Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podle mně není nevěra jako nevěra.
Může být nevěra jako jednorázová chyba, selhání, ze kterého se člověk poučí. Každý může udělat chybu.
Pak může být nevěra jako následek nefunkčního vztahu, kdy člověk vlastně už ten vztah nepovažuje za perspektivní nebo o něm má vážné pochybnosti, ale ještě se definitivně nerozhodl ho ukončit nebo na to nenašel sílu.
No a pak jsou lidé, pro které dlouhodobé monogamní vztahy nejsou. Jsou sériově monogamní (po pár letech potřebují změnu ať už jsou s kýmkoli) a nebo rovnou vyloženě promiskuitní nebo vůbec nemají věrnost jako nějakou velkou hodnotu a požadavek na sebe.
Pokud je někdo monogamně zaměřený, měl by si najít podobného partnera, investovat vše do svého vztahu, milovat a věřit. Jinak to nemá smysl. A ideálně být případně ochotný odpustit chybu u sebe i druhého, pokud je to opravdu jen chyba a po ní přijde náprava.
Samozřejmě jsem se u posledního příspěvku přepsal. Chtěl jsem napsat u třetího vztahu více jak dva roky.
Zakl.
Mimochodem další moje zkušenost s nevěrou, když o tom teď tak přemýšlím bylo vlastně když jsem přišel o panictví. Bylo to na velké akci v Praze, kde se sjeli studenti z celé ČR zastupovat svoje školy. Byly jsme tři dny na hotelu a druhý den, po tom, co jsem o to tedy „přišel“ s danou holčinou, jsem teprve zjistil, že je doma zadaná a tedy se mnou podvedla svého tehdejšího přítele. No taky mi to tu vzpomínku zpětně dost zhořčuje ![]()
Mám to stejně jako ty. S nevěrou se vztahu rozhodně nepočítám a nemá tam co dělat.
@Anonymní píše:
To samozřejmě chápu. Já beru dlouhodobý vztah tak nějak úměrně svému věku, což u mě bylo v prvních dvou případech přes 1 rok, u druhého vztahu více jak dva roky společného bydlení.
Chápu, jen se moc omlouvám, ale pousmála jsem se, když někdo napíše dlouhodobý vztah rok.To jsme byli stále v největší zamilovanosti.Pro mě osobně byl dlouhodobý vztah kdy už může být nárok na nějakou mírnou nudu 5 let. Ale i tak na tvou otázku není to pro mě normální nevěra, ano vidím toho kolem sebe hrozně moc, kdy lidi se rozvádí, nasekaj si děti, hodí vztah hned do kopru. Nesnaží se vůbec pracovat na tom, aby to nějak fungovalo. Každej si jede jen to svoje, ale vztah je o toleranci. A vzájemné uctě.
Chápu tvoje rozpoložení a zamyšlení. Já jsem před půl rokem dostala anonym, že mě můj manžel podvádí. Po dalším zjiš´tování, pátrání a také po jeho přiznání, jsem zjistila, že mě podváděl cca 13 let (byli jsme spolu 20 let). Byla to pořádná rána do zad. Celou dobu se doma tvářil a tvrdil, že je vše ok, že je spokojený.
Z toho odhalení jsem byla tak zničená, že jsem si připadala, že snad normální nejsem já – přesně jak říkáš, všude jsou všichni nevěrní, mnoho lidí (i tu) to přímo doporučuje, spousta lidí píše, jak jim nevěra zlepšila život a vztah. Byla jsem u jedné psycholožky, ta mi taky řekla, že je to normální, což mě dorazilo. A opravdu jsem z toho měla až deprese a pocit, že jsem teda já jsem nějaká vadná, že já sem nepatřím… když to nedokážu přijmout jako součást svého života. Když já taková nejsem. A že jsem asi úplný blázen, když jsem vůbec mohla věřit, že by mi mohl být manžel věrný.
