O co jde matce?

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Anonymní 
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 31.03.18 18:48
O co jde matce .. ?

Prosím anonymně, chodí sem příbuzní a nechci, aby se to k mámě doneslo..

Moje máma má odjakživa chorobnou touhu někoho vlastnit. A to doslova. Kdysi jsem to byla já, jen jsem o tom nevěděla. Slepě jsem jí věřila a důvěřovala. Často jsem od ní slyšela, jak ten či onen příbuzný říkal o mně tohle a tamto a že ona hodná mamka mě zuřivě před nimi bránila. Protože jsem sama s těmi příbuznými v úzkém styku nebyla, věřila jsem mámě a postupně i to miminum kontaktu jsem s nimi přerušila. Proč bych se měla bavit či povinně stýkat s někým, kdo o mě roznáší drby, lži a pomluvy. Takhle to fungovalo vlastně několik desetiletí. Než jsem jednou zjistila, že pravda je jiná.
Zkontaktovala mě dcera sestřenky a skrze ní jsem se opona začala zvedat. A já byla víc než překvapena. Nemile. Postupně mi vše potvrdili i další zdroje, ať již mezi příbuznými, tak i mezi známými. Byla jsem v šoku a začala jsem se ptát, kdo vlastně moje máma je a proč se mnou tak hodně manipuluje.
Když jsem se zamyslela víc, došlo mi, že vlastně tyhle manipulativní sklony měla celou dobu. Jen jsem je neuměla správně dedukovat a detekovat. Nikdy nebyla matkou roku, nikdy nedávala výrazně lásku najevo. Když se v rodině něco dělo, ona dávala najevo, že ona je ta ublížená, ikdyž seřezaný jsme byli my (já a sestra) a často bezprávem, ale ona čekala (a vždy se dočkala), že my přilezeme a omluvíme se jí. Když mlátila, mlátila nás hlava nehlava, psychopaticky, čímkoliv, co bylo po ruce a kamkoliv, kam rány padaly - třebas i botou s podpatkem přes hlavu, neřešila případnou krev. Byla vzteklá, vznětlivá, házela nádobím, třískala dveřma, občas jsme tam se sestrou zapomněly prsty, takže pár zlomenin a slezlých nehtů bylo (bez lékařských ošetření, nestálo jí za námahu vzít nás s tím k dr.). Když pak sestra ve svých 15i utekla k tátovi, já jsem slyšela jen - ty musíš být jiná, ty nám tohle nesmíš udělat… A v tomhle duchu probíhalo naše dětství a ranná dospělost.
Když pak jsem měla svou rodinu, manžela, děti, začalo to s těmi příbuznými - všichni jsou špatní, všichni mi ubližují, všichni mě pomlouvají, jen ona mě chrání a pomáhá.

Později jsem se odstěhovala do zahraničí.. To byl kámen úrazu a nikdy se s tím nesmířila.
Ale její čas přišel.. když se moje nejstarší dcera s roční vnučkou přesunula na studia do Česka. Začala pracovat na mojí dceři - že jen ona jediná je ta hodná, že my všichni ostatní jí (dceři) strašně ubližujeme a že jestli se chce mít dobře, musí zůstat u ní, že ona hodňoučká babička se postará. Doslova dceru začala štvát proti nám všem - proti vlastní rodině - mně, tátovi, sourozencům.
Dcera naštěstí hloupá není, moc dobře babičku zná, takže jí bere s rezervou a poctivě hlásí, cože babina zase říkala. Ale babi postoupila „na vyšší level“. Začala pracovat na vnučce. A je to tady zas. Jen ona je ta hodná, jen ona malou umí hlídat a postarat se, vnučka je „jen na ní“ (dle slov babi) fixovaná a dcera nemá právo jí od babi brát pryč, měly by bydlet hned vedle v bytě, co se uvolnil, neměla by letět za námi, vždyť je „to pro miminko - rozumějte již 21 měsíční dítě) tak náročné, dcera by nám snad malou podle ní neměla ani ukazovat atd. atd…
Dcera má plány zcela jiné, neláká ji ani Česko, ani stát, kde žijeme my, ale chtěla by s partnerem zkusit po studiích něco zcela jiného a já s tím nemám nejmenší problém, je to přeci jejich život, nemusí kráčet v mých šlépějích a mají právo zvolit si svou cestu a svoje ideální místo pro život, kde se budou cítit nejlépe.
Aktuálně s námi babi nemluví, protože si dcera dovolila navzdory jejím "dobře míněným radám“ s malou odcestovat za námi a nechat ji nám tady na 2 měsíce, ať je v lepším prostředí, na čerstvém vzduchu a v teple (tropy). V Česku měla chronickou rýmu a kašel od prosince, tady se za toho dostala během 4 dnů. Doslova.
A to babi těžce rozdýchává. Že je malá s námi, že má babi, dědu, tetu a strejdy, co si s ní hrajou a mají jí rádi a ona je.
Včera se babi nechala slyšet - volala dceři, že až přijede za ní na víkend, že si musí vážně promluvit spolu s ní a mým otcem o dceřině a vnuččině budoucnosti. Na to dcera reagovala tak, že na víkend za babi raději ani nejela.

