Tchánovci - věčný problém

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.18 18:32
Tchánovci - věčný problém

Skoro denně tu čtu různé diskuse o tom, jak ženám vadí, když si tchýně půjčuje jejich dítě, jak jim vadí, že se jim plete do života, jak jim vadí tohle a tamto… A na druhé straně tu zase spousta lidí píše o tom, jak je trápí, že žádné příbuzné nemají a jak je jim to líto.
Myslím, že je hodně těžké vzít se do té druhé situace, protože kolikrát i banální věci mohou člověku opravdu dokonale kazit život, i když to mnozí nechápou, protože „co oni by za to dali“…

Například ten „můj příběh“ - bohužel bydlíme s tchánovci v horním patře rodinného domu, ze začátku bylo málo peněz a znělo to jako super nápad - proč ne, celé patro pro sebe, neplatit nikde zbytečný nájem nebo hypo, prostě pecka. První 3 roky byly celkem fajn, svépomocí jsme si patro rekonstruovali, pohoda. Jenže pak přišlo dítě a pro mě se tím vše naprosto změnilo…
Jsem samotář, nemám moc ráda lidi, vždy mi stačil pouze přítel a samozřejmě případně děti. Narodilo se nám dítě a začalo pro mě peklo - neustále jsem zespoda slyšela „co děláš, kojíš“? Nebo za námi nahoru neustále chodili, bez pozvání, kolikrát ani nezaklepali, z kojení jsme začala mít panický strach, protože ráda kojím v soukromí, ani venku bych nekojila (nemám to ráda), takže hrůza. Partnerovi jsem to říkala, on jim to také několikrát říkal, ale prostě bez úspěchu. Po asi půl roce se to trochu uklidnilo, ale neustále „číhali“ dole na chodbě, jestli náhodou nejdu s mimčem ven, aby se na mě mohli vrhnout, když jsem ho dávala do auta, lepili se na mě, no prostě šílenost… Po nocích jsem brečela, s partnerem jsme se začali hádat, protože nechápal, že tam nechci bydlet. Kolikrát mě napadlo, že prostě vezmu dítě a odejdu, nechtěla jsem tam být. Prosila jsem ho, abychom si vzali nájem, hypo… Ale on nechtěl, že dům jednou bude jeho, že jsme do něj už dali plno peněz, že je to zbytečné vyhazování… což je samozřejmě pravda. Ale za cenu čeho?
Je to už další dva roky, já v noci brečím do polštáře, nic se nezměnilo. Partner o tom se svými rodiči mluvil několikrát, já si zase vytvořila naprosto hroznou a hlavně zbytečnou averzi - plížím se ven jako zloděj, bojím se, aby malej nezažvatlal, protože zespoda se hned ozve „jééé co si to tam povídá“ apod. hovadiny, jsem z toho unavená. Díky tomu žeru, tloustnu, jsem nešťastná a normálně cítím, jak umírám…

Je to možná přehnané? Je. Je to zbytečné? Asi ano. Ale věřte mi, že jsem se snažila už mockrát s tím něco dělat, radovat se z toho, jakou máme vlastně možnost a všechno, ale nejde mi to. Chodím k psychologovi, ale nemyslím si, že by to změnilo můj postoj. Jen se mám komu vypovídat. Je mi z toho smutno, protože jim naše krásné miminko nechci ani půjčovat, nechci je vidět, všechno mi vadí, i věci, které by mě třeba normálně netrápili…

Takže ano. Je pravda, že člověk se jen těžko dokáže vžít do jiné situace. Možná někomu přijdu jako kráva, co si ničeho neváží, někdo se v tom třeba vidí. Možná jsem opravdu hloupá. Ale jedno vím určitě - rodina by měla bydlet spolu sama. I kdyby měla platit nájem, nebo si vzít hypo - prostě by měla být jen spolu. Protože nejde jen o to, že si většinou nerozumíte (i díky věkovým rozdílům), ale také o to, že nikdy nebudete úplně dospělí, když za vás bude někdo jiný řešit věci (třeba placení účtů apod.).

