Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
@Bábrdl to urcite ne, zas tak casto tady nejsou, bydli celkem daleko od naseho mesta. O ne tak nejde, mluvila jsem o vsech detech. Ale spojene to mam i s nima. Kdyz jsou u nas, tak mi to proste vadi, stejne tak nerada jezdim k nim.
A jak se chová přítel k synovi (předpokládám, že je společný).?
@Bábrdl Ano je…k synovi se chova hezky, pokud narazis na to, ze si hraje vic s neteremi nez s nim, tak to urcite ne. Samozrejme s nimi dela kraviny, ale ze by treba byl syn nejak odatrceny, to ne. Ja nemam nejaky mindrak kvuli nim. Jeste nez jsem se poznala s pritelem, tak mi vadily deti, s holkama se to asi spis stupnovalo, protoze jsou fakt rozmazleny a neposlouchaji.
@Anonymní píše:
@Bábrdl Ano je…k synovi se chova hezky, pokud narazis na to, ze si hraje vic s neteremi nez s nim, tak to urcite ne. Samozrejme s nimi dela kraviny, ale ze by treba byl syn nejak odatrceny, to ne. Ja nemam nejaky mindrak kvuli nim. Jeste nez jsem se poznala s pritelem, tak mi vadily deti, s holkama se to asi spis stupnovalo, protoze jsou fakt rozmazleny a neposlouchaji.
A je to jeho otec, jestli se můžu zeptat?
@Bábrdl píše:
S tím tak úplně nesouhlasím, babičky a dědové bývají kolikrát poprděnější než rodičeA někteří sourozenci mívají o děti toho druhého taky určitý vlažný, ale upřímný, zájem. Ale jinak přesně
To bych mohla vypravět, jsme s chlapem z naší vnučky zesr…ný až za ušima, jak s ní naděláme. A moji rodiče byli z mych dětí taky. A to máma děti moc nemusela, dokonce ani mě ne, vlastni holku.
@Anonymní píše:
@Bábrdl ano je. Co to s tim ma spolecneho?
Nic, jsem jen zvědavá. ![]()
Bývalý přítel měl dobré moudro, že děti se dělí na vlastní a nevychované. A ono na tom opravdu hodně je.
Já taky nejsem poprděná z cizích dětí ani trochu, hlavně ty rozmazlené mi vadí, u kočárků se nekochám a dětské koutky a centra nebyly nikdy mojí oblíbenou destinací. Svojí dcerku samozřejmě zbožňuji, ale sama uznávám, že je to dračice a divoch a přestože je to chytrá a fajn nerozmazlená holka, která umí poprosit, pozdravit i poděkovat, tak třeba potichu a v klidu si hrát s ostatními dětmi snad ani neumí. Jsou to děti a jsou prostě ukřičené a rozjívené. Bude jí 9 a velmi často máme doma, nebo s námi jezdí na výlety i její kamarádky a kamarádi. A je to dítě od dítěte, jako s dospělými. Některé děti jsou mi vyloženě sympatické a mám je ráda, jiné mi jsou vyloženě protivné. Snažím se k nim ke všem chovat stejně kamarádsky a vycházíme v pohodě.
Nečetla jsem celou diskuzi ale napíšu tohle… „Děti jsou jako prdy, ty vlastní ještě rozdýcháš ale ty CIZÍ“… konec citátu ![]()