Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neprožívám smrt babičky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.10.22 13:05
Mozna te to dobehne pozdeji. Nebo jsi proste o kus starsi a dokazes se se smrti lepe vyrovnat. Kazdopadne chaou, ze z toho mas vycitky, ale babicka by urcite byla rada, ze se nehroutis a jdes dal. Uprimnou soustrast 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 13:05
No ona by určitě nechtěla aby si se trápila dlouho. Vzpomínáš na ni v dobrém a to je hlavní. Nevidím důvod proč se trápit a plakat každý den. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 13:08
Nebylo dědečkovo úmrtí to první úmrtí blízkého člověka, které jsi zažila? Já to tak měla. Pak s každým dalším už jsou ty emoce tak nějak tupější a taky mě to hodně překvapilo, protože jsem svoje prarodiče měla ráda opravdu hodně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 13:08
Mozna si zazila vic traumat a telo se brani a odpoji se od emoci. Nekde jsem od tom cetla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 13:17
Jo taky sem to zažila, když mi umřela babičky tak sem furt bulela a bylo mi smutno. Po pohřbu se to teda zlepšilo, asi jak sem se měla možnost jakoby naposled rozloučit 
ale to sem teda byla spíš puberťák a byla to pro mě první zkušenost s úmrtím v rodině. Když umřel děda (2 roky zpět), tak už sem to taky tolik neprožívala. Nevím jestli to bylo tím, že babička umřela fakt náhle a byla ještě relativně mladá a v kondici a děda už měl 80 let a byl dlouhodobě nemocny, tak sme to čekali a nějak se s tím smiřovali postupně. Nebo že věkem člověk nějak otupí. Nebo už sem možná zvykla na smrt starších lidí, protože sem dělala v nemocnici na ldn a domově důchodců a tam to bylo poměrně časté že lidi odchází. Každopádně mě to podruhé už tolik nezasáhlo no a ani mě to nedobehlo potom časem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 13:28
Já si říkám, že je to možná normální..Pokud odejde starý člověk, není to, když to řeknu blbě, žádné překvapení-možná se s tím příbuzní tak nějak průběžně srovnávají a připravují se na to v podvědomí. Taky jsem po smrti prarodičů nebyla nijak zdevastovaná a to jsem je měla opravdu ráda, byli jsme si blízcí. Překvapilo mně to. Uronila jsem pár slz, byla smutná a pár dní přešlá.
Když mi zemřel nečekaně otec, byla jsem půl roku naprosto k nepoužití..
Určitě se neciť špatně, že „to dost neprožíváš“. Na to nejsou žádné tabulky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 13:32
Dobrý den,
je mi líto, že babička náhle umřela. Z toho co píšete Vás měla moc ráda a stejně tak vy měla ráda ji.
Smrt je vždy zvláštní a jak popisujete, reakce nás samých nás mohou překvapit. Čekáme, že se něco dostaví, máme navnímaný určitý model, jak má náš prožitek vypadat, ale možná právě to, že to prožíváte jinak je dokladem toho, že jste měli mimořádné pouto.
Co chci určitě říct - může se stát, že se silný smutek teprve dostaví, nebo také nepřijde. Ale jakákoliv reakce, prožitek, je v pořádku, je to Vaše autentické vědomí a podvědomí, které ten prožitek řídí. Nijak se neviňte z toho, co cítíte. Je to v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 13:43
@Kryptozoo píše:
Já si říkám, že je to možná normální..Pokud odejde starý člověk, není to, když to řeknu blbě, žádné překvapení-možná se s tím příbuzní tak nějak průběžně srovnávají a připravují se na to v podvědomí.Taky jsem po smrti prarodičů nebyla nijak zdevastovaná a to jsem je měla opravdu ráda, byli jsme si blízcí. Překvapilo mně to. Uronila jsem pár slz, byla smutná a pár dní přešlá.
Když mi zemřel nečekaně otec, byla jsem půl roku naprosto k nepoužití..
Určitě se neciť špatně, že „to dost neprožíváš“. Na to nejsou žádné tabulky
S tímhle úplně nesouhlasím, ačkoliv chápu, jak to myslíš. Že umře starý člověk, asi žádné překvapení není, ale pořád je to člověk, co byl po mnoho let v našich životech. Nedávno zemřel manželův děda, měl přes 90 let, už ležel v hospicu, všichni věděli, že mu zbývá možná pár dní, a přesto, když to přišlo, velmi nás to s manželem zasáhlo, bylo to poprvé, co jsem manžela viděla uronit slzu, a oba jsme se z toho dostávali minimálně 2 měsíce. Ale měli jsme opravdu hodně blízký vztah…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.10.22 13:50
Zakladatelka
Děkuji všem za zprávy. Možná je to tím, že už jsem “dospělejší” a není to první úmrtí v rodině - zemřel mi děda a strejda a taky už uběhlo pár roků od té doby, takže asi to opravdu už prožívám jinak a i když mi byla blízká, tak na tu smrt a tak mám asi jiný pohled a vnímám to jinak, než jako puberťák ale děkuji moc za zprávy
- Citovat
- Upravit
5.10.22 14:30
Měla jsem babičku cca 2 roky ležák, Alzheimer… při pohřbu jsem skoro nebrečel a, až mi bylo že mě trapně. byla jsem ráda, že už jí nic netrápí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.22 21:23
Tohle v sobe od lonskeho prosince taky resim.
Moje babicka mi byla hodne blizka, poslednich 5 let to bylo ale komplikovanejsi. Byla jsem u ni tri dny pred smrti, bylo to uznopravdu spatne, skoro nemohla mluvit, sla jsem odtamtud s silenym placem. Pak tedy umrela a ja se nejak nedokazala vubec do toho smutku „ponorit“ nebo to nejak odtruchlit. Castecne na to nebyl cas, protoze doma male dite a castecne jsem si to asi uplne nepripustila. A to trva dodnes. Casto na ni myslim, ale porad mi to, ze odesla, nejak nedochazi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonym, citlivé téma.
Ve čtvrtek mi zemřela náhle babička. Byla sice již delší dobu nemocná, ale stejně. A jako sice když jsem se to dozvěděla, tak byl šok a i jsem chvíli brečela a cely ten den mi to bylo líto a byla jsem hodně mimo, ale reálně od té doby jsem tak nějak Ok. Nevím proč, zas tolik to neprožívám, že umřela a to jsme k sobě měly celkem blízko - nějakou dobu jsem s ní i bydlela, když jsem byla v náročné situaci a ona si mě vzala k sobě. Takže jsem čekala, že mě to zasáhne mnohem více, ale ono ne
je mi to líto, ale nějak extra mě to nezasáhlo, přitom jsem velmi citlivý člověk, co brečí kvůli každé maličkosti kolikrát… 
dneska byl pohřeb a sice jsem měla v jednu chvíli slzy v očích, ale poté opět nic. Prostě jako kdybych si to nedokázala furt připustit, že tady najednou není - nebo mi to furt nedochází. Že to tak neberu - nebo možná mi to dojde časem ještě 
Když umřel děda pár roků zpátky, tak jsem tehdy probrečela celý den a ještě pár dnů poté jsem byla totálně mimo, teď to byl jen jeden den v takovém transu a teď už zase funguji Ok.