Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@_.Emilyyy píše:
Jasne no, to uz je extrém zase..
Ale kdyz se ti narodí miminko, tak ti proste zpříjemní zivot
Tak to nemůžu tak úplně souhlasit
obohatí, to jo, ale že by mi bylo příjemný to totální vyčerpání, nevyspání, strach a všechny ostatní přísady mateřského koktejlu, to říct teda nemůžu.
@Anonymní píše:
Občas nenávidím svého dvouletého syna. Byl neplánovaný a tenkrát jsem hodně váhala, jestli si ho nechat. Teď mám pocit, že mi zkazil celej život. Nemám na něj náladu, starat se o něj, hrát si s ním. Nebaví mě to. Miluju ho, ale přesto ho nenávidím, hlavně za to jeho vztekani, nebo když má spát tak čumí a nechrápe…vždy mám úplně chuť z něj vytriskat duši, ale nikdy bych to neudělala…
Nechápu co se semnou děje..
Zkus si dat horcik.
@Russet další vyvolená, která by ráda určovala, o čem se smí diskutovat? ![]()
Zaklafatelko, nejsi jedina, mela jsem podobne myslenky, ted zpetne je nechapu, teda chapu, bylo to hrozne obdobi, ale jakobych to nebyla ja, sve dite miluji nade vse, i predtim, ale 2 a pul roku nespani, vecnehi vztekanu, revu udelaly sve. Nikam jsem nemohla, bojkot kocarku i nositka, sednout si na kafe, neslo. S partnerem jsme se odcizili, on to nedaval a hodil to vse na me, rodinu nemam, o oratele jsem orisla a zjistila, ze to nebyli pravi pratele, byla jsem v izolaci, kdyz uz prisla bavsteva, syn jen vrestel a vztekal se, me uz tekly nervy, v nici se budil i 8× za noc cele 2 a pul roku, ja byla ko. Nedodelala jsem vysnenou skolu, myslela jsem, ze na MD to dam, opak.. Byl to hiror, mela jsem pocit, ze zesilim, ztracela nervy, stal se ze me jiny clovek.. Ale jednou jsem rekla a dost! To dite me potrebuje, snazila jsem se na to nahlizet pozitivne, ale jak prisel vztekot ci par dni po sibe nespanu, slo to do haje, ja byla fyzicky i psychicky na konci sil a rikala si, ze za co ho mam, zavtrest, vse mi zkazil, zivot jde do kopru.. Ale sverila se sestrence a ta me donutila jit k obvodakovi a ten k psychologovi. Bylo to tezke, zvlast kritika od partnera, reci typu jine matky to davaji a bla bla, ori kazde hadce to vytasil.. Po nejake dibe u osychologa muj vztah k synovi se zlepsil, pak skolka, povyrostl a bylo lepe. Dnes je partak, cestujeme spolu, vse ho ucim, vse nove s nim poznavam a spim!! To udelalo moc
ted resim krizi v partnerstvi.. Ale to je jina story, za me to neodkladej a vyhledej pomoc, ja na sezenich zjistila, ze pricina mych frustraci je jinde, syn byl jen takova rozbuska uz, problem byl ve mne a v minulisti, plus to celkove vycerpani.. Jeste, ze jsem sla, dnes si neumim predsravit, ze s nim mam jiny vztah, hodne veci mi materstvi vzalo, ale hrozne mic dalo a zivit jde dal a ja porad neco objevuju a mam u toho sveho synka co me miluje bezmezne, byt obcas je to narocne i ted, obcas zlobi, ma svou hlavu atd.. Ake oak prijde a rekne maminko, ja te mam moc lad a da mi pusu a vse je pryc ![]()
@Bábrdl píše:
Tak to jsme rádi..
A co kdybychom se vrátili k zakladatelce, jestli už sis teda dost pohonila vaječníky…
Pokud vím tak u zakladatelky jsme stále. Hlavně ať zakladatelka podle tebe sleduje své dítě jak spí, to ji určo pomůže, zvlášť když má pocit, že blbě čumí než usne a má sto chutí z něj vytriskat duši. Ale určitě tím jak na něj bude zírat při spánku se vše vyřeší…
Má vyhledat pomoc.
