Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nerozumím si s matkou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
7.6.11 13:25
Zakladatelko,pokud chces,moderuji jednu uzavrenou skupinu pro ty co maji problem s tchyni nebo mamou,muzes se pridat,napis mi SZ,jinak ja osobne mam taky dost velky problemy s mamou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.13 16:56
moje velké trápení
Už skoro dva roky se nebavím se svojí matkou. Přitom jsem jí považovala za svojí přítelkyni a měla jsem s ní spíš kamarádský vztah. Já jsem nejstarší a vždycky jsem spíš byla spojená s mamkou, svěřovala jsem se jí opravdu se vším a ona se mi taky svěřovala. Ani jsem jí nijak nekritizovala, když odešla od našeho úžasného taťky. Nechtěla jsem se jim pléct do života, ale ona se k němu zase vrátila. Měla jsem je oba moc ráda a mamce jsem nadržovala a její chyby neviděla. Ve 22 letech jsem se vdala za super chlapa a máme spolu dvě děti. Naši se odstěhovali na vesnici a začali podnikat. Mamka je velice pracovitá a do podnikání se pustila tak, že přestala mít na celý zbytek svého, ale taťkovýho života čas. Minimálně se s někým navštěvují, ikdyž by taťka chtěl, ale stále není čas. Přestali nám naprosto hlídat dceru a jen jsme tam jezdili na návštěvu, ale pořád dobrý. Pak se nám narodil syn a toho nikdy nehlídali. A pomalu se blížím k našemu problému. Na nás čas neměli, ale měli psa a ten nesmí být ani doma sám, aby mu nebylo smutno. Mé děti nesmí jíst v obýváku, ale jemu kape slina na sedačku. Mamka se vítá se psem pusinkou a děti pozdraví. Naprosto nevychované zvíře, které může naprosto vše. Můj manžel má psa za psa, ale jeho postoj mu byl tolerován, protože jinak byl zlatý. V dubnu to budou dva roky, co jsme byli u rodičů naposledy. Těsně před naším odjezdem domů se syn chtěl napít a babička vedle které seděl pes mu podala pití a on mu vyjel po ruce a stiskl. Samozdřejmě se malej lekl a začal plakat a měl i na ruce otisky zubů. Já jsem udělala dva rychlé kroky a dala jsem psovi přes čumák. A začalo peklo. Babička se vůbec malýmu nepodívala na ruku ta hladila psa. Řekla jsem jí, že to snad nemyslí vážně, že ho ještě hladí a bylo mi řečeno, že on je pánem domu a MY musíme respektovat jeho pravidla, a že prostě nemá rád děti. Manžel jí řekl, že je pes nevychovaný a ona nám řekla, ža když se nám to nelíbí tak ať za nimi nejezdíme. Tak jsme odjeli, ještě v autě jsem jí napsala, že je mi líto co se stala, ale psa bych potrestala znovu a dcera i syn pláčou, že už za nimi nebudeme jezdit.Ona mi odepsala, že si mám děti hlídat a i když byly ještě dva měsíce do jejích kulatých narozenin, které jsme tam plánovali, tak mám na ně klidně zapomenout.Byla jsem hotová. Žijeme v rodinném domku s mojí babičkou(maminkou mé matky) a to je opravdová babička a ta nevěřila svým uším. Po několika přemlouváních z její i taťkový strany, který mi řekl, že mi mamka prostě nezavolá, jsem jí já po dvou měsícíh napsala SMS, že se sejdeme. Tragédie. Mě ještě přijme, protože jsem její dcera, ale manžela nikdy. Já tam smím jezdit, ale bez něj. To že mi jí kritizujeme psa je stejné jako kdyby ona kritizovala syna, že špatně mluví…apod. Odešla jsem a z mé kamarádky je můj nepřítel. Na začátku byla lítost, teď je to nenávist. My se vůbec nevídáme a jak jsem psala bydlíme s její mamkou, tak jezdí v pátek po obědě, když jsme v práci a vidí aspoň dceru, protože klučina je ve školce. A to je tam půl hodiny, protože chvátá do práce. To je vše, jsem vyčerpaná a je mi smutno. Nechápu to. Hlava mi to nebere. Celá rodina je na naší straně, ale nikdo s ní nepohne a protože už uteklo dost času ani nevím, jestli chci. Všechno je pryč a už se to asi nevrátí.