Rodina na prvním místě. Hodně štěstí těm, co mi rozumí… ;)

Stránka:  1 2 3 Další »
Reakce:
 
Malaga
Generální žvanilka 24691 příspěvků 20.03.18 18:48
@Anonymní píše:
Skoro denně tu čtu různé diskuse o tom, jak ženám vadí, když si tchýně půjčuje jejich dítě, jak jim vadí, že se jim plete do života, jak jim vadí tohle a tamto… A na druhé straně tu zase spousta lidí píše o tom, jak je trápí, že žádné příbuzné nemají a jak je jim to líto.
Myslím, že je hodně těžké vzít se do té druhé situace, protože kolikrát i banální věci mohou člověku opravdu dokonale kazit život, i když to mnozí nechápou, protože „co oni by za to dali“
Například ten „můj příběh“ - bohužel bydlíme s tchánovci v horním patře rodinného domu, ze začátku bylo málo peněz a znělo to jako super nápad - proč ne, celé patro pro sebe, neplatit nikde zbytečný nájem nebo hypo, prostě pecka. První 3 roky byly celkem fajn, svépomocí jsme si patro rekonstruovali, pohoda. Jenže pak přišlo dítě a pro mě se tím vše naprosto změnilo…
Jsem samotář, nemám moc ráda lidi, vždy mi stačil pouze přítel a samozřejmě případně děti. Narodilo se nám dítě a začalo pro mě peklo - neustále jsem zespoda slyšela „co děláš, kojíš“? Nebo za námi nahoru neustále chodili, bez pozvání, kolikrát ani nezaklepali, z kojení jsme začala mít panický strach, protože ráda kojím v soukromí, ani venku bych nekojila (nemám to ráda), takže hrůza. Partnerovi jsem to říkala, on jim to také několikrát říkal, ale prostě bez úspěchu. Po asi půl roce se to trochu uklidnilo, ale neustále „číhali“ dole na chodbě, jestli náhodou nejdu s mimčem ven, aby se na mě mohli vrhnout, když jsem ho dávala do auta, lepili se na mě, no prostě šílenost… Po nocích jsem brečela, s partnerem jsme se začali hádat, protože nechápal, že tam nechci bydlet. Kolikrát mě napadlo, že prostě vezmu dítě a odejdu, nechtěla jsem tam být. Prosila jsem ho, abychom si vzali nájem, hypo… Ale on nechtěl, že dům jednou bude jeho, že jsme do něj už dali plno peněz, že je to zbytečné vyhazování… což je samozřejmě pravda. Ale za cenu čeho?
Je to už další dva roky, já v noci brečím do polštáře, nic se nezměnilo. Partner o tom se svými rodiči mluvil několikrát, já si zase vytvořila naprosto hroznou a hlavně zbytečnou averzi - plížím se ven jako zloděj, bojím se, aby malej nezažvatlal, protože zespoda se hned ozve „jééé co si to tam povídá“ apod. hovadiny, jsem z toho unavená. Díky tomu žeru, tloustnu, jsem nešťastná a normálně cítím, jak umírám…

Je to možná přehnané? Je. Je to zbytečné? Asi ano. Ale věřte mi, že jsem se snažila už mockrát s tím něco dělat, radovat se z toho, jakou máme vlastně možnost a všechno, ale nejde mi to. Chodím k psychologovi, ale nemyslím si, že by to změnilo můj postoj. Jen se mám komu vypovídat. Je mi z toho smutno, protože jim naše krásné miminko nechci ani půjčovat, nechci je vidět, všechno mi vadí, i věci, které by mě třeba normálně netrápili…

Takže ano. Je pravda, že člověk se jen těžko dokáže vžít do jiné situace. Možná někomu přijdu jako kráva, co si ničeho neváží, někdo se v tom třeba vidí. Možná jsem opravdu hloupá. Ale jedno vím určitě - rodina by měla bydlet spolu sama. I kdyby měla platit nájem, nebo si vzít hypo - prostě by měla být jen spolu. Protože nejde jen o to, že si většinou nerozumíte (i díky věkovým rozdílům), ale také o to, že nikdy nebudete úplně dospělí, když za vás bude někdo jiný řešit věci (třeba placení účtů apod.).
Rodina na prvním místě. Hodně štěstí těm, co mi rozumí… ;)

Hele když se vám to hodilo, tak jste to uvítali…teď tě to (a asi nejen to dostalo k psychologovi)…Li­di nezměníš a některý věci taky ne…jiný ale můžeš…mělas bys však počítat s tím, že nikdy není nic zadarmo…vždy je to něco za něco a tak to je…A ty CHCEŠ DOSPĚT? a svůj PŘÍPADNÝ odchod od tchánovců a manžela vidíš reálně? Vaši by ti mohli pomoci anebo jak to vidí oni?

