Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nejsem zastáncem psychologů a ad, ale u tebe by to možná nebylo od věci
Já ho miluju, nikdy bych mu neublížila, ale někdy mám pocit, že tím, že jsem si ho nechala jsem si zkazila celej život. Budovala jsem si kariéru, teď musím být doma a nějak na to vše nemám nervy..
Nemám nervy na to ho uspávat třeba hodinu…
Potřebuju i prostor sama pro sebe. Což nemám…
@Anonymní píše:
Občas nenávidím svého dvouletého syna. Byl neplánovaný a tenkrát jsem hodně váhala, jestli si ho nechat. Teď mám pocit, že mi zkazil celej život. Nemám na něj náladu, starat se o něj, hrát si s ním. Nebaví mě to. Miluju ho, ale přesto ho nenávidím, hlavně za to jeho vztekani, nebo když má spát tak čumí a nechrápe…vždy mám úplně chuť z něj vytriskat duši, ale nikdy bych to neudělala…
Nechápu co se semnou děje..
Bude líp, dvouleťáci jsou pruďáci. Jak vyroste, bude víc parťák.
Třeba jsi sama neměla hezké dětství, ale ten malej je tvůj nejbližší a ty jsi jeho svět. Pokud máš jen jeho, žádný jiný člověk na světě není, pro kterého bys byla celý svět.
Zkus budovat pozitivnější emoce. Hezky funguje sledovat ho, když spí. Kdo by nemiloval spící dítě.
Rozhodně ho nikdy nikdy nikdy nebij.
Pokud hodně zlovbí, přiznej si právo být naštvaná. Ale na jeho chování, ne na ně. Je to dítě. Bude se to zlepšovat.
A proč by to měl být troll? Co když má fakt nějakou depku. Vy jste se nikdy necítily zle, když se vaše dítě celý dny jenom vzteká, vříská a je jak reklama na antikoncepci? Já bych se pod to občas pomalu podepsala. Je fakt, že duši bych z něj nevytřískávala (i když v duchu, někdy.
) Dej dítě otci a jdi si chvíli oddychnout. ![]()
@Anonymní píše:
Ne, troll nejsem, i když bych si to hrozně přála…
Nech dítě tátovi a dopřej mu šťastné dětství. I tátové se umí dobře postarat, to mi věř. Sám mám taky malou dcerku. ![]()
@Anonymní píše:
Já ho miluju, nikdy bych mu neublížila, ale někdy mám pocit, že tím, že jsem si ho nechala jsem si zkazila celej život. Budovala jsem si kariéru, teď musím být doma a nějak na to vše nemám nervy..
Nemám nervy na to ho uspávat třeba hodinu…
Potřebuju i prostor sama pro sebe. Což nemám…
Mysli na to, že bude líp.
U vás není žádná miniškolka? Kde by dělali i nárazové hlídání?
@Anonymní píše:
Občas nenávidím svého dvouletého syna. Byl neplánovaný a tenkrát jsem hodně váhala, jestli si ho nechat. Teď mám pocit, že mi zkazil celej život. Nemám na něj náladu, starat se o něj, hrát si s ním. Nebaví mě to. Miluju ho, ale přesto ho nenávidím, hlavně za to jeho vztekani, nebo když má spát tak čumí a nechrápe…vždy mám úplně chuť z něj vytriskat duši, ale nikdy bych to neudělala…
Nechápu co se semnou děje..
Podle mě ty pocity nejsou úplně nenormální, pokud bylo neplanovane a navíc privedeno ne do ideálních podmínek. Res to s odborníkem, ne na zdejších diskuzích. Společně najdete cestu, jak si vybudovat a upevňovat vztah s ditetem a zároveň, aby se Ti trochu ulevilo. Popsala jsi svoje pocity, ale zároveň nevíme, jaké máš moznosti v rodině, jestli máš partnera, jak se zapojuje, moznost občasného hlídání atd.