Cítila jsem se psychicky dost pod psa a zkusila jsem ještě jiného psychologa. Ten mi hodně pomohl. Řekl mi, že i kdybych byla jediná na světě, komu to normální nepřijde a komu nepřijde normální žít ve lži, tak je to v pořádku a není důvod, abych slevovala a tlačila se do přesvědčení, které je mi vnitřně proti srsti. Hodně mi to pomohlo, najednou jsem si znovu uvědomila, že jsem v pořádku taková jaká jsem. Také jsem si na terapii uvědomila, že nejsem jediná, kdo to takto cítí. Znám i podvádějící ženy a podvedené muže… tak si říkám, že to je moje šance, že třeba jednou potkám chlapa, který to bude mít nastavené stejně jako já. Ne že se do toho bude nutit, ale že to tak bude cítit, že bude chtít případné problémy řešit se mnou a ne rovnou milenkami a pokud to nebude možné, tak vyloží karty na stůl a vztah ukončíme. Nebo si říkám, že určitě existují chlapi, kteří byli podvedení, ví, jak to bolelo a uvědomili si to, co já – že jejich cesta není snížit v tomto ohledu svoje zásady, ale prostě počkat si na ženu, co to bude cítit stejně. Jasně, nevím, jestli to poznám, můžu zase šlápnout vedle… Ale taky jsem se myslím v mnohém poučila, mnohé pochopila.
Taky mi psycholog řekl a řekla bych, že je to pravda, že když člověk něco prožívá, tak jeho mysl automaticky vytahuje vzpomínky, kdy se cítil podobně, kdy zažil/viděl něco podobného… člověk má najednou pocit, že zažívá samé křivdy a že se všichni podvádí, ale je to tak trochu klam způsobený tím, že jsi ponořený v určitém „tématu“ a vidíš vše, co se toho týká a ostatní v tu chvíli přehlížíš. Uplynulo pár měsíců a já už to zas vidím spíš optimisticky. Teď už je mi mnohem lépe, rozvádím se, vztah nehledám, ale těším se, že jednou třeba přijde. Starám se o sebe – nové zájmy, hledám nové kamarády, koníčky, zvedám hlavu… Je mi vlastně dobře.
Já taky dokážu pochopit, že člověku ve vztahu něco chybí, že po letech už je tam určitá okoukanost a stereotyp, ale prostě mám ráda férová řešení a nebudu nikoho podrážet a dělat z něho blbce (samozřejmě za těch 20 let taky nějaké to pokušení bylo, nejsem úplná šereda, ale prostě jsem nechtěla, bylo mi to vůči manželovi blbý). Každý to takto uvnitř sebe nastavené nemá, ale přesto věřím, že někdo jo a že toho někoho třeba jednou potkám. A věřím, že i ty
Myslím, že je to i v tomto o té kompatibilitě. Tak snad budeme mít při příštím výběru lepší odhad ![]()
V dlouhodobém vztahu, 10 let atd. bych dokázala asi nějaký jednorázový úlet odpustit, ale cílené podvádění a myšlení typu -nevěra je ok, zlepší mi vztah, co oči nevidí, to srdce nebolí, že když někdo má nějaké chyby nebo není dokonalý, tak si za podvádění může sám atp. - je pro mě absolutně za hranou.
Klára
@Anonymní píše:
Chápu tvoje rozpoložení a zamyšlení. Já jsem před půl rokem dostala anonym, že mě můj manžel podvádí. Po dalším zjiš´tování, pátrání a také po jeho přiznání, jsem zjistila, že mě podváděl cca 13 let (byli jsme spolu 20 let). Byla to pořádná rána do zad. Celou dobu se doma tvářil a tvrdil, že je vše ok, že je spokojený.
Z toho odhalení jsem byla tak zničená, že jsem si připadala, že snad normální nejsem já – přesně jak říkáš, všude jsou všichni nevěrní, mnoho lidí (i tu) to přímo doporučuje, spousta lidí píše, jak jim nevěra zlepšila život a vztah. Byla jsem u jedné psycholožky, ta mi taky řekla, že je to normální, což mě dorazilo. A opravdu jsem z toho měla až deprese a pocit, že jsem teda já jsem nějaká vadná, že já sem nepatřím… když to nedokážu přijmout jako součást svého života. Když já taková nejsem. A že jsem asi úplný blázen, když jsem vůbec mohla věřit, že by mi mohl být manžel věrný.
