Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@evick2 Určitě chyba maminky, má už i druhého syna a z toho rostě to stejné ![]()
Ale to jsem uvedla dost ostrašující příklad…Je mi jasné, že s výchovou to bude asi hodně jiné, než mám teď představy, ale na druhou stranu mám vzor v tom jak nás vychovávali rodiče a určitě z toho něco chci zachovat…
Ale kdyby mi dítě chytlo hysterák v obchodáku a bouchlo sebou o zem, tak ho nechám nebila bych ho, ani mu nedomlouvala, v tu chvíli ne.. ![]()
@Lasislava1 no já mám vztekliny, ale toho nás ušetřili, i když nějaký řvaní že chci to auuutooo bylo. Dřív děti v obchoďácích neřvaly protože žádné nebyly. Byl konzum nebo jednota. Když rodiče chtěli hračky tak pochybuju že děti do hračkářství tahali nějak často a teď jsou hračky strategicky rozmístěné po celém obchoďáku.
Podle mě to patří k vývoji- období vzdoru(ne ty hračky
). Proto je třeba fakt důslednost. Zakladatelka se nám doufám ještě ozve jak pokračuje, protože určitě se mnou mnohé budou souhlasit je to záběr na nervy (teda pro mě ano
)
@evick2 píše:
@Lasislava1 no já mám vztekliny, ale toho nás ušetřili, i když nějaký řvaní že chci to auuutooo bylo. Dřív děti v obchoďácích neřvaly protože žádné nebyly. Byl konzum nebo jednota. Když rodiče chtěli hračky tak pochybuju že děti do hračkářství tahali nějak často a teď jsou hračky strategicky rozmístěné po celém obchoďáku.
Podle mě to patří k vývoji- období vzdoru(ne ty hračky![]()
). Proto je třeba fakt důslednost. Zakladatelka se nám doufám ještě ozve jak pokračuje, protože určitě se mnou mnohé budou souhlasit je to záběr na nervy (teda pro mě ano
![]()
)
Dobrej postřeh
![]()
@Anonymní píše:
Holky prosím o radu.. jsem nešťastná.. a už nevím jak dál.. tak to prostě dál už nejde..![]()
Máme dceru v dubnu ji byly 3 roky.. Do teď byla celkem hodné dítě.. ale těma 3narozeninama jakoby se všechno změnilo.. Je šílené uječená, uvztekaná, zuřivá
Snažím se poodobrém s ní komunikovat.. ale nejde to.. manžel ten už to vzdal uplně (říkal, že jsem ji měli dávat na zadek už když to začalo.. teď si s ní nevíme rady)Popíšu náš den.. probudí se.. začne řvát, že chce bombonek.. řeknu teď jsem vstali.. pujdeme posnídat.. a jestli budeš pěkně jíst tak bude bombonek.. začne řvát, že nebude jíst.. řve a řve.. (nebrečí, jen prostě provokativně řve) zvednu se, že odcházím začne ječet at nechodím pryč, že tam nechce být sama.. tak říkám pojď jdeme si hrát.. tak vyleze z postele.. chvilku si pohrajem a říkám jdeme se převlíknout a popapat.. zase jekot a utíká pryč, ona se převlíkat nebude… padají ji vlasy do očí, říkam pěkně pojd musíme dat sponečku jinak tě budou bolet oči.. schválně si dá ještě vlasy přes oči.. a vyplazne na mě jazyk..
tak to pokračuje celý den.
Na hřišti když se někdo houpe na houpačce je schopna to dítě shodit dolu aby se mohla houpat ona. Je zima, ona se začne svlíkat.
Jsem na skluzavce, ona schodí chlapečka aby mohla jít na skluzavku. Plácne někoho na písku lopatkou. Na trampolíně tak jedhnu holčičku držela pod krkem.. at měla fialové místo.