- Citovat
- Upravit
25.1.13 17:21
Tohle je magořina s těma zvířatama… já říkám že ty zvářata moc dobře cítí jak se chovat k dětem vidim to na psech u našich babiček a dokonce i na naší vztekly králici která okolo malý pobíhá skoro po špičkách a to jí to dítě může dělat cokoliv… a jakmile zvíře vyjede po dítěti je podle mě zle :… pes měl dostat přes čumák pořádně a i když tě rozbroj s mamkou mrzí vyprdni se na to…je dospělá má svojí hlavu a jestli zastává názor že je pes víc než její vnuk nijak se tim nenervuj… 
těžko to pochopíš a jí vyvrátíš… a jen se kvuli tomu budeš trápit… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.13 17:25
Nic s tím nenaděláš.. A ač tě to bolí, upřímně - pro děti možná dobře, že se s takovuhle „babičkou“ nebudou stýkat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.13 17:49
Prečo ma nenávidí vlastná mama?
http://www.sibyla.estranky.cz/…a-mama-.html ,takto sa to da cele pochopit, vyriesit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.13 18:03
Je to velice smutné, ale i já mám 2 syny-12 let a 9měsíců a mám matku, pro které jsou peníze na 1 místě, pak ona pak dáleko nic a potom vnuci. Přitom má jen ty 2 vnoučky, sestra mít nemůže. Když potřebuju pohlídat, tak „omarodí den předem“. Manžel ji nesnáší. Asi to viděl od začátku, jen já byla slepá.
Trpím depresema, potřebuju k doktorce v úterý a ona mi napíše, i když to vím že by mi mohla pohlídat malého, že raději vezme směnu v práci za kolegyni, že se kačky budou hodit. Depkama trpí i ona, mám to po kom mít:-(
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.13 18:38
@Sazkarka
Tohle mi dělala tchýně (ten den určitě nemůže!!), vždycky už to měla zamluvené švagrová, Přitom její děti vídala denně, vodila je do školky, pak do školy, syna prakticky viděla jednou za uherský rok. A nasadila tomu korunu, když jsme se potkaly na nějaké oslavě, že „prý Pavlíčka vůbec nevidí!!!“. Manžel byl na prášky a tím tuplem jsme k ní nejezdili. Teď je synovi skoro 20 let, nemá o tchány vůbec zájem a jim to snad ani nevadí…
U tchýně to spíš snesu než u vlastní matky, to by mě bylo líto, manželovi když to řeknu, jestli mu to nevadí, tak prý ne, ti chlapi to asi neřeší, je nezajímá, že ženská potřebuje pohlídat aby mohla třeba k doktorovi, to řekne, ať si zařídím sama a ho tím neobtěžuju a syn když tam nebyl zvyklý jezdit, tak se mu tam na prázdniny ani nechtělo.
- Citovat
- Upravit
25.1.13 18:42
@Sazkarka, ja som to urobila tak ze som na nu zabudla. vsetky tie jej svinstva co mi robila a ja som sa citila zle lebo ved „je to moja matka“ ako hovoria iny… proste ju musis milovat aka je… a na co? aby som znasala je blbost? nech si zije svojim zivotom, kaslat na takeho cloveka. Ani len jej nepoviem ze bude babka, aj tak chcela aby som skapala, tak nemusim sa trapit jej cokolvek hovorit. Drzim ti palceky, vypusti ju z hlavy a zi si svoj uzastny zivot 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.13 19:11
@arcitap žit si svůj život jde, ale jen v tom případě, že ji na nic nepotřebuješ!!! Pokud potřebuješ hlídat, tak je to problém…
- Citovat
- Upravit
25.1.13 20:25
Pokial si na nej v niecom zavisla, tak velmi tazko sa oddelis od nej a tim padom pokracuju s tou osobou aj problemy. a opat snad treba iba dodat, ze je to nasa osobna volba… urobila som vsetko preto aby som na nej nijako zavisla nebola a dokazala som to bez jej pomoci, a z nuly 
Dokazala som to… odputat sa od tohto spojenia 
je to uzastny pocit, tazoba odisla, s nimi aj problemy, ktore mi vyrabala. Regres dodal pochopenie a uvolnenie od odpojenia, v sucastnosti to je ako dar a viem ze som uz pred tim od nej nic nepotrebovala a ani nepotrebujem.Toto je najuzastnejsie oslobodenie Prajem to vsetkym vam, ktore mate nie jednu ale mnohe velmi tazke situacie s ludmi, s ktorymi ide len o to pochopit karmu 
„Nehľadaj šťastie tam, kde nie je - šťastie je v tebe, v tvojich myšlienkach, názoroch, v tomto okamihu…pretože ako človek myslí vo svojom srdci, taký je…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.5.13 11:52
Nechápu chování své mámy
Ahoj všem,
Oživuji diskuzi, jde o podobné téma, děkuji za pochopení. (Prosím o zachování anonymity, je to pro mě citlivá věc).