Cítila jsem se psychicky dost pod psa a zkusila jsem ještě jiného psychologa. Ten mi hodně pomohl. Řekl mi, že i kdybych byla jediná na světě, komu to normální nepřijde a komu nepřijde normální žít ve lži, tak je to v pořádku a není důvod, abych slevovala a tlačila se do přesvědčení, které je mi vnitřně proti srsti. Hodně mi to pomohlo, najednou jsem si znovu uvědomila, že jsem v pořádku taková jaká jsem. Také jsem si na terapii uvědomila, že nejsem jediná, kdo to takto cítí. Znám i podvádějící ženy a podvedené muže… tak si říkám, že to je moje šance, že třeba jednou potkám chlapa, který to bude mít nastavené stejně jako já. Ne že se do toho bude nutit, ale že to tak bude cítit, že bude chtít případné problémy řešit se mnou a ne rovnou milenkami a pokud to nebude možné, tak vyloží karty na stůl a vztah ukončíme. Nebo si říkám, že určitě existují chlapi, kteří byli podvedení, ví, jak to bolelo a uvědomili si to, co já – že jejich cesta není snížit v tomto ohledu svoje zásady, ale prostě počkat si na ženu, co to bude cítit stejně. Jasně, nevím, jestli to poznám, můžu zase šlápnout vedle… Ale taky jsem se myslím v mnohém poučila, mnohé pochopila.
Taky mi psycholog řekl a řekla bych, že je to pravda, že když člověk něco prožívá, tak jeho mysl automaticky vytahuje vzpomínky, kdy se cítil podobně, kdy zažil/viděl něco podobného… člověk má najednou pocit, že zažívá samé křivdy a že se všichni podvádí, ale je to tak trochu klam způsobený tím, že jsi ponořený v určitém „tématu“ a vidíš vše, co se toho týká a ostatní v tu chvíli přehlížíš. Uplynulo pár měsíců a já už to zas vidím spíš optimisticky. Teď už je mi mnohem lépe, rozvádím se, vztah nehledám, ale těším se, že jednou třeba přijde. Starám se o sebe – nové zájmy, hledám nové kamarády, koníčky, zvedám hlavu… Je mi vlastně dobře.
Já taky dokážu pochopit, že člověku ve vztahu něco chybí, že po letech už je tam určitá okoukanost a stereotyp, ale prostě mám ráda férová řešení a nebudu nikoho podrážet a dělat z něho blbce (samozřejmě za těch 20 let taky nějaké to pokušení bylo, nejsem úplná šereda, ale prostě jsem nechtěla, bylo mi to vůči manželovi blbý). Každý to takto uvnitř sebe nastavené nemá, ale přesto věřím, že někdo jo a že toho někoho třeba jednou potkám. A věřím, že i tyMyslím, že je to i v tomto o té kompatibilitě. Tak snad budeme mít při příštím výběru lepší odhad
V dlouhodobém vztahu, 10 let atd. bych dokázala asi nějaký jednorázový úlet odpustit, ale cílené podvádění a myšlení typu -nevěra je ok, zlepší mi vztah, co oči nevidí, to srdce nebolí, že když někdo má nějaké chyby nebo není dokonalý, tak si za podvádění může sám atp. - je pro mě absolutně za hranou.
Klára
Ja nechápu, jak někdo může byt neverny partnerovi, když ho ma rad. Jako mit bokovku a vratit se v klidu domu?? Tohle ja teda neumím. Znamenalo by to pro mě, že mi na vztahu nezáleží. Lhat, přetvarovat se…co je to pak za vztah??? Ale spousta lidí to neřeší a tohle prostě nepochopim ![]()
Klára
Děkuji za příspěvek
Jsem rád, že po takové zkušenosti zase začínáš užívat života a jsi teď vlastně vcelku šťastná. Musím říct, že tvůj pohled na věc mi vyvolal úsměv na rtech
Takže i když mě mrzí, čím si musela projít, stejně ještě jednou děkuji!
Zakl.
