Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nesnáším svoji sestru
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.3.18 11:00
Jak se jí daří ve škole? Tam asi bude tvrdě narážet…věz, že se tato nevýchova rodičům tvrdě vrátí a sestra bude mít problémy všude, kam se dostane a kde bude třeba, aby občas upozadila své ego. Tyto děti nedopadaji dobře a divím se rodičům, že to nechávají zajít tak daleko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.3.18 11:04
@truelly Jej matka si myslí, že je to v pořádku, můj otec už moc ne. Ví, že je rozmazlená, ale nic s tím nedělá. A když jim já řeknu, že tohle není v pohodě, tak jsem za tu zlou a špatnou. A prý lepší než aby byla chudák jako já a moji sourozenci (chudák myslí tím, že k nám když přišla návštěva, tak děcka si museli jít hrát do pokoje, aby dospělé nerušili, že jsme měli povinnosti přiměřené věku - vyklidit myčku, utřít nádobí, vynést koš, atd.). A ve škole co se týče kamarádů moc nevím. Ale učí se dobře.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.3.18 11:05
@Sany80s Ano nežiji s rodiči již od 18 let. Žiju s přítelem se společné domácnosti, vlastní děti zatím nemám. Jezdím k rodičům pouze na návštěvu (tak 1× za 2-3 mesíce)
- Citovat
- Upravit
29.3.18 11:10
Tak zvi otce k sobě.
U těchto rodičů, kde se výrazně prosazuje kult dítěte, nelze dělat skoro nic.
V naší rodině by dítě napomenula i návštěva, ty si to vzhledem k přístupu nevlastní mámy dovolit asi nemůžeš.
Někdo by to pro klid v rodině ignoroval, u nás v rodině jsou též některé děti vychovávány jinak a méně přísně, než třeba vyhovuje mě. Ale tenhle hardcore by neprošel a každý dospělý by se bránil a zakročil.
Kde to jsme, aby nám osmiletý spratek řídil domácnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:14
Aha, tak to bude ten typ dítěte, co je ve škole o. k a doma si otevírá hu.bu,protože ví, že mu to u rodičů projde… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:21
No divím se, že její matce teda nevadí to chování..ale jak si to vychová takové to bude bohužel mít, v pubertě si s ní už neporadí vůbec 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:28
Mně by asi ulítla ruka. Nesnáším tyhle fracky. Kamarádka, skoro jako sestra, má něco podobného. Když se bavíme, začne vřeštět a nechce nás pustit ke slovu. Řve „teď mluvím jáááá“. Jednou jsem nevydržela a řekla, ne teď mluvím já, začala jsem mluvit jako první, tak to taky dokončím. Zvedla jsem dost hlas. Ten fracek, jak na to není zvyklý, mi řekl pí. o, ale mlčel, tak jsme si po dlouhé době popovídaly i v jeho přítomnosti. Jsem na tyhle rozmazlence přísná a ono to, jak na to nejsou zvyklí, pomáhá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:29
Jak už tu psala @Sany80s, zvi otce k sobě domů. Bez té malé saně.
Obzvlášť, vídáte-li se jen 1× za 2-3 měsíce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:30
Já asi půjdu malinko proti proudu. Ale napadlo mě, co zkusit s ní jít ven, sama. Třeba, když se nebude mít před kým předvádět a koho „buzerovat“, tak to bude lepší. Jako přijde mi teda škoda s ní omezovat vztahy, i když je mi jasné, že to musí být o nervy. Ono je to těžké, ona si dovolí k rodičům tolik, kolik jí samy oni dovolí. Do výchovy bych se jim nepletla, ale pokud to zkouší na tebe, tak bych jí řekla rázně, že pokud máte spolu do budoucna vycházet, musí respektovat, že k tobě si to dovolit nemůže.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.3.18 11:37
@aiwwa Jenže její matka se o ni bojí, že ji se mnou samotnou nikam nepustí. A musím říct, že já nemám moc chuť na to s ní někam chodit. Jinak já už ji kolikrát řekla zvýšeným hlasem: „takhle se mluví s mámou“? nebo „takhle se mnou mluvit nebudeš“. Ona je na to odpoví takovým panovačným vzteklým hlasem: „buď ticho“ nebo „nech mě být, nemluv na mě“. Jednou mi vytekly nervy a zařvala jsem na ni ať se chová normálně. Její matka mě zdrbala jak psa, že ji mám nechat napokoji.
- Citovat
- Upravit
29.3.18 11:38
To, že nesnášíš setru je jen tvůj (vnitřní) problém, který bys měla zpracovat. Ano, je nevychovaná, ano, chová se jak fracek, ano, nerozumíte si spolu. Nemusíš jí mít kvůli tomu ráda a nemusíš vyhledávat její společnost. Ale nevím jak to napsat, aby to dobře vyznělo - nesnášet jí ti nepřísluší. Ona není tvůj problém, ty jí nevychováváš a za její chování nejsi zodpovědná. Na to má rodiče. Ona ti může být jedno. To je uvnitř tebe a není to její vina, ale tvůj problém. Zbavíš se toho ne tím, že ona se změní, ale že ty ji přijmeš takovou, jaká je. A na tom musíš pracovat.
Možná ti to nedává moc smysl, já k tomuhle došla taky věkem a věř, že mi to vyřešilo soustu problémů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:39
@Anonymní píše:
@aiwwa Jenže její matka se o ni bojí, že ji se mnou samotnou nikam nepustí. A musím říct, že já nemám moc chuť na to s ní někam chodit. Jinak já už ji kolikrát řekla zvýšeným hlasem: „takhle se mluví s mámou“? nebo „takhle se mnou mluvit nebudeš“. Ona je na to odpoví takovým panovačným vzteklým hlasem: „buď ticho“ nebo „nech mě být, nemluv na mě“. Jednou mi vytekly nervy a zařvala jsem na ni ať se chová normálně. Její matka mě zdrbala jak psa, že ji mám nechat napokoji.
A proč jí to říkáš? To není tvoje starost, jak mluví s matkou, to matka jí musí usměrnit. Pokud to nedělá, tak je to problém matky, ne tvůj. Ty jí nevychovávej.
Její matka má pravdu, tobě do toho nic není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.18 11:40
Hele, asi takhle, ty jsi dospělý člověk, takže prostě buď nad věcí. Ona je prostě a jednoduše rozmazlený spratek, kterýho mít já doma, seřežu jí prdel, že by si to víckrát nedovolila. Oni jí nevychovávají, tohle už ani není nevýchova, to je selhání, ale je to jen a jen jejich problém. A i když vlastně se to nezdá, je to ještě malé dítě, já mám šestiletou, tahle je jen o dva roky starší. Vzhledem k tomu, že selhali rodiče, nemá nastavení hranice, sama se v tom plácá a tohle je projev, jakým na to reaguje. V dospělosti z ní pravděpodoně bude normální člověk, nebude to skřet. Ty jsi momentálně v tom vztahu ty a sestra skřet dospělá, ona malé dítě. Takže nechají-li si rodiče nadávat do krav, jejich problém, ty si to nenecj, útočí-li na tebe, spraž jí, důrazně řekni, ať se to rodičům líbí nebi nelíbí, že na tebe takhle ne, praští tě, chyť jí ruku a řekni jí, že tohle ne, ještě jednou a vrátíš jí to, normálně bez skrupulí bych jí flákla zpátky po upozornění. Prostě neřeš její chování k nim, to je jejich věc, ale k tobě. Budeš se chovat jako spratek, nejen že si s tebou nebudu hrát, nebudu s tebou ani mluvit, hodláš mě praštit, vrátím ti to zpátky, válí se a vzteká, ignoruj, maximálně řekni tati pojď, přesuneme se vedle, jí překroč. A víc neřeš, chyba je na straně jejích rodičů, ne dítěte a pravděpodobně z toho sama vyroste i přes jejich nevýchovu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím.
Prosím o anonym, nechci aby na to náhodou narazil někdo z rodiny. Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 5, ale já jsem tím nějak netrpěla, byli moc dobří kamarádi i rodiče. Žila jsem s mamkou, která se znovu vdala a s novým manželem má další 2 děti a s nimi jsem žila. Můj otec byl chvíli sám, pak se ale oženil a s novou manželkou má dceru - moji sestru. S jeho manželkou vycházíme v pohodě, moc si rozumíme. Se sestrou je to horší. Je jí 8 let a je to neskutečně rozmazlený smrad. Nemůžu ji vystát, dokonce tam ani moc nejezdím kvůli ní.
Co mi vlastně tak hrozně dělá? Nic moc. Jen jsme já i moji další sourozenci jinak vychovaní. Sestra je rozmazlená, diktuje v osmi letech kdy bude oběd, jestli se pojede na výlet atd. Když přijedu na návštěvu, tak si ani nemůžu popovídat s otcem a jeho manželkou, protože sestra neustále vyrušuje, že si chce se mnou hrát, když jí řekneme, že za chvíli půjdu, že si jen popovídáme, tak se začne vztekat, řvát na mě a mlátí mě. Když jí její matka nechce dát sladkost, protože je před obědem, tak sebou začne házet o zem nebo řvát a nadává jí do blbců a kope do ní. Je hrozně panovačná a vše je podle ní. Osmileté dítě řídí celou domácnost a našim to vůbec nevadí. Já nejsem zvyklá na to, že musím poslouchat tak malé dítě a dělat co dělá (je mi 25 let). Na druhou stranu moji dva další sourozenci - brácha a ségra jsou samostatní, druhá sestra má též 8 let a nevzteká se takto, umí si hrát sama a hlavně si nedovolá mamce řáct, že je kráva, že má držet **** nebo ať vypadne.
Já tohle nemůžu prostě rozchodit a pomalu a jistě začínám sestru nesnášet. Co s tím?