Nevím jak dál - psychika, práce

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.18 13:29
Nevím jak dál - psychika, práce

Zdravím,

předem bych chtěla podotknout, že se mi prostě jen honí myšlenky hlavou a nemám se komu svěřit, takže bych se chtěla trošku vypsat a znát třeba i Váš názor, nebo názor někoho kdo se cítil někdy podobně.

Poslední dobou mám pocit, že vůbec nevím, co je vlastně mým smyslem života, kromě vztahu. Jsem čerstvě po škole a mám práci, která mě moc nebaví a ani nemůžu říct, že by mi bůhvíjak šla. Tak prostě přemýšlím, jak dál.

Zatím jsem mladá, ale proto mě víc i pořád napadají myšlenky jako že bych se měla chytnout nějaké příležitosti a nenechat si utéct čas, který zatím mám.
Nechci se jednoho dne vzbudit, mít 30 a dělat špatně placenou práci, která mě nenaplňuje a akorát se kvůli ní stresuju.

Navíc mě kvůli toho všeho úplně sužuje negativní myšlení, prostě se s tím snažím nějak bojovat, třeba cvičením, ale nějak extrémně to teda nepomáhá. Vždycky jsem měla pocit, že jednoho dne něco dokážu (neříkám, že vynaleznu lék na rakovinu), ale něco osobního, co mě bude mít nějakou váhu a budu na to pyšná.

Po tom, co jsem vylezla ze střední mám pocit, jak kdyby se život zastavil a najednou nevím co dál. Asi nejvíc mě trápí ta práce, nevím, jestli se zkusit posunout (VŠ, nebo cokoliv jiného).

Prostě ten pocit, že se mi nedaří, mě uplně stahuje dolů. Prosím, kdo to taky zažil a jak jste s tím bojovali? Co Vám pomohlo? :(

Omluva za anonym, citlivé informace.

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

Reakce:
 
Paola21
Závislačka 3384 příspěvků 08.02.18 13:45

Jsi jenom čerstvě po škole a získáváš praxi, která se ti může hodit při shánění příhodnější práce pro tebe.. nejde všechno hned. Jestli nemáš děti, tak jeď do zahraničí, přihlas se na nějaké kurzy (jazyka, malování, keramiky, šití…), přihlas se na VŠ, přidej se k nějakým dobrovolníkům.. možností je habaděj

 
Johnny7
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 08.02.18 13:47
@Anonymní píše:
Zdravím,

předem bych chtěla podotknout, že se mi prostě jen honí myšlenky hlavou a nemám se komu svěřit, takže bych se chtěla trošku vypsat a znát třeba i Váš názor, nebo názor někoho kdo se cítil někdy podobně.

Poslední dobou mám pocit, že vůbec nevím, co je vlastně mým smyslem života, kromě vztahu. Jsem čerstvě po škole a mám práci, která mě moc nebaví a ani nemůžu říct, že by mi bůhvíjak šla. Tak prostě přemýšlím, jak dál.

Zatím jsem mladá, ale proto mě víc i pořád napadají myšlenky jako že bych se měla chytnout nějaké příležitosti a nenechat si utéct čas, který zatím mám.
Nechci se jednoho dne vzbudit, mít 30 a dělat špatně placenou práci, která mě nenaplňuje a akorát se kvůli ní stresuju.

Navíc mě kvůli toho všeho úplně sužuje negativní myšlení, prostě se s tím snažím nějak bojovat, třeba cvičením, ale nějak extrémně to teda nepomáhá. Vždycky jsem měla pocit, že jednoho dne něco dokážu (neříkám, že vynaleznu lék na rakovinu), ale něco osobního, co mě bude mít nějakou váhu a budu na to pyšná.

Po tom, co jsem vylezla ze střední mám pocit, jak kdyby se život zastavil a najednou nevím co dál. Asi nejvíc mě trápí ta práce, nevím, jestli se zkusit posunout (VŠ, nebo cokoliv jiného).

Prostě ten pocit, že se mi nedaří, mě uplně stahuje dolů. Prosím, kdo to taky zažil a jak jste s tím bojovali? Co Vám pomohlo? :(

Omluva za anonym, citlivé informace.

