Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
I u mě je ta touha po druhém dítěti ještě větší než po prvním. Rozhodla jsem se to ještě jednou zkusit, i když bych ze zdravotních důvodů taky raději neměla. Měla jsem těžkou preeklampsii a názory lékařů nejsou jednotné. Pokud se mi to nepovede, tak mi nezbyde, než manžela ukecat do náhradní matky.
@Anonymní píše:
@justynkamalicka Také nebudu mít druhé dítě. Moc dobře ti rozumím. Je to těžké, zvlášť pokud jsi chtěla velkou rodinu. Jsem nesmírně šťastná, že nám byl dopřán ten dar, přesto to bolí. Nedá se srovnávat nesrovnatelné, útěcha od vícematek je fajn, ale… Holky, vaši manželé si to třeba rozmyslí, my ale nemáme co.
A to nemluvím o pocitu vlastní neschopnosti dát dítěti sourozence, pocitu, že ho připravuji o něco báječného a že jednou tady bude samo…
No jo, někdy je líp, někdy hůř. Musíme to zvládnout.
nám to dcera i předhodila, že jsme neschopní jí dát sourozence… to nás nakoplo podat žádost o osvojení…
Ahoj, taky nebudu mít nikdy druhé miminko kvůli zdravotním potížím. Původně jsem neměla mít nikdy žádné dítě
Doktoři mi řikali, že těhotenství je pro mě hazard se životem. No.. riskla jsem to, musela jsem tedy porodit předčasně ve 32.tt, ale jsem neskutečně šťastná, že mám svého chlapečka. Chtěla bych ještě jedno, ale podruhé už to riskovat nebudu
Myslím, že adopce nebo pěstounská péče je dobré řešení
Fandím každému, kdo do toho jde
Taky mě to napadlo, ale myslim, že mám v sobě trochu blok v tom, že by to nebylo miminko ze mě. Že bych si k němu nedokázala vypěstovat ten správný vztah.. kdo ví ![]()
@shagga taky mi říkali, že bych nedělal mít ani jedno dítě. že může být postižené. byl to risk
Ale mam svého miláčka dokonalého doma
a je zdravý jak ripa
miláček muj
a také bych se bála jít do pěstounské pece
měla bych divný pocit asi. a nemám ani manžela
a holky vy to myslíte vážně o té pěstounské péči, budete proto to neco podnikat? ![]()
@justynkamalicka my jsme podnikli, v pěstounské péči máme nakonec tři dětičky
, ale chce to opravdu kopu trpělivosti a obrovskou odolnost a samozřejmě chlapa, který Tě podrží, který to chce taky.
@justynkamalicka ty děti nás zachránily, v době kdy jsme přijímali první, jsem byla pár dní po mimoděložním (po operaci) - tehdy kdybych mohla přijmout za svého dlouhlavého křečka, tak beru, byla jsem úplně na dně a malá přišla v pravý čas ![]()
@Lili5 máte tři dětičky v péči? a jakpak byly staré, když jste si je osvojili? A máte i nějaké vlastní děťátko? ![]()
@justynkamalicka 1 - 2.5 roku. Ale přiznám se, že i přesto jsem stále toužila mít ještě miminečko… ono to v člověku zůstane. Dokonce dnes jsem viděla paní s bříškem a přistihla jsem se že jí závidím, přitom jsem 22 dní od porodu
jo, vlastní máme ve finiši 3 - celkem 6 dětí…
@Lili5 téda to jste šikovná maminka
já jsem nejvíce zavidela tehotnym bříška cca měsíc po porodu.nu byl to asi zvyk mít břicho a v něm mimi
teď zavidim
maminkam novorozenatka ![]()
Nemůžu mluvit za sebe ale zrovna před pár dny jsem se o tom bavila s pár lidma, a všechny ženské se shodli že na počtu dětí nezáleželo, že je pravda že měli aspoň jedno /dvě ale stejně když na ně přišla touha tak měli z toho depku a koukali na kočárky jako bezdětné a cítili se nenaplněné. naopak říkali že právě proto že už to bříško a miminečko zažili nesly to pomalu hůř než předtím tu představu že už to znovu nezažijí. takže držím palce ať zakladatelko najdeš cestu jak se s tím smířit lehké to asi nebude ![]()
@justynkamalicka Také nebudu mít druhé dítě. Moc dobře ti rozumím. Je to těžké, zvlášť pokud jsi chtěla velkou rodinu. Jsem nesmírně šťastná, že nám byl dopřán ten dar, přesto to bolí. Nedá se srovnávat nesrovnatelné, útěcha od vícematek je fajn, ale… Holky, vaši manželé si to třeba rozmyslí, my ale nemáme co.
A to nemluvím o pocitu vlastní neschopnosti dát dítěti sourozence, pocitu, že ho připravuji o něco báječného a že jednou tady bude samo…
No jo, někdy je líp, někdy hůř. Musíme to zvládnout.