Vzdálenost k rodičům a výčitky

281
6.1.21 12:12

Vzdálenost k rodičům a výčitky

Trochu si jdu vylít srdce. V poslední době se mi dostává výčitek od mámy, že bydlím daleko (330 km) a dokonce v jiném státě a je komplikované docházet. Když jsem byla bezdětná, tak to nevadilo, ale když máme malého, tak je oheň na střeše. Lebo říká, že ona měla babku s velkým B a má zážitky a vzpomínky a můj malý chudák o to vše přijde, lebo bydlím kdesi v pr..li. a že potkáva známé, co mají děti a vnoučata pár metrů nebo kilometrů od sebe a ona nemůže jen tak přijít, že je kolem, tak se staví na kafe a podívá se co a jak. Přitom ví, že když jsem bydlela doma, nikdy jsem tam s nikým nechodila (no ve 14 dětská láska) ale jinak ne. Takže by jsem tam byla asi svobodná a bezdětná a to by bylo stejné jedno. Své štěstí jsem našla ve světě, no. A vždy jsem byla taková do světa, ne doma u maminy sukně. A čím dál, tím líp. Přitom není jediná na světě co má vnoučata nebo vnouče daleko. Nekdo má ještě dál a nenaříka, bere to jak to je a hotovo. Stejně to nezměníme. Je mi to líto, ale zas já nejsu povinná bydlet tam, kde by si to přáli rodiče. Spíš jí vadí to, že vnuk ji asi nikdy neřekne, že je babička a když ji uvidí jednou za čas, tak to bude cizí žena pro něj. Přitom já chodím tak často jak se jen dá, jsem na rodičovské dovolené, tak se to dá, ať začnu chodit do práce, už to tak nepůjde, ale přeci jen občas zajedu i tam. Opravdu jsem nevděčná? Nebo nemáte zkušenosti někdo?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
6609
6.1.21 12:17

Však až bude větší tak může jezdit k babičce na prázdniny ne a babicka si ho uzije az az. To bylo vždycky nejlepší léto. Vycitky neměj. Proste mas svou rodinu a bydlite tak jak vyhovuje vam.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9424
6.1.21 12:20

Dneska je to běžné, takže nic nenadělá.
Můj soukromý a nepopulární názor je, že je to jeden ze znaků rozpadu společnosti a ano, děti a vnoučata jsou takto u fungujících prarodičů okrádány o určité mentální obohacení života.
Ale jak říkám, je to nepopulární názor a nikde s ním neuspěji.
Sama za sebe to mám tak, že pokud by se nějaké dítě odstěhovalo daleko, pokud to bude reálné, ošetřím majetek tak, aby po mé smrti dostalo nic nebo nezbytné minimum.
Ne proto, aby se přestěhovalo zpět, ale z mého pohledu má právo na majetek pouze člen rodiny, který se s rodinou pravidelně a často stýká, což při velké vzdálenosti nejde.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
14550
6.1.21 12:22