@Anonymní píše:
Ja nechápu, jak někdo může byt neverny partnerovi, když ho ma rad. Jako mit bokovku a vratit se v klidu domu?? Tohle ja teda neumím. Znamenalo by to pro mě, že mi na vztahu nezáleží. Lhat, přetvarovat se…co je to pak za vztah??? Ale spousta lidí to neřeší a tohle prostě nepochopim
Ja si myslim, ze to dela pouze ten, co nema rad. Hlava mi nebere, ze bych vedome ublizila nekomu, na kom mi zalezi. Mozna druheho ma rad, ale jen sobeckym zpusobem(ma u nej komfort, vari mu, stara se o nej).
@Anonymní píše:
Chápu tvoje rozpoložení a zamyšlení. Já jsem před půl rokem dostala anonym, že mě můj manžel podvádí. Po dalším zjiš´tování, pátrání a také po jeho přiznání, jsem zjistila, že mě podváděl cca 13 let (byli jsme spolu 20 let). Byla to pořádná rána do zad. Celou dobu se doma tvářil a tvrdil, že je vše ok, že je spokojený.
Z toho odhalení jsem byla tak zničená, že jsem si připadala, že snad normální nejsem já – přesně jak říkáš, všude jsou všichni nevěrní, mnoho lidí (i tu) to přímo doporučuje, spousta lidí píše, jak jim nevěra zlepšila život a vztah. Byla jsem u jedné psycholožky, ta mi taky řekla, že je to normální, což mě dorazilo. A opravdu jsem z toho měla až deprese a pocit, že jsem teda já jsem nějaká vadná, že já sem nepatřím… když to nedokážu přijmout jako součást svého života. Když já taková nejsem. A že jsem asi úplný blázen, když jsem vůbec mohla věřit, že by mi mohl být manžel věrný.
Cítila jsem se psychicky dost pod psa a zkusila jsem ještě jiného psychologa. Ten mi hodně pomohl. Řekl mi, že i kdybych byla jediná na světě, komu to normální nepřijde a komu nepřijde normální žít ve lži, tak je to v pořádku a není důvod, abych slevovala a tlačila se do přesvědčení, které je mi vnitřně proti srsti. Hodně mi to pomohlo, najednou jsem si znovu uvědomila, že jsem v pořádku taková jaká jsem. Také jsem si na terapii uvědomila, že nejsem jediná, kdo to takto cítí. Znám i podvádějící ženy a podvedené muže… tak si říkám, že to je moje šance, že třeba jednou potkám chlapa, který to bude mít nastavené stejně jako já. Ne že se do toho bude nutit, ale že to tak bude cítit, že bude chtít případné problémy řešit se mnou a ne rovnou milenkami a pokud to nebude možné, tak vyloží karty na stůl a vztah ukončíme. Nebo si říkám, že určitě existují chlapi, kteří byli podvedení, ví, jak to bolelo a uvědomili si to, co já – že jejich cesta není snížit v tomto ohledu svoje zásady, ale prostě počkat si na ženu, co to bude cítit stejně. Jasně, nevím, jestli to poznám, můžu zase šlápnout vedle… Ale taky jsem se myslím v mnohém poučila, mnohé pochopila.
Taky mi psycholog řekl a řekla bych, že je to pravda, že když člověk něco prožívá, tak jeho mysl automaticky vytahuje vzpomínky, kdy se cítil podobně, kdy zažil/viděl něco podobného… člověk má najednou pocit, že zažívá samé křivdy a že se všichni podvádí, ale je to tak trochu klam způsobený tím, že jsi ponořený v určitém „tématu“ a vidíš vše, co se toho týká a ostatní v tu chvíli přehlížíš. Uplynulo pár měsíců a já už to zas vidím spíš optimisticky. Teď už je mi mnohem lépe, rozvádím se, vztah nehledám, ale těším se, že jednou třeba přijde. Starám se o sebe – nové zájmy, hledám nové kamarády, koníčky, zvedám hlavu… Je mi vlastně dobře.
