Nesnesitelní rodiče

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.03.19 10:27
Nesnesitelní rodiče

Ahoj,
chtěla bych se tady trochu vypovídat, protože mám v hlavě zmatek a myslím si, že by mi mohl pomoct pohled někoho jiného na celou situaci.

Jedná se o mé rodiče, se kterými máme dlouhodobė spory. Ale začala bych minulostí. Myslím si, že jsem prožila šťastné dětství, rodiče se nám hodně věnovali, nikdy jsme nestrádali ani materiálně, ani psychicky. Vyrůstala jsem v milujícím prostředí. Rodiče nikdy nebyli moc přísní, hodně nás podporovali v zájmech, hodně jsme cestovali po světě. I když už jsem byla na vš, tak se denně zajímali, když mi bylo zle, jeli pro mě přes půl republiky atd. Prostě až na běžné pubertální spory mám na dětství krásné vzpomínky.

A pak najednou přišel zlom. Bylo to ve chvíli, kdy jsem začala pracovat, našla si manžela a koupili jsme si byt. Tehdy k nám rodiče jeli poprvé na návštěvu. Byt byl úplně nový, nově zařízený a den předtím byl státní svátek, takže jsem byla doma a uklízela. Nicméně po návštěvě mi psala sestra, proč jsem si neuklidila, že naši přijeli s tím, jak nezvládám domácnost 8o Další návštěvy se začaly nést v kritickém duchu. Mám málo měkké ručníky, nepohodlný gauč, blbě orientovaná okna, nepraktické nádobí :roll:

Pak se narodily děti, ze začátku to byly typické rady, které jsem nějak přešla, ale když jsem se už cítila jistě v mateřství a začala si jet nějaký svůj směr (kontaktní), začalo peklo a ponižování, že jejich rady neberu nazřetel. Absolutně všechno jsem podle nich dělala špatně. Blbě oblíkala, moc nosila, moc dítě rozmazlovala… Jednou jsem malého krmila, od začátku jsem mu dávala trochu kousky a máma na mě začala ječet, jestli jsem normální, ať mu to nedávám. Když jsem krmila dál s tím, že je na to syn zvyklý, tak se najednou otočila na tátu a začala křičet: No řekni jí něco, takhle to přece nebude dělat! Takže se do mě pustil i on a já na ně koukala, jestli jsou normální.

Když jsem jim potom oznamovala druhé těhotenství, tak mi vynadali, že jsem úplně blbá a nebudu se o něj umět postarat :,( Třetí dítě už pak začali úplně ignorovat, ani do porodnice nepřijeli a za jeho rok života ho viděli dvakrát…

Vůbec nechápu, co se s nimi stalo. Nechovají se tak jen ke mně, ale i k ostatním sourozencům. Pořád jen kritika a kritika. Přitom jsme všichni slušní lidé (tak, jak nás s láskou vychovali). Všichni pracujeme, máme skvělé partnery, vlastní bydlení, žádné dluhy, našim dětem nic nechybí, ve škole jim to jde, jsou šťastné :nevim:

Ještě před pár lety (v tom bytě jsme 11 let) jsme i přes to neustálé kritizování měli celkem hezké vztahy, hodně jsme si volali, často se navštěvovali, cestovali společně, ale rok od roku ta propast mezi námi začala být čím dál větší. Teď asi 2 roky už se vídáme jen stylem, že jim ve dveřích předáme starší děti. Co se týče vnoučat, tak ty si berou často na hlídání, na prázdniny a milují je. Což je vlastně teď už jediné, proč ty vztahy nějak udržujeme, protože prarodiče jsou skvělí a děti s nimi tráví čas s nadšením (až na toho nejmladšího, který je zatím nehlídatelný a naši jako by už o mimino vůbec neměli zájem). Ale co se týká vztahu k nám, jejich dětem, jejich výčitky už přešly do absurdní roviny, kdy mě začali osočovat z toho, že děti biju, dávám jim málo a špatně najíst, málo se jim věnuju :zed: není na tom ani špetka pravdy! Jsem na mateřské, takže jsem doma pořád, děti miluju a jíme naopak mnohem lépe než většina lidí, máme slušný výdělek a zrovna jídlo je věc, na kterém fakt nešetříme. Jim asi připadá, že když je dítě naučené na bílé jogurty a vodu, tak je to mučení, nebo nevím :nevim: Nemyslím si, že by si o mně mysleli, že jsem tyran (není k tomu vůbec žádný důvod), spíš se těmi poznámkami snaží ublížit. Protože já jsem docela energický člověk a jen tak mě něco nesloží. Takže jsem léta ty jejich narážky trpěla, ale neváhala jsem se i pohádat nebo si prosadit svou. Což ale oni se taky rozhodli nevzdat a vznikla z toho tahle absurdní situace, kdy už nejsme schopní se spolu normálně bavit. Ostatní sourozenci už se s nimi taky stýkají velice málo.

