Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Ahep tak když má hlad
naše 4,5leta si taky klidně řekne o rohlík se šunkou kdykoliv, na tom nevidím nic špatného…a snídaně si umí nachystat sama, vezme si jogurt, když má hlad…a šunky máme furt dost, kupujeme na váhu a i balenou…sýry máme i v mrazáku
@Anonymní píše: VíceJá řeším to, že oni neudělají nic bez mého přímého pokynu.
Průšvih je, když nedělají nic a vy pak za ně třeba vše uděláte. Tam pak chybí návyk. Podle popisu toto u vás není, pochvalte se, že děti vedete k povinnostem, byt musíte neustále dohlížet na vykonání jako policajt.
Dále platí, že čím víc po dětech chcete, tím méně se soustředí na plnění. Mají toho moc. Spočítejte si jeden den, kolik pokynů mají vykonat. Vy to berete automaticky, děti se to učí.
Dnešní generace dětí je pozornosti těkavá. To říkám z pozice pedagoga, 1 pokyn i na druhém stupni učitel říká 4×, protože jsou nepozorní. Co to pak má dělat doma, že… Nevšimnou si, že toto, tamto udělat a my jako rodiče zurime, že nic nedělají. Někdy si všimnou, ale záhy přepnou focus na jinou věc a zapomenou, že mají vyčistit zuby. Řešit se to dá jediné rituály a jasně daným časovým rámcem, kdy a co má probíhat. Třeba 20:00 zuby a 20.10 postel a spát. Pak si navyknou. Děti mám dvě a na jasně dané činnosti v jasně daný čas fungují, jak to nemají jasné vymezeno, funguje to jen tehdy, když jsem policajt.
Dále se to řeší, což tu zaznělo, minimalismem, ten řeší prakticky vsechno. Dvě hracky a čau. Chceš jinou, tak ty dvě vezmi, odneseme do sklepa a vybereš si místo nich jinou. A dát tomu opět časový rámec, pokud by třeba dvakrát denně chtěly výměnu a vás to zatěžovalo.
Na pripominani beznych veci u nas funguje rutina. Nejdriv vse delame spolecne ( jdu a rikam, dohlizim, asistuju), pak kdyz vidim, ze se u toho nudi a blbne, tak se ptam co ma nasledovat a kdyz uz na tyto otazky ani neodpovida a rovnou zacne provadet, dalsi den jen vyzvu at zacne ve stanoveny cas, dohlizim, asistuju, pripomenu a pak postupne prestavam a nechavam to na diteti. Trva to, kolikrat i rok ( dite je u nas ve stridavce, takze to ma s prestavkami), ale vyplati se to. Rano i vecer uz se v ramci svych moznosti obstara bez pripominani, je mu 6.
Ruce po wc a sbirani bordelu funguji podobne, dlouho jsem proste dohlizela, abych uz casem nemusela. Byly i doby kdy jsem „vynadala“ a udelala trochu z toho „ostudu“, ze si treba neumyl ty ruce, nebo nechal nekde slupku od bananu, ze jako maly to umel a ted uz zase ne.
@Sunlight515 to už máme za sebou taky. Nenaucilo je to nic, protože když nic nemají, nemusí po sobě nic uklízet. Oni si vystačí i s klackem a krabici, který pak večer vyhodí a druhej den si najdou třeba varecku a klubko. Tu jednu, dvě věci si uklidi v pohodě. Ale jakmile mají opět přístup k víc hračkam, jsme tam, kde jsme byli. Aktuálně mají většinu hraček ve skříni, když se zadari, tak na ně zapomenou a já je za chvíli vyhodim, daruju, ty pěkně necháme na Vánoce na projekt krabice od bot. Tam dáváme starší ale porad pekne hračky každý rok. Pokoje teď vypadají dobře. Oni mají i povinnosti doma, koš vynáší, myčku plní, vydávají, vytiraji…nevím, jeslti to vyznělo tak, že oni něžnou prstem a já kolem nich skákam, to rozhodně ne. Já řeším to, že oni neudělají nic bez mého přímého pokynu. Automaticky ani sami od sebe. Někdy sami od sebe pomůžou, když něco dělám já, nebo se nabídnou, stačí, že řeknu „měli bysme tu vytrit“.. ale i když ví, že uklízet se musí, i když sami ten úklid provádí, tak pořád prostě neumí pořádek udržovat. Ten obal místo v koši skončí na stole, zemí, parapetu… až po mem pokynu (často i jen pohledu) se odpadek ocitne v koši. To tu řeším. Proč proboha to rovnou nevyhodi, proč to vždy někde nechá a vyhodí to, až já řeknu…