Ahoj. máš vztah, to je dobré. Ono být v práci, která nebaví, to stahuje dolů samo o sobě. Máš možnost práci změnit, nebo v ní najít něco, co tě v ní bude bavit? Věnuješ se dost sama sobě? Relaxace, masáž, sport, koníčky? A s přítelem vše klape? Kdybys popsala, z čeho pochází Tvůj pocit marnosti, třeba to nebude tak zlé, jak to vypadá… a najdeš řešení…

 
Borůvka1990
Kelišová 5371 příspěvků 08.02.18 13:48

Ahoj, měla jsem to podobně, když se mi narodil vytoužený syn. :lol: Bylo mu půl roku a já si uvědomila, že jsem tak nějak v pasti, že jsem mohla zapracovat na tom, abych si vylepšila vyhlídky do budoucna. Nakonec to dopadlo tak, že se mi narodilo druhé a já jakoby stagnovala, došla ke smíření. Ač jsem si MD užívala, tak mi občas problesklo hlavou, že se nic neděje a vše se točí stále dokola, žádný posun nikam. Až když děti nastoupili do MŠ, tak mi došlo že není konec života a vše zajímavé mě teprve čeká, že vlastně můžu cokoliv (studovat, pracovat, podnikat, třeba i cestovat), prostě cokoliv. A jako bonus mám úžasný děti, který mi dávají skutečný smysl života, pro které má smysl pracovat na budoucnosti, nejen pro mě, ale i pro ně. Je fakt že jsem na md zlenivěla, takže moje priority nejsou dobýt svět, ale žiju tak jak jsem vždycky snila. A jsem spokojená. Kdyby mi někdo řekl před šesti lety že budu tam kde jsem a spokojená tak jak jsem, asi bych mu nevěřila :lol: Záleží co si přeješ zakladatelko, ale ber to tak, že nic není nemožné a pokud si budeš v budoucnu něco přát (a uděláš pro to trošku něco :lol: ), tak se Ti splní cokoliv :kytka:

 
elinka90
Ukecaná baba ;) 2420 příspěvků 08.02.18 13:49

Chce to čas. Mně se plat po 4 letech v práci zvýšil o 12 000kč hrubého. Chce to získat praxi a nebo hledat jinou práci, která tě bude alespoň trochu bavit.

 
ivunak
Ukecaná baba ;) 1897 příspěvků 08.02.18 13:52

Tak pokud jsi nešťastná kvůli práci a jsi teprve po střední škole není důvod nejít na VŠ. Sice její absolvování není zárukou, že najdeš dobře placenou práci, která tě bude bavit a naplňovat, ale je to 5 let, kdy člověk ještě dozraje a zjistí, co je pro něj v životě důležité. Navíc budeš mít více vědomostí, větší rozhled, poznáš více lidí a navážeš víc kontaktů, které mohou být do budoucna velmi přínosné co se týká dalšího pracovního uplatnění. Jestli máš aspoň nějakou představu, čemu by jsi se chtěla věnovat bylo by to snazší. Taky si myslím, že jak najdeš vážnou známost a třeba se vdáš, tak budeš mít i smysl života v zařizování bydlení a domácnosti a pak i v dětech. Osobně si myslím, že práce naplňuje a přináší radost jen těm lidem, kteří dělají to, co je baví a tou prací žijí.

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.18 14:03

@Johnny7 Relaxace minimálně, 3× týdně fitko. S přítelem vše klape, ale jsem docela žárlivý typ, takže se někdy vystresuju úplně zbytečně a nesu si pořád v sobě takové „trauma“ z minulosti, jelikož jsme to neměli moc jednoduché, každopádně nechci uvádět detaily, kvůli zachování anonymity. Takže co se týče vztahu je relativně vše ok, žádné problémy nemáme. Koníčky nemám, po práci přijdu domů a jsem ráda, když uklidím, uvařím a jdu spát.

@Borůvka1990 Moc děkuji, to je povzbuzující  :kytka:

@ivunak No právě, pokud na VŠ půjdu, tak stejně nevím na jaký obor bych si dala přihlášku, nenašla jsem nic, pro co bych vyloženě chtěla „dýchat“ :nevim: A hlavně mi každý říká, že je to dnes hlavně o praxi. Ale získat ji taky není úplně jednoduché.

zakl.

 
Johnny7
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 08.02.18 14:13
@Anonymní píše:
@Johnny7 Relaxace minimálně, 3× týdně fitko. S přítelem vše klape, ale jsem docela žárlivý typ, takže se někdy vystresuju úplně zbytečně a nesu si pořád v sobě takové „trauma“ z minulosti, jelikož jsme to neměli moc jednoduché, každopádně nechci uvádět detaily, kvůli zachování anonymity. Takže co se týče vztahu je relativně vše ok, žádné problémy nemáme. Koníčky nemám, po práci přijdu domů a jsem ráda, když uklidím, uvařím a jdu spát.

@Borůvka1990 Moc děkuji, to je povzbuzující  :kytka:

@ivunak No právě, pokud na VŠ půjdu, tak stejně nevím na jaký obor bych si dala přihlášku, nenašla jsem nic, pro co bych vyloženě chtěla „dýchat“ :nevim: A hlavně mi každý říká, že je to dnes hlavně o praxi. Ale získat ji taky není úplně jednoduché.

zakl.

