Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevím, jestli jsem schopná zvládnout 3měsíční dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
Anonymní
21.7.13 00:45
- Upravit
21.7.13 00:47
@Anonymní píše:
@kuti jj bydli 20km od nas takze kousek. Mela to tak ze cekala 3-sla na mini a potom otehotnela a nebylo mozny jiny reseni nez si to nechat protoze to bylo snad 3 mesice po mini
No vidíš a ona se teď těší!! Příroda je chytrá, hormony to zařídí. 
Asi její důvody pro předchozí mini taky nebyly úplně správné.
Já byla zezačátku tak hotová, že jsem šla cca ve 3.měsíci těhotenství i k psychiatrovi. Řekl mi, ať seřvu manžela, aby mi víc pomáhal, dám prcka na pár dní v týdnu do školky (to mu bylo 17měsíců) a najdu si milence 
Ten jeho jednoduchý pohled na věc, mě tak rozsekal, že mi ty rady vlastně pomohly 
Člověk se snaží být dokonalý, vše dělá na 110%, protože si neumí říct o pomoc a neurve si žádný čas pro sebe…když tohle dokážeš změnit, bude Ti líp a i své děti si víc užijes 
21.7.13 00:50
Nikdy v životě bych nezabila svoje dítě. A je jedno jestli to je 4.tt, 20.tt, 2roky nebo 15let. A už mizím.
Anonymní
21.7.13 00:53
Podle mě to není dobrý rozhodnutí, ale je to na tobě, ty si poneseš následky svého rozhodnutí, ať už se rozhodneš jakkoliv. Přeji šťastnou ruku
21.7.13 00:55
@Anonymní píše:
@Gladysno jo jenze manzel si mysli ze je vse o. k. nevi o tom ze ja zas tak 100% rozhodnuta nejsem, musim to snim v klidu probrat, bude to pro nej sok nevim, mam takovy tuseni ze si mysli ze tam nanastoupim!!
no, tak nějak potvrzuješ mou teorii, že tenhle typ diskuzí se zakládá jako volání o pomoc. Zastavte mě, koukejte, co chci udělat. Hlavně nezapomeň, ten strach se ti vrátí, budeš se bát, jak to nezvládneš, budeš špekulovat, jestli je to takto správně, budeš si říkat kdyby… Na to mám svoje přísloví, kdyby byly v pr… ryby, nemusely by být rybníky.
Budu moc držet palce, aby bylo vše ok
Anonymní
21.7.13 00:55
Jinak bydlime v najmu, takze bydleni je ale vite jak to je…penize?? Nijak nestradame ani nemame nazbyt…
- Upravit
21.7.13 02:16
Mám to stejné jako @Gladys, potraty neuznavam, ale 
pokud žena opravdu ví, že to nezvládne buď psychicky, fyzicky nebo finančně, tak je to její rozhodnutí, ona si ponese následky, ne já..
Mám děti 11 let, 21 měsíců a 5 týdnů, když jsem objevila // byla jsem v šoku, brečela jsem chvíli zoufalstvím, chvíli radostí a nevěděla jak to příteli řeknu a jak bude reagovat (třetí bylo v plánu později) o druhé jsme se snažili rok, tak jsem si říkala, mám dát pryč „něco“ co si nás našlo samo?
Přítel byl taky v šoku a řekl mi, ať se rozhodnu sama, trošku mě v tom nechal koupat a já si řekla ne, nedokázala bych s tím žít..
Celé těhotenství strach co a jak bude, jak to zvládnu, první má adhd, chodím s ním v případě potřeby na psychologii, 1× ročně na neurologii, 1× za 14 dni na logopedii, 1× týdně na rehabilitaci, s druhým 1× za půl roku na neurologii, 1× za půl roku na ortopedii, 1× týdně na rehabilitaci, do toho domácnost a pod.
druhé dítě se mi jaks taks rozchodilo až v 18ti měsících, do dneška neujde nějakou extra vzdálenost, ale lepší se, dvojkocar mít nemůžeme nevejde se do výtahu.
Přítel doma pomáhá, musí, vzal si na starosti velké nákupy a koupání druhorozeneho, už 2× se stalo, že jsem večer zůstala na všechno sama, 1× z toho jsem chlapa servala, protože to byl fakt mazec (třetí dítě večer trošku vyvádí a do toho hormony 
)
Je to náročné, ale večer uleham vystavena a s pocitem, že jsem úspěšně zvládla další den 
Třetí jako by tušil, že toho mám hodně, celý den spinka, nebo jí, krásně pribira, večer teda trošku řádí, ale ve většině případů je už přítel doma, takže já utěšuju miminko a on zaměstnává druhorozeneho, prvorozeny je velký brácha a pomáhá, dneska si neumím představit, že miminko není..
Dobře zvaz, jestli dokazes žít s tím pocitem, že sis nechala vzít kus sebe..
