Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj,
no, co pozoruju mezi přáteli, tak nevěra je opravdu běžná, často i lidé s malými dětmi (otcové) mají ještě bokovku, vtipné je, že jejich partnerka o tom většinou i ví…
takový je hold dnešní svět.
a jak ty tvoje vztahy skončily - partnerky ti o nevěře řekli a tys jim neodpustil, nebo si rovnou začali s někým jiným…?
já ti to řeknu takhle - mám krásný 10letý vztah, založený na důvěře a lásce. vím, že nevěra z mé strany by znamenala okamžitý rozchod a nevěra ze strany přítele minimálně velkou ztrátu důvěry. bohužel, stalo se, před 5 lety jsem měla úlet a byla nevěrná. příteli jsem to neřekla, ale - já s tím budu žít už navěky, hrozně mě to trápí, i po tak dlouhé době není den, abych si na to nevzpomněla. ale vím, že přiznat se by byla pro přítele hrozná rána, je na mě citově hodně závislý a ublížila bych mu, navíc po 5 letech už mi to nepřijde jako dobrý nápad. mě ta nevěra paradoxně pomohla k tomu, abych si uvědomila, jak skvělého kluka doma mám a vážím si ho teď o to víc. je mi ze sebe pořád na blití, ale ničit kvůli tomu náš krásný vztah nechci…
prosímo zachování anonymu nebo smazat.
K.
Než jsem se vdala, tak jsem předešlé partnery podváděla. Pak jsem potkala manžela a v tu dobu zůstal pro mě on ten jediný a nikdy bych ho nepovedla. Teď v manželství nevěru neuznávám a byla by pro mě jasný důvod k rozvodu. Manžel je stejného názoru. Naprosto by se mi tím zhnusil, už bych mu zkrátka nedokázala věřit. Souhlasím s tím, že se člověk může zakoukat jinde nebo se mu něčeho nemusí dostávat ve vztahu, ale tak má pusu a má se ozvat. Řešit to jinde je srabáctví. Já doufám, že je mi manžel věrný. Strašně by mě zklamal, kdybych mu na něco přišla. Ale rozhodně by mu to neprošlo. Je mi 24 a s manželem jsme spolu skoro 4 roky ![]()
@Anonymní píše:
Než jsem se vdala, tak jsem předešlé partnery podváděla. Pak jsem potkala manžela a v tu dobu zůstal pro mě on ten jediný a nikdy bych ho nepovedla. Teď v manželství nevěru neuznávám a byla by pro mě jasný důvod k rozvodu. Manžel je stejného názoru. Naprosto by se mi tím zhnusil, už bych mu zkrátka nedokázala věřit. Souhlasím s tím, že se člověk může zakoukat jinde nebo se mu něčeho nemusí dostávat ve vztahu, ale tak má pusu a má se ozvat. Řešit to jinde je srabáctví. Já doufám, že je mi manžel věrný. Strašně by mě zklamal, kdybych mu na něco přišla. Ale rozhodně by mu to neprošlo. Je mi 24 a s manželem jsme spolu skoro 4 roky
Jako bych to psala já ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím dámy,předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě citlivé téma.
chtěl bych se zeptat na Váš názor nad touhle tématikou. Je v dnešní době nevěra braná už de facto jako norma, něco, s čím se v dlouhodobém vztahu prostě počítá?
Nemohu si pomoct, ale jak média, tak internetová fóra, tak zkušenosti mé i lidí v mém okolí mi pořád nahrávají tak, že odpověď na výše uvedenou otázku zní „ano“.
Jsem vážně hodně monogamně založený a mé vztahy se vždy rozpadly na základě nevěry mých partnerek. Měl jsem vztahy jak s mladšími, tak stejně starými, tak i staršími a ve všech případech to tak prostě dopadlo. Jen dodám, že mi je momentálně 24, bezdětný a vážné vztahy mám za sebou tři.
Nechci být zbytečně ukřivděný, chápu, že se může stát, že druhá osoba ve vztahu třeba nedostávala, co potřebovala, či prostě láska vzplanula někde jinde, ale v tom případě se přeci rozejdu a hledám štěstí někde jinde. Přijde mi krajně vypočítavé si prostě užívat někde jinde a nechat si doma partnera do zálohy.
Máte to taky tak? Spousta zdejších diskuzí je právě na téma nevěry a trochu mě to začíná znepokojovat. Popravdě nemám momentálně vůbec chuť hledat nějaký další vztah, protože je mi už z té nevěry na
PS: Jen dodám, že smyslem příspěvku není ani zdaleka z Vás všech dělat nevěrnice nebo něco podobného. Spíš jsem to asi potřeboval trochu pustit do světa a hledám názory, naději na to, že mezi námi chodí i mnoho monogamních dáma bojím se, abych zbytečně kvůli minulosti nepromarnil nějakou budoucí šanci na krásný vztah.