Vyhledej pomoc, musíš být totálně v prčicích
může to být možná pozůstatek poporodní deprese, nebo ses prostě nedokázala vyrovnat s rolí mámy..
každopádně jdi k psychologovi, měl by ti pomoci přijít na to, kde je problém a jak ho řešit. držím palce, to vědomí musí být hrozné ![]()
@Anonymní píše:
Já ho miluju, nikdy bych mu neublížila, ale někdy mám pocit, že tím, že jsem si ho nechala jsem si zkazila celej život. Budovala jsem si kariéru, teď musím být doma a nějak na to vše nemám nervy..
Nemám nervy na to ho uspávat třeba hodinu…
Potřebuju i prostor sama pro sebe. Což nemám…
ŽIvot sis nezkazila, obohatila sis ho. Jenom to tak teď nevypadá. Bude ti dělat radost, uvidíš. Co otec, babičky? Jak jsi na tom?
Jediný komu bys měla dát přes dr. žku jsi ty sama. Ty sama sis svůj život zařídila tak jak ho máš. Pokud jsi dítě nechtěla měla si se dostatečně chránit. To dítě za nic nemůže, chce jen lásku a ne sobeckou krá. vu co myslí jen na sebe. Tak se vzpamatuj. To je hnus co si napsala.
@prejeta_zaba píše:
A proč by to měl být troll? Co když má fakt nějakou depku. Vy jste se nikdy necítily zle, když se vaše dítě celý dny jenom vzteká, vříská a je jak reklama na antikoncepci? Já bych se pod to občas pomalu podepsala. Je fakt, že duši bych z něj nevytřískávala (i když v duchu, někdy.) Dej dítě otci a jdi si chvíli oddychnout.
Kdyz me dite bylo male a cely den se vztekalo, vřiskolo - nebylo to zrovna good- ale nikdy bych si nemyslela, ze mi me milované dite zkazilo zivot…Naopak dite vzdy rodicum zpříjemní ten zivot ![]()
Příspěvek upraven 09.08.19 v 20:39
@Russet píše:
@admin
@Anonymní píše:Nebyla jsi patrně na mateřství vůbec připravená a tohle je výsledek. Zajímalo by mě kolik je Ti let a jak funguje synův tatínek? Ve vlastním zájmu a v zájmu syna vyhledej PROSÍM pomoc psychologa, nejlépe nějakou dlouhodobější terapii
Občas nenávidím svého dvouletého syna. Byl neplánovaný a tenkrát jsem hodně váhala, jestli si ho nechat. Teď mám pocit, že mi zkazil celej život. Nemám na něj náladu, starat se o něj, hrát si s ním. Nebaví mě to. Miluju ho, ale přesto ho nenávidím, hlavně za to jeho vztekani, nebo když má spát tak čumí a nechrápe…vždy mám úplně chuť z něj vytriskat duši, ale nikdy bych to neudělala…
Nechápu co se semnou děje..
@Anonymní píše:
Já ho miluju, nikdy bych mu neublížila, ale někdy mám pocit, že tím, že jsem si ho nechala jsem si zkazila celej život. Budovala jsem si kariéru, teď musím být doma a nějak na to vše nemám nervy..
Nemám nervy na to ho uspávat třeba hodinu…
Potřebuju i prostor sama pro sebe. Což nemám…
Dvouleté dítě nepotrebuje uspavat hodinu. Nemáš možnost zařídit si hlídání a pomalu se vracet ke své práci?
Kariera neutece. On povyroste, neboj. Ale jsi jeho mama, jeho jistota.
@Martha03 píše:
Jediný komu bys měla dát přes dr. žku jsi ty sama. Ty sama sis svůj život zařídila tak jak ho máš. Pokud jsi dítě nechtěla měla si se dostatečně chránit. To dítě za nic nemůže, chce jen lásku a ne sobeckou krá. vu co myslí jen na sebe. Tak se vzpamatuj. To je hnus co si napsala.
To je trochu drsné. Ty si myslíš, ze u psychologů a psychoterapeutu nikdy clovek nepustí páru a neřekne, jak to momentálně cítí? Už to, že sem napsala, je dukaz toho, že jí na synovi záleží. Bohužel, neznáme rodinne prostředí a okolnosti, se kterými by se dalo pracovat. Těžko jí konkrétně poradit.