Je mi smutno, že moje máma je taková. Že do očí mi nic špatného neřekne, ale za mými zády mi vráží nůž do zad a jako nástroj používá mou dceru a vnučku.
Zaplať pánbů, dcera je tvor rozumný, s vlastním mozkem, vůbec není hloupá a tyhle babiny manipulace jí nechávají chladnou. Ale proč to moje máma vůbec dělá?
Přijde mi, že je nemocná, že tohle je už psychická porucha. Prostě to není normální :nevim:

Reakce:
 
Denisa56
Kelišová 6338 příspěvků 31.03.18 19:30

Má nějakou poruchu osobnosti a k tomu je stoprocentně hysterka - vi. to mlácení, když jsi byla malá. Chápu, že je to těžké, ale jediná obrana je to, co vlastně děláte - co nejvíce se od ní odpoutat a nereflektovat na její ataky. Podle všeho už má taky svůj věk, ta už se nezmění.

 
nostress
Extra třída :D 13473 příspěvků 31.03.18 20:25
@Anonymní píše:
Prosím anonymně, chodí sem příbuzní a nechci, aby se to k mámě doneslo..

Moje máma má odjakživa chorobnou touhu někoho vlastnit. A to doslova. Kdysi jsem to byla já, jen jsem o tom nevěděla. Slepě jsem jí věřila a důvěřovala. Často jsem od ní slyšela, jak ten či onen příbuzný říkal o mně tohle a tamto a že ona hodná mamka mě zuřivě před nimi bránila. Protože jsem sama s těmi příbuznými v úzkém styku nebyla, věřila jsem mámě a postupně i to miminum kontaktu jsem s nimi přerušila. Proč bych se měla bavit či povinně stýkat s někým, kdo o mě roznáší drby, lži a pomluvy. Takhle to fungovalo vlastně několik desetiletí. Než jsem jednou zjistila, že pravda je jiná.
Zkontaktovala mě dcera sestřenky a skrze ní jsem se opona začala zvedat. A já byla víc než překvapena. Nemile. Postupně mi vše potvrdili i další zdroje, ať již mezi příbuznými, tak i mezi známými. Byla jsem v šoku a začala jsem se ptát, kdo vlastně moje máma je a proč se mnou tak hodně manipuluje.
Když jsem se zamyslela víc, došlo mi, že vlastně tyhle manipulativní sklony měla celou dobu. Jen jsem je neuměla správně dedukovat a detekovat. Nikdy nebyla matkou roku, nikdy nedávala výrazně lásku najevo. Když se v rodině něco dělo, ona dávala najevo, že ona je ta ublížená, ikdyž seřezaný jsme byli my (já a sestra) a často bezprávem, ale ona čekala (a vždy se dočkala), že my přilezeme a omluvíme se jí. Když mlátila, mlátila nás hlava nehlava, psychopaticky, čímkoliv, co bylo po ruce a kamkoliv, kam rány padaly - třebas i botou s podpatkem přes hlavu, neřešila případnou krev. Byla vzteklá, vznětlivá, házela nádobím, třískala dveřma, občas jsme tam se sestrou zapomněly prsty, takže pár zlomenin a slezlých nehtů bylo (bez lékařských ošetření, nestálo jí za námahu vzít nás s tím k dr.). Když pak sestra ve svých 15i utekla k tátovi, já jsem slyšela jen - ty musíš být jiná, ty nám tohle nesmíš udělat… A v tomhle duchu probíhalo naše dětství a ranná dospělost.
Když pak jsem měla svou rodinu, manžela, děti, začalo to s těmi příbuznými - všichni jsou špatní, všichni mi ubližují, všichni mě pomlouvají, jen ona mě chrání a pomáhá.

