Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Želmíra píše:
Pochopili to všichni napříč generacemi a já sama si z dětství pamatuju, že jsem to brala tak, že rodič je prostě rodič a to, že něco dělá rodič, neznamená, že já to můžu dělat taky. Všechny děti ví a vždycky věděly, že plesknutí je trest za něco a taky ví, že ne všechno můžou dělat stejně, jako dospělí a berou to jako přirozený fakt. Je to to samé, jako když mě děti vidí pít kafe a ví, že oni ho pít nesmí. Tečka. Kecy o škodlivosti kofeinu na nevyvinutý dětský organismus mu nic neřeknou. Řeknu prostě, že já piju kafe a on zase mlíko. Je přece spousta věcí, které děti nemůžou dělat, i přesto že to vidí u dospělých, ne jen plesknutí přes zadek. A chápou to.
Naprosty souhlas! Nebo mate pocit, ze rodic muze delat jen to, co smi i jeho dite?? Ja pokazdy rostu z vety: A jak ma vedet, ze nesmi nikoho bit, kdyz jeho mama ho bit muze?? No asi proto, ze ona je mama a tohle je velmi ucinny vychovny prostredek, coz je dokazano mnoha a mnoha generacemi!!
@Janina81 píše:
@Vorvaň obrovský
Taky jsem váhala, ale neomluvila jsem se. Řekla jsem mu, že jsem ho neplácla přes ruku jen tak, že nejdřív tomu předcházelo to a to (řekla jsem mu, že něco nemá dělat a on v tom hezky a plynule pokračovat), takže se mu nemám za co omlouvat.
Ježiš, ještě aby se matka omlouvala dítěti, že si ho dovolila plácnout ( počítám, že mega rana to nebyla)
![]()
@J_Doe píše:
Ale ne! Dítě pedagožky? To není možné!![]()
Ale jinak, zakladatelko - nesmíš se tolik snažit, malá to pak vidí, a dělá ti program. Sladkosti žádné, max v neděli po obědě, když ho v klidu sní.
Když se vzteká doma, a dělá to schválně (maminko koukej, jak jsem naštvaná), ignoruj ji - vem si knížku, jdi si něco dělat…
Nechceš se obléct? Nevadí, zůstaneme doma, nepůjdeme na hřiště.
Nechceš jíst? Ok, asi nemáš hlad, nejez, nemusíš, ale další jídlo je až oběd (nebo cokoliv, co následuje)
Vztek - může mít ataky, se kterými potřebuje pomoct, nebo to dělá schválně. Pomoct se jí dá tak, že jí řekneš za ní to, co cítí, obejmout, pomoct jí překonat to. „Ty se zlobíš, že nemáš bonbon?“… „Já vím, že se zlobíš, chápu tě.“
Mlácení na hřišti - po prvním bych vysvětlila, že se to nedělá, po druhém incidentu šla domů, klidně s vřískajícím dítětem. A tam zase reakce- „Ty se zlobíš, že jdeme domů?“… „No, ale na hřišti mohou být jen děti, které druhým neškodí..“
Jenže když budeš takhle postupovat, tak za půl roku máš dítě, který se nechce oblíkat, ty musíš do práce a jede vám autobus… to už nemůžeš říct, tak jestli se nechceš oblíkat, tak na hřiště nepůjdeme.
@Boudová píše:
Mě mamka v 21 letech jednu flákla, že mi tekla krev z pusy od rovnátek, ale ta se mi teda omluvila.
No tak tady to chápu ![]()
@Baby86 naprosty souhlas, spravne nacasovane placnuti je pro me lepsi, nez tisic slov, samozrejme OBCAS. Naposledy nas dostal na zadek, kdyz schvalne sjel s chodniku odrazedlem do silnice a moc dobre vi, ze se to nesmi. Dostal na holou a je 2 mesice klid a od te doby posloucha na kole jak hodinky.To je treba pro me zasadni, ze na chodniku poslechne. Samozrejme jsou to deti a clovek na to nesmi spolehat.
@Janina81 píše:
Jenže když budeš takhle postupovat, tak za půl roku máš dítě, který se nechce oblíkat, ty musíš do práce a jede vám autobus… to už nemůžeš říct, tak jestli se nechceš oblíkat, tak na hřiště nepůjdeme.
Tak ho do tý školky dovezu v pyžamu… Zas když jsou povinnosti, tak samozřejmě nenechám dítě, aby určovalo program celé rodiny, ne? Na to hřiště se kvůli mně nechodí, pokud tam chce, tak se oblékne. Pokud potřebuji vyrazit někam já, a dcera se odmítá obléct, buď ji obleču nehledě na její protesty, nebo ji vemu neoblečenou. Oblečení vemu s sebou, a ona za chvilku pochopí, že ťapat bosá po chodníku zas taková sranda není.
Jejda, ta dnešní výchova se hrotí..Nás rodiče nebili často, ale když jsme něco udělali, tak jsme prostě dostali a ani já, ani brácha z toho trauma nemáme…
Jako já nevím, ale pokud by mi dítě někoho bilo na hřišti, chytalo pod krkem, pomali shodilo ze skluzavky, tak já tohle vidět, tak mu teda na zadek dám a okamžitý odchod domů..A tohle bych říkala pořád, ještě jednou tohle uděláš, ihned odcházíme..udělala by, šli bysme domů a tak klidně každý den…
Nechceš jezt? Dobře, nejez, ale dostaneš až další jídlo..