 
Samuše
Zasloužilá kecalka 586 příspěvků 20.03.18 18:50

Být tebou bych změnila pychologa, který ti pomůže se s tím vyrovnat protoze si myslím, že ted uz je to hlavne v tvé hlave…jsou nadseni ze maji vnouce, urcite by ho radi hlidali..tak se snimi domluv nekdy odpoledne at si ho na par hodin vezmou a ty se bez odreagovat ;) nebo oni vam porad lezou do bytu? Tak kouli na dvere…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.18 18:55

No ono to máš tak. Já třeba vyrostla v x generačním domě, takže prostě s námi byla prababička, babička, tak jsme nějak žili pohormadě, že mě spousta věcí naprosto nerozhází, i když mě třeba vadí. Ale řekla bych, že díky tomu jsem dost tolerantní a dost věcí beru s nadhledem.

Ale chápu, že je to někdy na palici, a štve to. Obvzlášť když už ses dopracovala do stadia averze. To je buď potřeba opravdu vypadnout a nebo si to ujasnit v sobě. Jestli tě pozornost prarodičů, tak šíleně obtěžuje, že kvůli tomu budeš bránit vztahu mezi vnoučaty a prarodiči, a nebo to prostě zkousneš a jednou budeš ráda, že ti pohlídají. Ono možná, kdybys jim prcka půjčila, tak se vyžvatlají, uklidní a ty si odpočneš.

Ale souhlasím, je potřeba, aby lidi bydleli sami, protože je to nejlepší. I když se zase vnoučata budouučit toleranci.

 
Russet
Extra třída :D 11637 příspěvků 20.03.18 18:59
@Anonymní píše:
Skoro denně tu čtu různé diskuse o tom, jak ženám vadí, když si tchýně půjčuje jejich dítě, jak jim vadí, že se jim plete do života, jak jim vadí tohle a tamto… A na druhé straně tu zase spousta lidí píše o tom, jak je trápí, že žádné příbuzné nemají a jak je jim to líto.
Myslím, že je hodně těžké vzít se do té druhé situace, protože kolikrát i banální věci mohou člověku opravdu dokonale kazit život, i když to mnozí nechápou, protože „co oni by za to dali“…

Například ten „můj příběh“ - bohužel bydlíme s tchánovci v horním patře rodinného domu, ze začátku bylo málo peněz a znělo to jako super nápad - proč ne, celé patro pro sebe, neplatit nikde zbytečný nájem nebo hypo, prostě pecka. První 3 roky byly celkem fajn, svépomocí jsme si patro rekonstruovali, pohoda. Jenže pak přišlo dítě a pro mě se tím vše naprosto změnilo…
Jsem samotář, nemám moc ráda lidi, vždy mi stačil pouze přítel a samozřejmě případně děti. Narodilo se nám dítě a začalo pro mě peklo - neustále jsem zespoda slyšela „co děláš, kojíš“? Nebo za námi nahoru neustále chodili, bez pozvání, kolikrát ani nezaklepali, z kojení jsme začala mít panický strach, protože ráda kojím v soukromí, ani venku bych nekojila (nemám to ráda), takže hrůza. Partnerovi jsem to říkala, on jim to také několikrát říkal, ale prostě bez úspěchu. Po asi půl roce se to trochu uklidnilo, ale neustále „číhali“ dole na chodbě, jestli náhodou nejdu s mimčem ven, aby se na mě mohli vrhnout, když jsem ho dávala do auta, lepili se na mě, no prostě šílenost… Po nocích jsem brečela, s partnerem jsme se začali hádat, protože nechápal, že tam nechci bydlet. Kolikrát mě napadlo, že prostě vezmu dítě a odejdu, nechtěla jsem tam být. Prosila jsem ho, abychom si vzali nájem, hypo… Ale on nechtěl, že dům jednou bude jeho, že jsme do něj už dali plno peněz, že je to zbytečné vyhazování… což je samozřejmě pravda. Ale za cenu čeho?
Je to už další dva roky, já v noci brečím do polštáře, nic se nezměnilo. Partner o tom se svými rodiči mluvil několikrát, já si zase vytvořila naprosto hroznou a hlavně zbytečnou averzi - plížím se ven jako zloděj, bojím se, aby malej nezažvatlal, protože zespoda se hned ozve „jééé co si to tam povídá“ apod. hovadiny, jsem z toho unavená. Díky tomu žeru, tloustnu, jsem nešťastná a normálně cítím, jak umírám…

Je to možná přehnané? Je. Je to zbytečné? Asi ano. Ale věřte mi, že jsem se snažila už mockrát s tím něco dělat, radovat se z toho, jakou máme vlastně možnost a všechno, ale nejde mi to. Chodím k psychologovi, ale nemyslím si, že by to změnilo můj postoj. Jen se mám komu vypovídat. Je mi z toho smutno, protože jim naše krásné miminko nechci ani půjčovat, nechci je vidět, všechno mi vadí, i věci, které by mě třeba normálně netrápili…