Později jsem se odstěhovala do zahraničí.. To byl kámen úrazu a nikdy se s tím nesmířila.
Ale její čas přišel.. když se moje nejstarší dcera s roční vnučkou přesunula na studia do Česka. Začala pracovat na mojí dceři - že jen ona jediná je ta hodná, že my všichni ostatní jí (dceři) strašně ubližujeme a že jestli se chce mít dobře, musí zůstat u ní, že ona hodňoučká babička se postará. Doslova dceru začala štvát proti nám všem - proti vlastní rodině - mně, tátovi, sourozencům.
Dcera naštěstí hloupá není, moc dobře babičku zná, takže jí bere s rezervou a poctivě hlásí, cože babina zase říkala. Ale babi postoupila „na vyšší level“. Začala pracovat na vnučce. A je to tady zas. Jen ona je ta hodná, jen ona malou umí hlídat a postarat se, vnučka je „jen na ní“ (dle slov babi) fixovaná a dcera nemá právo jí od babi brát pryč, měly by bydlet hned vedle v bytě, co se uvolnil, neměla by letět za námi, vždyť je „to pro miminko - rozumějte již 21 měsíční dítě) tak náročné, dcera by nám snad malou podle ní neměla ani ukazovat atd. atd…
Dcera má plány zcela jiné, neláká ji ani Česko, ani stát, kde žijeme my, ale chtěla by s partnerem zkusit po studiích něco zcela jiného a já s tím nemám nejmenší problém, je to přeci jejich život, nemusí kráčet v mých šlépějích a mají právo zvolit si svou cestu a svoje ideální místo pro život, kde se budou cítit nejlépe.
Aktuálně s námi babi nemluví, protože si dcera dovolila navzdory jejím "dobře míněným radám“ s malou odcestovat za námi a nechat ji nám tady na 2 měsíce, ať je v lepším prostředí, na čerstvém vzduchu a v teple (tropy). V Česku měla chronickou rýmu a kašel od prosince, tady se za toho dostala během 4 dnů. Doslova.
A to babi těžce rozdýchává. Že je malá s námi, že má babi, dědu, tetu a strejdy, co si s ní hrajou a mají jí rádi a ona je.
Včera se babi nechala slyšet - volala dceři, že až přijede za ní na víkend, že si musí vážně promluvit spolu s ní a mým otcem o dceřině a vnuččině budoucnosti. Na to dcera reagovala tak, že na víkend za babi raději ani nejela.

Je mi smutno, že moje máma je taková. Že do očí mi nic špatného neřekne, ale za mými zády mi vráží nůž do zad a jako nástroj používá mou dceru a vnučku.
Zaplať pánbů, dcera je tvor rozumný, s vlastním mozkem, vůbec není hloupá a tyhle babiny manipulace jí nechávají chladnou. Ale proč to moje máma vůbec dělá?
Přijde mi, že je nemocná, že tohle je už psychická porucha. Prostě to není normální :nevim:

To je teda síla. 8o Každopádně má nějakou poruchu osobnosti. Měla by se léčit. Děkuj Bohu, že máš tak chytrou dceru. :kytka:

 
Procházející
Zasloužilá kecalka 853 příspěvků 01.04.18 02:16

Taky se přikláním k nějaké slabší poruše osobnosti, proto nebyla ani léčená… Dřív nebyla diagnostika a medicina na takové úrovni.

Tohle ti nepomůže, ale takových žen a můžu je víc, daleko víc. Člověk, to zjistí, až oni to na něj zkusí. Ti manipulátoři jsou opatrní prvně tu obět zpracují, aby měli jistotu, že ty jejich lži padnou na úrodnou půdu. A samozřejmě si vždy najdou někoho slabšího, ty jsi byla dítě, ty ses nemohla bránit, to, že tě separovala od příbuzných tak si zajistila, aby jsi nezjistila pravdu.

Je nemocná, nemá to s tebou nic společného. :srdce: :srdce:

 Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Seriál o motorickém vývoji: Co se děje ve třetím roce?

Děti ve třetím roce života své okolí baví rozpustilostí. Rády tančí, zpívají... číst dále >

Video: Vlastnoručně vyrobeným adventním kalendářem zpříjemníte dětem čekání na Ježíška

Děti začínají být natěšené na vánoční dárky, tak jim to netrpělivé čekání... číst dále >

Články z Expres.cz

Z gay pornoherce sportovcem! Filip Trojovský z Big Brothera se změnil k nepoznání

Jistě si pamatujete Filipa Trojovského (36) z reality show Big Brother. Tehdy... číst dále >

Soukromí českých pornohereček: Fanynka Sparty, intelektuálka i dýdžejka

České pornoherečky a Instagram. Tyto dvě věci k sobě prostě patří. Tuzemské... číst dále >

Články z Ona Dnes

Žena už si dvacet let nemyla vlasy a čtrnáct let je nestříhala

Frankie Cluneyová (32) z Anglie se pyšní vlnitými vlasy, které jí sahají až... číst dále >

O 10 let mladší: Přece nesklouznu zpátky, kdy jsem byla vyžraná kisna

Drahomíra a Tomáš jsou kamarádi, kteří postrádají sebevědomí. Oba mají za... číst dále >