Nevera neni norma, ale je v nasi kulture tolerovana. Rozhodne to uz neni zadne stigma.
S mužem jsme deset let. Milujeme se, důvěřujeme si. Nepredpokladam, že by se to změnilo, dost jsme spolu prožili a byli si vždy oporou. Takže já bych to neviděla tak černě, ani neznám moc párů, které nevěra postihla. Ale asi toto nikdo extra neventiluje. Musím podotknout, že ani v předchozích vztazích jsme já ani manžel nikdy nebyli nevěrní. Takže za mě je svět ještě aspoň trochu v pořádku.
@Anonymní píše:
Než jsem se vdala, tak jsem předešlé partnery podváděla. Pak jsem potkala manžela a v tu dobu zůstal pro mě on ten jediný a nikdy bych ho nepovedla. Teď v manželství nevěru neuznávám a byla by pro mě jasný důvod k rozvodu. Manžel je stejného názoru. Naprosto by se mi tím zhnusil, už bych mu zkrátka nedokázala věřit. Souhlasím s tím, že se člověk může zakoukat jinde nebo se mu něčeho nemusí dostávat ve vztahu, ale tak má pusu a má se ozvat. Řešit to jinde je srabáctví. Já doufám, že je mi manžel věrný. Strašně by mě zklamal, kdybych mu na něco přišla. Ale rozhodně by mu to neprošlo. Je mi 24 a s manželem jsme spolu skoro 4 roky
4 roky je jako nic ![]()
Nevěru nepovažuji za normální, nikdy jsem nevěrná nebyla a doufám, že to tak zůstane
Zrovna včera jsem si četla v časopisu Marianne článek o nevěře. Vyzníval v podstatě tak, že v dlouhodobém vztahu je nevěra vlastně normální. A že nejhorší je uražené ego podváděného
. Docela mě to zarazilo.
A jinak ano, nevěra je všude a co mě nejvíc udivuje je, že se ti lidé to ani nějak nesnaží skrývat. Manžel pracuje v pánském kolektivu, je u šéfů hodně oblíbený, protože maká a nefláká se. Nedávno jim tam otěhotněla sekretářka s jedním z jeho nadřízených, ženatým. Často je rozváží od jedné milenky, ke druhé. To samé kolegové. Často si v pauzách místo svačiny sjedou za nějakou babou, kterou mají poblíž. Mají jich samozřejmě několik. Přitom prý o manželkách mluví moc hezky, jen mají prostě po letech manželství nedostatek sexu nebo jsou ženy už okoukané. Na jeho oddělení je to prý tak půl na půl. Přijde mi to strašně smutné takové chování. Že mají žaludek se pořád vracet domu s úsměvem a dělat, jakoby nic. ![]()
@Anonymní píše:
a jak ty tvoje vztahy skončily - partnerky ti o nevěře řekli a tys jim neodpustil, nebo si rovnou začali s někým jiným…?
Mno v prvním případě jsem na to došel náhodou, partnerka chtěla, abych ji něco vyhledal na jejím ntb a zrovna jí napsal ten „její“ něco, co mě dohnalo si pročíst historii a objevil jsem… Prvně zatloukala, pak vinu házela na mě, i když měla např. takovou drzost, se nechat mnou doprovodit až na místo setkání s „kamarádkou“ a od tam si šla užívat postel toho druhého.
Druhý případ byl takový, že partnerka byla na víkendové oslavě na chatě, hodně tam pili všichni, já do té party nepatřil, takže jsem byl doma. No partnerka tam ujela tím způsobem, že si dala hned trojku, což mi posléze jeden z těch dvou sám vmetl do ksichtu.
A třetí případ byl takový, že jsem byl dlouho na neschopence, vztah mezi námi trochu kolísal skrze ponorku a tak mi začala utíkat za jejíma kamarádama. Část z nich jsme měli společně, takže jsem se to taky eventuálně dozvěděl.
Já prostě nevěru nejsem schopný omluvit. Samozřejmě nějaká delší pusa nebo lehké ošahávání v opilosti jednorázově se stát prostě může, kvůli tomu bych nezahodil pěkný vztah, ale jít do postele s někým, to už podle mě vážně není půl minuty nerozvážnosti.