Tchýně mi říkala, že manžel byl taky takový, ale oni ho bili.. a pry se to zlepšilo.. Tchyně mi říká, že si s ní za chvilku nebudeme vědět rady
Po dobrém to opravdu nejde.. Co mám v takových situacích dělat. Večer chodím sní spát.. V klidu se okoupeme přečeteme pohádku.. a začíná sajgon.. skáče po posteli. leha si všemožně..
ja už nevím jak se mám zachovat.. chci aby měla spon trošku respekt.. nechci ji bít nikdy jsem ji ještě neplacli.. pořád se snažím vysvětlovat.. být důrazná. ale manžel se mi už směje.. že to všechno je k ničemu,..
To je u nás v obměnách denní chleba už přes rok
pomáhá důslednost, zjistit, co na malou platí (na prcka neplatí bití, to beru až jako poslední možnost, posílám za dveře a nepustím pohádku, nechce jíst, at nejí, ale nebude nic), trpělivost a klid
a vydržte, bude to lepší, taky čekám, až to bude lepší ![]()
@Lasislava1 píše:
@evick2 To fakt? Jakože je hladné, tak kopne do prodavačky?
a co ti na tom přijde divného? ano, je to nestandardní chování, ale když je dítě unavené, hladivé, tak uvažuje a jedná zcela jinak. A jsou děti, které prostě jsou ještě příliš malé, aby řekly: „mám hlad, proto jsem nevrlý.“ To vidím an svém synovi. když jde se mnou nakupovat vyspalý, najedený apod, tak ani nepípně, i když by mohl. ale jakmile je např. po nemoci nebo má hlad, tak to jen vlítnem do krámu, vemem honem to nejnutnější a mizíme.
@Black Cat píše:
Píšu, že tam dcera byla sama, takže žádný jiný dospělý, kromě toho zmiňovaného tatíka, tam nebyl…Co se týká toho navrchu, tak si myslím, že naši rodiče byli poměrně přísní, většina z nich vychovávala právě metodou bitky, vařečky nebo facky. Takže já bych se opravdu ráda ubírala jinou cestou a výchovné metody tady zmiňované jsou mi k prdu. Protože si opravdu myslím, že tudy cesta nevede. Sama se snažím svému dítěti hranice stanovit, ale když mu něco říkám po tísící a on si to stejně udělá po svém, tak nevím, jak na něj. Podotýkám, že moje dítě nikomu neubližuje na hřištích, nekope do prodavaček ani do mě. Neposlouchá ve smyslu, že utíká, hazarduje, nechce se oblékat apod. S oblékáním nevidím smysl v radách typu, vyšoupni ho ven nahýho apod. To by na mě taky mohl někdo brzo zavolat sociálku…
Opravdu čekám, kdo tu sem dá nějaké opravdu smysluplné rady… zatím jich tu moc není.
Tak k tomu nikdy nedošlo. Stačilo, když jako batole nechtěl v mrazu čepici, tak jsme šli bez ní, a ani ne za 5 minut byl rád, že si jí může nasadit. Jinak stačí říct, že do školky ho klidně můžu vzít v pyžamu, a s převlékaním není problém. ![]()
@Lasislava1 píše:
@brko No představ si, že mi to teda přijde divné…
ono to chce zkusit občas tu situaci vidět očima toho dítěte… nebo se snažit těm situacím předcházet. Ne, že jsem ráno byla lenošná jít do obchodu a ted tam narychlo táhnu uknouraný děcko a spolíhám, že bude jak milius. Za takovou situaci-že se dítě vztekne-v takovém případě mohu jen já. A to tím, že jsem viděla jen sebe.
snad jsem to napsala srozumitelně, blbě se mi popisují situace.