Náročné to rozhodně bude a budeš mít co dělat, možná občas přijde myšlenka do jakého blaznovstvi jsi se to vlastně pustila, ale to jsou jen hormony
Dneska tvrdím že s 2 dětmi jsem se kopala do pr.ele, se 3 nemám čas na blbosti a je to fakt krásný, když přijde druhorozeny a dělá miminku malá, už mě ale dokázal i pekelně vytočit, když miminku hodil do postylky hadr na vytirani 
ale to k tomu proste patří
Ty se musíš rozhodnout, nikdo ti nebude tvé děti živit, šatit a vychovávat, sedni si s mužem a proberte všechna pro a proti a předem ho upozorni, že budeš potřebovat jeho oporu a pomoc ať se rozhodnes tak nebo tak
Budu ráda když pak dáš vědět jak si se rozhodla 
Anonymní
21.7.13 02:26
@ivana-domca manzel prisel z oslavy- mirne spolecensky unavenej a rika ze si chce o tom promluvit jestli bychom to treba nezvladli atd. Rikam ze ted snim nic resit nebudu-stejne uz je k. o!! Jen mi jeste vrta hlavou jestli jsou deti z tzv.„nehody“ 100% po zdravotni strance v pohode 
(vis co tim myslim?)
- Upravit
21.7.13 02:35
To jsi mě rozesmála, to by ses divila kolik děti z tzv. nehody se ve světě narodilo A o těch co znám, všichni jsou OK
Anonymní
21.7.13 02:40
@Tom.Tamara no mi meli kondom a bohuzel zustal veme, i pres rychly vyndani se objevily //. Ne ze by mi zalezelo na nazorech druhych, ale kdyby nahodou tak vim ze skoro vsichni z rodiny si budou tukat na hlavu ze 3dite na dnesni dobu 
- Upravit
21.7.13 06:11
Ahoj, jsem na tom podobne jako ty, manzel taky od rana do vecera v praci, babicky nehlidaci a kdyz jsem zjistila, ze k nasi Kacence by mela pribyt misto jednoho prcka rovnou dvojcatka, tak me nejdriv malem slehlo. U doktorky jsem tu prvotni informaci obrecela, ale NIKDY jsem nepomyslela na to, ze bych sla na potrat. Spis jsem brecela proto, ze jsem se bala, jak to budu zvladat a ze mame maly byt, male auto… Po par tydnech jsem si na tu myslenku zvykla a zacala se tesit. Za mesic bude dvojcatum rok, Kacence budou 4, nadale jsem na vse totalne sama, manzel furt v praci a zvladam to. Zvladam uklidit, uvarit a jeste mi obcas zbyde cas na cteni nebo na koralky. Td budeme dokonce kupovat domecek. A jsem za to na sebe pysna, protoze kdyz v jinych diskuzich ctu, jak se maminy hrouti z jednoho prcka, pripada mi to smesne.
Takze to zkus jeste jednou promyslet, nejak si na tu myslenku „zvyknout“ a hledat na tom neco pozitiviniho. A i kdyz na tom mit dalsi dite najdes vic negativ, tak to proste udelej a bez na interupci. Nikdo za tebe tvuj zivot zit nebude, tak si ho udelej takovej, jakej chces sama, nikoliv co ti radi ostatni
21.7.13 06:24
@Anonymní píše:
@Tom.Tamara
ahojky, měli jsme totéž před rokem a kousek, navíc jsem živitelka rodiny, manžel je doma s dětmi a nejednalo se u nás o teprve třetí, ale šesté dítko. Nebylo to snadné, spousta lidí na mě koukala jako na blázna, že šesté dítko, těžká práce, včetně nočních, pracovala jsem do konce těhotenství, doma malé děti (2, 4, 5, 7, 12 let), taky jsem si kolikrát povzdychla, proč tohle? Z Tebe cítím, že na ten potrat nechceš jít, ale spíše máš strach, jak by jsi to zvládla, mít třetí dítě, vylézt ze standartů téhle doby, mít jen dvě děti, ale věř, že třetí dítko zvládnout jde, a jak tady už zaznělo, je to úplně jiné, než když jsou jen dva a ve finále zjistíš, že je to o hodně snadnější než se na první pohled zdá. Mimochodem - náš syn z „nehody“ je úplně zdravý, přitom já trpím genetickou vadou, při které mé dítě musí být minimálně přenašeč - je prý jen 1% šance, že budu mít dítě bez mutace - a máme doma týden výsledky jeho genetiky a ON JE ZDRAVÝ, NEMÁ ŽÁDNOU MUTACI!!! Tyhle děti, které jsme si až tak moc neplánovali, jsou totiž něčím zvláštní - jsou to poslové. Náš nejmladší mě hodně změnil, sáhla jsem si v těhotenství nejednou na dno, měla jsem závažné zdravotní problémy, cukrovku na inzulinu, předčasný porod ve 35 týdnu, přes to je to silný jedinec a můj veliký miláček. Měl před týdnem půl roku - zítra nastupuji do práce na poloviční úvazek, plně kojím a moc si ho užívám. A mimochodem - psala jsi, že ještě kojíš atd. - já jsem druhého nejmladšího odstavovala až ve třetím měsíci těhotenství - zrovna je tomu rok…
21.7.13 06:36
@Kamča.dalmatinka píše:
Nebyla a nechtěla bych ani být, proto že bych se musela rozhodnout stejně a jít také na přerušení.
Dostaneš tu strašně naloženo, je to takové sebemrskačství to sem napsat, ale tvoje děti nikdo živit nebude, jen ty a tvuj muž, takže rozhodnutí je na tobě!
Hodně sil.
Souhlasim s Kamcou!
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@Tom.Tamara stat se muze kdikoli cokoli! To je pravda, bojovat o svuj zivot se muze i pri porodu, taky nikdy nevis…jj je to tezky