Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vzdálenost k rodičům a výčitky
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.1.21 13:54
@Bellino píše:
Doteď to byly jenom ty stesky, to jsem pochopila, ale poslední dobou jsou to už dost trnité výtky. Máma dokonce řekla, že by bylo jedno s kým by jsem to dítě měla, jen když by bylo blízko ideálně v tom stejným městě, nebo ve vedlejším kam chodí k doktorům. Přitom vůbec nebere v potaz, že tam u nás je vysoká nezaměstnanost, platy škoda řeči, životní úroveň skoro na nule, že jsem si už zvykla tady. Já je na to připravovala hodně dlouho, ale pořád jsem to já, kdo se odstěhoval, kto vazby protnul. Spíš se mi zdá, že myslí na sebe tak trochu, že jí vadí ne ani to, že nevidí vnouče, ale že ji nebude znát, že nebude jeho práva babička. Někdo tu.psal.o. letnich prázdninách, ale až syn vyroste to budou mít rodiče kolem 80 a to nevím, jestli to už nebude pozdě. Můžou ještě žít, ale možná budou mít dost co se sebou. Jo, a do toho moje teta začala na návštěvě, že proč jsem neměla dítě před 10 lety? Proč asi? Neměla jsem partnera (resp.byla po rozchodu) a nechtela aspoň rok chlapa ani vidět, bydlení má intraku, nedokončené studium na vysoké a jen brigády. Fakt ideální situace na zplození potomka.
tak to je síla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 13:57
@Sany80s píše:
Zničí, právě že zničí. Je naivní si myslet, že můžete žít každý jinde, aniž by to mělo vliv na vztahy.
@Sany80s píše:
Zničí, právě že zničí. Je naivní si myslet, že můžete žít každý jinde, aniž by to mělo vliv na vztahy.
U nás opravdu nemá. U nás to nemělo teda ani vliv, když když jsme bydleli ve stejné bytovce, ale to proto, že jsme byli všichni velice tolerantní a ctili soukromí. To znamená, že babička s dědou respektovali mě jako otce dětí a vůbec do nás nezasahovali, stejně já. I když se mi třeba neco nelíbilo, co rodiče dětem dovolili, bral jsem to tak, že jsou u nich na návštěvě, jsou to prarodiče a nestaral se o to. Samozřejmě, že se nedělo nic závadného, to bych zasáhl, ale jinak ne ať jsem třeba měl trošku jiný názor a byly u nás jiná pravidla, než u babičky a dědy o dvě patra niž. A proto to fungovalo, kdyby mě naši nerespektovali, do všeho mluvili a další, tak to nefunguje a zdrhám pryč. Stejně tak jim by se nelíbilo, kdybych jim v době, kdy byly děti u nich na návštěvě do všeho mluvil. Ale stejné vztahy máme i nyní 300 kilometrů daleko. Já se z rodný vesnice nehnu, naši meli sen, který si ve středním věku splnili a když to situace dovolila odstěhovali se. Proč by ne, mají na to právo. V každém vztahu je totiž potřeba tolerance, respekt… A to i ve vztahu rodič k dítěti. Já to naopak vidim tak, že to co jsem si celou dobu myslel, že naši jsou skvělí ne jen rodiče, ale i prarodiče, je pravda a jejich odstěhování mi to potvrdilo. Jsou sice daleko a oba pracovně vytížení, ale proto, aby viděli vnoučata udělají cokoli. A to nemají jen naše děti, ale teď čerstvě ještě vnuka od ségry, take uplně jinde, usadila se ve městě kde studovala vysokou školu a věř mi, že to proste jde skloubit. Právě proto, že je tam láska, pouto a dobré vztahy, bez respektu by to ale nešlo. A kdyby tam tohle chybělo, tak je úplně jedno, že celá rodina je v jedné vsi. O tomhle to není. Znám několik rodin, kteří od sebe bydlí pár metrů a podle mě jsou si hodně vzdáleni, jak cizí lidi a co z toho, že bydlí vedle.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 13:58
@Sany80s, já nevím, kde bydlíš, asi to nechceš ani veřejně psát, ale pokud to není vyloženě Praha nebo Brno, co VŠ? Máte ji v dostatečně blízkém okolí? A co když děti budou chtít na nějaký obor, který u vás není? Třeba taková veterina je myslím jenom v Brně. Medicína zase jenom v Brně, Praze a snad Hradci. Nebo třeba některé obory jsou na více místech, ale jen jedno je považováno za nejlepší. Očekáváš, že děti volbu studijního oboru přizpůsobí tak, aby se ti moc nevzdalily?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 13:59
@Šáruší píše:
nezničí, ale může ti být snad líto, že to dítě a vnouče uvidíš párkrát do roka, ne? A můžeš to říct klidně, že závidíš Míně, která má vnoučata kousek. A nejsi proto špatný člověk.
