhání rodiče a následnému bití. Takový rodič je ubožák. Za své chyby bude bít dítě. 
Nechápu že takhle malé dítě chce bonbonky už z rána. To u nás neexistuje!! Ani se nedivím že se takhle chová, nějakou tu váhu bych přičítala i cukru, na kterém je očividně závislá. Dítě, které jí cukr, je nervozní, vzteklé, hyperaktivní atd. BUĎTE DŮSLEDNÍ! ZAČNĚTE TVOŘIT HRANICE, PRAVIDLA A REŽIM! Dítě se pak bude cítit v bezpečí a uklidní se! K fackám by nemuselo dojít, kdyby jste te hranice a pravidla nastavili už od začátku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:10
Anonymní, trošku jsem si tvým příspěvkem zavzpomínala na náročné batolecí období svého synka 
Některý děti jsou na zabití 
Jak píšou holky, žádné sladkosti, vlasy ostříhat, pokud se nechce česat, být důsledná a stejně tak i manžel, žádný že se ti směje. Jak se chová, když je s ním?
Syn dělal jako malý tříletý hodně z těch věcí, které píšeš. A na zadek za to dostával a víš co? Nemělo to vůbec žádný efekt. Něco provedl, dostal na zadek (a to vůbec ne symbolicky), bylo mu to vysvětleno a co myslíš? Do deseti minut to udělal zas. Žádný trest na něj neplatil - neměl oblíbenou hračku, když se mu něco zakázalo, tak ho to většinou nijak netankovalo, sladkosti nejedl, jakože bychom je zkrouhli za trest. Mezi dětmi byl taky agresivní No zkrátím to, jsem velice ráda, že to máme za sebou a že druhé dítě takové není, jinak bych si šla hodit.
Když začal ječet u snídaně, že jíst nebude, tak jsem si ho nevšímala, jídlo sklidila. Když dostal hlad, tak měl smůlu 
Dostal až další jídlo. Jestliže se nechtěl oblíkat, vystrčila jsem ho ven do mrazu tak jak byl, ať si jde tedy v tričku. Většinou pomáhalo, když na vlastní kůži zažil, jak je to nepříjemný, když neudělá, o co ho žádáš.
Minimalizuj příkazy. Vypozorovala jsem, že syn právě takhle - vztekáním, seknutím - reaguje na příkazy. Takové to striktní obleč se, udělej. Jde to říct i jinak, navést ho na to hrou, odvést pozornost. Je to náročné na trpělivost
Nepomůže tady nic jiného než stanovit pevné hranice, nepovolit, být za jedno s manželem a vydržet. Prostě nenechat si skákat po hlavě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:15
Nemusíš ji hned tlouct, prostě jen trvej na tom co řekneš. A to splň- to špatné i to dobré.
- Bonbonek bude po snídani a kdyby ses na hlavu postavila a šoupala ušima dřív ho nedostaneš!
- Co? nechceš tu být sama? No tomu rozumím, tak se obleč a pospěš už máš připravenou snídani i ten bonbon po ní..
- Nechceš? nu, tak to ale nestihneme hřiště, co se dá dělat..
- Ještě jsi se neoblíkla? tak já si jdu rozdělat nějakou práci a ty si dělej co chceš- pohádka/hřiště/ cokoli, ale nebude dřív než to dodělám, musíš počkat..
Jde jen o to nepovolit a ANO bude to náročný minimálně první týden protože bude řvát, řvát a řvát ale potom plíživě pomalu se dostaví výsledky. Jen je nečekej hned. Jestli je na hřišti agresivní prostě tam nebude chodit. Odešla bych třeba po 150.. musíš vědět co má ráda, jakou páku na ní můžeš vytáhnout jako odměnu.
Klidně spolu vytvořte nástěnku s obrázky- ráno se probudí-dítě v posteli, pak koupelna-obrázek zubního kartáčku, pak oblečení, pak obrázek hrníčku s chlebem.. choďte se dívat jestli jste na něco nezapomněli.. chce to jen důslednost a trošku řádu. Až bude vědět co a jak přestane tak kopat do postraňků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:15
@Anonymní píše:
Holky prosím o radu.. jsem nešťastná.. a už nevím jak dál.. tak to prostě dál už nejde..
