Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neumím se zabavit sama
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.4.18 10:12
@Anonymní píše:
On mě s sebou bere. Jako jedinou. Znám několik jeho kamarádů. Oni mají manželky, ale ty s nimi nechodí. Jsem tam jediná ženská. O práci viz. příspěvek výše. Psychologa zkusím. A co se týče mých kamarádů - pokud se nad tím zamyslím, je cca 8 až 9 lidí, kterým kdybych zavolala, že jsem poblíž, šli by si se mnou někam sednout, pokud by měli čas. Problémem je, že 4 z nich jsou mi bývalí (někdy jen sexuální) partneři. Ostatní ne, jedna je žena. Takže asi chápete přítelův postoj.
Tak mu to neříkej, no:-).
Jako hledat přes internet kamarády jsem nemyslela, ale kamarádky. Třeba i tady je kolikrát diskuse, že hledá někdo kamarádku (většinou jsou to maminky, co jsou třeba samy doma na mateřské a nikoho neznají, ale i bezdětné se tu najdou).
Jinak, pokud jsi ten typ, kterému nevadí nezájem lidí a jsi raději sama, asi bych to nelámala přes koleno jen proto, že to tak dělají ostatní, každý jsme nějaký. Zřejmě jde o to, najít, čím se zabavit o samotě, když není přítel doma a věnuje se svým aktivitám. Já jsem s tím třeba problém nikdy neměla, spíš naopak. Vždycky se našlo něco, co bych ráda dělala, já třeba ráda čtu, klidně vydržím celý den koukat na seriály a filmy, dokonce jsem sama i cestovala do zahraničí. Měla by ses naučit být spokojená s tím, že jsi sama a užívat si to, dělat něco, co tebe vnitřně naplňuje, co se třeba naučit nějaký jazyk?
Napadlo mě, co vlastně děláte s přítelem společně? Kromě toho, že tě bere na posezení s přáteli, kteří manželky neberou… Kolik mu je? Chodíte spolu sami? Třeba na výlet, na víkend někam atd… Co děláte, když jste spolu doma?
Ještě by mě zajímalo, co teda studuješ? Je to něco, co bys pak mohla dělat? Co to bylo za práce, které jsi nevydržela psychicky? Určitě je řada prací, kde nemusíš příliš komunikovat s lidma. Někde v kanclu zavřená něco dělat, nebo začni psát knihy, to je hodně osamocené zaměstnání:-))).
Řekla bych, že důležité bude ne se měnit tak, abys vypadala v očích ostatních normálně, ale zařídit si život podle svojí povahy tak, abys byla spokojená. Nutit se do přátelství jen proto, že se to tak dělá, asi není úplně dobré, nebude to upřímné. Leda něco, co nějak vyplyne ze situace, náhodné seznámení, které se může stát kamarádstvím atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.18 10:15
@Anonymní píše:
@Detsa mně ale ten nezájem lidí právě vyhovuje. Nechci, aby mě někdo oslovoval. Ale vím, že je to špatně a chci to změnit. Příteli bych se ani nedivila, kdyby nebyl nadšen z mého hledání kamarádů na internetu. Nevypadá, nepůsobí to zrovna nejlépe.
Proč je to špatně? Kdo Ti to řekl? Proč to chceš změnit? Vyhovuje to příteli?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.18 12:28
@Fazulina píše:Předně děkuji za podrobnou reakci
Tak mu to neříkej, no:-).
Jako hledat přes internet kamarády jsem nemyslela, ale kamarádky. Třeba i tady je kolikrát diskuse, že hledá někdo kamarádku (většinou jsou to maminky, co jsou třeba samy doma na mateřské a nikoho neznají, ale i bezdětné se tu najdou).Jinak, pokud jsi ten typ, kterému nevadí nezájem lidí a jsi raději sama, asi bych to nelámala přes koleno jen proto, že to tak dělají ostatní, každý jsme nějaký. Zřejmě jde o to, najít, čím se zabavit o samotě, když není přítel doma a věnuje se svým aktivitám. Já jsem s tím třeba problém nikdy neměla, spíš naopak. Vždycky se našlo něco, co bych ráda dělala, já třeba ráda čtu, klidně vydržím celý den koukat na seriály a filmy, dokonce jsem sama i cestovala do zahraničí. Měla by ses naučit být spokojená s tím, že jsi sama a užívat si to, dělat něco, co tebe vnitřně naplňuje, co se třeba naučit nějaký jazyk?