Být z práce každý den „hotový“, a žádný osobní čas na hobby, z toho mi ve tvém věku začalo hrabat. Byl jsem jako otrávený šváb. Nakonec jsem nakonec skončil u psychoterapeutky. Ta mi sdělila, že musím odpočívat, mít v pořádku vztah, a věnovat se každý den i třeba jen 20 minut pouze sobě, jinak se zblázním úplně. A odpočinek nejen spánkem v noci, kdy večer před ulehnutím už řeším zítřejší agendu, protože se nestíhá termín, a zákazník je nevrlý. Z toho se pak rozpadají i vztahy, protože k čemu mi bude žít s vyflusanou, unavenou a nudnou partnerkou/par­tnerem…

 
Paola21
Závislačka 3384 příspěvků 08.02.18 14:14

A hlavně mi každý říká, že je to dnes hlavně o praxi. Ale získat ji taky není úplně jednoduché.

zakl.

Však jí získáváš tím, že chodíš do práce…

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.18 14:15

@Paola21 To jo, ale není to praxe v oboru kterému bych se chtěla věnovat. Zakl.

 
Kobliha51
Neúnavná pisatelka 16032 příspěvků 08.02.18 14:17
@Johnny7 píše:
Ahoj. máš vztah, to je dobré. Ono být v práci, která nebaví, to stahuje dolů samo o sobě. Máš možnost práci změnit, nebo v ní najít něco, co tě v ní bude bavit? Věnuješ se dost sama sobě? Relaxace, masáž, sport, koníčky? A s přítelem vše klape? Kdybys popsala, z čeho pochází Tvůj pocit marnosti, třeba to nebude tak zlé, jak to vypadá… a najdeš řešení…

Já si naopak myslím, že v tomhle věku je vážný vztah překážkou, pokud partner není ten, který nás táhne kupředu. O tom zakladatelka nepíše.

 
Paola21
Závislačka 3384 příspěvků 08.02.18 14:18
@Anonymní píše:
@Paola21 To jo, ale není to praxe v oboru kterému bych se chtěla věnovat. Zakl.

A čemu se chceš tedy věnovat? Ten obor se nedá studovat na VŠ?

 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 08.02.18 14:19

@Kobliha51 Ale já neříkám, že mě vztah svazuje. Partner mě naopak podporuje ve všem co chci. Jenže já mám problém sama se sebou a to s tím, že nevím, co chci :roll: zakl.

 
Johnny7
Zasloužilá kecalka 829 příspěvků 08.02.18 14:21
@Anonymní píše:
@Kobliha51 Ale já neříkám, že mě vztah svazuje. Partner mě naopak podporuje ve všem co chci. Jenže já mám problém sama se sebou a to s tím, že nevím, co chci :roll: zakl.

www.pronaladu.cz/…to-nevim-co/

 
Premek_Orac
Závislačka 4083 příspěvků 08.02.18 14:53

Ahoj zakladatelko, škoda, že jsi anonym. Myslím, že se nemáš za co stydět. Naopak. o, že si uvědomuješ hodnotu života a nechceš ho promarnit, je skvělá zpráva a základní ředpoklad k tomu, že se tak nestane.
Pokud máš prostor zvýšit si vzdělání, je to určitě dobrý nápad. Otevře ti to nové pracovní možnosti, lepší možnosti růstu, dosáhneš pravděpodobně na lepší výdělek.
Druhá věc je, že kariéra a peníze nejsou všechno. Fakt ne. O tom, zda budeš šťastná nebo ne rozhodují zravidla ty,,malé věci." Zkus hledat na svém životě to, co tě baví, z čeho máš radost. Zažívat ty malé záblesky štěstí je ta největší životní nádhera. Víc není. Fakt ne.

Stránka:  1 2 3 Další »

Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Aby bylo mateřství jen samá radost!

Objevila jste dvě čárky na těhotenském testu poprvé nebo kolem vás už běhá... číst dále >

Do plavek s eMimino.cz: Tipy na zdravé recepty přímo od výherkyň

Jaká zdravá jídla vedou v domácnostech výherkyň naší soutěže o hubnutí pod... číst dále >

Články z Expres.cz

Pokrývač z Poděbrad si odvezl krásnou Andreu domů. Pomejemu zůstaly oči pro pláč!

Jiřímu Pomejemu vyhasla i poslední jiskřička naděje, že se k němu jeho... číst dále >

Černošský James Bond? Tak ať Mandelu hraje Luděk Sobota! říká Klaus ml.

„Přichází čas pro herce, který není bělochem,“ řekla prý dlouholetá... číst dále >

Články z Ona Dnes

Třou se vám stehna o sebe? Pomohou pudry nebo speciální kalhotky

Letní počasí dokáže ženám s plnými křivkami způsobit i nepříjemnosti, o... číst dále >

Mámina péče už se nedala vydržet, říká Petr. Dětí jako on jsou tisíce

Některé děti prožijí víc, než mohou unést. Ozvat se není snadné. Je potřeba,... číst dále >


Reklama