Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nežiju podle sebe
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
2.12.20 17:56
V 18 jsem doma oznamila, ze jdu tam a tam a kdy se vrátím. Naši měli problém jen když jsem chtěla jet s partou holek k moři, ale nakonec svolili taky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.20 17:59
Oznamovala jsem 
a nahlasila predpokladany navrat, aby nemeli strach, ze jsem neprisla. Takze kdyz jsem rekla prijdu za tyden tak ok
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.20 18:00
@JancaS84 Tak to vám závidím. Bavila jsem se tomhle s kamarádkámi a většina to má stejně, taky oznámí kde jdou a kdy přijdou a v pohodě. 😅
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.20 18:08
Někdo má rodiče hipíky a může v podstatě všechno, někdo má holt bachaře, můžeš si tisíckrát říkat, že je to nespravedlivý (protože ono je), ale nic na tom nezměníš. Je ti 18, to znamená, že brzy půjdeš buď do práce a nebo na kolej, tak si pak budeš žít v rámci možností podle svého. Ještě to chvíli vydrž 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.12.20 18:08
@Anonymní píše:
Dobrý den,
18 let, studentka střední školy s docela dobrým prospěchem, nekouřím, alkohol si dám občas.
Doma se snažím pomáhat, chodím na brigádu, kosmetiku a věci co chci si platím sama. Jídlo atd platí rodiče.
Vztah s rodičma docela jde, jen je jeden problém, vždycky na mě byli přísní. Ať už se jednalo o chození ven, čas do kdy můžu být venku nebo třeba přespání u kamarádek. Vždycky mě to samozřejmě štvalo, ale tak nějak jsem to musela tolerovat.
Jenom, že teď.. Je mi 18 a myslím si, že rodiče nemají důvod se za mě stydět, myslím si, že mě vychovali dobře. Ale stále mi nic moc nechtějí dovolit. Chci být venku po 22 hodině - nesmím. Chci přespat u svého kamaráda - nesmím.
Chci jít na nějakou akci - nesmím.
Když udělám nějaké své rozhodnutí nebo si koupím něco z čeho mám pak radost, máma mi to obvykle zkritizuje, čímž se mi to vždycky znechutí.
Chtěla bych žít už víc podle sebe, ale to je úplně nemožné do doby co budu bydlet doma.
Myslím si, že nežiju život podle sebe, ale stále podle rodičů. Do doby co budu bydlet doma, to tak bude, chápu, ale chci být alespoň už trochu samostatná a dělat rozhodnutí dle sebe.
Je problém ve mně a řeším to moc? Nebo je problém v rodičích?
Momentálně mi jde hlavně o to povolení určitých věcí.. Co vy? Co byste v 18 svému dítěti,,dovolili'' a co naopak ne?
Děkuji za vaše názory..
Měla jsem to stejně, kromě toho, že mi bylo doma vyčítáno pomalu i to jídlo. Problém je v rodičích, protože ti nevěří, nechtějí věřit, nechtějí nic řešit, chtějí tě mít doma, nechtějí tě pustit, chtějí mít klid, co chceš ty, je jim jedno.
Ale neuděláš nic. Když je nebudeš poslouchat, přestanou ti dávat peníze třeba na školu a místo kosmetiky si budeš nakupovat z brigády a z peněz z narozenin učebnice a cestovné do školy.
- Citovat
- Upravit
2.12.20 18:23
Mě rodiče pouštěli na různé akce už od 14 let - teda bylo to se známými lidmi, o kterých věděli, že jsou spolehliví a žádné alkoholové dýchánky ani sexuální zážitky se neočekávaly a taky nikdy neděly. Rodiče věřili jim i mě. Já bych své dcery pouštěla, ale ony o to nestojí, maximálně 1-2× do roka chtějí jet s kamarádkami na naši chatu, letos by to bylo poprvé beze mne, ale kvůli epidemii se to neuskutečnilo (je jim 15 a 16 let).
Nevím, jak to budu brát v 18, ale rozhodně jim nic nebudu zakazovat - chceš bydlet u mě - chovej se tak, abych o tebe nemusela mít strach a pak bude všechno v pořádku.