Omlouvám se za román, trápí mě to a nevím, s kým o tom mluvit. Nechápu, co se stalo. Už jsem se smířila s tím, že je nezměním a že už holt nikdy nebudu dítě, beru to tak, že aspoň vnoučata z jejich dobré stránky můžou těžit a život jde prostě dál. Často jsem o tom s rodiči mluvila, občas se urazili, občas si to vzali na chvilku k srdci, ale pak se jejich chování vrátilo zase zpět a pak už jakákoli komunikace vyšuměla úplně. Myslím, že jsem vyčerpala vše, jak vztahy zlepšit, vrátit a nejspíš to nejde, ale co mě trápí, že nechápu, jak se někdo takhle může změnit. Proč myslíte, že jsou takoví? Stalo se to taky někomu? :,(

Reakce:
astoret
Ukecaná baba ;) 1638 příspěvků 25.03.19 10:36

těžko říct, kamarádka měla něco podobného, její matka kopala kolem, myslela si, že nezvládne žít sama a bude od nich pořád něco potřebovat, no zvládala to skvěle, našla si dobré místo, malou garsonku, pak přítele a šli do hypotéky a koupili si 3+1 a mimi a byli spokojeni a štastní a na ni se jen valila kritika, prostě její máma nedávala, že ji nepotřebuje a trochu mi přijde, že i záviděla, že se ji daří, oni žili celý život i s dětmi ve 2kk, s mužem měli ložnici v obýváku, na dovolené jezdili na chatu, ona jezdí k moři, na hory, cestují dost..

jak si koupili to 3+1 a nově zařídili, mají to fakt pekně, prostorné a vzdušné, ložnici s terasou, dětský pokoj..její manžel má nové auto - na to ji její táta řekl, že jsou okázalí, přitom je to obyč. auto, žádný luxus, ale on jezdá ve své 20 let staré škodovce, co dosluhuje..no prostě mi přijde, že oni si sny nesplnili a ona si je plní, to co vbždy chtěli, dovolené, větší byt, nové auto, někteří rodiče tohle chtějí pro své děti, že oni to neměli, u ní je to naopak..není něco podobného i u vás?

Ou
Kelišová 7405 příspěvků 25.03.19 11:02

Obávám se, že rodiče úplně nezvládli najít nějaký smysl života poté, co přestali být rodiči. Syndrom prázdného hnízda. Co dělají ve volném čase? Co je těší? Jaký mají vztah mezi sebou? Na druhou stranu - to není něco, co ty máš možnost řešit a nějak výrazně ovlivnit.

Pro tebe je podstatné zkusit hledat takovou formu komunikace, která tě bude minimálně zraňovat. Což může přechodně vést ke konfliktům - při troše štěstí se vám možná podaří najít nějakou rovinu, kdy se z rodiči budeš schopná bavit na dospělé úrovni. Úplně to neslibuju - protože ten přesun role, že jste si rovní musí zvládnout obě strany.

Jednodušší to bývá, když to není v rodinném rámci, ale jedna ku jedné a témata jsou jiná, než rodina a výchova. Typu - jdeš do kina a nebo třeba ke kadeřnici s mámou, jdeš na výlet s tátou, nebo mu pomáháš s něčím co jeho těší a tebe alespoň trošku zajímá a přitom vedete normální civiliní hovor. V okamžiku, kdy se takovýchle rovnocených monentů podaří nashromáždit dostatek, kdy ty nejsi v roli dcerky co je jí potřeba peskovat, aby neohrozila vnoučata, tak má smysl zkusit nadhodt téma hovoru o povaze vaší komunikace když je do toho zapojená jejich odlišná představa o vedení domácnosti a rodiny.