Hele maminka má asi nějaký splín a vylila si zlost na tobě. Vůbec se tím netrap, prostě to tak je. My máme jednu babičku 100 km a druhou 350 km daleko. A jezdíme na návštěvy párkrát do roka. Děti u babiček tráví prázdniny a je to super. Naopak švagrová, která má obě babičky ve stejném městě, toto nezná, nemá děti týden v kuse u babičky, maximálně na přespání na jednu noc a ráno domů. Každý systém má něco do sebe a každému vyhovuje něco jiného.
A že jí vnuk nikdy neřekne babička, když se vidí málo, je totální nesmysl.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6.1.21 12:24
@Bellino píše:
Trochu si jdu vylít srdce. V poslední době se mi dostává výčitek od mámy, že bydlím daleko (330 km) a dokonce v jiném státě a je komplikované docházet. Když jsem byla bezdětná, tak to nevadilo, ale když máme malého, tak je oheň na střeše. Lebo říká, že ona měla babku s velkým B a má zážitky a vzpomínky a můj malý chudák o to vše přijde, lebo bydlím kdesi v pr..li. a že potkáva známé, co mají děti a vnoučata pár metrů nebo kilometrů od sebe a ona nemůže jen tak přijít, že je kolem, tak se staví na kafe a podívá se co a jak. Přitom ví, že když jsem bydlela doma, nikdy jsem tam s nikým nechodila (no ve 14 dětská láska) ale jinak ne. Takže by jsem tam byla asi svobodná a bezdětná a to by bylo stejné jedno. Své štěstí jsem našla ve světě, no. A vždy jsem byla taková do světa, ne doma u maminy sukně. A čím dál, tím líp. Přitom není jediná na světě co má vnoučata nebo vnouče daleko. Nekdo má ještě dál a nenaříka, bere to jak to je a hotovo. Stejně to nezměníme. Je mi to líto, ale zas já nejsu povinná bydlet tam, kde by si to přáli rodiče. Spíš jí vadí to, že vnuk ji asi nikdy neřekne, že je babička a když ji uvidí jednou za čas, tak to bude cizí žena pro něj. Přitom já chodím tak často jak se jen dá, jsem na rodičovské dovolené, tak se to dá, ať začnu chodit do práce, už to tak nepůjde, ale přeci jen občas zajedu i tam. Opravdu jsem nevděčná? Nebo nemáte zkušenosti někdo?

Nejste nevdecna. Matce bych razne vysvetlil, ze se stehovat nikam nebudete a to i pres jeji citove vydirani. A pokud v tom bude pokracovat, tak omezit kontakt.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.1.21 12:24

Odstěhovala jsem se skoro přes celou republiku. Mamka.mi to v zivote nevycitala. Viděla že jsem šťastná tak to brala jak to je. Naopak když byl dceri rok rozhodla se přestěhovat se blizko k nám…
Můj taťka bydlí cca 350 km daleko jezdí za námi jak může- občas jednou měsíčně, občas jednou za 2 měsíce jindy jednou za dva týdny, prostě jak se domluvíme. A dvouletá dcera ví, že je to děda. Vždy když přijede, tak se třeba půl hodinky stydí ale pak ho zatahne do pokojíku a jdou si hrát a je z něj nadšená. Když tady dedu nemá tak se i občas po něm ptá…
Anonym - osobní info

  • Citovat
  • Nahlásit
6.1.21 12:25
@Sany80s píše:
Dneska je to běžné, takže nic nenadělá.
Můj soukromý a nepopulární názor je, že je to jeden ze znaků rozpadu společnosti a ano, děti a vnoučata jsou takto u fungujících prarodičů okrádány o určité mentální obohacení života.
Ale jak říkám, je to nepopulární názor a nikde s ním neuspěji.
Sama za sebe to mám tak, že pokud by se nějaké dítě odstěhovalo daleko, pokud to bude reálné, ošetřím majetek tak, aby po mé smrti dostalo nic nebo nezbytné minimum.
Ne proto, aby se přestěhovalo zpět, ale z mého pohledu má právo na majetek pouze člen rodiny, který se s rodinou pravidelně a často stýká, což při velké vzdálenosti nejde.

Ze je babicka dal, nez 300 km znamena rozpad spolecnosti? :mrgreen: vetsi kravinu jsem uz dlouho necetl.

Rozpad spolecnosti spise znaci vase pomstychtivost, kdyby dite chtelo zit jinak, nez si prejete vy.

