Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tohle nevěra je, a už chybí kousek, aby byla i fyzická. Jediná rada je, utnout jí hned.
@Chytrolínka píše:
Chudák tvůj manžel. Místo, aby jsi napravovala, zpestřovala vztah s manželem, tak tokáš s jiným.Záleží ti vůbec na manželovi?Plně souhlasím s @Ms.Ragdoll, jsi nevěrná.
Jistě že záleží ![]()
@Anonymní píše:
Kde jsi se dočetla, že jsem toho druhého udržovala v rovině, že to může být vztah? To právě nikdy. Že jsme netajili vzájemnou přitažlivost neznamená, že tam byla řečena možnost vztahu. . . .A bylo hotovo.
To, že jste si to narovinu neřekli ještě zdaleka neznamená, že jste se tak nechovali. Ty signály tam byly a jsou. Kdyby to bylo tak jasné jak tvrdíš, neptal by se na to.
A hotovo rozhodně není. Já jen čtu, co píšeš. To ty si něco nalháváš a máš v hlavě solidní guláš.
@Anonymní píše:
Zamilovala jsem se do jiného muže. Jsem vdaná a on byl taky ženatý. Moje manželství trvá už dlouho, vyprchala jiskra a stalo se rutinním, ale žádné vážnější problémy nemáme. Nějaké samozřejmě ano, to asi každé manželství, ale opravdu nic fatálního, kvůli čemu bych si sbalila kufry.
Pak jsem potkala jeho. Zamilovala jsem se na první pohled, on taky. Protože jsme byli oba zadaní, bylo to bezpečné, ani jeden jsme nechtěli být nevěrní, tak se to krásně a lehce udržovalo v té platonické rovině „co by kdyby“. Byli jsme spolu denně v kontaktu a vzájemné sympatie jsme si netajili.
Jenže… on se rozvedl. Nadhodil i možnost, že bych se taky rozvedla a mohli bychom to zkusit spolu, ale - jak jsem psala výše - nezahodím manželství jen proto, že už trvá dlouho a jinde by to mohlo být teď zajímavější. A on už to pak nezopakoval, jedno odmítnutí mu zřejmě stačí.
A on teď logicky potřebuje úplnou volnost. Jsem v koncích z té představy, že si hledá partnerku. Samozřejmě mu to přeju, ale zároveň vím, že jak si ji najde, bude to z mé strany (snad už) konečná a přestanem být v kontaktu.
On se stále ozývá, každý den, napíše, nebo zavolá.
A já nevím, jak moc je v tom zaseknutý. Nechci mu stát v cestě, ale nemůžu ho nechat jít, nemůžu. Tak se s ním přátelím a jen čekám, kdy na něm poznám, že je zakoukaný jinde. On mi to možná nepřizná, protože jsem mu řekla, že s ním ukončím kontakt a to on nechce. Ale taky říká, že je zbytečné to teď řešit, protože nikoho zatím nemá.
Zažila jste to některá?
Svědomí mám čisté, nevěrná jsem nebyla a jak tady často čtu - zamilování a zakoukání do někoho jiného je běžná záležitost, jen je potřeba použít mozek a nepodlehnout tomu. Ale já bych tomu ráda podlehlaMyslím na to velmi často. Ale už i kvůli němu pro to nic nedělám, protože on si zaslouží věnovat čas, energii a emoce tam, kde to má smysl. Ne k vdané paní.
Občas za mnou přijede, chvíli si popovídáme a zas odjede. Nevím, jestli jen nejsem masochistaDost se tou situací trápím. Neměla bych si to spíše jen užívat, dokud to jde? Brzy bude po všem a trápit se můžu až pak. Vůbec jsem nečekala, že se mi to ještě někdy v životě stane, ale stalo.
Příspěvek upraven 22.11.20 v 09:33
@Ms.Ragdoll píše:
Jojo, je hotovo, proto zakládá diskuzi o tom, jak by mu ráda podlehla ![]()
@prokr píše:
Ale no tak holky….proč z toho dělat takovou vědu?
zakladatelko dál stůj nohama na zemi jako do teď, dávej si veliký pozor ať se to manžel nedozví a vyčkej až Tě to přejde, nebo áž Tě dotyčný nechá. Dříve či později to přijde, to se neboj. A máš vystaráno
Manžel se to nemá jak dozvědět a vlastně ani nemá co by se dozvěděl, já si tedy rozhodně nevěrná nepřipadám, jen poblázněná, to jo.
A až to přijde, že přestanem být s tím druhým v kontaktu, tak to nějakou dobu bude hodně bolet, protože jsem si za ty dva roky zvykla, že jsem s ním neustále v kontaktu.
Jinak my od toho mého odmítnutí komunikujeme pouze v přátelské rovině, takže mu nedávám žádné naděje, ale ani on mně.
@Ms.Ragdoll Tak upřímně, pokud mi chlap, který se mi moc moc líbí, řekne, že by se mnou chtěl žít, tak to ve mně zanechá stopu. Možná na furt. On ale může být úplně jinde, už to vůbec nemusí řešit, má mě za kamarádku a tečka. To jen já, jako blbá ženská, v tom asi něco vidím. Vím, že pro mě má slabost, ale takových kolem sebe může mít tucet, co já vím?
