Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky ![]()
Letos mi bude třicet, přítel je o dva roky mladší. Až do letošního jara moje biologické hodiny mlčely, sice jsem věděla, že děti chci, ale nijak jsem nespěchala. Ta blížící se třicítka mi ovšem dala
) Na jaře jsem zničehonic zjistila, že se jsou všude kolem mně těhulky a děti a začala jsem pročítat emimino …
Mluvila jsem o tom i s přítelem, na mimi se prý ještě necítí a já se mu nedivím, v osmadvaceti jsem taky měla pocit, že jednou někdy v budoucnu ano …
Pokud bych prý ale chtěla, tak se můžeme začít pokoušet. Nakonec jsme se dohodli, že na jaře si o tom ještě promluvíme a uvidíme. A já jsem ráda …
Nemám strach ani tak z omezení plynoucích z těhotenství a z mateřství, ale spíš jestli „mám" na výchovu dítěte, jestli jsem dost trpělivá, laskavá a nad věcí, a taky z tho, jestli to nepoznamená náš vztah s přítelem …
Jak to je u vás?
Kulenko, tak jestli Tě to aspoň trochu uklidní, tak si myslím, že obavy má každá. Tedy aspoň já určitě. Nejdřív jsem se bála, že se nám nepodaří otěhotnět, pak celé těhu., porod. Jestli budu své dítě dobře vychovávat mě napadlo asi až v jeho 6 měsících. Něco se tenkrát událo /bohužel už si nepamatuji co/ a já si řekla, jak je vlastně těžké vychovat malé dítě v rozumného a silného člověka. Nikdy nevíš, jestli ten směr, kterým ho vedeš je správný. Naštěstí jsem se tenkrát jen zalekla
. Samozřejmě mě životem provázejí další a další obavy.
Někdy si říkám, že jsem i vděčná za emimino, kde si mohu takhle postěžovat nebo se poradit.
Tak hodně sil a neboj ![]()
Kulenko tyhle obavy má opravdu každá. A už to že je máš je dobrý znamení ![]()
Já je měla taky od začátku těhu (měla jsem za sebou jedno nevydařený) jestli všechno bude dobrý-a nebylo-od 26tt mi hrozil předčasný porod a musela jsem až do konce být střídavě mezi nemocnicí a odmovem a musela jsem až do konce jen ležet. bylo to hrozný. A ty obavy-co když se to už narodí, přežije-nepřežije. Hrůza. A pak porod. Další strašák. Taky jsem ho přežila. No a pak se samozřejmě všechno učíš. Taky nevím jestli jí vychovám dobře, ale udělám pro to všechno a to je důležitý. Vždyť i rodičům co dětem dali všechno a vynasnažili se aby je dobře vychovali a udělali pro to vše se stane že jim děti sklouznou třeba k drogám. Myslím že pak už to ale není až tak jejich vina, ale i to dítě si prostě našlo svojí cestu…
A taky jsem někdy hóóódně netrpělivá, ale to je prostě normální…
Tak neboj a jdi do toho, být máma je krásný ![]()
Mluvíš mi z duše. Jsem na začátku těhotenství a mám tolik obav, že
mě to až děsí. Paradox je, že se nebojím toho, zda bude manžel dobrý
táta, ale jestli já dobrá máma. Já osobně jsem prožila to nejúžasnější
dětství a pořád si říkám, jestli takové dokážeme zajistit i tomu našemu
budoucímu mimču.
Myslíte, že to řeší i chlapi?
Ahoj Ave:-)
Myslím, že chlapi to moc neřeší, když jsem to řekla manželovi, tak byl nadšenej a je pořád, žádný obavy si vůbec nepřipouští. Za to já… Občas mě přepadne tak šílená nervoza jak před zkouškama…ASi si to vybírám za oba
Tak já sem na obavy neměla čas páč sem do toho spadla neplánovaně ale vědomě… Druhý bylo plánovaný ale už sem byla trochu znalejší
A vztah to poznamená myslím vždy, někde pozitivně někde negativně, u mě to bylo pozitivní ![]()
Jo a já myslím že to chlapi řeší alespoň většina akorát to na sobě nedají tak znát, řeší zas trochu jiný věci…
Oskárku,
kdy ti to potvrdil doktor? Teda nnéé ty obavy, ale těhotenství ![]()
U nás teď manža blbne se jménama. Jsem asi v 8 tt a on by už
nejraději rodil. Zítra jdu na kontrolu, tak snad bude všechno OK.
Včera, ale manželovi jsem to řekla v pátek, tak jak jsem Ti napsala. Měla jsem 4 pozitivní testy, tak jsem to nevydžela.
Akorát k doktorce musím ještě znovu na odběr příští týden, protože na UZ nebylo ještě nic vidět (dělala mi ten vaginální a byla vidět akorát zvýšená sliznice a nějaká ťupka:-) a příští pátek jedem na dovču, takže chce vyloučit mimoděložní těhotenství, když tu pak nebudu (prý se to pozná podle toho jak roste ta hladina hcg). Tak jsem z toho trochu nervozní, ale snad to bude ok.
Cau,
já těhotná nejsem, ale takové myšlenky máme s manželem oba. Myslím, že můj muž ale daleko víc..často mi říkal, jestli dítě zvládne správně vychovat a finančně zabezpečit..cítí se daleko zodpovědnější než já, protože nás vlastně živí, můj plat je o polovinu menší než jeho. Hlavně nechce dceru, protože má strach že ji třeba neochrání proti nějakým hajzlíkům…
Myslím si, že jestli je muž citlivý, tak takové věci řeší jako žena, možná i více. Záleží to na povaze, nejde házet všechno do jednoho pytle-jsi muž, tak tě zajímá jen to nebo ono…žena nebo muž, to je jedno, jde spíš o charakter člověka..
To je jasné nechtěla jsem nějak paušalizovat, spíš jenom s takovým nadhledem napsat, že to určitě tolik neřeší tak jako my. Nebo se s tím tolik nesvěřují.
Nebo znáte nějakýho chlapa, co by sem přispíval?
![]()
Já jsem těhotná chvilku a tak se ve mně honí tísíce myšlenek a manža si užívá toho radostnýho pocitu, že budem mít miminko ![]()
Leilo, Mavo … trošku mě to uklidnilo, asi taky proto jsem to sem napsala
)) S přítelem se o tom nechci zatím moc bavit, aby neměl pocit, že tlačím na pilu … ale samozřejmě má podobné starosti taky. Nikde v příbuzenstvu ani u kamarádů nemá žádné mimčo, ani třeba předškoláka, a sám je jedináček, takže pro něj to bude opravdu něco nového
)
Můj největší problém je, že moc přemýšlím, nejradši bych měla všechno předem pěkně sesumírované, což samozřejmě nejde ![]()
Problémy s otěhotněním si snažím nepřipouštět, i když mám kolem sebe hodně holek, kterým se otěhotnět nedaří ![]()
Na mimčo se už těším, tak doufám, že ze mě bude mít taky radost ![]()
Ave, Oskárek gratuluju ![]()
Delfínek , tvoje obavy chápu, denně strávím dojížděním tak tři hodinky, což samozřejmě nebude s dětmi možné. Takže návrat z mateřské se konat nebude, budu muset shánět novou práci … no, to mi ale přišlo na mysl teď, když čtu tvůj příspěvek, jinak se tím nezabývám
) Ono to nějak dopadne, viď? ![]()
Sanny , chlapi to určitě jen nedávají znát, mám hodně kamarádů a občas jen mrkám nad čím vším přemýšlejí
)