Máme dceru v dubnu ji byly 3 roky.. Do teď byla celkem hodné dítě.. ale těma 3narozeninama jakoby se všechno změnilo.. Je šílené uječená, uvztekaná, zuřivá
Snažím se poodobrém s ní komunikovat.. ale nejde to.. manžel ten už to vzdal uplně (říkal, že jsem ji měli dávat na zadek už když to začalo.. teď si s ní nevíme rady)Popíšu náš den.. probudí se.. začne řvát, že chce bombonek.. řeknu teď jsem vstali.. pujdeme posnídat.. a jestli budeš pěkně jíst tak bude bombonek.. začne řvát, že nebude jíst.. řve a řve.. (nebrečí, jen prostě provokativně řve) zvednu se, že odcházím začne ječet at nechodím pryč, že tam nechce být sama.. tak říkám pojď jdeme si hrát.. tak vyleze z postele.. chvilku si pohrajem a říkám jdeme se převlíknout a popapat.. zase jekot a utíká pryč, ona se převlíkat nebude… padají ji vlasy do očí, říkam pěkně pojd musíme dat sponečku jinak tě budou bolet oči.. schválně si dá ještě vlasy přes oči.. a vyplazne na mě jazyk..
Na hřišti když se někdo houpe na houpačce je schopna to dítě shodit dolu aby se mohla houpat ona. Je zima, ona se začne svlíkat.
Jsem na skluzavce, ona schodí chlapečka aby mohla jít na skluzavku. Plácne někoho na písku lopatkou. Na trampolíně tak jedhnu holčičku držela pod krkem.. at měla fialové místo.
Tchýně mi říkala, že manžel byl taky takový, ale oni ho bili.. a pry se to zlepšilo.. Tchyně mi říká, že si s ní za chvilku nebudeme vědět rady
Po dobrém to opravdu nejde.. Co mám v takových situacích dělat. Večer chodím sní spát.. V klidu se okoupeme přečeteme pohádku.. a začíná sajgon.. skáče po posteli. leha si všemožně..
ja už nevím jak se mám zachovat.. chci aby měla spon trošku respekt.. nechci ji bít nikdy jsem ji ještě neplacli.. pořád se snažím vysvětlovat.. být důrazná. ale manžel se mi už směje.. že to všechno je k ničemu,..
Už tvůj nadpis něčo značí, proč to neuděláš? ne bít, to nikdo netvrdí, ale naplácat už by malá asi potřebovala!!!
Ukázat určité hranice a hlavně důslednost. Já bych naplácala 
když už by to nešlo jinak 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:20
Kdyby se dalo mlácením dětí předejít vzdoru, tak by na světě byly jen a jen nešťastné děti bez sebedúvěry! Napadlo vás třeba zajít k dětské psycholožce a poradit se s ní? Nejdřív je nutné dítě pochopit, vědět, co se s ním momentálně děje a pak jde všechno snáz.
Měli jsme také problémy, i když ne takového kalibru. S manželem jsme se poradili s dětskou psycholožkou a od té doby je klid.
Co se týká scény na hřišti, nevím, jak to máš nastavené. Ale dost často vídám maminky na hřišti jak sedí a koukaj do mobilu a jejich tříleté dítě si dělá co chce a jak chce. Tříleté dítě ještě neumí navazovat vztahy a proto bychom s těmi dětmi měli být a doprovázet je a rozhovory moderovat. Také respektovat vlastnictví, když nechce půjčit vlastní hračku - je to ona sama, kdo si o ní rozhoduje - vcítění se do druhého a tedy i dělení o hračky přichází mnohem později. Na hřiště berte tedy i své lopatky a to, co je erár je, jak já synovi vysvětluju, pana starosty a ten chce, aby si s tím hráli všechny děti. Ona se takhle nechová schválně, je to přirozené období každého dítěte a u každého dítěte trvá různě dlouho s jinou intenzitou.
My už máme skoro vystaráno, stačila nám jedna jediná návštěva psycholožky. Toto období vyžaduje hlavně klid a nenechat se unést a dítě mlátit! Stanovit mantinely, chovat se férově, dodržovat sliby, připravovat na to, co bude následovat. Když trest, tak nejprve výstraha nebo počítání do 3…ale vždy upozornit, co bude následovat. Vysvětlovat, vysvětlovat - neposlechneš, fajn, jde se domů - i s řevem, válejícím se dítětem a ostudou po celém okolí.
Jinak se z toho zblázníte a pokud jí budete mlátit naděláte více škody než užitku. Tvé tchýni se to možná osvědčilo, jak si ona myslí…nebo nejspíš období vzdoru přirozeně odešlo, jak to ve vývoji dětí chodí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:23
Máš holčičku pěkně rozmazlenou, měla by pochopit, že není středobodem. S tvého vyprávění jsi na ni vážně moc mírná. Čert vem řev a vztekání doma, to bych ignorovala tak ať si řve, ale ubližování ostatním dětem je už trochu moc. Kdyby moje dítě ublížilo záměrně jinému seřvala bych ho na tři doby.Jsou věci, které si děti dovolit prostě nemůžou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:24
U nás už jedeme třetí kolo období vzdoru, je to trošku jiné když už je to třetí dítě jak u prvniho.
