Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Tojsemja3 Syn se umí vyjadřovat slušně, brášku si přál, dokonce pořád chodí s tím, že by si přál ještě sestřičku, bráchoj fyzicky neubližuje a vztah mají hezký… Já chápu, že má svoje omezení, ale nemůžu přece říct no jo tak seš takovej tak nič věci
a nic nedělat. Nevychovávat ho… Mám takovou rodinu v okolí, jejich syn ADHD, je zlej mlátí děti na hřišti a podobně a oni sedí a říkají no jo on zato nemůže ![]()
Takový přístup já k němu mít nechci, upřímně to bych skončila v blázinci ![]()
Ted se ten můj drahpušek schválně po*ral za to, že musí být v pokoji ![]()
@Zástavanda píše:
@Tarjei Má ten ritalin a medorisper… kdyby to bylo nutkavé tak ale něco zničí každý den ne? On si dá někdy i pár dní pauzu
Takže je medikovaný a tím pádem i diagnostikovaný. Že ho zmlátíš a nemůžeš ho ani vidět, tím mu fakt pomůžeš. Bude to součást jeho diagnózy a s tím by ti měl poradit synův lékař. Ty bys hlavně měla být s projevy jeho diagnózy seznámená a vyrovnaná, zřejmě to naschvál nedělá.
@hanka.br. doktori vsechno nevyresej. Prisnost je potreba, mam pubose s tezkejma diagnozama, neco o tom vim. Je to jako u zdravejch deti, ocamcad pocamcad.
@Tarjei píše:
@hanka.br. doktori vsechno nevyresej. Prisnost je potreba, mam pubose s tezkejma diagnozama, neco o tom vim. Je to jako u zdravejch deti, ocamcad pocamcad.
Ale ano - ale představovat si přísnost tak, že nemocné dítě zmlátíš a cítíš k němu zášť za jeho projevy nemoci to fakt není správně. Jestliže mám dítě, které od malička rozbíjí věci a bojuje s tím dlouhodobě a vystavím mu na poličku motorky, tak asi kdo udělal chybu.
@Zástavanda Cestu si k němu musíš najít sama. V tom Ti bohužel nikdo neporadí. Stejně tak musíš najít způsoby, jak vybudovat a posílit svoji autoritu. S tím může poradit odborník taky bohužel jen částečně. A jde hlavně o práci s rodičem, ne s dítětem. Každý jsme jiný a každý máme jiné osobnostní předpoklady. Ze spec. školky mám zkušenost, že jsou rodiče/častěji matky, kteří svoje děti nezvládají, i když se jim dostává stran odborníků adekvátní podpory. Myslím, že to může být osobnostním založením toho rodiče. Protože jiné autority ty děti velmi často uznávají a respektují. Jiné autority k nim mají taky zdravý odstup, nebojí se stanovit mantinely a trvat na nich, být důsledný, maminky mají často tendence omlouvat. A respektují autority nejen ve školce, ale i třeba otce(pokud se o dítě stará i jinak než finančně), dědečka atd. Taky jsou tam děti skoro sedmileté i po narozeninách, protože většina dětí odchází do školy až po odkladu.
Rodiče si často myslí že stanovením diagnózy a medikací se vše vyřeší. Ale bohužel. Před sebou mají stále to stejné dítě jako v době, kdy diagnóza nebyla. Ve školce i ve škole jsem viděla děti se silným ADHD na lécích, dovedu si to představit.
@hanka.br. Hanko nezlob se na mě, ale já svého syna znám, diagnozu má od dvou let to, že dostane na p*del za opakované ničení věcí mu neublíží a ani si nepřijdu jako strašná matka… Strašné matky mi přijdou ty které řeknou, že má dítě diagnozu a tím je pro ně veškerá výchova skončená.