Mám problém se svojí mámou, nastíním trochu celou situaci. Je mi 30. Myslím, že jako dítě jsem byla na mámu víc fixovaná, než ostatní děti. Vysvětluji si to tím, že ona byla prakticky jediný funkční rodič – otec je alkoholik (podle toho vypadalo jeho chování k nám), často byl i bez práce, takže máma se o nás jednak jako jediná starala a taky celou rodinu živila. To jí samozřejmě nemůžu upřít. Ještě že měla štěstí a pracovala u dobrýho zaměstnavatele, jinak si neumím představit, jak bysme žili.
Celkově jsem ale cítila v životě velkou nestabilitu – jednak kvůli tomu, co jsem popsala (život s alkoholikem je opravdu hodně nejistý a nepříjemný) a jednak taky proto, že máma se chová dost nepředvídatelně, někdy je to skvělá ženská, milá, vtipná, jindy ve velmi podobný situaci reaguje úplně opačně – je zlá, jízlivá… Nikdy se mi nepodařilo přijít na to, proč je tak nevypočitatelná, jen mě napadlo, že je asi prostě nevyrovnaná, hodně podléhá momentálním náladám, neumí jednat s nadhledem… - nevím.
S tátou se rozešli před více než 10 lety – našel si přítelkyni a odstěhoval se k ní, od té doby spolu vůbec nekomunikují (všechny rodinný akce, kde se setkají, jsou proto samozřejmě docela utrpení… - asi si to umíte představit). Já i ségra máme za to, že na tom, že jim to ve vztahu nefungovalo, se podíleli oba. Otec samozřejmě hlavně tím alkoholismem a celkovou rezignací, ale máma se k němu taky nechovala nijak zvlášť dobře. V životě ho za nic nepochválila (i když se občas snažil udělat jí radost a prožili jsme s ním i hezký chvíle)atd. Na druhou stranu, pokud opravu neviděla způsob, jak s ním vyjít, tak si myslím, že se měla rozvést (měla dostatečný příjmy na to, aby s náma byla sama). To ale neudělala, znamenalo by to vzít velkou zodpovědnost jenom sama na sebe, a asi se jí do toho nechtělo. Připadá mi, že jí spíš vyhovovalo mít vedle sebe nepřítele, na kterého se dá svalit vina za to, že doma nemáme pohodu. Často jsme jí se ségrou vyčítaly (a vyčítáme), že jsme to v dětství měly těžký. Ona ale veškerý rozhovory tohohle typu bojkotuje, popírá, že by nám způsobili jakýkoliv problém. Často ale mluví o sobě jako o chudince, co všechno musela přetrpět.
Já jsem s ní v určitých fázích života měla dost špatný vztah, který jsem se snažila zlepšit. Několikrát jsem nás např. objednala na společný sezení k psychologovi, chtěla jsem, abychom si to konečně vyříkaly a aby se tak náš vztah zlepšil (protože, jak jsem řekla na začátku, mi na ní záleží a mám jí vlastně strašně ráda). Ona třeba nejdřív souhlasila, ale nakonec pokaždé na poslední chvíli řekla, že jí do toho něco vlezlo a že k tomu psychologovi se mnou jít nemůže.
No a teď k nadpisu příspěvku – proč jí nerozumím. Jsem těhotná a už za pár týdnu mám porodit svoje první dítě. Řekla jsem jí to hned, jak jsem se to dozvěděla, měla jsem z toho strašnou radost a těšila jsem se, že ona bude mít taky. Jenže ona na to skoro nijak nereagovala, řekla mi snad jen „hm“. Co jsem těhotná, ani jednou nedala najevo nějakou radost. Když jsem jí posílala fotky z 3D ultrazvuku (ze kterých jsme s manželem úplně u vytržení, máme je doma vystavený, nemůžeme na našeho broučka vynadívat), tak akorát řekla, že to vypadá, jako když nemá oči (???), že je ta fotka „taková divná“. Během celého těhotenství měla asi jednu světlou chvilku, kdy mi nakoupila několik hezkých oblečků a chvíli jsme se příjemně bavily o dětech atd. Jinak se v průběhu těhotenství na nic nikdy nezeptala, jen pořád zjišťuje, kolik už vážím a říká, že to pak bude těžký shodit. (Jsem v 8. měsíci a mám navrch 15 kg, podle doktora je to v normě).
Taky svatbu, na kterou jsem se moc těšila a kterou jsme si s manželem opravdu užili, mi akorát zkritizovala (hrozný fotky, ošklivá restaurace, nesympatická rodina manžela, šaty mi prej vůbec neslušely – dělaly mi to těhotenský břicho ještě větší, než je…).
