Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Zástavanda píše:
@unuděná tak to jsi hustá já prostě spímten alarm je super nápad!!
No prave jsem si za to spis vzdycky drbala hlavu, ze ja krava jsem vzhuru na kazde zafuneni ![]()
@Pears206 snažím se diky, trochu me mrzi, že tu vyznivam jak matka Herodes, první příspěvky jsem psala ve vzteku, tak to tak asi působí. Přitom já chci jen najít způsob jak spolu žít v klidu a bez stresu. Chci pro svoje děti skvělý život, v rámci jejich možností. Musím tu být pro oba
@Zástavanda píše:
@unuděná aspoň ráno nenacházís,,překvápka"
Dnes uz ano, i kdyz obcas taky mam prekvapko- treba skoro sestiletou dceru mezi nami v manzelske posteli ![]()
@Zástavanda píše:
@Pears206 snažím se diky, trochu me mrzi, že tu vyznivam jak matka Herodes, první příspěvky jsem psala ve vzteku, tak to tak asi působí. Přitom já chci jen najít způsob jak spolu žít v klidu a bez stresu. Chci pro svoje děti skvělý život, v rámci jejich možností. Musím tu být pro oba
Ale to ne…jen je potřeba aby sis uvědomila, že ten hlavní problém není v synově chování, které pravděpodobně vyplývá z jeho poruchy, ale v tvém vyčerpání a přepracování, které ti znemožňuje řešit věci v klidu a předcházet jim. Musíš se dát dohromady ty, nějak si uklidit ve svém životě a nebýt na všechno sama tak, abys měla dostatek času na odpočinek a pak i výchova tvého náročného syna bude více v klidu. Já vím, to se snadno napíše, než udělá, ale to je podle mě to nejdůležitější.
@Zástavanda píše:
@Pears206 snažím se diky, trochu me mrzi, že tu vyznivam jak matka Herodes, první příspěvky jsem psala ve vzteku, tak to tak asi působí. Přitom já chci jen najít způsob jak spolu žít v klidu a bez stresu. Chci pro svoje děti skvělý život, v rámci jejich možností. Musím tu být pro oba
Ani chvilku jsem si nemyslela, že bys byla matka Herodes. Myslím si, že přesně rozumím, tak jak to cítíš, že to chceš nějak vybalancovat
A máš právo na občasné podobné myšlenky, na tečku jsou občas i zdravé normálně se vyvíjející děti. Taky si myslím, že by bylo fajn, kdyby Ti někdo pomohl. Zároveň vím, že najít pomoc je v takové situaci těžké. Znám hodně příběhů dětí ze spec. školky a často je na to ta maminka sama. Buď to otec nezvládl a opustil, je, někdy tam figuruje nový partner a další děti, někdy spolu zůstali, mají i další děti, ale jeho role se přesunula spíš do role živitele. Samozřejmě jsou tam i příběhy dětí, které snad žijí ve funkčních rodinách. Ale pro ty první dvě skupiny je to těžké. Na ty maminky je toho taky mnohdy moc.
Podle mě pomůže smíření se a přijetí toho, že situace nebude nikdy úplně ideální, pro nikoho. I Ty jsi důležitá a musíš někdy odpočívat ![]()
@Zástavanda Nemas pro starsiho moznost nejake odlehcovaci sluzby, stacionare, abys trochu nabrala silu?
Ted jste v podnajmu nebo ve svem? Mozna bych i prehodnitila, zda je nutne setrit na dum. Zda by nebylo lepsi nemit dum, ale mit vic chlapa doma, min toho na hrbu, vic odpocivat.
@Zástavanda Stacionář těžko říct, když dítě chodí do školky, ty denní fungují v pracovní době, jako školka. Navíc to je placená služba. Raná péče pro vás už není. Sice je v zákoně maximálně do 7 let, ale v praxi jen u kombi postižení, u ostatních do 3 nebo 4 let než dítě přejde do péče nějakého školského zařízení - speciální školky nebo normální školky s AP. Je to tak proto, aby nebyl přetížen systém a adekvátní pomoci a podpory se dostalo všem dětem a jejich rodinám, které to potřebují.
Napadlo mě si ale z příspěvku na péči, pokud pobíráš, platit dítěti osobního asistenta. Ve spec. školce jsou taky děti, které vyzvedává osobní asistent, po školce s ním ještě je, než se vrátí rodiče z práce, případně s ním absolvuje terapie, které si rodiče zaplatí ještě mimo školku nebo předepsané rehabilitace. Protože ne každá matka to zvládne, celodenní osobní péči o dítě s postižením. Máme tam i maminky, které se chtějí normálně realizovat a chodit do práce, tu péči si zaplatí. Mají i zdravé děti a chtějí se realizovat pro ně a s nimi.
Jedna příbuzná, která je v ID, vlastní děti dávno odrostlé, dělá už více než 15 let chůvu v jedné takové rodině. Stará se o dítě s těžkým autismem, vodí do školy, ze školy, je s ním ve chvílích volna. Rodiče mají každý vlastní firmu a ještě zdravé dítě, které má spoustu zájmů a závodně sportuje. Zároveň se jim stará i o úklid a prádlo.
@hanka.br. píše:
Ale to ne…jen je potřeba aby sis uvědomila, že ten hlavní problém není v synově chování, které pravděpodobně vyplývá z jeho poruchy, ale v tvém vyčerpání a přepracování, které ti znemožňuje řešit věci v klidu a předcházet jim. Musíš se dát dohromady ty, nějak si uklidit ve svém životě a nebýt na všechno sama tak, abys měla dostatek času na odpočinek a pak i výchova tvého náročného syna bude více v klidu. Já vím, to se snadno napíše, než udělá, ale to je podle mě to nejdůležitější.
@Pears206 píše:
@Lucie_Sx Nesouhlasím
Ja třeba mám úctu ke svým věcem i věcem druhých. Děti učím odmalička, že na všechno, co mají, musel někdo vydělat v práci. Nedovolila bych ničit dítěti věci, a to ani dítěti s těžkou formou ADHD. Musí si najít nějaký jiný zdroj uspokojení, nějakou kompenzaci, ale není důvod nevymezit mantinely a nechat ho dělat, co chce.
Dvouletému dítěti bych kupovala hračky podle svého uvážení a podle toho, aby se adekvátně rozvíjel, ne podle toho, jak diktuje starší bratr.
To dítě má poruchu, kterou je potřeba nějak zvládnout a kompenzovat, ale i ono musí vědět, že se svět netočí jen kolem něho. A nežádoucí vzorce, ničení věcí, bych teda nepodporovala.
Jenže on ten nežádoucí vzorec má a už teda fest zafixovaný.
Až zakladatelka udělá co udělá, on si vždycky najde cestu, aby něco zničil. Je to jako kdo z koho. Kdo bude o ten krok napřed.
Už to mají všichni naprosto silně zajeté, zafixované, jedou si ten vzorec.
Podle mě je nutné to rozetnout, přerušit, změnit. Nevím jak.
Ale jednou z cest může být postoj „je to tvoje, když si to zničíš, tak to prostě budeš mít zničené, další kupovat nebudu“. (což se mimochodem normálně používá u zdravých dětí a nijak to hodnoty nenabourává)