Možná jsou tví rodiče bývalí peciválové a myslí si, že na nějaké akci tě akorát tak někdo znásilní. Nebo naopak sami byli příliš divocí a nechtějí, abys dělala to samé. Ale v 18 by už měli respektovat tvoje volby. Ty samozřejmě se k nim máš chovat slušně a s úctou, protože tě živí a bojí se o tebe, ale respekt by sis měla nějak vykomunikovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.20 18:26
Vydrž Prťka, vydrž. Předpokládám, že ti zbývá rok nebo dva do maturity. Někteří rodiče jsou úzkostnější nebo mají potřebu své děti kontrolovat. Já doma razím zásadu, dokud živím, tak respektujte moje pravidla. Ale v 18 už jsem jen chtěla vědět, kam, s kým, a kdy se vrátí domů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.20 18:35
Zkus to po kouskách, postupně, třeba to půjde.
Musí vidět, že je na tebe spolehnutí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.20 19:11
Naši byli stejní - teď už vím že to mysleli dobře, báli se o mě a prostě nechtěli se stresovat tím kolik mi toho dovolit a hledat tu míru, tak mi radši zakázali všechno. Do osmnácti jsem se naučila skvěle lhát, chodit za školu a vůbec provádět různé nesmysly, které by mě jinak asi nenapadly, v 19 jsem se odstěhovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.20 19:43
Od 16 u me prespaval muj pritel nebo ja u neho. Nevzpominam si, ze by mi nasi neco zakazali nebo ze by byla nekdy vecerka. Mozna i diky tomu jsem byla ten nejvetsi vzornak, ktery nikdy nezkusil ani cigarety. Doma jsem celkem v pohode vydrzela az do 24 let, kdy jsem dokoncila skolu. To mamcino kritizovani taky neni hezke.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.20 21:04
Tvůj život ti financují rodiče. Takže je bohužel pro tebe poslouchat musíš. Pokud se ti to nelíbí, můžeš se odstěhovat, jsi plnoletá. Ale pak budeš muset přijmout k právům i povinnosti a to nevím jestli by se ti líbilo. Každopádně já to tak udělala a v 18 se odstěhovala jeste před posledním ročníkem na střední škole. Od rodičů jsem nedostala za ten rok na škole ani korunu a po škole nešla na vnějšku ale hned začala makat (stejně jako celej čtvrťák na střední).
Ale zase jsem mohla být venku do kdy jsem chtěla… Pokud jsem Teda zrovna nemusela do práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.12.20 15:12
Moc všem děkuji za vaše názory a zkušenosti. Zkusím to s rodičma probrat, ale nemyslím si, že to k něčemu bude, když už jsem se to snažila probírat několikrát.
Asi není jiná možnost než vydržet..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
18 let, studentka střední školy s docela dobrým prospěchem, nekouřím, alkohol si dám občas.
Doma se snažím pomáhat, chodím na brigádu, kosmetiku a věci co chci si platím sama. Jídlo atd platí rodiče.
Vztah s rodičma docela jde, jen je jeden problém, vždycky na mě byli přísní. Ať už se jednalo o chození ven, čas do kdy můžu být venku nebo třeba přespání u kamarádek. Vždycky mě to samozřejmě štvalo, ale tak nějak jsem to musela tolerovat.
Jenom, že teď.. Je mi 18 a myslím si, že rodiče nemají důvod se za mě stydět, myslím si, že mě vychovali dobře. Ale stále mi nic moc nechtějí dovolit. Chci být venku po 22 hodině - nesmím. Chci přespat u svého kamaráda - nesmím.
Chci jít na nějakou akci - nesmím.
Když udělám nějaké své rozhodnutí nebo si koupím něco z čeho mám pak radost, máma mi to obvykle zkritizuje, čímž se mi to vždycky znechutí.
Chtěla bych žít už víc podle sebe, ale to je úplně nemožné do doby co budu bydlet doma.
Myslím si, že nežiju život podle sebe, ale stále podle rodičů. Do doby co budu bydlet doma, to tak bude, chápu, ale chci být alespoň už trochu samostatná a dělat rozhodnutí dle sebe.
Je problém ve mně a řeším to moc? Nebo je problém v rodičích?
Momentálně mi jde hlavně o to povolení určitých věcí.. Co vy? Co byste v 18 svému dítěti,,dovolili'' a co naopak ne?
Děkuji za vaše názory..