Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neřešení zdraví vlastního dítěte
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.3.26 09:16
Taky to nechápu, ale myslim že minimálně ve školce nebo pak ve škole to jinak nepůjde, než aby to řešit začali, tedy spíš aby to dítě pak někde mohlo fungovat a ostatní taky. Člověk si to někdy nechce připustit, že by něco mělo být špatně
Ono taky my s jinýma dětma pak vidíme taky ty ostatní děti jinak, než když máš sama zdravé dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 09:28
Přesně tak, není to tvoje věc. Nelíbí se mi tohle anonymní opovržlivé rozebírání situace jiných rodin na veřejných fórech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 09:28
Někdy se bohužel stane, ze dite propadne sitem lékařů, učitelů, sousedu… zažila jsem v praci chlapečka, ktery byl diky „peci“ jeho matky v 6 letech na urovni cca 18 měsíců… ty z pozice vnějšího pozorovatele můžeš vec hlásit ospodu, ale pokud je to „jen“ to, ze dite ve 3 letech nemluví a matka odmitla pomoc, asi se nic nestane. Bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 09:32
@teroonka píše: Více
Nepřijde mi to opovržlivé ani trochu, nevím, kde to opovržení vidíš.. Je to prostě téma do diskuze a hodně závažné. Tím, že budeme dělat, že neexistuje, nezmizí. Takových dětí, které jsou poznamenané „péčí“ svých rodičů na celý život není málo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 09:33
Znam takove, co to neresi, aby diteti nezpusobili diskomfort. Pak znam takove, pro ktere je pece jako o mimino proste pohodlna, takze ikdyz ma dite zajem o posun, tak mu ho neumozni a tak ho zneschopnuji. A pak takove, co proste jen nemaji dost intelektu na to, aby se potykali s lekari, diagnozami a nejakou vedomou praci navic. Oboji jsem videla jak u deti zdravych, tak nejspis i s nejakou diagnozou.
Vsechny tri zpusoby popiraji to, ze rodic ma z ditete vychovat schopneho a sobestacneho jedince aspon tak, jako je sam a o tom se pri vsech respektujicich vychovach, vyhybani se traumatum a podobne, mluvi strasne malo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 09:37
@teroonka píše: Více
Tak tohle může být i další příspěvek z té vlny „eMimino upadá, potřebujeme ho rozhýbat“ - za poslední tak tři týdny se tu objevily příspěvky doslova na každé třaskavé téma z posledních patnácti let 
Ale jinak mi přijde rozebírání v pořádku, prostě se diskutuje o různých přístupech. Něco mě zaráží, ale mám jen svůj názor a sem si přijdu pro další úhly pohledu, proč ne 
Přeci nemusím mít názor jen na to, co se děje u mě doma.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 09:38
Asi rok a půl zpět mě kontaktovala kamarádka (ví že mám dceru autistku) s radami co a jak, protože si všimla, že v její rodině mají taky jedno takové dítě. Chudák jim chtěla pomoct - aby třeba věděli kde začít, koho kontaktovat. Nechtěli o tom ani slyšet.
Co se dělo následovně: ženské skončil rodičák a chtěla dát dítě do školky. Ale dítě nemluví, nerozumí, nereaguje, je plně na plenkách a potřebuje neustálou péči se vším. Školky ho nechtěly nikde. Z dětských skupinek ho vždycky okamžitě vyhodili. Pediatra poslala ženskou na neurologii, tam ji řekli, že je dítě v pohodě, ale ať jde za psychologem. Psychologa do dnešního dne nesehnala - co se týče shánění péče, úplně na to dlabe.
Dítě je doma, jeho matka taky. Stále přesvědčení o tom, že jejich dítě je normální a dle jejich slov: „není žádný magor.“ Příští rok by jim měla začít povinná docházka (poslední rok MŠ.) Nemají vůbec nic. Z doktorů navštívili jenom toho neurologa.
Za mě je čeká velmi tvrdé probuzení až je začne handrkovat české školství.
Tam je problém že jde o jejich první a jediné dítě, oni sami s malými dětmi nemají moc zkušeností a tak si myslí, že je to vlastně v pohodě. A pořád čekají na den, kdy se jejich dítě probudí, zahodí plenku a začne mluvit rovnou ve větách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 09:52
To je vzdycky smutny, kdyz rodice na tohle kaslou a diteti nepomuzou. Znam v okoli par pripadu, kde moc neresily, treba, ze hlavicka novorozenete byla uplne sikmo, vpredu proste celo posunuty na stranu..ne, to se samo spravi, nespravilo. (bydlim mimo CR, takze tady zadny poradny preventivky nejsou)..dite je ted teenager a je priste jiny. Ma i silny OCD, to sice zacli resit, ale pozde…ja osobne si myslim, ze je autista uz chovanim..ale oni na nej jenom stekaji a nadavaji mu.