Já nejsem matka Tereza fakt ne, pokud mě moje vlastní dítě šikanuje od rána do večera a ještě se mi v chvíli kdy už nemůžu vysměje do obličeje tak ano, stane se, že mi rupnou nervy a jsou chvíle kdy ho nesnáším ![]()
Já fakt chápu, že není nejbystřejší, že špatně mluví, chápu jeho záchvaty autoagrese, jeho nutkavé mluvení, záchvaty vzteku, neschopnost soustředit se, neschopnost se obléct, najíst, třikrát denně mu přepírám posr*né oblečení… Hledám zde radu jak ho odnaučit ničit věci nic víc… Jestli ty máš pro své dítě psychiatra, který ti s tím dokáže pomoc tak sem sním Budu dojíždět kamkoliv. Denně najezdím 80km abych svého syna dostala do speciální školy, která je podle mě lepší než ta co máme jen 10km. Já pro něj dělám vše, ale jsem sama nemocná a mám ještě jednoho syna pro kterého tu musím být
@hanka.br. a i nemocne dite potrestam. Smarja, mam syna v jeste tezsim stavu. Jasne, ma svoje meze jako kazdej, ale i s ohledem na jeho budoucnost je potreba ho ucit brat ohledy na okoli. Ledascos se da presmerovat. Dite kouse, poridim mu kousatko a povesim na krk. Treba. Ale kdyz to nejde po dobrym.. je to stejny jak u zdravousu.
@Zástavanda píše:
@Tojsemja3 Syn se umí vyjadřovat slušně, brášku si přál, dokonce pořád chodí s tím, že by si přál ještě sestřičku, bráchoj fyzicky neubližuje a vztah mají hezký… Já chápu, že má svoje omezení, ale nemůžu přece říct no jo tak seš takovej tak nič věcia nic nedělat. Nevychovávat ho… Mám takovou rodinu v okolí, jejich syn ADHD, je zlej mlátí děti na hřišti a podobně a oni sedí a říkají no jo on zato nemůže
![]()
Takový přístup já k němu mít nechci, upřímně to bych skončila v blázinci
Ted se ten můj drahpušek schválně po*ral za to, že musí být v pokoji
Počkej, to že komunikuje, neznamená, že umí popsat to co cítí. Z tvých příspěvku mám pocit, že ses nevyrovnané s tím že máš dite s postižením a nedokáže ho přijmout takového jaký je, stále máš pocit, že Ti dělá něco naschvál. Vím, že nenívubec jednoduché vychovávat dítě s postižením. Co říkají na chlapečka ve skole?
@Tarjei píše:
@hanka.br. doktori vsechno nevyresej. Prisnost je potreba, mam pubose s tezkejma diagnozama, neco o tom vim. Je to jako u zdravejch deti, ocamcad pocamcad.
Ano, krásně jsi to vystihla
Přesně to, o čem jsem já napsala elaborát. Na spec. školku navazuje škola, tam jsou děti větší a zároveň nebezpečnější a silnější. Potom praktická škola jednoletá a, dvouletá. Mají svoje postupy, jak je zklidnit. Kdektere mamince by se to mohlo zdát drsné.
Já mám názor, že na to, aby člověk mohl pracovat s takovým dítětem, musí mít osobnostní předpoklady, a to i z pozice rodiče. Částečně se může rodič posílit terapií, osvojit a nacvicit si způsoby komunikace, jednání tak, aby ho dítě bralo, ale jen částečně. Pokud matka nemá na to zvládnout ho, měl by jí pomoci někdo jiný z rodiny.
@Tarjei píše:
@hanka.br. a i nemocne dite potrestam. Smarja, mam syna v jeste tezsim stavu. Jasne, ma svoje meze jako kazdej, ale i s ohledem na jeho budoucnost je potreba ho ucit brat ohledy na okoli. Ledascos se da presmerovat. Dite kouse, poridim mu kousatko a povesim na krk. Treba. Ale kdyz to nejde po dobrym.. je to stejny jak u zdravousu.
Jsem hrozně ráda, že je tu i někdo jiný kdo chápe, že diagnozou to nekončí a že i dítě s postižením se musí vychovávat
@Tojsemja3 hele to se mi nezda. Ja uz videla par nevyrovnanejch matek nestand deti a takhle to nevypada.
@Pears206 no jasny. Strcil do me, v legraci. Uz je velkej jako ja. Odlitla jsem jak nic. Servala jsem ho tak, ze uz to neudelal. Jako u zdravousu, dite je hodny, muze mit vsechno. Zlobi, melo by dostat najevo, ze dela neco spatne.