Nejen líto, můžeš tím velice trpět.
Věř mi, že znám hodně matek, kde si dětí myslí, že je vše v pořádku a když přijedou občas za rodiči, tak nic nepoznají.
A ti rodiče mi pak brečí na rameni, že mají zničený život. Mají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 13:59
@Kelsey píše:
Tak lito ano. S tim souhlasim. I mi je lito, ze jsem daleko. Jak starnu, tak je mi to lito. My se dost pravidelne vracime. I po tech letech rikam, ze jedu domu do rod. mista a zas se vracim domu sem. Kdyby ted zustali v karantene, ze jim malo pomuzeme. No mohla bych tam odeslat muze, ze bude ve volnu v jednom patre domu a bude jim k ruce. On ma vic volna mezi turnusem. Ale nenarusi to vztahy, jak to psala ona, ze zijeme jinde. S tim nesouhlasim.
Pevné vztahy asi nenaruší. Můj muž měl rodiče 400km daleko. Stěhovali se ti rodiče, když mu bylo asi 22 let. Takže ten vztah prostě také takový, párkrát do roka návštěva na více dnů. Mohu porovnat vztah dětí k babičce v místě a té vzdálené. Prostě diametrálně odlišné, přestože měli tu druhou babičku rádi. Před necelými dvěma lety manželovo maminka zemřela. A víš co, manžela to hrozně vykolejilo, ale opravdu šíleně. Že si jí neužil, že jí vlastně celý život neměl, obrátilo nám to život vzhůru nohama, najednou začal lpět na tom místě 400km daleko, na otci, který tam zůstal, úplně šíleně. On si to uvědomil až s tou smrtí, že ta vzdálenost byla špatně. Jeho sestra je na tom stejně. No dopadlo to tak, že máme tchána doma a tím se manžel krapet uklidnil. A ve finále i tchán, který tam vlastně pak byl sám a nesl to velmi špatně. Ono je otázkou, co si člověk představuje pod pojmem narušené vztahy. Ty vztahy daleké nechci psát, že jsou narušené, ale jsou jiné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 14:01
@Platanka píše:
@Sany80s, já nevím, kde bydlíš, asi to nechceš ani veřejně psát, ale pokud to není vyloženě Praha nebo Brno, co VŠ? Máte ji v dostatečně blízkém okolí? A co když děti budou chtít na nějaký obor, který u vás není? Třeba taková veterina je myslím jenom v Brně. Medicína zase jenom v Brně, Praze a snad Hradci. Nebo třeba některé obory jsou na více místech, ale jen jedno je považováno za nejlepší. Očekáváš, že děti volbu studijního oboru přizpůsobí tak, aby se ti moc nevzdalily?
Já to klidně napíšu. Brno. Jinak u studia to neočekávám, očekávám, že tu budou žít s rodinou. Ne přímo ve městě, ale určitě v dosahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 14:01
@Sany80s píše:
Nejen líto, můžeš tím velice trpět.
Věř mi, že znám hodně matek, kde si dětí myslí, že je vše v pořádku a když přijedou občas za rodiči, tak nic nepoznají.
A ti rodiče mi pak brečí na rameni, že mají zničený život. Mají.
Já to vím moc dobře, koukám na to denně v přímém přenosu. Opravdu vím, o čem píšeš a o čem mluvíš. A naprosto rozumím tvému postoji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Altavista
6.1.21 14:02
@Šáruší Ale to není o vzdálenosti, oni prostě nechtějí, ve vleku manželky. Je to o povaze.
- Citovat
- Upravit
6.1.21 14:04
@Šáruší píše:
nezničí, ale může ti být snad líto, že to dítě a vnouče uvidíš párkrát do roka, ne? A můžeš to říct klidně, že závidíš Míně, která má vnoučata kousek. A nejsi proto špatný člověk.
Ano, říct může. Ale aby zakladatelce vlastní máma řekla, že by bylo jedno s kým by to dítě měla, jen když by bylo blízko ideálně v tom stejným městě, nebo ve vedlejším kam chodí k doktorům, to je přece hrozný ne? „Radši si Máňo upíchni dítě s kýmkoli, hlavně, abys pak s dítětem bydlela v okolí.“ 
to je hodně perverzní
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 14:04
@Sany80s Máme rodinu rozlitanou, od západních Čech až po střední Slovensko. Když se chceme všichni vidět, uděláme akci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Altavista
6.1.21 14:05
@Sany80s píše:
Nejen líto, můžeš tím velice trpět.