Napadlo mě, co vlastně děláte s přítelem společně? Kromě toho, že tě bere na posezení s přáteli, kteří manželky neberou… Kolik mu je? Chodíte spolu sami? Třeba na výlet, na víkend někam atd… Co děláte, když jste spolu doma?
Ještě by mě zajímalo, co teda studuješ? Je to něco, co bys pak mohla dělat? Co to bylo za práce, které jsi nevydržela psychicky? Určitě je řada prací, kde nemusíš příliš komunikovat s lidma. Někde v kanclu zavřená něco dělat, nebo začni psát knihy, to je hodně osamocené zaměstnání:-))).
Řekla bych, že důležité bude ne se měnit tak, abys vypadala v očích ostatních normálně, ale zařídit si život podle svojí povahy tak, abys byla spokojená. Nutit se do přátelství jen proto, že se to tak dělá, asi není úplně dobré, nebude to upřímné. Leda něco, co nějak vyplyne ze situace, náhodné seznámení, které se může stát kamarádstvím atd..
Neříkat mu to - nechci mu lhát 
scházet se v podstatě s bývalými plus tedy i s jinými lidmi tajně, to by vypadalo poměrně nedobře 
. Jazyk - můj obor je právě filologie. Vycestování do zahraničí ani náhodou, málo co tam jsou cizí lidé, tak cizí místo, jazyk, kultura, všechno = můj nejhorší sen 
. Koukat celý den na seriály nebo filmy samozřejmě problém není, ale pak si připadám tak nějak blbě, že jen celý den sedím na zadku a koukám na TV/ntb . Přítel se snaží, on sám vlastně nějaké koníčky ani nemá, že by se sám beze mě věnoval nějakým aktivitám, jak zmiňuješ. Ale chodí se mnou i sám někam sednout na pivo, zahrát si bowling/badminton/projet se na kole. To si nemůžu stěžovat, že by mě nějak zanedbával, vůbec ne. Na výlet někam „na otočku“ taky zajedeme, v létě k moři. Kdykoli se jede na nákup, potřebuje někde něco zařídit, bere mě s sebou, chci-li. Doma přítel po práci, pokud nemá zrovna nějaké papírování, zaleze do postele k TV, já tedy s ním a koukáme na filmy. To si opět připadám hloupě, že on nárok na odpočinek má, jelikož pracoval, ale já třeba v ten den neměla ani školu a vlastně jsem skoro celý den v posteli . Jenže co mám dělat? Jemu se třeba zrovna nikam nechce, respektuji to, ale sama toho moc nepodniknu. To je ten důvod proč bych chtěla zlomit ten blok v sobě a nějakým způsobem získat nějaké známé, abych nebyla odkázána jen na náladu přítele něco podniknout nebo ne. Dvakrát se jednalo o práci ve „fabrice“ a potom ještě výpomoc jako servírka. Pro mě naprostá katastrofa.
@Fazulina píše:
Proč je to špatně? Kdo Ti to řekl? Proč to chceš změnit? Vyhovuje to příteli?
Nechci to dělat proto, že by se mělo. Ale protože jsem pořád svým způsobem závislá na jednom člověku, což je špatně jak pro mě, tak vlastně i pro něj. Popravdě se divím, že mě ještě nemá plné zuby . Nebo jsem možná jen příliš náročná, vyžaduji až moc pozornosti, nevím .
- Citovat
- Upravit
16.4.18 12:33
Anonymní, pokud je tvůj obor filologie, budeš na sobě muset zapracovat, bez kontaktu s rodilými mluvčími a konverzacemi (či pobytem v zahraničí) nikdy nebudeš dostatečně dobrá. Vím o čem mluvím, sama mám vystudovaný filologický obor a je velký rozdíl mezi mnou, co jsem studovala v té zemi a často používala ten jazyk s rodilými mluvčími, a mezi těmi, co ne. Bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.18 12:37
@Wani píše:
Anonymní, pokud je tvůj obor filologie, budeš na sobě muset zapracovat, bez kontaktu s rodilými mluvčími a konverzacemi (či pobytem v zahraničí) nikdy nebudeš dostatečně dobrá.
