Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nemám si s lidmi co říct
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
9.1.21 21:01
Ahoj, a to tak máš u všech známých a přátel? Tebe nezajímají jejich životy ani nemáš potřebu s nimi sdílet své zážitky?
Máš přátele nebo lidi, se kterými dokážeš mluvit hodiny?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 21:06
Zakladatelko, a nevím, a je třeba to měnit?
mě takové to tupé žvanění o ničem taky nebaví, a někdo se v tom vyžívá a myslím že to je OK
jak to komu vyhovuje, tak at to tak má, ne??
jestli je to dobrý známý, tak při frekvenci třikrát ročně si asi máte co říct ne?
Nebo si moc nerozumíte, a pak to neřešte…
mám taky tak užvaněnýho chlapa, tak rozumím, když mě to neba, tak odejdu nebo chystám pohoštění, on si vystačí za dva, tak co… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 21:08
U nas je to naopak, ja dokazu pindat s kazdym, i s nekym, kdo prijde do party novy hodiny…zajimam se o ty lidi, bavi me to…manzel to klaboseni nema rad, je mu je fuk, kdo jak pracuje, z ceho stavi barak, co delaj deti na krouzku, kdo bude pristi prezident atd zapoji se do malo temat…proste to tak ma a je s tim smirenej…na navsteve se venuje dite ti on…moc se s tim podle me delat neda, dej si dvojku vina a poslouchej, nebo jdi za detmi, tohle se neda moc naucit…bud se zacni o ty pratele zajimat, zkus sama prejit na tema, co se te tyka, nebo to proste jednou za cas prezij
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 21:09
A není to tím, že si třeba nemáš co říct zrovna s touhle konkrétní skupinou lidí? Mě to taky baví se bavit jen s někým, a s někým zase vůbec. Třeba by tě to s jiným osazenstvem bavilo víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 21:11
No mám to trochu podobně, na obecná témata se bavit zvládám. Když se mě kdokoliv na cokoliv ptá, tak ráda odpovím, ale vůbec se neumím vyptávat ostatních, nemám to ráda a vlastně mě ani moc nezajímají odpovědi, říkala jsem si, že je to se mnou asi divné… Už jsem si to alespoň uvědomila a ze zdvořilosti se snažím ptát, protože je to společenské.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
alena1995
9.1.21 21:12
Mám to úplně stejně, lidi mě po chvíli unavuji a berou mi energii, vnímám ten čas návštěv po více než 1-1,5 hodiny za zbytečný.
Chlap je úplně stejný, jak je návštěva delší než 1,5 hod., tak jakmile odejde, musíme jít spát 
odpočinout si.
Ale někdy jsme u jeho rodičů i 7 hodin, je to pro mě někdy utrpení.
- Citovat
- Upravit
9.1.21 21:15
No u nás je to stejné, i při návštěvě mé rodiny konverzaci udržuje můj muž a já přihlížím. Ale mně to nevadí. Proč taky? Jsem smířená se svojí povahou, ostatní ji respektují, nevidím problém. Spíš se zamysli, proč tě štve, že jsi taková, jaká jsi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 21:58
@Anonymní píše:
Asi nejsem typický introvert, nevadí mi davy lidí, společnost, komunikace s lidmi. Ale co mi fakt dělá problém, bavit se s pár lidmi delší časový úsek. Typický průběh návštěvy, přijedou známí, co je člověk vidí třikrát do roka, prohodí se pár frází jak se kdo má a já končím. Manžel se v návštěvách úplně vyžívá, takže jsem tomu vystavená neustále a říct mu ne nechci. On sedí u stolu a klábosí a klábosí a já, tedy kromě toho, že obstarávám děti a pohoštění, to považuji za totálně zbytečný čas. Sedím a hledím do zdi. Vůbec nemám chuť se do takových těch řečí o coby kdyby politice a z čeho kdo postavil barák zapojovat.Když už se najde téma, které mě baví, ve 102% začne nějaké dítě vyvádět, takže se zase ani nedostanu ke slovu. Nejsem žádná panenka v koutě, nebojím se mluvit, myslím si, že všeobecný přehled taky celkem mám, ale vůbec nevidím smysl, co z toho kdo má, co mám dělat, abych v téhle, řekněme společenskosti, manželovi stačila. Je nějaká šance to změnit? Má to někdo taky tak?
Neměnila bych, proč. Můj muž je introvert, na návštěvách sedí a mlčí. Já jsem introvert taky, ale je mi blbé sedět a mlčet, tak se aspoň tvářím, že mě ty blbiny zajímají. Když přijde na zajímavé téma, kde bych se zapojila v diskusi, skáče se do řeči a huláká jeden přes druhého, to nesnáším. Tak prostě nachystám chlebíčky a čekám, až se návštěva vykecá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 22:05
@Quertizop píše:
Neměnila bych, proč. Můj muž je introvert, na návštěvách sedí a mlčí. Já jsem introvert taky, ale je mi blbé sedět a mlčet, tak se aspoň tvářím, že mě ty blbiny zajímají. Když přijde na zajímavé téma, kde bych se zapojila v diskusi, skáče se do řeči a huláká jeden přes druhého, to nesnáším. Tak prostě nachystám chlebíčky a čekám, až se návštěva vykecá.
