Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak ono to chce hlavně důslednost. Kolem toho roku a půl si začnou uvědomovat svoje já a prostě zkouší, kam až můžou dojít. Nemyslí to nijak zle, je to prostě způsob vývoje. Někdo má projevy silnější, někdo je mouchy snězte si mě. Koukala bych na to, proč práská s těma hračkama. Dělá to jen tak a nebo je to fakt vzteky, protože mu tu hračku třeba nabídneš nebo tak? Oni dost často rádi pozorují, jak daná věc padá, proto je hází na zem. Co se týká vřískání, tak opět důslednost. Sprcha ani plácání nepomůže, když to bude jednou tak a jednou jinak. Ideální je, co můžeš, zabezpeč a u zbytku se rozhodni, co mu s tím dovolíš dělat a podle toho pak jeho chování koriguj. Jinak to, že chce ven, přece neznamená, že s ním ven musíš. Tak holt bude ječet, ale pokud se ti to zrovna nehodí a ven jít nemůžete, tak prostě nechoďte. LKde není publikum, není ani divadlo. A jinak hlavně myslet na to, že je to malé dítě. Nejde jen celý den zakazovat a říkat, to nesmíš, takže je dobré se zamyslet nad tím, jestli po něm třeba nechcete moc a nejsi moc náročná, jestli je to opravdu úměrně věku. Já to, že jsem byla na první dítě srašně náročná, zjistila, až když jsem měla druhé dítě ![]()
@Pomka píše:
@čolíto93 a v pripade, ze se me dite pokusi bouchnout a kousnout, zamezim tomu tak, aby to neudelalo. Podrzim ruce apod. Rozhodne ho nezmlatim.
Přesně
všechno se dá řešit normálně
není nic horšího když vzteklé dítě trestá hysterická matka ![]()
@Dajdí píše:
@trpaslinka My bagrujeme rýži
tedy ryze ok, ale preci jen jsou testoviny zametene rychleji ![]()
@Pomka já neřekla že studenou sprchu, ale jen to že občas neustálé vysvětlování nikam nevede.
@trpaslinka Tak on si to pak dojde vysavačem vysát a uklidí si to po sobě
Na tohle je moc šikovný ![]()
@Alušáček píše:
Přesněvšechno se dá řešit normálně
není nic horšího když vzteklé dítě trestá hysterická matka
Nervy rupnou i mne, ne ze ne. Taky obcas placnu, ale to uz jeem vytocena a hrozne me to mrzi. Ale povazovat to za standard s tu spravnou cestu k vychove, to rozhodne ne. A to me zarazilo, zvlast od 19.lete holciny, ktera svoje jeste nema!
Zatím jsem to řešila vždy jen u synovce, co byl v dětství víc u nás než doma, takže když zlobil a neposlouchal vždy sem řekla že pokud se to nezmění následuje trest : zlechtání, při mlácení hračkamá sem mu hračku prostě z ruky sebrala a odešla s ní pryč, schovala jí a bylo vyřešeno. Když se vztekal v obchodě že chce jiný bonbony než si původně řekl, prostě nedostal žádný. U pískacího lízátka mu bylo 3řečeno že pískat až venku z obchodu, pískal, lízátko sem vyhodila, když se začal vztekat a ječet, vždy následovalo, že pokud nepřestane dostane na zadek aby měl proč brečet, většinou to zabralo když ne, upozornění ještě jednou, pak sem lehce plácla. U tý kamarádky se její syn zkusil plácnout i mě, chytla sem mu ruku a řekla, že nejsem jeho maminka a že oplácím, zkusil jednou, přes ruku dostal, víckrát si na mě nedovolil a pak stačilo jen upozornit a zklidnil se.
Ale u synovce se nejvíce osvědčilo právě lechtání, byl hrozně lechtivý, pak stačilo říct že když něco zlechtám ho až se počůrá a byl klid a lechtání jako takový přímo trest není, nebolí ani neponižuje. Vždy je nějaké řešení a nemusí to být přímo mlácení.
@Lucca97 Jako pardon, ale kolik jsi vychovala dětí, že tady udílíš rady tohoto typu? Ledová sprcha na batole? To jako vážně? Že to rodiče dělali tobě, nese svoje ovoce a evidentně to zanechalo následky. Jinak bys takovou blbost nevypustila z pusy. Takové metody hraničí s týráním, jen tak mezi námi. Ono to dítě pak může snadno začít koktat, mít strach z vody a třeba se pomočovat.