Ano, to je mi jasné. Vím, že je to velmi důležité pro zlepšení. Ale pro mě naprosto nepředstavitelná věc. Ale já jsem se stejně na té škole ocitla tak nějak náhodou. Když už mě přijali, říkala jsem si, že by byla škoda tu možnost zahodit. Ale pokaždé, kdy musím říct byť jedinou větu, mám chuť vyskočit oknem a utéct . Nejsou nějaké pilulky, které by ze mě udělaly naprosto jiného člověka??
- Citovat
- Upravit
16.4.18 12:56
@Anonymní píše:
Ano, to je mi jasné. Vím, že je to velmi důležité pro zlepšení. Ale pro mě naprosto nepředstavitelná věc. Ale já jsem se stejně na té škole ocitla tak nějak náhodou. Když už mě přijali, říkala jsem si, že by byla škoda tu možnost zahodit. Ale pokaždé, kdy musím říct byť jedinou větu, mám chuť vyskočit oknem a utéct
Terapie. Nevím, jakou vysokou studuješ, ale mívají (aspon MU má) poradny pro studenty s psychickými potížemi. Měla jsem pár spolužáků jako jsi ty. Ti, co nedokázali říct ani jednu větu, studium nedokončili, protože z čeho je má potom ten vyučující hodnotit (např. na konverzaci).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.18 14:39
@Anonymní píše:
Nechci to dělat proto, že by se mělo. Ale protože jsem pořád svým způsobem závislá na jednom člověku, což je špatně jak pro mě, tak vlastně i pro něj. Popravdě se divím, že mě ještě nemá plné zuby
Hmm, tak předně je asi fajn, že si to uvědomuješ, a máš snahu s tím tedy něco dělat. Pokud jsi třeba celý den doma a nemáš do čeho píchnout, fakt by to chtělo nějakou práci. Máš zřejmě maturitu, tak proč děláš ve fabrice nebo servírku? Nějaká práce v kanceláři by nebyla? Lidem se tam asi nevyhneš, ale většinou jsou tam pořád ti stejní, takže se dá zvyknout:-).
Jinak jediné řešení, co mě napadá, je pořídit si dítě:-)). To tě zaměstná dost, navíc rozhodně nemusíš tvrdit, že jsi celý den nic nedělala, i když budeš doma, a pokud jich bude víc, můžeš být doma třeba i 15 let:-). A pokud nebude partner proti, i poté, co děti budou větší, můžeš být pořád doma a starat se o rodinu:-).
Edit: upřímně - studium, o němž už předem víš, že stejně bude k ničemu, bych asi opustila, a našla si něco užitečnějšího.
Jinak u nás v knihovně, kde pracuji, si Tě dovedu představit v oddělení digitalizace, tam lidé celý den digitalizují na strojích knihy a kontakt moc s lidma není. A může to být i hezká práce, je tam klid, pohoda a tak:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.4.18 15:52
@Fazulina píše:
Hmm, tak předně je asi fajn, že si to uvědomuješ, a máš snahu s tím tedy něco dělat. Pokud jsi třeba celý den doma a nemáš do čeho píchnout, fakt by to chtělo nějakou práci. Máš zřejmě maturitu, tak proč děláš ve fabrice nebo servírku? Nějaká práce v kanceláři by nebyla? Lidem se tam asi nevyhneš, ale většinou jsou tam pořád ti stejní, takže se dá zvyknout:-).Jinak jediné řešení, co mě napadá, je pořídit si dítě:-)). To tě zaměstná dost, navíc rozhodně nemusíš tvrdit, že jsi celý den nic nedělala, i když budeš doma, a pokud jich bude víc, můžeš být doma třeba i 15 let:-). A pokud nebude partner proti, i poté, co děti budou větší, můžeš být pořád doma a starat se o rodinu:-).
