Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@bigl píše:
Takže k vám chodí návštěvy, které se potřebují vykecat mezi sebou a vy s mužem oba mlčíte?
@Anonym211 píše:
Lidi jsou hnusný, jsem jenom já, moje rodina, přátelé a zbytek ať mi jde z očí! Úplný magoři, jak má člověk mít rád ostatní lidské bytosti když jsou nepříjemní jako prdel, koukají naštvaně, neumí mluvit slušně, povyšují se… Například sestřičkám v nemocnicích bych plivla do ksichtu… Jsem byla pacientka po operaci, vedle mě ležela mladá holčina co se pokusila o sebevraždu. Automaticky se nad ní povyšovali, byla pro ně společenským odpadem, nadávali jí, šikanovali, smáli se… Byla jsem znechucená. Když je někdo na dně, tak je zřejmě nejlepší dostat ho ještě hlouběji!!!
no ty mas taky dost, no jestli na lidi pusobis tak jak na anonymous timto prispevkem, tak se ani nedivim… ja kdyz se setkam s lidmi, kteri se chovaji a hovori, tak tu ted pises,… tak presne ti mi stoji jen za pozdrav…
Já si dobře pokecáme jen ve svojí sociální bublině a mimo ni se ani s nikým jiným nestýkám, maximálně tak na hromadnějších akcích (ty teď ale stejně nehrozí), ale tam si taky vyzobnu jen koho chci a s jinými se bavit nemusím. Aneb když si s někým nemám co říct, tak si ho nezvu na návštěvy ![]()
@Žirafa 69 píše:
Pak mě tedy napadá, proč si ty návštěvy zvete, když oba tak trpíte…
Pozor, jde o rodiče a příbuzné, rádi je vidíme a udržujeme tak dobré vztahy.
@Anonymní píše:
Asi nejsem typický introvert, nevadí mi davy lidí, společnost, komunikace s lidmi. Ale co mi fakt dělá problém, bavit se s pár lidmi delší časový úsek. Typický průběh návštěvy, přijedou známí, co je člověk vidí třikrát do roka, prohodí se pár frází jak se kdo má a já končím. Manžel se v návštěvách úplně vyžívá, takže jsem tomu vystavená neustále a říct mu ne nechci. On sedí u stolu a klábosí a klábosí a já, tedy kromě toho, že obstarávám děti a pohoštění, to považuji za totálně zbytečný čas.
a proc to chces menit? duvod? aby jsi se zalibila?… ja teda jsem extremni extrovert… s usmevem rikam, ze nekdo chodi pro nabiti energie objimat stromy, ja chodim mezi lidi / do baru
dokazi se prepnout na rozhovor ve vesnicke hospudce, ci pocitat kolik cinanu o xy vysce musi naplnit bazen 2×3m aby se ohral o jeden stupen C… organizuji akce o 150+ lidi a jsem ve svem zivlu… a muj pritel? nejradeji mezi svyma par kamosema, jedno tema. kdyz prijde navsteva, pozdravi a slusne se omluvi… a je na tom neco spatneho??? vubec ne!! pokud navsteva, co prijde za manzelem nepochopi, ze cas straveny s nimi je pro tebe ztrata casu, tak je neco spatne…
@Quertizop píše:
Pozor, jde o rodiče a příbuzné, rádi je vidíme a udržujeme tak dobré vztahy.
Aha. Pak si říkám, jestli ti „chudáci“ vědí, že jsou jejich řeči pro Tebe blbinami.
Ne, to fakt nemyslím ve zlým
,ale píšeš, že je rádi vidíte, tak…
@Žirafa 69 píše:
Aha. Pak si říkám, jestli ti „chudáci“ vědí, že jsou jejich řeči pro Tebe blbinami.Ne, to fakt nemyslím ve zlým
,ale píšeš, že je rádi vidíte, tak…
Ano, rádi je vidíme, jsou rodina a ne žádní chudáci. Je jim přes 70, mají jiná témata k řešení, pro nás blbiny. Normálka, udělám chlebíčky a rádi je vidíme.
@Quertizop píše:
Ano, rádi je vidíme, jsou rodina a ne žádní chudáci. Je jim přes 70, mají jiná témata k řešení, pro nás blbiny. Normálka, udělám chlebíčky a rádi je vidíme.
Nenee, já nemyslela chudáci jako chudáci!
Proto jsem to psala v uvozovkách
,já jen že to vyznělo tak zvláštně, jako že kdyby věděli, že to, co probírají, jsou pro Vás blbiny…ale já myslím, že to chápeš, co jsem myslela, a myslet to nějak pejorativně bych si nikdy nedovolila. ![]()
Prostě chápu, že je v jejich věku zajímají jiné věci, jasný. No čert ví, co bude zajímat v tom věku kdokoliv z nás, že.
Hlavně, že máte hezký vztah
Já když tak tady občas čtu některá vlákna…
@markytka3 píše:
no ty mas taky dost, no jestli na lidi pusobis tak jak na anonymous timto prispevkem, tak se ani nedivim… ja kdyz se setkam s lidmi, kteri se chovaji a hovori, tak tu ted pises,… tak presne ti mi stoji jen za pozdrav…
Ona řekla jen osobní názor do diskuze a toto je diskuze. A výhoda je že je otevřená a přímá.
@Anonymní píše:
Asi nejsem typický introvert, nevadí mi davy lidí, společnost, komunikace s lidmi. Ale co mi fakt dělá problém, bavit se s pár lidmi delší časový úsek. Typický průběh návštěvy, přijedou známí, co je člověk vidí třikrát do roka, prohodí se pár frází jak se kdo má a já končím. Manžel se v návštěvách úplně vyžívá, takže jsem tomu vystavená neustále a říct mu ne nechci. On sedí u stolu a klábosí a klábosí a já, tedy kromě toho, že obstarávám děti a pohoštění, to považuji za totálně zbytečný čas. Sedím a hledím do zdi. Vůbec nemám chuť se do takových těch řečí o coby kdyby politice a z čeho kdo postavil barák zapojovat.Když už se najde téma, které mě baví, ve 102% začne nějaké dítě vyvádět, takže se zase ani nedostanu ke slovu. Nejsem žádná panenka v koutě, nebojím se mluvit, myslím si, že všeobecný přehled taky celkem mám, ale vůbec nevidím smysl, co z toho kdo má, co mám dělat, abych v téhle, řekněme společenskosti, manželovi stačila. Je nějaká šance to změnit? Má to někdo taky tak?
No to je příběh jako o mně. Taky jsem to tak měla. Nejsem od přírody přímo ukecany člověk, co by rozvíjel nějaké dlouhé debaty, ale řeknu vám, že mě Teda strašně pomohlo, když můžu být s lidmi bez manžela. On je taky podobný typ jako teď Váš, mele a mele a mele. Politika, samé hluboké úvahy… Já se teď bavím s přáteli o čem já chci a hodně z nich mi říká, jak je to pro ně příjemnější. Nemít tam toho zvanila… ![]()
@tanik1912 píše:
No to je příběh jako o mně. Taky jsem to tak měla. Nejsem od přírody přímo ukecany člověk, co by rozvíjel nějaké dlouhé debaty, ale řeknu vám, že mě Teda strašně pomohlo, když můžu být s lidmi bez manžela. On je taky podobný typ jako teď Váš, mele a mele a mele. Politika, samé hluboké úvahy… Já se teď bavím s přáteli o čem já chci a hodně z nich mi říká, jak je to pro ně příjemnější. Nemít tam toho zvanila…
Me by hrozne mrzelo, kdyby mi pratele rekli, ze je pro ne prijemnejsi, kdyz se mnou neni manzel a jeste ho oznacili za zvanila…nebo naopak tohle rekla nekdo manzelovi o me.. ka chapu, ze asi zabere pozornost pro sebe a beznej je vic prostoru pro tebe, potazmo pro ostatni, ale stejne me osobne tohle prijde proste hnusne od pratel a ty jim to asiodkyves a. jeste se tomu zasmejes
…pokud teda to neni uz byvaly manzel, to mi z toho neni jasne
@Melodie91 píše:
Me by hrozne mrzelo, kdyby mi pratele rekli, ze je pro ne prijemnejsi, kdyz se mnou neni manzel a jeste ho oznacili za zvanila…nebo naopak tohle rekla nekdo manzelovi o me.. ka chapu, ze asi zabere pozornost pro sebe a beznej je vic prostoru pro tebe, potazmo pro ostatni, ale stejne me osobne tohle prijde proste hnusne od pratel a ty jim to asiodkyves a. jeste se tomu zasmejes…pokud teda to neni uz byvaly manzel, to mi z toho neni jasne
Je to byvaly manžel. Vždy jsem byla ta po jeho boku. Kdo nikdy nepil, abychom se od známých nebo z hospody mohli dostat domů, jen jsem tam často seděla a nudila se, protože tempo a témata vesměs udaval on. Dneska se s nimi bavím normálně a je to velice příjemné. Do té doby jsem prostě myslela, že chyba je ve mně. A zvanilem jsem ho nazvala jen teď a tady. Nikdo to o něm netvrdí a ani nemáme jakoby potřebu ho pomlouvat. Jen je pro nás všechny teď příjemné nebaví se o určitých věcech.
@Čičorečka píše:
No u nás je to stejné, i při návštěvě mé rodiny konverzaci udržuje můj muž a já přihlížím. Ale mně to nevadí. Proč taky? Jsem smířená se svojí povahou, ostatní ji respektují, nevidím problém. Spíš se zamysli, proč tě štve, že jsi taková, jaká jsi.
Stve ji to, protoze hloupi lidi jsou nekdy fakt zli, kdyz se nekdo nechova tak, jak si oni predstavuji normalnost a kdyz nekdo vybocuje, maji neuatale tendence cloveka natlacit zpet do mantinelu. Casto slychavaji vety typu: „proc se nebavis“, „jsi divny“ a pod. Pak ma clovek pocit, ze je fakt divny a vadi jim jejich povaha.
Měla jsem to tak asi do 30 až 35 let. Ráda jsem si vždy s někým popovídala, ale na vážnější téma, společenské kecy a lehká témata mi přišly jako něco totálně pitomého, co mě děsilo a čím víc jsem se musela rozhovoru účastnit, tím zoufalejší jsem byla. Snažila jsem se aspoň odkoukat, jak se lidé baví a o čem, aby to nebylo vážné a přitom se bavili. To jsem neuměla. Přitom ukecaná jsem jinak dost. Prostě jednoho jsem v tom přestala hledat vědu a zjistila jsem, že se nemusím bavit jen o počasí nebo naopak o Leibnitzových monádách, prostě něco mezi tím, co mě bavilo. Dnes jsem schopná se dát do řeči s kýmkoliv a poklábosit o ledasčems, a když mě to nebaví, nenápadně zmizet.