Já taky dokážu pochopit, že člověku ve vztahu něco chybí, že po letech už je tam určitá okoukanost a stereotyp, ale prostě mám ráda férová řešení a nebudu nikoho podrážet a dělat z něho blbce (samozřejmě za těch 20 let taky nějaké to pokušení bylo, nejsem úplná šereda, ale prostě jsem nechtěla, bylo mi to vůči manželovi blbý). Každý to takto uvnitř sebe nastavené nemá, ale přesto věřím, že někdo jo a že toho někoho třeba jednou potkám. A věřím, že i tyMyslím, že je to i v tomto o té kompatibilitě. Tak snad budeme mít při příštím výběru lepší odhad
V dlouhodobém vztahu, 10 let atd. bych dokázala asi nějaký jednorázový úlet odpustit, ale cílené podvádění a myšlení typu -nevěra je ok, zlepší mi vztah, co oči nevidí, to srdce nebolí, že když někdo má nějaké chyby nebo není dokonalý, tak si za podvádění může sám atp. - je pro mě absolutně za hranou.
Klára
Přesně tak ![]()
@malá_holka tak pokud on dítě nechtěl tak spoléhal na přerušovanou soulož? Jestli jo tak to nic moc ochrana. Takových dětí běhá po světě víc než dost
Škoda že nepoužil kondom
testy otcovství bych si taky nechala udělat jako chlap at neplatí na cizí dítě. On potrat až taková sranda neni, kdyby na něj měli chodit chlapi to by potratů ubylo
Blbá situace když jeden dítě nechce a nijak to neovlivní. Pokud ona antikoncepci nebrala a jen spoléhali na přerušovanou tak jeto málo a to už ted ví a pokud snad věděl že ona dítě chce tak si měl dávat větší pozor ![]()
@Anonymní píše:
Chápu tvoje rozpoložení a zamyšlení. Já jsem před půl rokem dostala anonym, že mě můj manžel podvádí. Po dalším zjiš´tování, pátrání a také po jeho přiznání, jsem zjistila, že mě podváděl cca 13 let (byli jsme spolu 20 let). Byla to pořádná rána do zad. Celou dobu se doma tvářil a tvrdil, že je vše ok, že je spokojený.
Z toho odhalení jsem byla tak zničená, že jsem si připadala, že snad normální nejsem já – přesně jak říkáš, všude jsou všichni nevěrní, mnoho lidí (i tu) to přímo doporučuje, spousta lidí píše, jak jim nevěra zlepšila život a vztah. Byla jsem u jedné psycholožky, ta mi taky řekla, že je to normální, což mě dorazilo. A opravdu jsem z toho měla až deprese a pocit, že jsem teda já jsem nějaká vadná, že já sem nepatřím… když to nedokážu přijmout jako součást svého života. Když já taková nejsem. A že jsem asi úplný blázen, když jsem vůbec mohla věřit, že by mi mohl být manžel věrný.
Cítila jsem se psychicky dost pod psa a zkusila jsem ještě jiného psychologa. Ten mi hodně pomohl. Řekl mi, že i kdybych byla jediná na světě, komu to normální nepřijde a komu nepřijde normální žít ve lži, tak je to v pořádku a není důvod, abych slevovala a tlačila se do přesvědčení, které je mi vnitřně proti srsti. Hodně mi to pomohlo, najednou jsem si znovu uvědomila, že jsem v pořádku taková jaká jsem. Také jsem si na terapii uvědomila, že nejsem jediná, kdo to takto cítí. Znám i podvádějící ženy a podvedené muže… tak si říkám, že to je moje šance, že třeba jednou potkám chlapa, který to bude mít nastavené stejně jako já. Ne že se do toho bude nutit, ale že to tak bude cítit, že bude chtít případné problémy řešit se mnou a ne rovnou milenkami a pokud to nebude možné, tak vyloží karty na stůl a vztah ukončíme. Nebo si říkám, že určitě existují chlapi, kteří byli podvedení, ví, jak to bolelo a uvědomili si to, co já – že jejich cesta není snížit v tomto ohledu svoje zásady, ale prostě počkat si na ženu, co to bude cítit stejně. Jasně, nevím, jestli to poznám, můžu zase šlápnout vedle… Ale taky jsem se myslím v mnohém poučila, mnohé pochopila.