V tom nenechat se rozhodit manipulacemi a zároveň nenaskatovat na kruh konfliktů je docela užitečná metoda zvaná nenásilná komunikace https://uloz.to/!FuiyEcWo4/nenasilna-komunikace-ocr-pdf

Obávám se, že si dospěla do stádia, kdy jsi momentálně emočně zdatnější než tvoji rodiče.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.03.19 11:09

To je zvláštní, jak se dokážou tak lidé změnit. Přitom by měli být rádi, že jste samostatní a zvládáte to. Ale je to jako všude, nastavit hranice, protože lidi si k tobě dovolí, co jim sama dovolíš. A je tam asi i nejspíš problém s komunikací - pokud by byli svolní, můžete do rodinné poradny.
Moji rodiče byli kritičtí už od začátku, otec je agresivní despota, matka mu celý život ustupovala (při rozvodu se nás dokonce dobrovolně vzdala, protože jí vyhrožoval, tak se dohodli, že po rozvodu bude matka nadále s námi bydlet), bití a psychické týrání bylo na denním pořádku, dokonce mi řekl, že mám skočit z okna, že zbytečně vydýchávám vzduch - tím u mě definitivně skončil - a dnes se diví, že ho nemám ráda…no a z matky si udělal služku (dodnes s ním bydlí a pečuje o něj)

Alušáček
Závislačka 3672 příspěvků 25.03.19 11:13

Bohužel někteří rodiče se nedokážou smířit s dospělostí a se samostností svých dětí.. Je to smutné, ale rodiče bych poslala do patřičných mezí ať si buzeruji jinde když to potřebuji k životu.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.03.19 11:19

Ahoj :mavam: rodiče nezvládli, že jsi od nich odešla, žiješ si svůj život jinak a jsi spokojená. Mají oni nějaké zájmy, dělají něco společně? Já jsem opačný příběh se stejnou pointou. Od mala nám rodiče vtloukali do hlavy, že my jsme ti ,,obyčejní lidé,, jak sami říkají. Obyčejní lidé nejezdí na dovolenou k moři, nakupují u Vietnamců, nemají zájmy, vyučí se, najdou si práci ve firmě v našem malém městě a tam budou pracovat až do důchodu, do penzionů nejezdí, jejich zájmy jsou akorát, aby bylo doma uklizeno, navařeno a pak jsou unavení.
Na VŠ jsem si musela sama vydělat (k čemu by mi v tom našem městě byla), po maturitě jsem měla nastoupit jako dělnice do firmy, kde si mě určitě někdo časem všimne a pak mi dají místo na kanceláři, do dvou let se vdám a budu mít děti, bydlet budeme v jejich velkém domě, aby tam nezůstali sami a aby se o ně měl kdo starat, až budou staří.
Po VŠ jsem se od nich odstěhovala, našla si přítele, dobrou práci pro kterou bych dýchala, trávila jsem v ní hodně času, jezdila na různá školení abych se co nejvíc zdokonalila. Kritika od rodičů byla pořád, jsem vlastně takový zrádce, který je opustil a oni chudáci nevím, co s nimi bude, až budou staří. Nyní jsem těhotná, vztah s rodiči jsem ukončila a bojím se toho, že se budou chtít vídat s dětmi, tím pádem se s nimi budu muset vídat i já :nevim:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 25.03.19 11:25

Nikdy to nepochopím, ale někteří rodiče snad žárlí na dobrý život svých děti… :roll: Také máme něco podobné… Nechce se mi to vypisovat, ale také máme někdy všechno špatně, protože jsme si to v mládí „nevyžrali“ tak jako oni. Nafrkali si za sebou 3 děcka a bydleli u rodičů, neměli nic a teď tento model všem předsouvají, jako nejlepší pro život. :roll: Jak to má někdo jinak, je blbý.

Demi
Závislačka 3855 příspěvků 25.03.19 11:28

Tak myslím si, že tví rodiče už svou rodičovskou roli splnili - postarali se ti o hezké dětství, vychovali tě, dopřáli ti studium na vš. Tím jejich role tvých vychovatelů a pečovatelů skončila. O svůj další život ses byla schopná už postarat sama, máš svou rodinu, svůj domov a svůj život. A tak by to už mělo zůstat. Pokud se tví rodiče nemohou smířit s faktem, že už jsi dospělá a nepotřebuješ jejich rady či kritiku, není problém na tvé straně. Nedovol, aby ti zasahovali do života a představovali si, že jsou tady od toho, aby ti do všeho mluvili. Omez tedy komunikaci na zdvořilost, za rady poděkuj, ale stejně se zařiď sama podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jednej tak, protože časem by se to mohlo špatně projevit i na vztahu tebe a tvého manžela.

