Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím rodičům odpustit
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
19.12.20 10:04
@Anonymní píše:
@Berry77
Tiché usměvavé děvčátko. Nikdo nic.
Máma byla ve spolku rodičů a přátel školy.. Koho by to napadlo.
Já bych odpustila postupně v případě, že by sa káli a omlouvali. Ale zapomenout bych nedokázala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lalelale
19.12.20 10:04
Nikdy v životě bych neodpustila, za nic na světě bych jim fakt nenosila své dítě a přerušila bych veškerý kontakt. Pokud najdeš někoho spolehlivého, řekla bych, že ti mohla velmi prospět psychoterapie
- Citovat
- Upravit
Anonymní
19.12.20 10:10
@Berry77
Tak odpovídám znovu.
Prarodiče máma krmila tím, že zas přeháním a hraju si na chudinka ať mě každý polituje. Takže me náznaky byli k prdu.. A tvrdí mi že si to nepamatuje.
- Citovat
- Upravit
19.12.20 10:18
@Berry77 Modřiny opravdu nikdo neřeší, mlácení hlavou o zeď není na první pohled vidět, pokud nemáš třeba rozbitý ret, což taky nikdo neřeší. Monokl zase nemáš každý den. Tys to zažila, že to zpochybňuješ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sahrazad1
19.12.20 10:23
Ufff, těžké čtení. Ano, rodičům odpust, ale ne kvůli nim, ale kvůli sobě, abys byla konečně svobodná a volna na duchu. Říkat jim to nemusíš, ani to v tomto případě nedoporučuji. Po odpuštění, pakliže to budeš myslet vážně, se ta energie rozpustí. Ale už bych k nim nechodila. Nejdřív musíš pomoci sama sobě, musíš být sama silná, a to teď nejsi. Oni si sami svou budoucnost připravili. Zjevně minulosti nelituji, tak nelituj ani ty je.
- Citovat
- Upravit
19.12.20 10:27
@Serpentini píše:
Mám pro tebe špatnou zprávu. V Česku se pořád bere bití jako standardní součást výchovy. U mě jsem zpětně zjistila, že třídní učitelka něco tušila, jen se bála zasáhnout, přiznala mi to. Jeden člověk to třeba u mě řešit chtěl, ale radši jsem s pláčem řekla, že hraju fotbal (totální blbost), když se vyptávala, protože jsem se bála, co bude když řeknu pravdu. Jo a tihle rodiče to prostě nevidí tak jak to bylo a ještě se cítí urážení, když to vytáhneš.
Buďme objektivní. Vím, že máš špatnou zkušenost, ale jedno efektivní plácnutí, když už člověk neví z které do které, je mnohdy efektivnější než zasvěcený rozhovor o pocitech dítěte a vhodném směřování rozvoje jeho osobnosti. A rozhodně se to nedá srovnávat s touhle výchovou aka Lojza Grebeníček, kdy si na dětech fyzickým násilím léčím svoje mindráky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.20 10:32
Neodpoustet. Proc tam vubec lezes??? Pred takovymi rodici bych si maximalne odplivla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.20 10:36
Týrali tě, měli skončit v kriminále oba. Nechtěla bych takové lidi už ve svém životě, problém je, že s rodiči se to dělá těžko. Nejhorší co můžeš asi dělat je snažit se takovým rodičům pořád zavděčit, získat tu lásku, kterou ti měli dát a nedali. Věřit že přiznají chybu, takoví to nejspíš nikdy neudělají. Asi se musíš smířit s tím, že máš rodiče něco jako „psychopaty“, není to tvoje vina a akceptovat to, nejlepší asi je je nevídat.
Já bych asi měla bych potřebu jim to říct, vadí mi nevyřčené věci. Vyřvat to na ně, že si zasloužili ten kriminál, protože jsou tyrani. Možná bych jim napsala i dopis, nevim.
A zkusila psychologa, pokud natrefíš na kvalitního, může ti to pomoct se s tím líp srovnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.20 10:42
@Anonymní píše:
Přeji pěkný den..
Chtěla bych se tady trošku vypsat z toho co mi nedá teď před vánoci spát.Začala bych tím, že jsem o 7let starší než moje ségra.