Zname dcerce zjistly autismus taky az kolem 14 let, ale aspon se vysvetlilo, ze neni chyba jeji chovani a vsechny drama kolem, ze je proste ztracena a zmatena. Ted uz se uci, jak predejit nekterym situacim, holcina taky, a lepsi se to. A nikdo na nikoho nekrici a cela rodina spolupracuje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.3.26 09:56
Popíšu náš vlastní případ.
Ne že bychom se nestarali, ale prostě se na vadu přišlo pozdě.
Syn se projevoval naprosto standardně. Při tříleté prohlídce dětská lékařka opomněla zkontrolovat zrak, což jsem nevěděla.
Chodil do školky, běžně lyžoval, jezdil na kole, hlavu nijak nenatáčel, nebyl vůbec důvod mít jakékoli podezření. O prázdninách před nástupem do školy se náhodou zjistilo, že je tak tupozraký, že prakticky je na jedno oko slepý. Dostal odklad, brýle a chodili jsme do stacionáře, kde se pokoušeli oko rozcvičit. Bohužel tím, jak už byl starší, se to nepovedlo.
Syn tedy vlastně vidí pouze na jedno oko. Je už dospělý, dělá všechny možné sporty, jezdí autem, brýle nenosí. Dopadlo to tedy vlastně relativně dobře, ale samozřejmě mě hodně mrzí, že kvůli prodlení v diagnóze jsme přišli o šanci na nápravu, která by byla velice pravděpodobná, kdyby se s tou vadou začalo pracovat už v jeho třech letech.
Prosím anonym, syn by asi nebyl rád, že o něm píšu.
- Citovat
- Upravit
7.3.26 10:00
@hanka.br. píše: Více
Ale prosím tě 
Vždyť má pravdu. A jak si přišla na to, že ti rodiče dělají, že problém neexistuje? Z domněnek anonymní zakladatelky? Ta ví úplný víš co, jak to oni mají doma Hlavně anonymně pomlouvat na internetu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 10:10
Tak většina takových rodičů si nepřipouští, že je s dítětem něco špatně a jeho problémy zlehčují. Není to tak, že by viděli, že je na tom dítě špatně a vědomě se rozhodli to ignorovat. Prostě odmítají přijmout, že zrovna oni by měli nestandardní dítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 10:12
@ibis píše: Více
Klídek - myslela jsem to tak, že když MY o tom teda nebudeme diskutovat, že ten problém zmizí. Já teda při své práci vidím dost dětí, jejichž zdravotní problémy rodiče ignorují.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 10:15
@Anonymní píše: Více
Ono to navenek třeba vypadá, že nemají o nic zájem, ale ty přece nemůžeš vědět, jak to opravdu je. K lékaři s dítětem jistě choděj, a nabídka vyšetření z tvé strany je mohla dost zabolet, protože jsi jim dala najevo, že jejich dítě je divný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.3.26 10:18
@Anonymní píše: Více
Asi přesně tak, jak píšeš… Začnou něco řešit, až když se blíží nástup do školy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zajímalo by mě, co jednou bude s dětmi, jejichž rodiče neřeší, že dítě má nějaký problém. Sama mám dítě autistu, takže vím, kolik úsilí a práce je za jeho posunem.
Mám známé, jejichž dítě má 3 roky. Nikdy neřeklo jediné slovo, nereaguje na jméno, nereaguje v podstatě na nic. Úplně apatycké. Jakoby bylo hluché. Nabídla jsem jim pomoc, že zkusím zařídit vyšetření u naší specialistky. Rodiče nechtějí. Takže jsem to dál neřešila ale toho dítěte je mi moc líto. Řekli mi, že se někdo koho znají rozmluvil v 5 letech a víc řešit nechtějí. Nevím, jak to mají s praktickým lékařem, ale je divné, že i on je nikam neposlal. Školku asi neřeší. Jak to potom probíhá, když má dítě nastoupit do školy? To si najednou rodiče uvědomí, že je něco špatně? Vím, že to není moje věc, ale z hlediska mámy, která dělá pro své hendikepované dítě vše, to prostě nechápu.