Jinak zakladatelko věř, že bude hůř. Takové období vzdoru, to je teprve chuťovka. Ale chápu, že teď je to taky na budku. Pištění a vřískání ignorovat, přestane ho to bavit. Když se ti nechce ven, zabav ho doma jinak, ať zapomene. V třískání hraček zabránit, odvést pozornost jinam. V mlácení tvojí osoby taky, chytnout za ruce a důrazně říct ne, to se nesmí. Když to bude opakovat, zase vést pozornost jinam. Musíš být důsledná, zkouší co si může dovolit. Je to na palici, ale určitě je lepší vysvětlovat než hned plácat. A své taky dělá spíš pozitivní motivace, než samé zákazy.
@čolíto93 Lechtání je ponižující a je to forma trestu, kterou by mě nikdy nenapadlo praktikovat.
Zlechtat dítě do počurání
Proti tomu není žádná obrana a je to nesmírně ponižující a traumatizující.
Příspěvek upraven 14.09.16 v 22:06
@čolíto93 tak jsem to myslela. Mala kdyz s necim hazi (a hazi se vsim a rada), tak ji to beru. Apod. Ja reagovala na tu ledovou sprchu hlavne, to neni vychova, to je fakt tyrani. Dospeleho, kterej me nastve, taky nezmlatim nebo nehodim do ledovy vody, ze? ![]()
Chapu to dobre, ze sve deti jeste nemas?
@čolíto93 Víš, ono je něco jiného tohle aplikovat na ‚cizí‘ děti a něco naprosto jiného mít to dítě doma 24/7 a ještě je tvoje. Tam se ty postupy a výchovné metody pak používají poněkud hůř. Lechtání mi přijde jako docela velký trest. Možná dospělák to může brát jako super srandu, batole a malé dítě ani ne. Já jsem lechtivá dost a fakt nemám ráda, když mě někdo lechtá až příliš a mám pocit, že bych se počůrala. Žádný příjemný pocit to teda není. Za pár let, až ty děti budeš mít, se sem vrať a přečti si znovu cos napsala. Třeba se budeš hodně divit, cos tady radila. Ono je fakt něco jinýho radit jen tak od stolu a něco jinýho to dnes a denně zažívat.
@majki.r trochu dite polechtat neni nic spatneho a nikdy se nepocural mimochodem ale ono staci jen tim pohrozit a svete div se zabralo to, ze se pak ani lechtat nemuselo. Mimochodem pubertacka fakt nejsem a dite je na ceste. A ono kdyz dite vi ze kdyz neco reknete plati to, je to mnohem ucinejsi nez mlaceni, studena sprcha nez dlouze vysvetlovat a stejne si muze delat co chce. A co vidite spatneho na tom ze dite upozornite ze neco tolerovat proste nebudete?
Vysvětlovat takhle malému dítěti déle než pár větama je ztráta času a nervů, schopnost je u takovýchle batolat dost nízká.
Jinak pěkně s vámi cvičí a už je pomalu čas na to, aby si zvykal že není vždy podle jeho. Klíčové je přestat plnit jeho přání, pokud si je vynucuje nepřijatelným způsobem. Je potřeba aby opakovaně (mnohokrát) zjistil, že když se chová špatně, tak ho ignorujete a prostě nedostane to co chce. Naopak, pokud se chová tak, jak chcete, tak je potřeba chválit a odměňovat tím, že uděláte něco pro něj příjemného. V tuhle chvíli jsou děti trošku jako štěňátka a způsob výchovy je trošku primitivní - odměňovat žádoucí, neposilovat nežádoucí chování.
Promyšlené zvýšení hlasu a občsné plácnutí v opravdu rizikových věcech neubližuje. Problémem může být, když tak dlouho skáčete podle něj, až to nezvládnete a propukne vztek, pláč, frustrace a podobně.
Jakkoliv mám k Prekopové výhrady, tak zrova pro vám by k zamyšlení mohla docela dobře posloužit její kniha Malý tyran. Plus knížku Děti potřebují hranice.
A až přečtete Pekopovou, tak zkuste třeba od Kopřivů Respektovat a být respektován.
Na výchovu domluvou a nějakou vzájemnou interakcí ještě přijde čas, ale teď je na to fakt maličkej. A teda vřele doporučuju začít učit se to zvládat teď, dřív než doroste do období vzdoru, protože pak to bude ještě složitější.
Výhodou je, že jak jste hodně orientovaná na jeho potřeby, tak díky tomu patrně bude mít skvělý základ toho prvního roku - může to dost pomoci postupnému formování osobnosti. Ale už není miminko, už se musí začít pomalu učit že svět se netočí podle něj. Respektive roce co teď bude následovat to pro něj bude hlavní téma a opravdu není dobré aby se naučil, že rodiče, tedy i ostatní lidi budou skákat tak, jak si pískne. Nebude to jednoduchý rok. Ale pak přijdou tři, čtyři roky pohody a roztomilosti.