Já už se s nima nepárám, udělá co nemá, nemluví se nebo po varování přestaň nepřestane, přijde trest okamžitě do pokoje do postele a dokud se nebudeš slušně slušně a neomluvíš se, budeš v posteli. Žádné chci bombonek ne jídlo. Pokud si nesníš co máš nemáme se co o sladkostech bavit. Bez prosím/děkuji neslyším.
To víš každé dítě to zkusí, každé si tím obdobím vzdoru projde.
Do jisté míry jsem ochotná tolerovat, že je to jen období, že z hodných dětí dělá nevychovance 
, ale na druhou stranu jsem tu od toho, aby když něco udělají zasáhla, přece nenechám moje dítě ubližovat druhým děckám bez trestu a aby skákalo všem po hlavě.
Musíš být důsledná a hlavně vydržet to přejde, když řekneš ne, dost, tak prostě ne dost a né, že tvé dítě s tebou točí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:24
Mazec. Mam tri. Dve velke velmi hodne slecny a rok pul baby a i to uz zna hranice - desetkrát ti reknu nehaxej písek do bazénku…po jedenáctý dostanes přes ruku…sakra rychle to pochopi.
Vis co platilo a platibna moje deti - zvýšený a velmi prisny ton hlasu a oslovení Barboro. Hano…zadny tutu nini vysvětlování…k telesnym trestum sem musela sahnout velmi zřídka…ale tu vasi malou…ja bych se asi neudržela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:29
Zakladatelko, Holčiččka Ti bohužel přerůstá přes hlavu a tady je asi škoda každý rány která padne vedle (nemyslím tím zmlátit do modřin či facky atd ale jedna dobře mířená přes zadek opravdu neuškodí ) musíš si stát za svym žadný že nepůjde snídat a chce aby si s ní zůstala v ložnici prostě nezájem Ty si řekala že se jde vstávat tak jdi a kašli na ní ať se tam třeba zblázní (neboj nezblázní pouze se vyřve a příjde sama ). Nechce sponky? Nezájem vezmu nůžky a vlasy ostříhám. týrá děcka na hřišti? Nezájem dostane na pídel a jde se dom. Nechce jíst? nezájem nemusí ale do dalšího jídla bude o hladu atd atd…Musíš prostě vytýčit hranice a nepovolit a ona se srovná neboj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:31
U nás platí počítání do tří. Pak přichází buď trest nebo zákaz. Nepočítám u každé kraviny, nechávám to opravdu na důležité věci nebo když už mi notně lezou na nervy. Jednou jsem hlídala synovce, byl podobného ražení jako tvoje holčička a při takové scéně jsem ho zvedla do výšky mých očí a stačil pohled a přes rty moje rozzuřené: tak a dost… Světe div se, dítě pochopilo rychle. Nemusíš ho hned bít, ale musí pochopit, že kápo jsi doma ty a tvůj manžel. Tečka.
Musíš si ty sama uvědomit, že tvoje dcera bude daleko šťastnější, když bude mít hranice, takhle se trápíš nejen ty, ale především ona.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.6.15 13:32
@lllucie píše:
Mazec. Mam tri. Dve velke velmi hodne slecny a rok pul baby a i to uz zna hranice - desetkrát ti reknu nehaxej písek do bazénku…po jedenáctý dostanes přes ruku...sakra rychle to pochopi.
Vis co platilo a platibna moje deti - zvýšený a velmi prisny ton hlasu a oslovení Barboro. Hano…zadny tutu nini vysvětlování…k telesnym trestum sem musela sahnout velmi zřídka…ale tu vasi malou…ja bych se asi neudržela…
to je právě ten problém - některé děti to nepochopí
Mám doma dva extrémy. Prvnímu klukovi bych musela tu ruku urazit a ještě by to nepochopil a ke druhému dítěti přistupujeme stejně (výchovně) a jí stačí bohatě jen říct, aby to nedělala, kývne a poslechne. Za 2,5roku ještě nebyl důvod přemýšlet o tom, že bych ji plácla.
Moje máma byla z něj taky nešťastná a myslela si, že jsme na něj příliš benevolentní, no vzala si ho na víkend a vracela s očima navrch hlavy, že toto snad není možné.
Klasický příklad s horkou troubou - dcera si nemusela ani sáhnout, stačilo jí říct, že je to horké a ať tam nesahá. Syn si sáhl několikrát do hodiny, i drobné spáleniny měl.. sáhnul si znova
Peklo. Dnes je mu 6 a je vcelku normální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