Já mám jednoho, tak tomu přikládám větší váhu.
@Anonymní píše:
Jistě že záleží
A proto něj dva roky děláš vola? Protože on by to určitě jako důkaz tvé úcty a lásky k němu s velikou pravděpodobností nebral.
@Anonymní píše:
@Ms.Ragdoll Tak upřímně, pokud mi chlap, který se mi moc moc líbí, řekne, že by se mnou chtěl žít, tak to ve mně zanechá stopu. Možná na furt. On ale může být úplně jinde, už to vůbec nemusí řešit, má mě za kamarádku a tečka. To jen já, jako blbá ženská, v tom asi něco vidím. Vím, že pro mě má slabost, ale takových kolem sebe může mít tucet, co já vím?Já mám jednoho, tak tomu přikládám větší váhu.
Vy ale nejste kamarádi.
@Anonymní píše:
Já ho nemiluji, jsem zamilovaná, to je něco jiného, jen pobláznění. To se prý stává. A aktivně pro to nedělám nic. A jako jo, trošku jsme tokaliTo je takové zpestření a těžko se tomu odolává.
A jak dlouho to tak mezi vámi „jiskři“?
A jak dlouho jsi s manželem? kolik vám je let?
@Kralikcek píše:
A jak dlouho to tak mezi vámi „jiskři“?
A jak dlouho jsi s manželem? kolik vám je let?
Jiskří to mezi náma 2 roky a je nám oběma 40+ a s manželem jsem od puberty… takže dlouho ![]()
@Anonymní píše:
@Ms.Ragdoll Tak upřímně, pokud mi chlap, který se mi moc moc líbí, řekne, že by se mnou chtěl žít, tak to ve mně zanechá stopu. Možná na furt. On ale může být úplně jinde, už to vůbec nemusí řešit, má mě za kamarádku a tečka. To jen já, jako blbá ženská, v tom asi něco vidím. Vím, že pro mě má slabost, ale takových kolem sebe může mít tucet, co já vím?Já mám jednoho, tak tomu přikládám větší váhu.
mám dojem, že tak trochu roupama nevíš co bys…tak si dávej pozor, aby Tě nepotkaly nějaké opravdové starosti a bolesti-jako odměna za tohle blbnutí…a to nic ve zlým, fakt to nemyslím nějak špatně…
Jiskreni je fajn, ale ty v tom neumis chodit. Co bys delala potom, kdyz byste se spolu vyspali? By ses zblaznila uplne.
@prokr píše:
mám dojem, že tak trochu roupama nevíš co bys…tak si dávej pozor, aby Tě nepotkaly nějaké opravdové starosti a bolesti-jako odměna za tohle blbnutí…a to nic ve zlým, fakt to nemyslím nějak špatně…
Ale já jsem to neplánovala, nehledala jsem nikoho na flirt. Pokud jsem měla pocit, že doma je to zrovna trošku horší, nebo je toho moc (práce, děti, domácnost) a potřebuji odreagovat, tak když mi kolega řekl, že mi to sluší, stačilo mi to, abych měla lepší náladu. Nehledala jsem žádného chlapa nikde na žádný flirt, i když jsem někde potkala hezkého chlapa, řekla jsem si to jen v duchu, ale neproběhlo žádné představování, fantazie, výměna telefonů atd., prostě v tomto jsem měla vždy jasno, ani by mě to nenapadlo! Protože to se nedělá.
Tohle bylo jiné, v kontaktu jsme být museli, teď už tedy dlouho nemusíme, ale už to neumíme utnout. Teda já ne a on evidentně taky ne.
@Anonymní píše:
Jiskří to mezi náma 2 roky a je nám oběma 40+ a s manželem jsem od puberty… takže dlouho
Já taky anonymně. Stalo se mi po 40 něco podobného. Znovu jsem se zamilovala do své první lásky. On po rozvodu, já v manželství. No byla jsem jak na drogách a myslela na něj každý den. Párkrát jsme se sešli na kafe nebo víno, ale ani ta pusa nepadla. A ano, tohle byla ta bláznivá zamilovanost, láska vypadá jinak. Manžela jsem nikdy milovat nepřestala. Trvalo to 2 roky a vychladla jsem, když si našel novou ženu a pořídil si s ní děti. Dnes už jsme zase jen kamarádi. A jsem ráda, že to zůstalo v platonické podobě, protože rozvést se a žít s někým jiným bych nechtěla.
@_BBQ_s píše:
Jiskreni je fajn, ale ty v tom neumis chodit. Co bys delala potom, kdyz byste se spolu vyspali? By ses zblaznila uplne.
Hele, nějaké příležitosti byly a neplánovala jsem to a ani se to neuskutečnilo. Před těmi dvěma lety byly nějaké společné pracovní cesty (ne ve dvou!), ale tehdy byl právě ještě ženatý, tak jsem to tak brala, já vdaná, on ženatý. Teď, když je svobodný, tak si uvědomuji, že je k mání, že hledá, že má i nějaké potřeby. A žere mě to. Já už ale psala - přeji mu partnerku, opravdu ano! Ale bude mě to hodně bolet. Vím, že nemůžu mít všechno.