Edit: upřímně - studium, o němž už předem víš, že stejně bude k ničemu, bych asi opustila, a našla si něco užitečnějšího.
Jinak u nás v knihovně, kde pracuji, si Tě dovedu představit v oddělení digitalizace, tam lidé celý den digitalizují na strojích knihy a kontakt moc s lidma není. A může to být i hezká práce, je tam klid, pohoda a tak:-)
Ano, mám maturitu. Ale vlastně nic neumím . Jednou jsme byla na pohovoru na práci v kanceláři, telefonická a mailová komunikace se zákazníky e-shopu. Ale ani přes ten telefon jsem nebyla schopná komunikovat normálně. Koktala jsem, byla jsem úplně mimo 
. Nesnáším když je u mě kdokoli, když dělám cokoli. Např. vytírám podlahu, škrábu brambory…přítel vejde do místnosti, přestanu, počkám až odejde, poté teprve můžu pokračovat. Když si dělám ve škole zápisky nebo máme zápočtový test a vyučující projde kolem, přestanu psát, zakryji papír… nejsem schopná psát na pc když mi někdo kouká přes rameno…
- Citovat
- Upravit
16.4.18 16:13
@Anonymní píše:
Ano, mám maturitu. Ale vlastně nic neumím
Ale to je přece život. Musíš se s tím naučit bojovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 06:47
@Anonymní píše:
Je pravda, že jsem to ani nezkusila, jelikož jsem si nějak zvlášť s vrstevníky nerozumím. Asi je to začarovaný kruh
Přítel je starší, že? Tak 30+? Přeskočila jsi jedno nebo více období, kterými si člověk musí (měl by) projít. Takhle nejsi dospělá, ale s „nedospělými“ vrstevníky si nerozumíš. Rozumíš těm starším, ale sama na jejich úrovni nejsi.
Co jsi vlastně v životě dokázala, o co se můžeš opřít? Maturitu? Tu má dnes každý. Pak jsi se nechala sbalit od staršího přítele a dál? Škola tě nebaví, v práci nevydržíš, s lidmi se nebavíš, nic moc tě nezajímá…proč by se ostatní vlastně měli s tebou bavit a přátelit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 06:47
@mrav píše:
Ale to je přece život. Musíš se s tím naučit bojovat.
Nemusí, může si udělat mimíska 
Bojovat s snažit se musí příťa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 07:58
@TrueIsFalse píše:
Nemusí, může si udělat mimíska
No, ale jestli jsem dobře pochopil, dělá VŠ. Dítě při škole? Jde to spolu dohromady? Po ukončení výšky klidně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.4.18 08:48
@TrueIsFalse píše:
Nemusí, může si udělat mimíska
Dítě zatím ani náhodou.
- Citovat
- Upravit
17.4.18 08:51
@Anonymní píše:
Dítě zatím ani náhodou.
Tak holt budeš muset zapracovat na sobě. Protože takhle to budeš mít dost složité a lidi kolem tebe taky, když nezvládáš školu ani práci 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.4.18 09:01
Ahoj, když to tak čtu, tak bych opravdu přemýšlela o návštěvě psychologa.
Nejde o to, že nemáš koníčky ani moc přátel, to má více lidí a umí s tím krásně fungovat, pracovat a jsou naprosto spokojení.
Ale pokud ani nemůžeš škrábat brambory, když někdo přijde do místnosti, tak to už je fakt blbý. Psycholog by tě trochu rozebral, třeba zjistil, kde je zakopaný pes a pomohl ti vylézt z tvé ulity.
Navíc, v každém zaměstnání budeš, aspoň trochu, v kontaktu s lidmi. I kdyby ses zavřela někam do knihovny, chodí tam lidé a jsou tam kolegové 
.
Jakého máš obvodního lékaře? Zašla bych za ním, popsala problém a požádala o doporučení, jsou i psychologové, případně psychiatrové normálně „na pojišťovnu“.
Pak bych zkoukla třeba stránky www.znamylekar.cz a zjistit reference na psych. ordinace v okolí, případně se i zeptat tady na emiminu, jestli někdo neví někoho šikovného ve tvém městě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