Enmamma
Závislačka 3888 příspěvků 25.03.19 13:51

Ptáš se, proč se tak tví rodiče změnili. Myslím, že se nezměnili. Celé dětství jsi měla krásné, tví rodiče byli dokonalí, vše zvládali perfektně. Jenže tys dospěla, vdala se a odešla a to je ten kámen úrazu. V dětství byli nepostradatelní a dokonalí a ty najednou jsi dospělá a oni si připadají, že je nepotřebuješ. A oni potřebují svůj pocit nepostradatelnosti a dokonalosti, tak tě musí tak zkritizovat a ubít, aby si dokázali, že ty je stále potřebuješ a bez nich nemůžeš žít. Myslím, že mají syndrom prázdného hnízda a ztráty smyslu života, kterým jste byli vy na nich závislé děti. Neumí se s vaším odchodem vyrovnat. Myslím, že by chtěli opět vaši závislost a cítit se potřební. Neuděláš s tím nic, musí se s tím poprat sami.

Uživatel je onlinestinga
Kelišová 6430 příspěvků 2 inzeráty 25.03.19 13:57

chyba není u tebe, ale u rodičů, nesnaž se vrátit staré časy, ber je jako fajn babičku pro dvě starší děti (na mimino asi už nemají energii, taky stárnou že), moc si je nenechej zasahovat do svého spokojeného života, prostě je tak trochu odřízni, jestli to chtějí a jestli to jde, tak k nim posílej starší děti samotné, a hlavně - netrap se tím, nepřeměníš je :kytka:

Johnny7
Zasloužilá kecalka 910 příspěvků 28.03.19 09:39
Pro zakladatelku
@stinga píše:
chyba není u tebe, ale u rodičů, nesnaž se vrátit staré časy, ber je jako fajn babičku pro dvě starší děti (na mimino asi už nemají energii, taky stárnou že), moc si je nenechej zasahovat do svého spokojeného života, prostě je tak trochu odřízni, jestli to chtějí a jestli to jde, tak k nim posílej starší děti samotné, a hlavně - netrap se tím, nepřeměníš je :kytka:

Plně soucítím se zakladatelkou.
Jak přes kopírák u našich. Jak to, že jsem si dovolil mít vlastní názor na přístup k synovi bez schválení rodičů, když mi to přece nedovolili. Mí vlastní rodiče jsou čím dál nesnesitelnější, zlí, a závistiví. Ostatně byli takoví vždycky. Asi hloupost, nevím. Každopádně se s nimi prostě nedá vést rozumná řeč. Dokonce i závidí, že já neukazuju synovi špatné hádky, a jsem schopný se mu omluvit. Mě to přijde v pořádku, zato oni před ním na sebe klidně štěkají jako psi. Takže jdu opět zvracet.
Budu citovat: Váš čas je omezený, tak jím neplýtvejte na to, abyste žili život někoho jiného. Nepodléhejte dogmatu, že máte žít podle toho, co si myslí druzí. Nedopusťte, aby v hluku cizích názorů zanikl váš vlastní vnitřní hlas. A to nejdůležitější: mějte odvahu jít za svým srdcem a intuicí. Protože ty už nějak vědí, kým se ve skutečnosti chcete stát. Všechno ostatní je vedlejší.“

Zdroje: Leander Kahney: Jak myslí Steve Jobs, Walter Isaacson: Steve Jobs

Johnny7
Zasloužilá kecalka 910 příspěvků 28.03.19 09:51
@Anonymní píše:
Nikdy to nepochopím, ale někteří rodiče snad žárlí na dobrý život svých děti… :roll: Také máme něco podobné… Nechce se mi to vypisovat, ale také máme někdy všechno špatně, protože jsme si to v mládí „nevyžrali“ tak jako oni. Nafrkali si za sebou 3 děcka a bydleli u rodičů, neměli nic a teď tento model všem předsouvají, jako nejlepší pro život. :roll: Jak to má někdo jinak, je blbý.

Moji rodiče na mě taky žárlí. Nechci je poslouchat, žiju si po svém. To je pro ně špatně, protože se nudí a nemohou mi denně volat (musel jsem zablokovat jejich mobilní čísla!). Taky mě nemohou ponižovat a nadávat mi, jak byli zvyklí. Nemohou si na mě léčit své mindrálky. Ne, to opravdu nemohou. Dospělý člověk není absolutně jakkoli odpovědný za to, že se jeho rodiče doma nudí. Je to výhradně jejich věc. Kolikrát zkoušeli nadávat i synovi. Takže jsem musel tvrdě zakročit. I takoví rodiče bohužel jsou a vůbec se za své chování nestydí. Nemám si s nimi co říct. Takže zakladatelko bývá to i horší.

