Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@unuděná píše:
To nešlo, když se jdeš loučit jako rodina, tak by byl fakt trapas poslat jen muže s dětmi… Tam zase hraje roli ještě i ta společenská povinnost. Navíc já se ráda s každým rozloučím, poděkuji, vyjádřím radost, že jsme se viděli, ale už nesnesu mlask mlask.A!! Nejvíc mě rozčiluje, že někdo chce jednu pusu, jinej na každou tvář a někteří úchyláci (já vím, Francouzi!) dokonce 3×. Takže takové to trapné ještě? Nebo to je všechno? Nebo co? Z toho rostu
Presne! To je uplne nejhorsi. Nevadi mi podavani ruky, ani to objimani, i kdyz se bez toho rada obejdu, ale to opusinkovavani. A jeste clovek nevi kolikrat. Brrrr. Oklepavam se tu, jenom to ctu. ![]()
Přidávám se do spolku nekontaktnich. Já ještě trpím u přípitku. Kdyby se připilo jednou, ale to, jak se pokaždy tukne, mě dohání k šílenství (jako by nestačilo skleničky pozvednout). ![]()
Jeee nás je
Já to taky nesnáším, snesu dotek jen od manžela a dětí a olíbávání je úplné peklo a jak tu někdo psal, že jedna, dvě, tři pusy, každý dává jinak a prase aby se v tom vyznalo. Kolikrát je to fakt maximálně trapné.
Nesnáším to
naštěstí na to v rodině nejsme, když jednou za čas zavítám domů, tak se obejmeme, stejně tak u loučení. To mě dokonce objímá i můj bratr a to je co říct
Ale pusinky fakt neee… Pusu dám dětem v okolí například na čelo a pohladím, ale pusinkovat se s dospělými mi přijde… No trochu infantilní
jediný dospělý, kterého pusinkuju je můj chlap… Sice se někdy brání, ale má smůlu ![]()
@Anonymní píše:
Je hezké, že si to teď vynahrazuješ, ale nezapomeň, že fyzický kontakt největším projevem lásky u všech rozhodně být u každého nemusí. Jsou lidé, kteří mohou mít velmi rádi, ale na dotýkání nejsou. A zas takoví, kteří po každém lezou a přitom nemyslí upřímně vůbec nic. Já mám některé lidi velice ráda, udělala bych pro ně hodně moc, ale nemění to nic na tom, že objímání je mi nepříjemné, prostě to s tím vůbec nesouvisí. Jak vidíš tady, takových lidí je víc.
To jsem přesně chtěla napsat… Kolik lidí pusinkuje kde koho a za rohem všechny pomlouvaji. Pro mě tohle fakt není důkaz toho, že by mě měl dotyčný rád.
@unuděná píše:
Tahle diskuze mě donutila zamyslet se, u koho mi to vlastně vadí a proč. Jelikož mám spoustu přátel, od kterých snesu třeba i laškovné plácnutí po zadku a objetí na rozloučení si užívám, naopak u někoho třeba i z bližší rodiny mi je to nepříjemné. A vlastně nevím.. Možná mi to vadí tam, kde se to ode mě vyžaduje, aniž bych o to stála já. Nevím. Zajímavé
Možná proto, že spontánní plácnutí od dlouholetého kamaráda je prostě sranda, vyplyne to například ze situace… Kdežto povinné pusinkovani a objímání při loučení a vítání je prostě z donucení. Je to něco, co víš, že přijde. Já už jsem z toho v depresi 10 minut předem, když cítím, že návštěva bude co nevidět odcházet a vím, co mě zas čeká
a naopak, když mě třeba přítelova babička během hovoru radostně na sekundu obejme, tak je to milé a nevadí mi to
prostě to tak v tu chvíli cítila a je to od ní spontánní. A ne z povinnosti no.
@unuděná píše:
Ani se mi věřit nechce, že jsme fakt na stejné vlně![]()
Kdo by to byl řekl, viď? ![]()