@Anonymní píše:
Zaklafatelko, nejsi jedina, mela jsem podobne myslenky, ted zpetne je nechapu, teda chapu, bylo to hrozne obdobi, ale jakobych to nebyla ja, sve dite miluji nade vse, i predtim, ale 2 a pul roku nespani, vecnehi vztekanu, revu udelaly sve. Nikam jsem nemohla, bojkot kocarku i nositka, sednout si na kafe, neslo. S partnerem jsme se odcizili, on to nedaval a hodil to vse na me, rodinu nemam, o oratele jsem orisla a zjistila, ze to nebyli pravi pratele, byla jsem v izolaci, kdyz uz prisla bavsteva, syn jen vrestel a vztekal se, me uz tekly nervy, v nici se budil i 8× za noc cele 2 a pul roku, ja byla ko. Nedodelala jsem vysnenou skolu, myslela jsem, ze na MD to dam, opak.. Byl to hiror, mela jsem pocit, ze zesilim, ztracela nervy, stal se ze me jiny clovek.. Ale jednou jsem rekla a dost! To dite me potrebuje, snazila jsem se na to nahlizet pozitivne, ale jak prisel vztekot ci par dni po sibe nespanu, slo to do haje, ja byla fyzicky i psychicky na konci sil a rikala si, ze za co ho mam, zavtrest, vse mi zkazil, zivot jde do kopru.. Ale sverila se sestrence a ta me donutila jit k obvodakovi a ten k psychologovi. Bylo to tezke, zvlast kritika od partnera, reci typu jine matky to davaji a bla bla, ori kazde hadce to vytasil.. Po nejake dibe u osychologa muj vztah k synovi se zlepsil, pak skolka, povyrostl a bylo lepe. Dnes je partak, cestujeme spolu, vse ho ucim, vse nove s nim poznavam a spim!! To udelalo mocted resim krizi v partnerstvi.. Ale to je jina story, za me to neodkladej a vyhledej pomoc, ja na sezenich zjistila, ze pricina mych frustraci je jinde, syn byl jen takova rozbuska uz, problem byl ve mne a v minulisti, plus to celkove vycerpani.. Jeste, ze jsem sla, dnes si neumim predsravit, ze s nim mam jiny vztah, hodne veci mi materstvi vzalo, ale hrozne mic dalo a zivit jde dal a ja porad neco objevuju a mam u toho sveho synka co me miluje bezmezne, byt obcas je to narocne i ted, obcas zlobi, ma svou hlavu atd.. Ake oak prijde a rekne maminko, ja te mam moc lad a da mi pusu a vse je pryc
Měla jsem to dost podobně jako zakladatelka a ty. Jen nevím, proč se k tomu všude přiznávám pod svým anonymním nickem
Naštěstí jsem se taky dokázala srovnat a moje rodina je prostě nejvíc. Teď čekám dokonce druhé, kariéru jsem hodila za hlavu. Priority se změnily. Z toho nevyspání mám trochu obavy, protože vím, že to dokáže s psychikou hodně zamávat, ale myslím, že moje hlava už funguje na té správné vlně a bude vše ok.
@Martha03 To zakladatelce jistě pomůže…
Věř, že všechny vime, že dítě JE dar, ale my matky z masa a kosti taky prizname, že nás ty naše milované deticky casto a pěkně sejri, jsme z nich vyčerpané, chceme být často jinde než v jejich přítomnosti, jsme vztekle, unavene, máme ponorku, jsme zklamane, cítíme se neschopne… a to spousta z nás má lepsi podmínky, zázemí, školu,… téměř vše. Jedine vyhledat odbornou pomoc. Ja bych si nedovolila te soudit, radeji silná slova nez týrané (nebo citove neuspokojene) dite navenek ctnostne matky. Drz se a nestyd se to resit!!! ![]()
Příspěvek upraven 09.08.19 v 21:25
@Russet I kdyby byl, urcite se to deje. A treba i někomu v teto situaci muze pomoct.
![]()
Já zakladatelku chápu, prožívala jsem u syna to samé, poporodní deprese je mrcha a dokáže člověku hodně pochroumat city. Já s tím bojovala sama, byla to chyba, ale že je něco špatně jsem si uvědomila až po druhém porodu, kdy jsem odpískala kojení a problém nenastal a vztah k miminku se formoval úplně jinak. K synovi jsem cestu hledala dlouho, teď mu jsou 4 a musím říct že už ho miluju stejně jako jeho malou roční sestřičku. Když mu byly 2 tak jsem kolikrát měla chuť ho pověsit za uši do průvanu. Pokud máte pocit, že to nezvládáte najděte si odbornou pomoc. Já to neudělala a přišla jsem o spoustu krásných zážitků, úplně zbytečně.
@Russet píše:
Je to troll.
Jasně, tohle se totiž stát nemůže.
@robinka píše:
@Russet I kdyby byl, urcite se to deje. A treba i někomu v teto situaci muze pomoct.![]()
Jó, dítě blbě čumí, je nutné ho zbít
![]()
@astoret píše:
Proc to hned hlasis adminovi, znala jsem takovou holcinu, vyhkedala odborbou pimoc a srovnala se.. Mozna zakl. Potrebuje k tomu tez podstrcit, s timto se asi jen tak mimo anonym na netu nesveri..
Dva roky se nesrovnala s tím, že přišla k dítěti, jo?
@Russet píše:
Dva roky se nesrovnala s tím, že přišla k dítěti, jo?
Některé ženské se s tím nesrovnaji celý život. Málo je tu diskuzí, jak mají děti s matkou komplikovaný vztah i v dospělosti? Spadni z toho svého obláčku na zem nebo jdi prudit jinam ty hvězdo.
@terien píše:
Některé ženské se s tím nesrovnaji celý život. Málo je tu diskuzí, jak mají děti s matkou komplikovaný vztah i v dospělosti? Spadni z toho svého obláčku na zem nebo jdi prudit jinam ty hvězdo.
Kdo prudí? Proč by to nemohl být troll? Copak se tady nevyskytují?