Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@jdukolem Kolikrát mám všem říkat, že jim do vychovy nekecám! Už jsem v tom stavu, kdy neřeším, jak se chová k nim. řeším to, jak se chová ke mě a chci rady, co s tím dělat.
Ok. Osmiletá holka žárlí. Ty žárlíš. Jste sestry to k tomu patří. Pouze bojujete o pozornost rodičů. Ty tam dojedeš a rodiče jsou z tebe poprdění, tak sestra na sebe strhuje pozornost. Celkem šikovně, vždyť ty o ní i zakládáš diskuze, jezdíš stále míň, segra vyhrává a tebe to pěkně štve, tak to zabalíš do dospěláckých řečiček o nevhodné výchově.
@Anonymní píše:
@smurfka Tátova manželka je pro mě druhá mamka. Je to fajn ženská a vím, že jí na mě záleží. A me záleží na ní, mám ji ráda. Jediné rozpory mezi námi jsou kvli sestře
Vazne? I po tom, co necha tu malou, aby se k tobe takhle chovala? No nevim tedy, je hezke, ze ji mas rada, ale to se tam kvuli ni nechas za chvili od te male mlatit po hlave, ne? A maminka bude jen koukat
@Anonymní píše:
@jdukolem Kolikrát mám všem říkat, že jim do vychovy nekecám! Už jsem v tom stavu, kdy neřeším, jak se chová k nim. řeším to, jak se chová ke mě a chci rady, co s tím dělat.
tak to neopakuj nám ale sobě ![]()
@Pipilota Citrónie Nejsem malé dítě závislé na rodičích, co potřebuje jejich pozornost. Od 18 let jsem samostatná a žiju s partnerem. Za rodiči jezdím jednou za 2-3 mesíce, abych s nimi pokecala a zjitila jak se mají. Nejde o to, že by mi vadilo, že mají dítě. Mě vadí, jak se to dítě ke mě chová. A vadí mi, že na jednu stranu mě přemlouvají ať tam přijedu a proč tam nezůstanu aspon na víkend a na druhou stranu jim nemohu říct, že jejich dítě je rozmazlený smrad, se kterým nemůžu vydržet dýl jak dvě hodiny. Nesváděj to na žárlivost a na strhávání pozornosti.
@jdukolem Nevím proč bych si to měla opakovat. Já to přece vím. Jen chci rady od těch, co se třeba s takovými dětmi setkali. to je vše.
@Jana525 Jako mám ji ráda, ke mě i k partnerovi se chová dobře, když jsem měla problém (že jsme se třeba s přítelem pohádali), tak jsem si s ní mohla promluvit a vždy mi poradila. Když jsem ještě studovala naVŠ a přijela, tak mi vždycky navařila i s sebou a dala třeba nějaké jídlo, abych ušetřila. Nemám důvod ji nemít ráda nebo říkat o ní něco špatnýho.
A zkusila si tam teda někdy vydržet i přes noc?
třeba chce opravdu jen na sebe poutat pozornost a kdyby si tam byla déle, tak už by jí to po pár hodinách přestalo bavit a " byla by normální "..
Nebo si ji prostě nevšímej, a když se k tobě špatně chová tak ji na to upozorni, že takhle ne, že se to nedělá..
Jak se bude chovat k rodičům prostě přehlížej - očividně jim to nevadí, tak bych to nechala tak.
@Anonymní píše:
@Sany80s Ano nežiji s rodiči již od 18 let. Žiju s přítelem se společné domácnosti, vlastní děti zatím nemám. Jezdím k rodičům pouze na návštěvu (tak 1× za 2-3 mesíce)
@Anonymní píše:
@Pipilota Citrónie Nejsem malé dítě závislé na rodičích, co potřebuje jejich pozornost. Od 18 let jsem samostatná a žiju s partnerem. Za rodiči jezdím jednou za 2-3 mesíce, abych s nimi pokecala a zjitila jak se mají. Nejde o to, že by mi vadilo, že mají dítě. Mě vadí, jak se to dítě ke mě chová. A vadí mi, že na jednu stranu mě přemlouvají ať tam přijedu a proč tam nezůstanu aspon na víkend a na druhou stranu jim nemohu říct, že jejich dítě je rozmazlený smrad, se kterým nemůžu vydržet dýl jak dvě hodiny. Nesváděj to na žárlivost a na strhávání pozornosti.
Tak žárlivost není omezena věkem… no jo nejlíp by ti bylo, kdyby sestra nebyla. Typická sourozenecká řevnivost. Tohle zažil asi každý, kdo má sourozence…
@Pipilota Citrónie píše:
To zní dobře. Máš nějaký postup jak příjmout člověka, který ti pije krev, ale musíš s ním vyjít?
Hele, mně osobně pomohla kineziologie. Šlo o syna, s kterým jsem nemohla vyjít, byl mi vzdálený, měl problémy s chováním a mě to strašně trápilo. Šla jsem tam s tím, že mu paní pomůže a on se změní, ale k mému velkému překvapení bylo především nutné si připustit, že si musím předně udělat pořádek v sobě a změnit sebe. Nejdřív jsme nevěřila, pak jsem si to sama srovnala v hlavě a začala s pomocí kinezioložky na sobě pracovat. A přišla neuvěřitelná směna i u syna. Pustil mě k sobě, je to můj mazlík, chování se zklidnilo a ač v něm samozřejmě jeho paličatost a podobně zůstává, tak je to obrat o 180 stupňů. Co jsme slyšela, tak na tohle jsou super i rodinné konstelace.
