Nejsem u něj na prvním místě - nefunkční vztah

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

24.5.18 19:28

načítám...

Já žiji podobný vztah. U nás tedy důvody „proč“ jsou na obou stranách, oběma nám to vyhovuje. Ale ve Vašem případě Tobě to nevyhovuje.
Píši jen z toho důvodu, že to nemusí automaticky znamenat, že o Tebe nestojí.
Anonymní 22

Citovat
Upravit

destik

102

24.5.18 22:26

načítám...

Pravdu?

V takovém vztahu nemáš důvod zůstat. Bože, jsi rozumná ženská, bydlet máš kde, postarat se umíš. Tak se starej o někoho, kdo si to zaslouží a nevnucuj se k chlapovi, kterej je naprd. Běhá jich po světě dost, abys ztrácela čas s někým takovým. Marníš čas.

načítám...
Citovat
Zmínit

lilith1

12719

7579

25.5.18 11:32

načítám...

@sabulik101 píše:
Ahoj, potřebovala bych objektivní názor. S přítelem jsme spolu 6 let, nebydlíme spolu, a to je jeden z častých důvodu hádek (oba máme baráky a nemůžeme se dohodnout kde budem). Před rokem zjistili jeho mamce rakovinu, byla jsem mu oporou, jezdila k němu skoro pořád jsem tam byla, pomáhala s domácnosti a se vším. Přišlo mi ale, že mě od sebe pořád jakby odhání. Neříkal mi to slovně, ale byl takový chladný, odtažitý. Pak to nějak ustalo, zacatkem tohoto roku si našel novou práci, kde dělá 4 dny a 4 dny volno. Od té doby je to zase hrůza - nejezdí za mnou, nikam společně nechodíme. Že začátku jsem k němu ještě jezdila já, když to bylo možné. Ale zase začli hádky, byl odtažitý, neprojevoval mi lásku, nějaké společné výlety nebo dovolenou nenaplánoval. To vždycky jen já. Dalším problémem bylo to, že se často vymlouval, že musí být doma s mamkou, já to chápala, proto jsem k němu jezdila. Ale je to vášnivý sportovec, od malá hraje závodně. Na tréninky a zápasy mohl nechat mamku doma samou, ale když jsem řekla, že někam spolu zajdeme, řekl že nemůže. Vyústilo to tak, že na Valentýna, den žen, ani první máj za mnou nepřijel. Tak jsme dali vazbou debatu, že už to takhle dál nejde. Byla jsem rozhodnutá, že o přes to všechno budu já, kdo udělá ten další krok a nastehuji se k němu. Minulý týden jsme měli výročí, a chtěla jsem mu to říct. On měl po a před noční, nečekala jsem žádnou velkou oslavu, ale na oběd jsme zajít mohli. Řekl mi, že nemůže přijet, protože je nevyspalý. Přitom, kdyby měl zápas, to letí hned, jak už se to několikrát stalo, a nevadilo mu, že musí do práce. Řekla jsem si a dost, ale nejsem si jistá, jestli to zvládnu. Ještě jsem mu řekla, že s ním potřebuji mluvit přes telefon, když byl v práci. Říkal, že může, volal mi, ale já jsem to zrovna nemohla zvednout, tak se mě ptal, co se zase stalo, co mám za problém, a další SMS, která mě zarazila bylo, jestli mi o něm někdo něco řekl, jestli mě podvedl nebo tak. To jsem teda nepochopila… Je to dlouhé, ale je to jen výčet našich sporů. Největší problém je, že se nevidame, nebydlíme spolu, a on neumí komunikovat. Vše jen řeší se svojí máti. Řekl mi, že na mě nemá čas z důvodu práce, a že se mnou nemůže být pokaždé když si zamanu (vídáme se tak jednou za týden na pár hodin).