Věř mi, že znám hodně matek, kde si dětí myslí, že je vše v pořádku a když přijedou občas za rodiči, tak nic nepoznají.
A ti rodiče mi pak brečí na rameni, že mají zničený život. Mají.
A na čem je ten život postaven? Že každý týden uvidí své dospělé děti a vnoučata? A co když ty děti vnoučata nebudou chtít porodit, tak je zastřelí? 
- Citovat
- Upravit
6.1.21 14:05
@Šáruší A tohle je přesně to, o čem mluvím. Já neříkám, že někdo necítí lásku proto, že bydlí 500 km nebo 1000 km. Ale stejné to není, ani být nemůže. To nejde. Reálně to nejde.
Představ si, že by všichni byly daleko a nebo tam netrávili čas. Ono je to ve výsledku jedno, jstli nemůžou nebo nechtějí. I když to, že nechtějí, je určitě mnohem horší morálně.
Maminka by se usožila, a protože je hodnější než jsem já, tak by jim to nedala najevo.
Ale usoužila by se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 14:06
@Šáruší píše:
Hele, já žiju blízko své mamince a starám se o ní, moje děti k ní běhají, kdy si vzpomenou. Nicméně mám ještě dva sourozence, je to až trapně malinká vzdálenost, jeden 30 a druhý 130km. A teď ten 30km sem dovalí jednou měsíčně na dvě hodiny, jinak nemají prý čas ( u její mámy jsou 3× týdně, je to asi tak stejně daleko). Druhý brácha tu byl v březnu a teď na Vánoce. Moje mamka je tedy taková, že nevyčítá a slůvkem si nestěžuje, ale vidím, jak je smutná a jak jí to trápí. A prostě s těma vnoučatama, které vídá jednou za měsíc rozhodně nemá takový vztah jako s těmi od mě, které vídá denně. A už je patrné, že i vztah těch dětí k babičce je jiný než těch mých. Je na vozíku a nemocná a mimo dostupnost veřejné dopravy, musím ji vozit já, takže sama tam nedojede za nimi. Takže já vidím, jak to tu mámu trápí. už jsem to byla já, která jí říkám, tak se ozvi, řekni jim to přeci. Na to ona je příliš hodná, než aby jim cokoliv říkala. Ale trápí se. Vidím to prostě jinak, z té druhé strany. Já svým dětem dopřávám, chci aby byly šťastné, vychovávám je k samostatnosti, nicméně ve skrytu své duše doufám, že jednou se nedostanu do situace, kdy své děti a vnoučata uvidím sem tam párkrát do roka. To by se mi chtělo také naříkat. A na blbé řeči tetiček používám jedním uchem tam, druhým ven a trvalý úsměv.
Tak muzi nemaji s matkama takove blizke vztahy, jako dcery. Pokud nejsou mamani.
Dalsi vec je, ze v dospelosti se chteji deti s rodici vidat dle toho, jak je vychovavali. Hadam, ze pokud bude Sany i v dospelosti vnucovat sve nazory svym detem, tak ji nebudou chtit vidat tak casto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 14:08
@Altavista píše:
@Šáruší Ale to není o vzdálenosti, oni prostě nechtějí, ve vleku manželky. Je to o povaze.
Já nevím, jen vím, že ten rodič tím trpí a že já umím pochopit ty stesky těch vzdálených opuštěných ( byť v jejich hlavách) rodičů. A sama přiznám, že bych nechtěla být jednou ve stejné situaci. Ale hlavně, nepřijdu si proto jako sobec 
že mám takové pocity. Já to pravda nechápala celý život ani u tchánovců, i tam mi ta vzdálenost vadila. Teď mám tchána doma a jsem klidnější.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.1.21 14:10
@inkakřivák píše:
@Sany80s Máme rodinu rozlitanou, od západních Čech až po střední Slovensko. Když se chceme všichni vidět, uděláme akci.
A určitě je to fajn, ale když žiješ ten každodenní život v dosahu, je to prostě jiné. Ne že bychom se viděli každý den, to nejde, nebydlíme spolu, ale šlo by to. A můžeme se kdykolik zastavit na deset nebo dvacet minut na kafe, obejmout se, osobně si říct nějakou radost, kterou nám udělala úplná prkotina. To je takový druh osobního sdílení, těžko se ty pocity vysvětlují, zvlášť v denšní hodně on-line době. Ten osobní kontakt a to sdílení, když ta rodina funguje a někdy nemusí fungovat ani když bydlíte 5 minut od sebe, to prostě člověku přináší z hlediska citového nesmírnou spokojenost a zdraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