@Pipilota Citrónie Nejlíp by mi bylo, kdyby se sestra chovala alespoň trochu jako normální dítě. Minimálně aby se nmou nemluvila jako se svojí služkou. Zajímavé je, že se svými dalšími dvě sourozenci vycházím úplně v pohodě. Dokonce si je beru k sobě na víkendy občas. I sestru od táty jsem jednou měla. Byla to katastrofa. Když večer volala její matka a chtěla vědět jak se máme, tak sestra jí řekla, že jí nedávám najíst a že jsem na ni zlá. Přitom jsem uvařila přesně to jídlo, co jí dělá máma (má hrozně ráda řízky s kaší). A zlá jsem byla prý proto, že jsem jí řekla, že když nechce, tak ať to nenjí, ale že nedostane žádné sladkosti ani nic.
@smurfka jistěže zkoušela. Loni jsem měla státnice a za odměnu mě vzali s sebou na týden na dovču. Byla to katastrofa. Dřív jsem tam jezdila na víkend, teď už na to nemám nervy, tak poslední rok tam jezdím tak na dvě hoďky.
@Anonymní píše:
@Pipilota Citrónie Nejlíp by mi bylo, kdyby se sestra chovala alespoň trochu jako normální dítě. Minimálně aby se nmou nemluvila jako se svojí služkou. Zajímavé je, že se svými dalšími dvě sourozenci vycházím úplně v pohodě. Dokonce si je beru k sobě na víkendy občas. I sestru od táty jsem jednou měla. Byla to katastrofa. Když večer volala její matka a chtěla vědět jak se máme, tak sestra jí řekla, že jí nedávám najíst a že jsem na ni zlá. Přitom jsem uvařila přesně to jídlo, co jí dělá máma (má hrozně ráda řízky s kaší). A zlá jsem byla prý proto, že jsem jí řekla, že když nechce, tak ať to nenjí, ale že nedostane žádné sladkosti ani nic.@smurfka jistěže zkoušela. Loni jsem měla státnice a za odměnu mě vzali s sebou na týden na dovču. Byla to katastrofa. Dřív jsem tam jezdila na víkend, teď už na to nemám nervy, tak poslední rok tam jezdím tak na dvě hoďky.
V tvém podání je chovat se jako normální dítě, že si bude hrát sama v pokojíčku… ona se tak chová, protože žárlí a vy s tím nikdo neumíte pracovat, ty se necháváš hrozně vytáčet, s řízkem tipuju, že nechtěla ranit tebe, ale potřebovala politování od maminky, přemohl ji smutek a manipulovala maminku do nějaké reakce. Tys to celé vztáhla na sebe. Chápu staráš se a vděk žádný. Zkus na to mrknout optikou malého děcka. Najít pro tu malou zrůdičku trochu pochopení. Asi to nemá jednoduché.
@Pipilota Citrónie Divej její rodiče jí dají všechno. Učí se s ní, z materiálního hlediska jí nic nechybí, chodí do plno kroužků, věnují se jí - hrají s ní hry, jednou za měsíc si tam pozve kamarády na přespání a naši to celé zorganizují. Jezdí stále na výlety, má každou hračku na kterou si vzpomene. Když přijedu já, tak ji vždycky něco dovezu - bonbony, čokoládu, atd. Když má narozeniny, dovezu jí dort a dárek, to stejné k vánocům a svátku. Tak mi řekni, v čem to dítě má těžký život? Znám jiné děti, které by daly nevím co za to, aby jim rodiče alespoń dali najíst. (pracuji jako soc. pracovnice, tak to vidím v praxi). To dítě je absolutně v pohodě, nemá důvod žárlit. Sjteně jako rozhodně nejde říct, že by to měla těžké.
@Anonymní píše:
@Pipilota Citrónie Divej její rodiče jí dají všechno. Učí se s ní, z materiálního hlediska jí nic nechybí, chodí do plno kroužků, věnují se jí - hrají s ní hry, jednou za měsíc si tam pozve kamarády na přespání a naši to celé zorganizují. Jezdí stále na výlety, má každou hračku na kterou si vzpomene. Když přijedu já, tak ji vždycky něco dovezu - bonbony, čokoládu, atd. Když má narozeniny, dovezu jí dort a dárek, to stejné k vánocům a svátku. Tak mi řekni, v čem to dítě má těžký život? Znám jiné děti, které by daly nevím co za to, aby jim rodiče alespoń dali najíst. (pracuji jako soc. pracovnice, tak to vidím v praxi). To dítě je absolutně v pohodě, nemá důvod žárlit. Sjteně jako rozhodně nejde říct, že by to měla těžké.
A proč dítěti dělat život těžký? ![]()
@jdukolem Kolikrát mám všem říkat, že jim do vychovy nekecám! Už jsem v tom stavu, kdy neřeším, jak se chová k nim. řeším to, jak se chová ke mě a chci rady, co s tím dělat.