Příspěvek upraven 06.01.21 v 12:26

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24038
6.1.21 12:26

My máme babičku 200 km. Jezdíme tam 1× za měsíc na víkend, když jsem byla na MD a RD, tak jsme se tam přesouvali na dýl. Manžel nás tam nechal třeba na týden a vracel se do práce, pak zase pro nás přijel. Mamka k nám naopak 1× měsíčně jezdila, já si vždycky naplánovala doktory, kadeřnici atd. Takže se užili docela dost - cca 7 kompletních dní a nocí minimálně. Trochu nám to překazil až covid.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2301
6.1.21 12:29

@Sany80s Svoji rodinu miluji, pomáhám a stýkám se, ale měla jsem období, kdy jsem žila daleko (pár let) a určitě zase přijde. Jestli by tím někdo zpochybňoval, že je mám ráda, tak ať se veškeré majetky sežere.
Mimochodem, někdy jsou prostě cesty nevyzpytatelné. Tchýně žije na druhé straně republiky, než její dcera a vnučka. Prostě není jak bydlet blíže a je to více jak 330km, pokud by se chtěla chovat tak, jak popisuješ, nejspíše by si vztah s vnučkou rovnou odstřelila.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
810
6.1.21 12:29
@Sany80s píše:
Dneska je to běžné, takže nic nenadělá.
Můj soukromý a nepopulární názor je, že je to jeden ze znaků rozpadu společnosti a ano, děti a vnoučata jsou takto u fungujících prarodičů okrádány o určité mentální obohacení života.
Ale jak říkám, je to nepopulární názor a nikde s ním neuspěji.
Sama za sebe to mám tak, že pokud by se nějaké dítě odstěhovalo daleko, pokud to bude reálné, ošetřím majetek tak, aby po mé smrti dostalo nic nebo nezbytné minimum.
Ne proto, aby se přestěhovalo zpět, ale z mého pohledu má právo na majetek pouze člen rodiny, který se s rodinou pravidelně a často stýká, což při velké vzdálenosti nejde.

Cože, tak dospělé dítě si dovolí vycestovat do světa a protože nebude skákat podle maminky a jejího (na hlavu postaveného názoru ),tak uděláš tohle je? No nedivim se, že tvůj názor je nejpopulární, za mě je úplně mimo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9424
6.1.21 12:31

@Altavista Podotýkám, že jsme v tom s manželem zajedno.
Hele já nečekám, že mě někdo pochopí, pro mě je setrvalé odstěhování na úrovni psychického násilí vůči rodině.
Tak to cítíme.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4417
6.1.21 12:32

Tam kde žijete je doma partner?
Odstěhovala jsem se 200km daleko, také za manželem, nejsme tedy v daném městě, ale okolní vesnici. Ani s prarodiči vzádlenými 10km to není terno. K babičce musíme v podstatě vždy jet my nebo ji dovézt, děda párkrát za rok dojede, ale má náročné povolání, takže málo času a stará se ještě o své rodiče.
Nevím, kolik let je Tvé mamince, zda ještě chodí do práce. Toho času potom také tolik není.
K nám jezdíme tak 3-4× do roka, snažíme se pospojovat více dnů. Se školáky a jejich sportem se to musí kloubit, naše práce, donedávna jsem pracovala ob sobotu. Práce okolo domu, nějaký náš výlet a moc času navíc není.
Mám teď spíše výčitky já sama k sobě, že jsem jinde, kvůli rodinným událostem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2301
6.1.21 12:32
@Sany80s píše:
@Altavista Podotýkám, že jsme v tom s manželem zajedno.
Hele já nečekám, že mě někdo pochopí, pro mě je setrvalé odstěhování na úrovni psychického násilí vůči rodině.
Tak to cítíme.

A tvé řešení ti jako násilí v rodině nepřipadá? (říkám jako někdo, kdo se vzdává veškerého dědictví, ale ten akt by mi opravdu ublížil)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
6.1.21 12:33

Ty to mas za mamkou stejne daleko jako ona za tebou. Jezdi za tebou? Jak casto? Chapu kdyby ona u vas byla co mesic a ty jsi tam byla jednou do roka… mam taky takovou tchyni cca 400 km od nas. Neustale posloucham ze tam malo jezdime, ale za 5 let u nas byla 2×. Prej ona “nemuze”… uz jsem vuci tomu nejak imuni.

  • Citovat
  • Nahlásit
4417
6.1.21 12:33

A naše děti mají babičku rády, vše si pamatují a těší se tam. Akorát ta cesta no…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat