Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevyznám se v sobě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
26.3.18 21:18
Taky něco podobneho jsem zažila - když otehotnela ma nejvetsi kamaradka..asi je to zarlivost…taky jsem na to nebyla pyšná…asi to zna vic holek tak z toho nemusis být níjak spatna hele 
- Citovat
- Upravit
26.3.18 21:24
Víš jak se to říká… přej a bude ti přáno. 
nic víc na tom neni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 21:25
Asi je to těmi vztahy, ta snaha být první, a vlastně i ten pocit, že ji využívá… Ta příbuzná má nejspíš rodiče a babičku, ty máš vlastně tu babičku jako babičku i rodiče v jednom, tak proto ta žárlivost, soutěživost. Je to pochopitelné, takové pocity si k rodičům člověk odbyde v dětství se sourozenci. Ty to máš o to složitější, že ty vztahy nejsou jasné. Ona tě jako konkurenci třeba ani nevnímá. Nebo vidí, že je u tebe něco jinak a třebas ani neví, proč to tak je. Zkus na tom zapracovat, kdyby se to trochu vyjasnilo, bylo by to super. Tvoje potenciální dítě by mohlo mít sestřinici/bratrance v přiměřeně stejném věku (to odhaduju, páč tyto ambivalentní pocity k nenarozenému dítěti v příbuzenstvu to plánování vlastních dětí tak nějak urychlujou)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 21:27
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
Asi žárlím… ale než mě odsoudíte, přečtěte si můj příběh a třeba moc poradíte jak se sebou pracovat.. Vím, že to není pěkná vlastnost.
Mám totiž potřebu být neustále ve všem nejlepší, první…
Jezdím dost často pomáhat mé babičce (žije v domku), pro ni je zahrada nejlepší věc, ale už to bohužel úplně nezvládá a tak za ní obden jezdím, hrabeme se spolu v záhonech (ani ne tak, že by mě to bavilo, ale když vidím ruce její spokojenost, naplňuje mě to). Nemám maminku, a babicka mě vychovávala..Jedna má příbuzná za ní jezdí jen na kafe, občas jí přiveze truhlíky, aby ji je vsadila, protože ona to neumí, věnec na Vánoce, protože to taky neumí apod. A pak si to jindy vyzvedne. Když byla babicka nemocna, ani za ni nezajela. Prijde mi, ze ji opravdu trochu využívá. Myslim si, že ač jsem mladší, jsem úspěšnější (asi za to může i výchova, já musela odmalička makat a pomáhat, kdežto ona moc ne) mám skvělou práci, byt, snoubence (ona už má manžela)… Nicméně teď otěhotněla. A já jí to opravdu moc přeji, na jednu stranu z toho mám obrovskou radost, ale na druhou si říkám, že se teď nebude řešit nic jiného a vlastně ani nevím, proč jsem z toho tak rozpačitá..na jednu stranu bych taky chtela otěhotnět, na druhou ne, hrozny zmatek v hlavě…
Stalo se to také někomu?
ano žárlíš na to, že ty se „snažíš“ pomáhat, ale příbuzná dává babičce to co ty asi byť podvědomě ne - babička se cítí potřebná… tím že vsadí truhlíky vyrobí věnec tak se cítí užitečná a platná… no a s tím miminkem tak ta žárlivost je asi taky že bude mít příbuzná další„trumf“ či jak to říct
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 21:31
Taky mě to přijde, že je v tom tkaové soutěžení, že třeba teď bude jistá osoba pro babičku víc vzácná, protože ji třeba za pár měsíců bude vozit ukazovat mimčo..
Bud je to tvá teta a nebo sestřenice bych řekla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 22:11
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
Asi žárlím… ale než mě odsoudíte, přečtěte si můj příběh a třeba moc poradíte jak se sebou pracovat.. Vím, že to není pěkná vlastnost.
Mám totiž potřebu být neustále ve všem nejlepší, první…
Jezdím dost často pomáhat mé babičce (žije v domku), pro ni je zahrada nejlepší věc, ale už to bohužel úplně nezvládá a tak za ní obden jezdím, hrabeme se spolu v záhonech (ani ne tak, že by mě to bavilo, ale když vidím ruce její spokojenost, naplňuje mě to). Nemám maminku, a babicka mě vychovávala..Jedna má příbuzná za ní jezdí jen na kafe, občas jí přiveze truhlíky, aby ji je vsadila, protože ona to neumí, věnec na Vánoce, protože to taky neumí apod. A pak si to jindy vyzvedne. Když byla babicka nemocna, ani za ni nezajela. Prijde mi, ze ji opravdu trochu využívá. Myslim si, že ač jsem mladší, jsem úspěšnější (asi za to může i výchova, já musela odmalička makat a pomáhat, kdežto ona moc ne) mám skvělou práci, byt, snoubence (ona už má manžela)… Nicméně teď otěhotněla. A já jí to opravdu moc přeji, na jednu stranu z toho mám obrovskou radost, ale na druhou si říkám, že se teď nebude řešit nic jiného a vlastně ani nevím, proč jsem z toho tak rozpačitá..na jednu stranu bych taky chtela otěhotnět, na druhou ne, hrozny zmatek v hlavě…
Stalo se to také někomu?
jo zažívám žárlivost vůči mému bráchovi, přijde mi, že má dokonalý život, jaký jsem si vysnila já, ale mě se to nepodařilo 
. Rozhodně bych si dítě nepořizovala jen proto, že jsem k tomu měla impuls od své příbuzné. Určitě bude tématem číslo 1 s tím počítej. Nebo spíš ne tak ona jako to dítě. Jakmile se narodí, tak uslyšíš jen miminko tohle a miminko támhleto. A i kdyby jsi sis dítě pořídila taky, stejně budeš soutežit, aby tvé dítě bylo lepší jak její 
prostě je to v tobě. Prostě taková jsi 
já jsem zase taková, že chci, aby mě každý chválil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.18 22:15
@luliana píše:
Jo, přesně! Chci byt chvalena, obdivovaná, možná si to nesu z dětství, ale ten pocit, že já se snažím žít ten nejlepší život, dřu na sobě, vše musím mít neustále naklizený, všem k dispozici s pomocí, vše zařídit… ten mě žene do Prčic. Když si pak představím, jak sedím u babicky a ta vychvaluje někoho jiného.. 
- Citovat
- Upravit
26.3.18 22:26
@Anonymní píše:
Ahoj holky,
Asi žárlím… ale než mě odsoudíte, přečtěte si můj příběh a třeba moc poradíte jak se sebou pracovat.. Vím, že to není pěkná vlastnost.
Mám totiž potřebu být neustále ve všem nejlepší, první…
Jezdím dost často pomáhat mé babičce (žije v domku), pro ni je zahrada nejlepší věc, ale už to bohužel úplně nezvládá a tak za ní obden jezdím, hrabeme se spolu v záhonech (ani ne tak, že by mě to bavilo, ale když vidím ruce její spokojenost, naplňuje mě to). Nemám maminku, a babicka mě vychovávala..Jedna má příbuzná za ní jezdí jen na kafe, občas jí přiveze truhlíky, aby ji je vsadila, protože ona to neumí, věnec na Vánoce, protože to taky neumí apod. A pak si to jindy vyzvedne. Když byla babicka nemocna, ani za ni nezajela. Prijde mi, ze ji opravdu trochu využívá. Myslim si, že ač jsem mladší, jsem úspěšnější (asi za to může i výchova, já musela odmalička makat a pomáhat, kdežto ona moc ne) mám skvělou práci, byt, snoubence (ona už má manžela)… Nicméně teď otěhotněla. A já jí to opravdu moc přeji, na jednu stranu z toho mám obrovskou radost, ale na druhou si říkám, že se teď nebude řešit nic jiného a vlastně ani nevím, proč jsem z toho tak rozpačitá..na jednu stranu bych taky chtela otěhotnět, na druhou ne, hrozny zmatek v hlavě…
Stalo se to také někomu?
víš, život není soutěž, kdo víc udělá, kdo se víc přičiní, kdo víc pomáhá, kdo má první dítě a tak… ty se hrabeš v hlíně, ona zase jezdí za babičkou na kafe… babička se s tebou spokojeně ráda hrabe v hlíně, s ní si zase dá kafe a osadí jí truhlíky… důležité je, že to obě děláte pro babičku a že babička je tak spokojená a je ráda s vámi oběma, ne? Ty na ni žárlíš… tvá pomoc babičce je pěkná, je to úžasné, ale na druhou stranu mám pocit, že zapomínáš i na svůj život… a tak trochu máš pocit, že bys měla ten babiččin život víc zorganizovat, aby v něm ti méně obětaví příbuzní měli méně prostoru, co? Ale babičce se s ní asi dobře povídá, je to určitě jiné, než když je s tebou… tak jí ten prostor dej a přej… láska se přece nepoměřuje vděčností a počtem odpracovaných hodin… věřím, že kdyby sis donesla své truhlíky, že je potřebuješ zasadit, nebo udělat nějaký věnec, tak to babička udělá i pro tebe a ráda…
Babička vás má nejspíš ráda obě dvě… a když je u ní na kafi ta druhá příbuzná, tak jí zase vychvaluje tebe a určitě je na tebe pyšná… zkus méně myslet na to, v čem jsi lepší a úspěšnější… nepotřebuješ se poměřovat… to není podstatné… ty si přece nemusíš nic dokazovat… každá jste jiná, každá jste originál… máš v tom svém životě ještě i prostor pro svého přítele? Kdy jste si naposledy někam vyjeli na výlet, vyrazili?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 22:26
Nechci strašit, ale pokud byste mely dítě obě, tomuhle se pri vsi dobre vuli nevyhnes. Většina babiček má tendenci chválit vnoucatka i pred příbuznými, které to az tak nezajímá. V případě, že funguje soutěživost a tu druhou moc nemusis, je jakakoliv chvala druhe strany dost neprijemna, i kdyz ne spatne minena.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 22:27
@Anonymní píše:
Jo, přesně! Chci byt chvalena, obdivovaná, možná si to nesu z dětství, ale ten pocit, že já se snažím žít ten nejlepší život, dřu na sobě, vše musím mít neustále naklizený, všem k dispozici s pomocí, vše zařídit… ten mě žene do Prčic. Když si pak představím, jak sedím u babicky a ta vychvaluje někoho jiného..
no pokud to neděláš kvůli sobě ale pro ocenění druhých ( babičky) tak je to blbě nemusíš mít naklizený nemusíš se hnát, nemusíš být k dispozici… je to jen tvá hlava
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 22:29
@Anonymní píše:
Jo, přesně! Chci byt chvalena, obdivovaná, možná si to nesu z dětství, ale ten pocit, že já se snažím žít ten nejlepší život, dřu na sobě, vše musím mít neustále naklizený, všem k dispozici s pomocí, vše zařídit… ten mě žene do Prčic. Když si pak představím, jak sedím u babicky a ta vychvaluje někoho jiného..
prozradím ti největší tajemství na světě: Nemusíš… nemusíš být nejlepší, nemusíš mít vše naklizené, nemusíš všem pomáhat a vše zařizovat… nemusíš… fakt nemusíš… můžeš dělat to, co sama chceš a když nechceš, tak to dělat nemusíš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.18 02:27
@Regina Hero píše:
prozradím ti největší tajemství na světě: Nemusíš… nemusíš být nejlepší, nemusíš mít vše naklizené, nemusíš všem pomáhat a vše zařizovat… nemusíš… fakt nemusíš… můžeš dělat to, co sama chceš a když nechceš, tak to dělat nemusíš…
Přesně tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.3.18 07:03
Dobrý den,
pokud byste chtěla, na eMiminu máte možnost popovídat si o svých pocitech a problémech s odborníky, kteří Vám mohou nabídnout nestranný názor na situaci.
- Kineziologická poradna - Odpovídá Mgr. Jitka Voglová
- partnerské a rodičovské problémy - Odpovídá psycholožka a maminka tří dětí Klára Marušincová. Zpracuje do několika dní velmi podrobnou odpověď, dotaz posílejte na poradna@emimino.cz.
Držím palce 
adminka Eliška
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky,
Asi žárlím… ale než mě odsoudíte, přečtěte si můj příběh a třeba moc poradíte jak se sebou pracovat.. Vím, že to není pěkná vlastnost.
Mám totiž potřebu být neustále ve všem nejlepší, první…
Jezdím dost často pomáhat mé babičce (žije v domku), pro ni je zahrada nejlepší věc, ale už to bohužel úplně nezvládá a tak za ní obden jezdím, hrabeme se spolu v záhonech (ani ne tak, že by mě to bavilo, ale když vidím ruce její spokojenost, naplňuje mě to). Nemám maminku, a babicka mě vychovávala..Jedna má příbuzná za ní jezdí jen na kafe, občas jí přiveze truhlíky, aby ji je vsadila, protože ona to neumí, věnec na Vánoce, protože to taky neumí apod. A pak si to jindy vyzvedne. Když byla babicka nemocna, ani za ni nezajela. Prijde mi, ze ji opravdu trochu využívá. Myslim si, že ač jsem mladší, jsem úspěšnější (asi za to může i výchova, já musela odmalička makat a pomáhat, kdežto ona moc ne) mám skvělou práci, byt, snoubence (ona už má manžela)… Nicméně teď otěhotněla. A já jí to opravdu moc přeji, na jednu stranu z toho mám obrovskou radost, ale na druhou si říkám, že se teď nebude řešit nic jiného a vlastně ani nevím, proč jsem z toho tak rozpačitá..na jednu stranu bych taky chtela otěhotnět, na druhou ne, hrozny zmatek v hlavě…
Stalo se to také někomu?