Rodiče se brali se mladí, neklapalo jim to, tak ty problémy svadeli na nás. Byli jsme důvodem proč se neustále hádali. Ráno, večer, doma, venku, před námi, sami zavření v některé místnosti, na oslavách, o vánocích, při besídkach…
Kolem mého 11 roku, se ke křiku přidalo i fyzické násilí. Oba nešli pro ránu daleko a tak se mydlili navzájem. Nejednou jsem měla takový strach, že se navzájem probodli nožem jaký vydávali jekot. Když hádka zkončila, napochodovali si do pokoje a začal teror. Jak psychicky, tak fyzicky.. Vyhazeli všechny skříně a šuplíky na koberec..a já to musela znovu skládat a přitom poslouchat jak jsem k hovnu. Jelikož jsem měla pubertu v začátcích, párkrát jsem se snažila odpovědět a obhájit se. To jsem hned dostala do huby takovou bombu, že jsem měla monokl ještě týden. Rodiče mě taky rádi ponižování, hlavně když jsem byli u rodinných příslušníků. Všichni se smáli vyprávění o tom, jaký jsem sobecek, nevážím si svých hodných rodičů, mám se jak v bavlnce a ani doma neumyju nádobí.
Avšak nejvíc mi utkvelo v paměti, když mě otec kopal nohou, ležela jsem mezi těma vecma na zemi a snažila se chránit hlavu a nemocné břicho. Taky mám před očima jako by to bylo včera, jak mi matka plive do obličeje, drží mě za vlasy a vší silou mě mlátí o stěnu v pokoji. Další nezapomenutelný zážitek který nemůžu matce odpustit, je její šikana ohledně mého vzhledu. Celou pubertu jsem se doma bála jist, aby náhodou neřekli že už zase žeru. Denně mi nadávala do tlustých prasat a vepru. Jak můžu být její dcera, když vypadám jako becka. Nikdo mě v životě nebude chtít, nikdy nic nedokážu a budu je doma vyzirat tak dlouho, dokud nesežeru i je. Chtěla bych jen říct, že jsem si procházela šikanu kvůli mě silnější postavě a velkým prsam i ve škole na celém druhém stupni. Nikdo si toho nevšiml a já měla několikrát myšlenky na to, že to vše ukončím a budu mít konečně klid.
Není divu, že jsem se do 16ti let pocuravala vždy po příchodu k domu, většinou už u schodů do bytu.
Víc už asi popisovat nechci. Mám to v hlavě a nejde to smazat.Teď ve svých 25 letech, mě tyto vzpomínky budí ze spaní. Nebydlím s rodiči, mám vlastní rodinu a ty jejich dosavadní hádky se snažím nevnímat. 20 let křiku, divím se že se už dávno nerozvedli. Nedávno jsem zkusila to rodičům vše říct a chtěla jsem vysvětlení. Oba mi řekli, že si to nepamatují, takže mi k tomu nemají co říct. Máma mi řekla, že me nikdy neviděla se pocurat a že si vymyslím.
Jsem moc ráda, že z toho ségra vyšla s menším traumatem jako já a většina věcí se děla když nebyla doma.
Tohle me poznamenalo na celý život. Ještě teď se občas cukam, když mě chce manžel jen pohladit. Sebevědomí mám na nule. Nedokážu se s rodiči bavit o svém soukromí a všeobecně si s nimi normálně povídat.Já se budu že všech sil snažit, abych byla dobrý rodič a měla spokojené děti, které budou mít šťastné dětství.
Pokud jste to dočetli do konce, děkuji… Je to dlouhé a náročné, ale mě se aspoň trošku ulevilo a třeba se dnes v noci konečně vyspím.
Ale pokud víte jak se sbavit tohoto traumatu a myšlenek na smutné dětství, poraďte prosím..
mela jsem neco podobneho. Tedy o neco mene hardcore, rozdil mezi tvym a mym pribehem je asi ten, ze rodice se mezi sebou nehadali, alespon ne pred nami. Mama je na to hrda, ze to takto ukocirovala a povazuje to za velmi dulezite, aby se rodice pred detmi nehadali, pry to ma spatny vliv na psychiku.
Ovem neustaly rev a fyzicke nasili namirene na deti, to je podle vseho naprosto v poradku.
No tlustych prasat a svini mi nikdy nenadavala, ci nijak nekritizovala muj vzhled. Nebo teda ne takto… nicmene, kritikou nesetrila, v jejich ocich jsem nikdy nic neudelala spravne. Stale me porovnavala se vsema, a samozrejme deti pratel a znamych jsou dokonale, jenom ja jsem ostuda.
U nas nasili zacalo ve velmi utlem veku. Moje nejrannejsi vzpominka na otce je, jak me surove bije v parku, to mi byl rok a 5 mesicu. A to rozhodne nebylo poprve, kdy jsem byl an mne surovy, protoze jeste pred tim, nez me zacal bit, tak jsem se ho bala. Na 11 letech mi zlomil ruku, to jsem si samozrejme totalne zaslouzila, jak mi rekla moje mama, protoze bezduvodne me tata nemlatil. Tak at si popremyslim, co jsem udelala, ze jsem ho tak vytocila. K doktoru se s tou zlomeninou slo az na druhy den, prece se nebude vecer vlacet po pohotovosti, kdyz se to da vyresit az druhy den.