Vyhaslá sopka
Kecalka 230 příspěvků 04.04.19 07:43

To je mi líto. Vždycky jsem žila v domnění, že všichni rodiče jsou do smrti milujícími rodinnými příslušníky, v nichž má člověk celý život oporu. Moji rodiče byli skvělí v dětství a jsou i doposud. I když přijedu a mám doma neuklizeno, tak mi pochválí, jak to mám doma hezké a dokonalé. Vnoučata milují a dělají pro mě i mé sourozence maximum. Doufám, že jim vše budeme moci jednou oplatit. Jen mi pořád nejde na rozum, že to tak není ve všech rodinách. Brala jsem to jako samozřejmost, že rodiče milují své děti. Pro maminku i tatínka jsme my ty nejlepší děti na světě. A stejně tak oni jsou pro nás těmi nejlepšími rodiči. Mám to tak i se svými dětmi. Přijdou mi prostě dokonalé :lol:

Johnny7
Zasloužilá kecalka 910 příspěvků 04.04.19 10:28
@Vyhaslá sopka píše:
To je mi líto. Vždycky jsem žila v domnění, že všichni rodiče jsou do smrti milujícími rodinnými příslušníky, v nichž má člověk celý život oporu. Moji rodiče byli skvělí v dětství a jsou i doposud. I když přijedu a mám doma neuklizeno, tak mi pochválí, jak to mám doma hezké a dokonalé. Vnoučata milují a dělají pro mě i mé sourozence maximum. Doufám, že jim vše budeme moci jednou oplatit. Jen mi pořád nejde na rozum, že to tak není ve všech rodinách. Brala jsem to jako samozřejmost, že rodiče milují své děti. Pro maminku i tatínka jsme my ty nejlepší děti na světě. A stejně tak oni jsou pro nás těmi nejlepšími rodiči. Mám to tak i se svými dětmi. Přijdou mi prostě dokonalé :lol:

Mě zase hlava pořád nebere, že rodiče příbuzných jsou a byli celý život pohodoví a je s nimi sranda. Kdyby byli rodiče pohodoví, tak nenadávají vlastním dětem a nepovažují je za svůj majetek. S některými bývá bohužel z 90ti procent otrava, často nadávají na politiku, sami do ní nevstoupili, ale oni vše vědí lépe. Jsou to lepšolidi. Jen oni vědí, jak mám já žít … je mi smutno, jaké karikatury ze sebe rodiče vyrobí na stáří.

Johnny7
Zasloužilá kecalka 910 příspěvků 04.04.19 10:30
@Anonymní píše:
To je zvláštní, jak se dokážou tak lidé změnit. Přitom by měli být rádi, že jste samostatní a zvládáte to. Ale je to jako všude, nastavit hranice, protože lidi si k tobě dovolí, co jim sama dovolíš. A je tam asi i nejspíš problém s komunikací - pokud by byli svolní, můžete do rodinné poradny.
Moji rodiče byli kritičtí už od začátku, otec je agresivní despota, matka mu celý život ustupovala (při rozvodu se nás dokonce dobrovolně vzdala, protože jí vyhrožoval, tak se dohodli, že po rozvodu bude matka nadále s námi bydlet), bití a psychické týrání bylo na denním pořádku, dokonce mi řekl, že mám skočit z okna, že zbytečně vydýchávám vzduch - tím u mě definitivně skončil - a dnes se diví, že ho nemám ráda…no a z matky si udělal služku (dodnes s ním bydlí a pečuje o něj)

Mám to úplně stejně. Bohužel. Z většiny času jsem rád, že s vlastním otcem nemusím a ani nechci být. Umí velice dobře druhým bezostyšně nadávat, ale pak přileze a chce si povídat. Jen on ví vše nejlépe. Je to chudinka, kterého nemá nikdo rád. Fakt životní troska. Je to prostě tak. Je mi dokonce jedno, co se s ním stane a jak žije. Dal jsem mu 150 procent šancí na pomoc … nevyužil ani jednu. Nechtěl. Takže má smůlu, mám svůj život, a nějaký chůůůůdááááček mi nemá právo ho kazit.

Váš příspěvek
Reklama