A opět podotýkám, neříkám, že jsem snad perfektní partner, je mi jasné, že partnerkám ve vztahu se mnou něco chybělo, ale myslím si, že v dospělosti se to prostě dá řešit jinak, než utajovanou nevěrou ![]()
Zakladatel
@drewlet píše:
4 roky je jako nic
Já vím, neříkám, že je to nějaká doba. Ale zatím se rozvádět neplánujeme
Já znám spoustu lidí, kteří podváděli už po měsíci. ![]()
Anonymní: jo, něco takovýho má přítel taky v práci, všichni tam mají milenky a manželky, tak jedna těhotná s vlastním nadřízeným… nojo, oni mají prachy, tak se jich ženský drží kvůli tomu.
Ja teda neveru neuznavam. Nedokazala bych byt neverna svemu manzelovi. V podstate nikdy jsem zadnemu svemu priteli nebyla neverna, nikoho nepodvedla. Vzdy to byl ten chlap. S byvalym pritelem jsme meli dohodu, ze kdyz si nektery z nas nekoho najde, narovinu si to rekneme jako dva dospeli lide.
Bohuzel, poprve jsem mu na to prisla po 2 letech vztahu, minimalne se s ni schazel, on nevedel, ze to vim, ale moc jsem ho milovala. Pak se srovnal. Podruhé, o dalsi 2 roky pozdeji, si chtel nekoho najit, mela jsem tuseni a nasla jsem ho na seznamce, kde jsme se seznamili my dva. No, vytvorila jsem si fiktivni profil a par dni si s nim psala. Postupne z neho vylezlo, ze me pry miluje, nechce mi ublizit, ale uz ho to tak nejak nebavi, do toho financni problemy kvuli me nezamestnanosti. Nakonec jsem jakoze zjistila, ze je to pritel me kamaradky a toho se zalekl a slibil, ze si se mnou o tom promluvi. Promluvil, musim rict, ze tahle lekce ho nakopla a dost nam pomohla, vse bylo zase krasne. Bohuzel jen do doby nez o nekolik mesicu pozdeji poznal ve fitku jinou. Dokonce mi o ni porad vypravel. Pak uz nebyl skoro doma a delal ze me blbce. To byla posledni kapka. Do tretice jsem ze sebe blbce delat nenechala a vztah po 5ti letech ukoncila. Ve finale jsem se dozvedela, ze s ni i spal. No a on pak chodil nekolik mesicu s prosikem, at se k nemu vratim, ale uz by to nezachranil nicim.
Ted mam manzela a druhe dite na ceste a kdyby mi tohle udelal manzel, popravde nevim, jak bych se zachovala. Bylo by tezke odejit, kam? Ale duveru by to narusilo hodne. Doufam, ze uz se mi tohle nikdy nestane.
Nevěrná jsem nikdy nebyla, ani nikdo mě. Zatím. A byl by to pro mě důvod k rozvodu, přes to u mě nejede vlak.
Zdravím dámy,
předem se omlouvám za anonym, ale je to pro mě citlivé téma.
chtěl bych se zeptat na Váš názor nad touhle tématikou. Je v dnešní době nevěra braná už de facto jako norma, něco, s čím se v dlouhodobém vztahu prostě počítá?
Nemohu si pomoct, ale jak média, tak internetová fóra, tak zkušenosti mé i lidí v mém okolí mi pořád nahrávají tak, že odpověď na výše uvedenou otázku zní „ano“.
Jsem vážně hodně monogamně založený a mé vztahy se vždy rozpadly na základě nevěry mých partnerek. Měl jsem vztahy jak s mladšími, tak stejně starými, tak i staršími a ve všech případech to tak prostě dopadlo. Jen dodám, že mi je momentálně 24, bezdětný a vážné vztahy mám za sebou tři.
Nechci být zbytečně ukřivděný, chápu, že se může stát, že druhá osoba ve vztahu třeba nedostávala, co potřebovala, či prostě láska vzplanula někde jinde, ale v tom případě se přeci rozejdu a hledám štěstí někde jinde. Přijde mi krajně vypočítavé si prostě užívat někde jinde a nechat si doma partnera do zálohy.
Máte to taky tak? Spousta zdejších diskuzí je právě na téma nevěry a trochu mě to začíná znepokojovat. Popravdě nemám momentálně vůbec chuť hledat nějaký další vztah, protože je mi už z té nevěry na
a bojím se, abych zbytečně kvůli minulosti nepromarnil nějakou budoucí šanci na krásný vztah.
PS: Jen dodám, že smyslem příspěvku není ani zdaleka z Vás všech dělat nevěrnice nebo něco podobného. Spíš jsem to asi potřeboval trochu pustit do světa a hledám názory, naději na to, že mezi námi chodí i mnoho monogamních dám