Pak mě tedy napadá, proč si ty návštěvy zvete, když oba tak trpíte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 23:06
Zakladatelko mám to podobně jako ty, neříkám že úplně všichni lidi mě nebaví, ale velká část ano. Kolikrát se musím premahat abych se zapojila do konverzace, v podstatě mám najradeji uzvanene lidi kteří si vystačí je s tím, že jim pritakavam Pokud se ocitnu ve společnosti kde jeden mluví přes druhého, jsem jen pozorovatel. Společnost lidi mi bere energii, manžel je ematicky umí pokecat s každým, ale taky má rád svůj klid, takže nepotřebuje návštěvy částo. Trošku nám to kazí dcera která je velký extrovert a společenský člověk, kvůli ní se kontaktuju s lidma, naštěstí se dostává do věku kdy si už i bereme domu na navstevu jen dite bez maminky, což mě vůbec nevadi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonym211
9.1.21 23:15
Lidi jsou hnusný, jsem jenom já, moje rodina, přátelé a zbytek ať mi jde z očí! Úplný magoři, jak má člověk mít rád ostatní lidské bytosti když jsou nepříjemní jako prdel, koukají naštvaně, neumí mluvit slušně, povyšují se… Například sestřičkám v nemocnicích bych plivla do ksichtu… Jsem byla pacientka po operaci, vedle mě ležela mladá holčina co se pokusila o sebevraždu. Automaticky se nad ní povyšovali, byla pro ně společenským odpadem, nadávali jí, šikanovali, smáli se… Byla jsem znechucená. Když je někdo na dně, tak je zřejmě nejlepší dostat ho ještě hlouběji!!!
- Citovat
- Upravit
9.1.21 23:17
@Anonym211 píše:
Lidi jsou hnusný, jsem jenom já, moje rodina, přátelé a zbytek ať mi jde z očí! Úplný magoři, jak má člověk mít rád ostatní lidské bytosti když jsou nepříjemní jako prdel, koukají naštvaně, neumí mluvit slušně, povyšují se… Například sestřičkám v nemocnicích bych plivla do ksichtu… Jsem byla pacientka po operaci, vedle mě ležela mladá holčina co se pokusila o sebevraždu. Automaticky se nad ní povyšovali, byla pro ně společenským odpadem, nadávali jí, šikanovali, smáli se… Byla jsem znechucená. Když je někdo na dně, tak je zřejmě nejlepší dostat ho ještě hlouběji!!!
Klidek, chapu rozhorceni nad sestrickami, ale tohle je uplne zbytecny vybuch emoci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 23:17
@Quertizop píše:
Neměnila bych, proč. Můj muž je introvert, na návštěvách sedí a mlčí. Já jsem introvert taky, ale je mi blbé sedět a mlčet, tak se aspoň tvářím, že mě ty blbiny zajímají. Když přijde na zajímavé téma, kde bych se zapojila v diskusi, skáče se do řeči a huláká jeden přes druhého, to nesnáším. Tak prostě nachystám chlebíčky a čekám, až se návštěva vykecá.
Takže k vám chodí návštěvy, které se potřebují vykecat mezi sebou a vy s mužem oba mlčíte? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.1.21 23:18
@bigl píše:
Takže k vám chodí návštěvy, které se potřebují vykecat mezi sebou a vy s mužem oba mlčíte?
Ja nevim, proc si takovi lidi zvou vubec navstevy 
Kdyz je mi neco neprijemny, tak to nedelam, ne?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Asi nejsem typický introvert, nevadí mi davy lidí, společnost, komunikace s lidmi. Ale co mi fakt dělá problém, bavit se s pár lidmi delší časový úsek. Typický průběh návštěvy, přijedou známí, co je člověk vidí třikrát do roka, prohodí se pár frází jak se kdo má a já končím. Manžel se v návštěvách úplně vyžívá, takže jsem tomu vystavená neustále a říct mu ne nechci. On sedí u stolu a klábosí a klábosí a já, tedy kromě toho, že obstarávám děti a pohoštění, to považuji za totálně zbytečný čas. Sedím a hledím do zdi. Vůbec nemám chuť se do takových těch řečí o coby kdyby politice a z čeho kdo postavil barák zapojovat.
Když už se najde téma, které mě baví, ve 102% začne nějaké dítě vyvádět, takže se zase ani nedostanu ke slovu. Nejsem žádná panenka v koutě, nebojím se mluvit, myslím si, že všeobecný přehled taky celkem mám, ale vůbec nevidím smysl, co z toho kdo má, co mám dělat, abych v téhle, řekněme společenskosti, manželovi stačila. Je nějaká šance to změnit? Má to někdo taky tak? 