Taky mi psycholog řekl a řekla bych, že je to pravda, že když člověk něco prožívá, tak jeho mysl automaticky vytahuje vzpomínky, kdy se cítil podobně, kdy zažil/viděl něco podobného… člověk má najednou pocit, že zažívá samé křivdy a že se všichni podvádí, ale je to tak trochu klam způsobený tím, že jsi ponořený v určitém „tématu“ a vidíš vše, co se toho týká a ostatní v tu chvíli přehlížíš. Uplynulo pár měsíců a já už to zas vidím spíš optimisticky. Teď už je mi mnohem lépe, rozvádím se, vztah nehledám, ale těším se, že jednou třeba přijde. Starám se o sebe – nové zájmy, hledám nové kamarády, koníčky, zvedám hlavu… Je mi vlastně dobře.
Já taky dokážu pochopit, že člověku ve vztahu něco chybí, že po letech už je tam určitá okoukanost a stereotyp, ale prostě mám ráda férová řešení a nebudu nikoho podrážet a dělat z něho blbce (samozřejmě za těch 20 let taky nějaké to pokušení bylo, nejsem úplná šereda, ale prostě jsem nechtěla, bylo mi to vůči manželovi blbý). Každý to takto uvnitř sebe nastavené nemá, ale přesto věřím, že někdo jo a že toho někoho třeba jednou potkám. A věřím, že i tyMyslím, že je to i v tomto o té kompatibilitě. Tak snad budeme mít při příštím výběru lepší odhad
V dlouhodobém vztahu, 10 let atd. bych dokázala asi nějaký jednorázový úlet odpustit, ale cílené podvádění a myšlení typu -nevěra je ok, zlepší mi vztah, co oči nevidí, to srdce nebolí, že když někdo má nějaké chyby nebo není dokonalý, tak si za podvádění může sám atp. - je pro mě absolutně za hranou.
Klára
@lalalyla píše:taky záleží na tom , jestli by to jako ublížení bral ..někteří jedinci jsou v tomto poměrně benevolentní , nežárlíví, nemajetničtí
Ja si myslim, ze to dela pouze ten, co nema rad. Hlava mi nebere, ze bych vedome ublizila nekomu, na kom mi zalezi. Mozna druheho ma rad, ale jen sobeckym zpusobem(ma u nej komfort, vari mu, stara se o nej).
@lalalyla píše:
Ja si myslim, ze to dela pouze ten, co nema rad. Hlava mi nebere, ze bych vedome ublizila nekomu, na kom mi zalezi. Mozna druheho ma rad, ale jen sobeckym zpusobem(ma u nej komfort, vari mu, stara se o nej).
asi tak..jenže časem do toho spadne většina dlouhodobých vztahu
@Šarlota4 píše:
Jisteze nemusis to je tvoje vec. Jen jsem se zeptala co ti zarucuje, ze se to nestalo. Nic vic v tom nebylo
Promiň, já to tak nemyslela, mám dneska velmi špatný den ![]()
Tak my jsme s manželem 11let, jsme si celou dobu věrní (vy co sledujete diskuzi o žárlivosti, vycházím z faktů a snad mi manžel věrný vždy byl).
Takže za mě to jde, zůstat věrný i v delším vztahu. Ale je to o povaze, navíc jak se říká, příležitost dělá zloděje. Takže neodsuzuju takovou tu jednorázovku pod vlivem alkoholu někde kdesi. Ale ani neuznávám. Prostě se stane.
Ty ale asi myslíš cílenou bokovku. Tak tu neuznávám. Když vztah nefunguje, tak ukončit. Rozhodně se nekuwit, nepředstírat, nelhat atd. To je hnusnější než samotný akt nevěry. Bohužel, tak jako u jiných přispěvovatelek, i já znám spoustu lidí (rodinna, přátelé, známí..) kteří se podvádějí.
Podle mě, pokud se tím budeš takhle užírat, tak nemá cenu zakládat vztah. Ať se Ti to líbí nebo ne, důvěra je jedním z pilířů, na kterém se buduje vztah.