Takže ano. Je pravda, že člověk se jen těžko dokáže vžít do jiné situace. Možná někomu přijdu jako kráva, co si ničeho neváží, někdo se v tom třeba vidí. Možná jsem opravdu hloupá. Ale jedno vím určitě - rodina by měla bydlet spolu sama. I kdyby měla platit nájem, nebo si vzít hypo - prostě by měla být jen spolu. Protože nejde jen o to, že si většinou nerozumíte (i díky věkovým rozdílům), ale také o to, že nikdy nebudete úplně dospělí, když za vás bude někdo jiný řešit věci (třeba placení účtů apod.).

Rodina na prvním místě. Hodně štěstí těm, co mi rozumí… ;)

Nemyslím, že jsi kráva, dokážu se vžit do toho, jak v podstatě samotářce „vtrhne“ do života velká rodina. Nebydlíme pohromadě, ale často se vídáme. Radím ti povznést se na to. Oni nemyslí špatně. Žijete u nich. Má to výhody i nevýhody. Jednu velikou vidím v hlídání. Tchýně většinou vaří a pečou, když to nestihneš, může si tam mládě po škole třeba zaskočit, až ty budeš ještě v práci. Já mam už jen tchýni a jsem ráda, že spolu vycházíme dobře. Špatné vztahy hrozně vyčerpávají.

 
cecetka
Kelišová 7359 příspěvků 20.03.18 19:01

Tak ja to chapu. To je jako 100× nic umorilo osla. Nekomu se to zda malicherne, ale kapicka ke kapicce, az pohar pretece.
Tady zmena psychologa nepomuze. Tady pomuze izolace od tchanovcu :nevim:

 
janickaIII
Ukecaná baba ;) 2400 příspěvků 2 inzeráty 20.03.18 19:10

Ahoj, tak mě napadá co jim dítě občas na odpoledne dát ať si ho užijí po svém a ty budeš mít čas na sebe a na jiné myšlenky? Pokud Ti chodí do bytu, tak nezbývá nic jiného než si stanovit jasná pravidla návštěv a trvat na nich. Tvoje pocity naprosto chápu a také by se mi nelíbilo, když by na mě někdo nekde cihal nebo dokonce lezl do bytu. Rozhodne si neříkej, že jsi kráva, která si ničeho neváží a nenech si tuhle myšlenku ani vsugerovat někým jiným. Zkus se s rodiči domluvit na tom hlídání, když prcka uvidí pravidelně na delsi dobu možná je to přejde.

 
P4ja
Kelišová 6335 příspěvků 20.03.18 19:12

@cecetka No chápu, jak to myslíš. Ale v tomhle záleží, co si do toho poháru necháš kapat, a co vypustíš a nestojí to za to. Já bych jim prcka šoupla ať ho povozí, užijou si jeho žvatlání a prcek má taky někoho jiného než vystresovanou maminku. Ono až bude v babičkovském věku, tak bude taky ráda, že se bude moci s vnoučetem pomazlit a aspoň ho vidět.

 
Kukacka123
Ukecaná baba ;) 2319 příspěvků 20.03.18 19:14

Ja te chapu! Ac mam sve rodice i tchana s tchyni moc rada, tak bydlet ani s jednema bych nechtela :mrgreen: Nekdy mi staci i vikend, nekdy jsem tam i na dyl a je to super. Ale clovek proste potrebuje svuj klid, delat si veci po svem, jak chce a kdy chce. Ja jsem neskutecne rada, ze bydlime s manzelem sami. A popravde i muj tatka rika, ze vice generaci nedela do budoucna dobrotu, ze uz i jeho tata mu to rikal. Maji oba pravdu :palec: Malokdy se vidi, ze to dlouhodobe bezchybne nekde vice generacim v jednom baraku klape, vetsinou se vzdy aspon „neco malo“ najde :nevim:

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.18 19:31

Tak abych to trochu doplnila - já tam nikdy bydlet nechtěla. Prostě to tak nějak vyplynulo, že jsem se k příteli nastěhovala, myslela jsem, že časem samozřejmě vypadneme jinam, ale roky plynuly a nic. A ani mi ze začátku tchánovci tolik nevadili. Spíš to přišlo postupem času - máme totiž společnou kuchyň zatím (doděláváme a snad do prázdnin konečně bude), takže jsem postupem i zjišťovala, jací jsou - no všude bordel, nožem si něco ukrojí a vrátí ho zpátky apod., prostě to byla hrůza, ale chápala jsem partnerovi argumenty ohledně peněz, samozřejmě dáváme peníze, ale ne tolik, kolik bychom dávali v nájmu. Jenže je jedna strana tyhle argumenty, které chápu a pak ta druhá, že bych ráda měla svou rodinu. Protože přeci jen jsem tu cizí já. Moji rodiče nemají jak pomoct a nechtěla bych bydlet ani s nimi - s nikým, věřím, že by to časem bylo stejné.
Vím, že jsem na facku, že jim díky mé averzi nechci malého půjčovat, ale jim je přes 70, nemám k nim absolutně žádnou důvěru a i to je podle mě trochu problém.

Každopádně není to jak řešit, přítel ocud nechce, já nemám kam jít nebo jak ho donutit, takže jsem se spíš chtěla jen vypsat a poukázat na to, že ač rodinu máte nebo nemáte, vždy to prostě pro člověka může být problém…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.18 19:38

Ještě dodatek - nemáme patro rozdělené dveřmi, prostě jen vyjdete schody. Nemůžu jít ven, aniž bych nešla přes ně. Jsou zvyklí si vše hlásit - takže když někam jedou nebo my jedeme, musí se to hlásit, kdy přijedeme apod. To je další věc. Sama když se mi ocud podaří zmizet to neříkám, ale pak mi třeba za hodinu volají, kdy přijedu atd. Když je partner doma, tak k nám nechodí, ale jak je třeba v práci, tak ano, alespoň jednou denně.

 
janickaIII
Ukecaná baba ;) 2400 příspěvků 2 inzeráty 20.03.18 19:41
@Anonymní píše:
Ještě dodatek - nemáme patro rozdělené dveřmi, prostě jen vyjdete schody. Nemůžu jít ven, aniž bych nešla přes ně. Jsou zvyklí si vše hlásit - takže když někam jedou nebo my jedeme, musí se to hlásit, kdy přijedeme apod. To je další věc. Sama když se mi ocud podaří zmizet to neříkám, ale pak mi třeba za hodinu volají, kdy přijedu atd. Když je partner doma, tak k nám nechodí, ale jak je třeba v práci, tak ano, alespoň jednou denně.

Tak zkusit domluvit stavební úpravy a pravidla návštěv. S tím ohlasovanim nic asi neudělaš, je to jejich zvyk. Leda to začít postupně měnit, neříkat a nebo jen, že jdu ven, na dotaz kdy přijdu říct nevím… atd.

 
annemarie3
Stálice 61 příspěvků 20.03.18 19:45

Na tvém místě bych partnera donutila, aby se byty stavebně oddělily a udělal samostatný vchod.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 20.03.18 19:46

@annemarie3 Pokusím se alespoň o to.

Jinak děkuji za „vyslechnutí“ :)

 
belladonna
Závislačka 2609 příspěvků 20.03.18 19:49

Neříkat jim kam jdete a kdy se vrátíte. A trvat na dveřích se zámkem do vašeho patra. Ja te chápu, myslím, ze by to časem vadilo úplně každému. Přitom je to škoda, stačilo by, kdyby te poslouchali a respektovali. Soukromí je důležité.

Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Nádherná proměna: Kuchyně se díky odborníkům stala skutečným srdcem domova

Paní Jana si ve svém životě prožila mnoho těžkých chvil. Příběh dvakrát... číst dále >

Podzimní čtení: Tyhle knihy vás v klidu nenechají

Podzim je ideální na to uvařit si čaj (nebo nalít dvojku červeného), zavrtat... číst dále >

Články z Expres.cz

Řepka útočí na Erbovou: Plánovala mě zničit, z mojí smrti by měla zvrácenou radost!

Už 20. listopadu vyjde v pořadí čtvrtá kniha bývalého fotbalisty Tomáše... číst dále >

Josef Rychtář se zastal Andrey a pustil se do Pomejeho: Zadlužil a okradl i Ivetu!

Andrea Pomeje se dočkala nečekaného zastání. Po vydání článku, v němž jsme... číst dále >

Články z Ona Dnes

Zpověď moderátorky: Proč ten porod tak moc bolí?

Prý to každá zvládne. Prý jsme stvořené proto, abychom porodily. Tak proč to... číst dále >

Nejčastější chyby při čištění zubů, které mohou za zničený chrup

Téměř každý se za svůj život setká se zubním kazem. Na vině je podle lékařů... číst dále >