Jo holka, nekteri lide maji blby start do zivota.
Mne pomohlo to tak neprozivat. Proste jsou veci, ktere uz clovek nezmeni, Co bylo to bylo. Pokud to nemuzes rozdychat, tak se s rodici nestykej, tak to resi vetsina lidi, kteri neco takoveho zazili. Ja se s rodici stykam, odpustit jsem jim neodpustila, to totiz nejde bez toho, ze by oni uznali, ze udelali chybu. Ale stejne, jako tvy rodice, ani moji si „nevzpominaji“ a vselijak to zlehcuji, ze vubec nechapu, co si s nami prozili. Jako uznavam, ze to s meli s nama pestre, ja a bratr rozhodne nepatrime do bezproblemovych deti, ale to vecne nasili ty problemy jenom zhorsovalo, cili si za to podle mne mohli z casti i sami.
A kdyz na to tema prijde rec, tak to skonci mega hadkou, protoze jsem nevdecny parchant, ktery si vzpomina jenom na to zle a to dobre ignoruje. Ze toho dobreho bylo jako safranu a 95% meho detstvi byl mega stres, nasili a psychoterror, to je asi jedno.
Hele, rodice nepredelas. Bud to prijmes, nebo holt ne. Stykat se s nima nemusis.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
19.12.20 10:54
Je mi to moc líto 
, rodiče úplně odstrihni, utni veškerý kontakt a soustřed se jen na svou rodinu. Tohle se odpustit nedá. A určitě vyhledej pomoc psychologa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.12.20 11:01
@Anonymní píše:
@Jolka86
Ano, manžel o všem ví. Proto se mnou odmítá chodit na návštěvy, když chodím ukázat syna jednou za měsíc. Rodiče bydlí asi 500m ode mě.
Oni si pamatuji pouze to, co bylo zalito sluncem a chyby si nepřipouští.
Moje matka si take „nepamatuje“ jake zarlive vylevy a ponizovani, kteryma me castovala v puberte. Nemohla to snest.
Ted vyzaduje, abych ji pravidelne volala a steka na me rozkazy po telefonu, co ji mam projet udelat v byte. A vis co? Vubec nemam spatne svedomi. A tobe se divim, ze tam vubec chodis. Kdyby me jeste k tomu mlatila, nereknu ji dobry den
- Citovat
- Upravit
19.12.20 11:10
@aquarian píše:
Když chodíš ukazovat vnuka, tak prarodiče tím získávají prostor domáhat se v budoucnu styku s vnukem, je tu o tom pár diskuzí.
Třeba Ti to pomůže při rozhodování o jejich odstřižení.
Jaka je vubec promlceci doba u fyzickeho tyrani ditete? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jolka86
19.12.20 11:11
@Anonymní píše:
Moje matka si take „nepamatuje“ jake zarlive vylevy a ponizovani, kteryma me castovala v puberte. Nemohla to snest.
Ted vyzaduje, abych ji pravidelne volala a steka na me rozkazy po telefonu, co ji mam projet udelat v byte. A vis co? Vubec nemam spatne svedomi. A tobe se divim, ze tam vubec chodis. Kdyby me jeste k tomu mlatila, nereknu ji dobry den
Ale ona si pamatuje, jenže je vidí jinak. Tito lidé se nevidí jako tyrani. Holt s takovou matkou se nestýkat, telefony nebrat.
- Citovat
- Upravit
19.12.20 11:46
Jsi (stejně jako další tady s podobným příběhem) neskutečně silná osobnost. Tímhle jsi si prošla a přesto žiješ dál. Jako milující máma, manželka a slušný člověk. Lidé se s takovým bezprávím často vůbec nevyrovnají a já se ani nedivím. Ale ty jsi to dokázala !
Buď dál tím skvělým člověkem a nepřipouštěj si ty osoby, které by se chtěly nazývat rodiči, k tělu. Posílám mnoho sil a přání už jen samého štěstí a lásky. TY si zasloužíš žít a život si užít! Se svojí rodinou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.12.20 12:16
Také se ke mně nechovali doma moc hezky. Nebili mě. Ale uráželi a sráželi, stále na mně něco viděli a kritizovali. V ničem jsem podle nic nebyla dobrá. Vždy byl na prvním místě sourozec. On mohl všechno. Byl pro ně za hvězdu.
Odpustit jim nemusíš. Vyhledej psychologa, uleví se ti. Přeji ať je ti lépe.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