Dřív to tak nebývalo, ale teď snad v každém obchodňáku slyším řev děti, válení po zemi, hysteráky, děti plácají rodiče, opravdu jsem to viděla několikrát a maminka jen tak milým hláskem kuňkla - to nesmíš..Díte nereagovalo( proč taky, když ji má na háku)
Byla jsem v obuvi a dítě koplo dvakrát do prodavačky, maminka jemným hláskem vysvětlovala, že se to nedělá, klučina plácl ještě ji a utíkal dál a maminka nic.. ![]()
@Lasislava1 to jsi potkala meho synovce ne??
je strasne hezke, ze umi pismenka ve 4letech, ale 2 hodiny v jeho blizkosti je na neurol pod jazyk ![]()
Mě by docela zajímalo, proč mají teda Češi takový bujný a nezvladatelný děti a pak z nich vyrůstají nesebevědomí a neschopní dospělí… Jestli to náhodou není tou výchovou, která se táhne… napříč generacemi.
Něco evidentně děláme špatně.
@vema
Já beru, každé dítě zlobí a zkouší co může.. Ale bít druhé děti, chytat je pod krkem je myslím už dost alarmující na to, aby rodiče zůstali benevolentní..Pak to vypadá jak to vypadá..
A dostalo mě, že by se maminka ještě pomali omluvila za to, že jsi dovolila dítě plácnout po ručičce
To je na mě moc.
@Lasislava1 ano svagrova se omlouva za to ze kluka placne a potom nasleduje 20 min. monolog tipu jak se zachovala neadekvatne jak ji to mrzi a ze se bude snazit to uz neopakovat, ale treba je to spravne ma na to titul
proste na me tohle neni a tech situaci pro me nepochopitelnych je mrak
@Lasislava1 píše:
@vema![]()
Já beru, každé dítě zlobí a zkouší co může.. Ale bít druhé děti, chytat je pod krkem je myslím už dost alarmující na to, aby rodiče zůstali benevolentní..Pak to vypadá jak to vypadá..
A dostalo mě, že by se maminka ještě pomali omluvila za to, že jsi dovolila dítě plácnout po ručičce![]()
To je na mě moc.
Překrucuješ, já jsem ani na chvilku nepřemýšlela, že bych se mu omluvila, jen jsem váhala, jakým stylem mu to mám vysvětlit.
Nejsem ani zastáncem bití dětí, ale občas na zadek dám. Občas jsem se svou výchovou v koncích (ale pochybovat o tom, jestli dělám správně je lidské a rozšiřuje to obzory). Ale baví mě nastávající matky, které by ať už tohle nebo něco jiného nedopustily: děvčata, přiďte za 3 roky a povíme si to.
Jak já bych teď nafackovala sama sobě, když jsem byla na prášky z naší návštěvy, dvě rozjívené děti a já v té době bezdětná. Dneska to vidím trošku jinak. Nebo další příklad: Je to 6 let, co se u nás v rodině řešilo, že jedno dítě naší blízké je živé, šlape na broučky (bůhví, co mu z toho zůstane, pak začne mlátit rodiče). Tenkrát jsem to vnímala jako bezdětná strašně jednostranně, broučci se neušlapávají atd., je to rozmazlený fracek, který si může všechno dovolit, a dneska se marně snažím vysvětlit svému dítěti, že mravenci se nezabíjejí (ať už slovně nebo plesknutím přes zadek, zákazem jiné oblíbené činnosti) - a hádejte, vždycky to udělá znova.
@Black Cat píše:
Mě by docela zajímalo, proč mají teda Češi takový bujný a nezvladatelný děti a pak z nich vyrůstají nesebevědomí a neschopní dospělí… Jestli to náhodou není tou výchovou, která se táhne… napříč generacemi.
Něco evidentně děláme špatně.
Přesně! ![]()
@Janina81 No přišlo mi, že nad tím uvažuješ.. A mě zase dostávají ty řeči, počkej až budeš mít dvouletáka, tříletáka, atd..Pracovala jsem s moc dětma jako vedoucí, dokonce i s postiženýma ve stacionáři, takže nějaké děti mi už pod rukama prošli. Je pravda, nebyli moje, nebylo to teď, ale opravdu si nepamatuji, že bych je viděla takto hysterčit, poroučet, nebo dokonce bít rodiče..
A to podotýkám, jsem z učitelské rodiny, na tábory jsem s mamkou jezdila od 3 let, ne prostě dřív ta výchova byla jiná, děti měli respekt z rodičů, z učitelů, teď už to tak není..
A možná budu benevolentnější ve výchově, než si teď myslím, každopádně bych určitě nenechala moje dítě bít jiné..To ani náhodou..
@Lasislava1
To já taky nenechávám bít nikoho (i když tendence byly a byly od počátku zastaveny, ale to neznamená, že to občas ještě nezkouší a já si občas nepřijdu jako neschopná matka), mám podobný náhled jako ty, jen že ono to není tak jednoznačný u vlastního dítěte (jsou chvilky, kdy bych mu nejradši něco dovolila, jen abych měla klid, ale vím, že by se mi to vrátilo).
Respekt je hezký, ale myslím, že ono se hodně zapomíná. Dřív byly nezvladatelný a divoký děti téměř automaticky vyčleněný, zvláštní školy, polepšovny atd. A co se týče krámů a vztekání se, jedno může být tím, že dřív se děti tolik do krámů nebrali (částečně proto, že tu ty velký shopping mally nebyly), teď spousta rodičů chodí trávit volný čas s dětmi sem.