@mahdalka píše:
Já přesně nechci, aby tohle vyrostlo z mýho syna.Je mu 20 měs. a taky pomalu začíná zkoušet co si může dovolit. Dětem na písku klidně vytrhne lopatku z ruky, dítě co stojí ve frontě na klouzačku odstrčí, teď prvně vysypal holčičce na hlavu písek. Rve děti za tričko, tahání vlasů už dlouho nebylo. Vždycky ho plácnu s tím, že si s ním nebude chtít nikdo hrát a že tohle se nesmí.
Tuhle v metru začal ječet, že jsem ho nevytáhla z kočárku, páč chtěl sedět vedle mě na sedačce a jak byl vzteklej, štípnul mě do ruky.
Kolikrát taky nevím jak správně reagovat, ale pokaždý dostane pře ruku s vysvětlením, že tohle se nedělá. Myslíte že mám přitvrdit?
Představuji si popsanou situaci: Batole chce lopatku, vytrhne ji nejblíž stojícímu dítěti, ty přídeš, plácneš, řekneš, že se to nedělá, a nikdo si s ním nebude chtít hrát… Je to tak?
Jak z toho batole má pochopit, jak se to vlastně správně dělá? Já bych taky zakročila, ale s tím, že lopatku vrátim tomu, komu ji uzmul, řeknu, že když si chce něco půjčit, musí poprosit. Pak bych šla s ním, „společně“ poprosila, poděkovala, trvala na tom, aby dítě poděkovalo taky. Na plácnutí tam důvod vůbec nevidím.
@brko No a četla jsi co jsem psala já? Tu rodinu znám, pak kluk rozbil výlohu, přes upozořenění servírek v Delicaně schválně patlal prstama po skle, i po upozornění maminky.. neříkám, že je vinné dítě, určitě matka… Ale já soudila tu situaci, jak ji mamka vyřešila, ne to dítě.. Tomu musí dát hranice rodič…
Proč by měl někdo volat sociálku proto, že vidí batole v krátkým rukávu, který vyjde ze dveří a do pár kroků zjistí, že je mu zima a dobrovolně se obleče?
![]()
Zakladatelko, krátká a snadná rada: Nevysvětluj. Konej. Bezodkladně, ihned jakmile to situace vyžaduje. Takhle malý mozeček vysvětlování nepobere.
@evick2 píše:
@Lasislava1 vždyť píšu že ne, je třeba zakročit. Ale taky vím že děti když jsou třeba přetažené, hladové nebo mají jinou nepohodu se chovají mnohem hůř, než normálně, umí se taky předvádět.Chci tím říct že z jedné situace těžko posoudit jestli to dítě dělá pořád a maminka je opravdu pořád tak benevolentní nebo mají za sebou těžký den a jediná síla už je jen na to dostat se domů. Když vím že kluci jsou přetažení tak bych si plácáním fakt nepomohla, ani sobě ani jim. Já třeba trvám na omluvě a to můžou být třeba vyhladovělí (nadsázka) omluvit se musí, když se k někomu chovají nepatřičně.
a jak je donutíš? Syn, když si postaví hlavu, tak prostě neřekne a hotovo.. Nerýpu, chci radu ![]()
To vás před pořizováním si malé nenapadlo, že to dítě bude náročné a bude třeba neztrácet hlavu a vysvětlovat? Je to prostě období vzdoru, které se takhle projevuje snad u každého dítěte. Měli jste klidně mírnějším způsobem nastolit pravidla už před ním, není to jednoduché, ale k něčemu to vede, teď by to bylo lehčí. No, už je na to asi pozdě a menší naplácání bude třeba… Optimální by bylo jí už dál nevyhovovat a prostě ji ignorovat, možná bude stačit dokonce už jenom tohle, však to zkuste.
@Tamtama prostě tam stojím dokud se neomluví, většinou maximálně po třech omluv se! se omluví… Pokud se skutečně zabejčí, což se stalo, mám dojem jednou, tak jsem se omluvila za něj a on dostal zákaz pohádek, což v tu chvíli vzal v klidu, protože si nemyslel že to dodrzím.. večer pak bylo jiné posvícení.. ![]()