Já jí fakt nerozumím – bude to její první vnouče… Ještě bych dodala, že několik let hledala na internetových seznamkách partnera a asi půl roku teď s jedním snad docela fajn chlapíkem chodí (jezdí spolu na chalupu, chodí s jeho psem na procházky atd. – prostě taková celkem idyla). Já jsem jí moc přála, aby si někoho našla, mrzelo mě, že je sama. Připadá mi, že s ním ale stejně není nijak spokojená, nevím ale co by si představovala mezi šedesátníkama je výběr malej, najít hodnýho seriózního chlapa bez dluhů atd. není úplná legrace. (Zvlášť když s mojí mámou to taky není úplně jednoduchý…). No a tak shání dál, jestli by někde nebylo něco lepšího…
Tak bych se Vás chtěla zeptat, co si o tom myslíte – proč se máma chová takhle nevypočitatelně? Proč se mnou neumí sdílet radost z miminka a tak vůbec ze všeho? Je to přeci moje máma, divím se, že ji víc baví jezdit po dovolených (má dost peněz, jezdí tak každý 2 měsíce někam do zahraničí) a nakupovat hadry, shánět chlapy než se zapojovat do rodiny? Můžu to nějak změnit?
Jasně, asi si chce něco konečně užít (když život s tátou nebyl nic moc), ale přeci dobrý vztahy s rodinou by jí musely naplňovat mnohem víc než to, jak žije ne? Trápí sama sebe i mě. Díky za názory.
- Citovat
- Upravit
Veronikka
4.5.13 12:45
Já bych tam malou prostě nedávala a všechno tohle co jsi napsala bych se snažila mámě vysvětlit i když mám pocit že to nepřinese výsledek, některý lidi takoví jsou odjakživa a přeučit je je téměř nemožný. řešení vidím v tom že tvá mamka bude jezdit za vámi.
- Citovat
- Upravit
4.5.13 13:12
Taky mám mámu na houby …chová se ke mě jako k cizí, nemusí ani moje děti …k mojí o necelý 3 roky mladší sestře se chová, jak k bohyni a mě nikdy v životě s ničím nepomohla, nechala by mě i s dětmi klidně žít na ulici, když jsme měli s exmanželem problémy a on mě vyhodil s bytu.Od malinka se ke mě chovala jako ke kusu hadru, neuměla mě pohladit, pomazlit, pořád mě jen za všechno trestala a mlátila. A ségru by samou láskou snědla. Všechny ségry průšvihy tolerovala a že jich bylo a jakých 
…v 18 nácti jsem odešla z domova a čekala, že se to malinko srovná, ale ona se ke mě, nebo mým dětem hlásí jen symbolicky, aby jí lidi nepomluvili, že je krkavčí matka. Nebýt mých babiček a táty, tak lásku v rodině jako dítě bych nikdy nepoznala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.5.13 13:24
@Komteska80 píše:
Taky mám mámu na houby
Díky za reakci.
A proč ty mámy takový jsou? Dá se s tím něco dělat? Mně to nejde do hlavy..
Snažíš se o tom s ní mluvit?
Já občas jo, ale nikdy neuzná ze svojí strany žádnou chybu, všechno popře, i to, co řekla třeba v předchozí větě 
Tak si vždycky řeknu, že už se tím nebudu zabejvat, že mám svojí rodinu a svůj život, ve kterým jsem šťastná.. ale nějaký smutek a zklamání z toho, že s ní nemůžu sdílet svoje štěstí mě čas od času přepadne no
- Citovat
- Upravit
Anonymní
4.5.13 13:24
Taky anonymně je to citlivá záležitost. Mám podobnou matku. Je 2× rozvedená první ex jí mlátil, podváděl a odešel za milenkou i s vybavením bytu a nechal jí na krku děti o které neměl zájem a neplatil. Druhý ex můj otec byl mladší než ona vzali se žili spolu. Hádali se a on odešel s mladší milenkou, mě nechal u matky, ale staral se finančně a tak. Já s matkou nikdy nevycházela, léta s ní jsem si protrpěla a když se jí něco nelíbí lituje se. Když jsem byla těhotná řeči byly stejný, navíc, že děti nejsou sranda, že poznám jaký to je, když je na matku dítě hnusný atd.. Vnoučata miluje, s řečmi pohlídá. Nevím, co od ní čekáš, žažila asi dost zlého, nemá cenu mluvit o zkaženém dětství, protože to nevrátíš a ona nepřipustí, že mohla dávat víc lásky.. Miluj své dítě a mysli na to, co udělat lépe. Nemá cenu omezovat styk dítěte s babičkou, ona bude daleko víc ukřivděná a ničemu to nepomůže. Ber jí jaká je, když evidentně nemá náladu vycouvej a když jí má tak problém není…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
