Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Minniee píše:
Když se to stalo, tak jsem nevěděla co dál, byl rozpolcený, fungoval se mnou a zároveň si psali a volali, pár zpráv jsem viděla, bylo mi fakt ouzko. Už dvakrát jsem řekla konec a dvakrát to bylo dejme si chvíli času. Nakonec jsem řekla, ze konec, že raději sama ať jede pryč. Dokonce se s ní viděl, strávil nějaký čas… Nakonec se vrátil, že to utne, že ví, co se mnou má a prosil mě, ať to zkusíme. Chci to zkusit, já si věci raději zkusím a zažiju, i když kolikrát nechci, ale vzhledem i k mým chybám by mi to asi nepřišlo správné… Řídím se pocitem. Ale od té doby jsem značně posílila a všechno to beru jako zkušenost, karmu a jednou ji třeba zúročil, třeba přijde nějaká odměna
Může to vyjít a nemusí… to ti nikdo nezajistí.
Co si z toho vzít pozitivního - ze srovnání s potenciální sokyní jsi vyšla mnohem lépe.
To odprošování ho stálo mnoho sebezapření - dělal to kvůli tobě.
Sama máš máslo na hlavě a něco mi říká, že to odcizení ve vztahu které cítil nebylo jen tak… není to trochu tak, že jsi ochutnala medicínu, kterou jsi sama míchala pro něj ![]()
Asi tak máš srovnání a víš proč se ti vyplatí do vztahu ještě investovat.
Já se v tom plácám už 10 měsíců
. Jak to celé dopadne netuším. To, co jsem si vyslechla po provalení nevěry, to mi už z hlavy nikdy nikdo nevymaže. A to, co jsem si zažila - prostě nepochopí člověk, který si tím neprošel. Tolik lží z jeho strany, vypouštěl je z pusy tak snadno, s lehkostí.
Zhruba v ten čas, co se s ní seznámil, jsem začala mít pocit, že je něco špatně. Ptala jsem se opakovaně, jestli je se mnou spokojený. Vím, že mám své chyby. Uznávám, že jsem na nich měla pracovat. Ale on mi řekl, že mě bere takovou, jaká jsem. Neřekl, že ho některé moje chování mrzí natolik, že bych s tím měla něco dělat, protože jinak by se mohlo stát, že odejde. A pak najednou tu byla ta nová, nejhodnější na světě. Přestože se viděli párkrát, zahodil by x let společného života, děti.
Taky odcházel a přicházel, nemohl se rozhodnout. A já jen čekala. Milionkrát se rozešel s ní, milionkrát se mnou. Mazal mi med kolem pusy a jí jistě také.
Nevím, jestli jsem udělala dobře. Rozhodně si ale nemůžu vyčítat, že jsem pro záchranu vztahu a rodiny neudělala všechno.
Někdy si říkám, že jsem prostě měla říct třeba po měsíci dvou dost. Ale na to jsem byla slabá. A kdybych v té situaci byla znovu na začátku, zase nevím, jak bych se zachovala.
V současné chvíli je po dalším rozchodu s ní doma měsíc. Ale kdykoliv se někde zdrží s telefonem, jsem z toho hotová
. Kdykoliv se mi potvrdí, že říkal pravdu, jásám.
Je to na hlavu. Vím, že i když se to vleče, je to vlastně čerstvé. Nevím, jestli to za tu bolest stojí.
Ale stejně jako Ty, taky mám pocit, že pokud to ustojíme, náš vztah takový restart trochu potřeboval. Brala jsem ho jako jistotu. Ale tak to být má, ne? Ne samozřejmost, já ho určitě nezanedbávala. Ale jako 100% oporu. Tou už nikdy nebude. Aspoň teď mám takový pocit.
Takže teď se jen bojím, aby zase za měsíc nebo dva neodešel. Protože na rozdíl od Tebe vím, že by to zase bolelo děsně, děsně moc.
A čím se snažím uklidňovat? Že není jediný na světě, že pokud odejde, prostě se jiný najde.
U nás to skončilo rozvodem. A ne úplně hezkým. Na to, že šel za láskou svého života, kam jsem ho vyexpedovala, docela vyváděl. Nebylo to hezké a po tom, co předvedl ( chováním ke mně, ohledně majetku, dětí a pod.) jsem se jen ujistila, že jsem ráda, že je pryč. V době, kdy jsem příspěvky psala jsem zrovna dávala dokupy odvahu a papíry k rozvodu.
@Anonymní píše:
U nás to skončilo rozvodem. A ne úplně hezkým. Na to, že šel za láskou svého života, kam jsem ho vyexpedovala, docela vyváděl. Nebylo to hezké a po tom, co předvedl ( chováním ke mně, ohledně majetku, dětí a pod.) jsem se jen ujistila, že jsem ráda, že je pryč. V době, kdy jsem příspěvky psala jsem zrovna dávala dokupy odvahu a papíry k rozvodu.
Ty jo tak to je mi moc líto. Hlavně že už to je za tebou a asi ti je líp. Doufám ![]()
Já vůbec nevím co mám dělat, tak už jsem ze zoufalství šla pro radu sem, přečíst si nějaké příběhy. No a stejně z toho nejsem moudrá
@Anonymní píše:
Ty jo tak to je mi moc líto. Hlavně že už to je za tebou a asi ti je líp. DoufámJá vůbec nevím co mám dělat, tak už jsem ze zoufalství šla pro radu sem, přečíst si nějaké příběhy. No a stejně z toho nejsem moudrá
Ono je to hrozně individuální. Ale vesměs jsou 2 scénáře.
1. Kdy se nevěra provalí a nevěrník si nasype popel na hlavu a snaží vše ( s pomocí partnera a upřímného si vyříkání všeho, co visí ve vzduchu) vyřešit a vyžehlit.
2. Kdy se nevěra provalí, ale nevěrník nemá potřebu se ani omluvit, chová se necitlivě, vinu háže na protějšek.
V prvním případě to jde nějak zachránit, druhý případ je beznadějný a nemá smysl se ani snažit.
Pak jsou samozřejmě možnosti, kdy ani jeden z partnerů nechce už nic řešit a tam je to jasné.
@Anonymní píše:
Ono je to hrozně individuální. Ale vesměs jsou 2 scénáře.
1. Kdy se nevěra provalí a nevěrník si nasype popel na hlavu a snaží vše ( s pomocí partnera a upřímného si vyříkání všeho, co visí ve vzduchu) vyřešit a vyžehlit.
2. Kdy se nevěra provalí, ale nevěrník nemá potřebu se ani omluvit, chová se necitlivě, vinu háže na protějšek.
V prvním případě to jde nějak zachránit, druhý případ je beznadějný a nemá smysl se ani snažit.
Pak jsou samozřejmě možnosti, kdy ani jeden z partnerů nechce už nic řešit a tam je to jasné.
No to je právě to.. Ze začátku si docela dlouho sypal popel na hlavu, litoval a byl ochotnej podstoupit všechno co jsem chtěla, aby jsem mu dala šanci. Nějakou dobu jsme spolu dokázali docela dobře vycházet. Jenže mě to tak ranilo a tak mě jako člověk zklamal, že nebyl den kdy jsem na to nemyslela a začala jsem to dost často dávat najevo. Po nějakým půl roce kdy si ten popel na hlavu sypal už přestal. Protože já to neustále vytahuju, já ho tim ponižuju apod. Stejně tak jak ponížil on mě. A od té doby to jde z kopce. Já už nějak nechci řešit nic, mám pocit, že ani on ne, protože nebudu lhát řekla jsem dost pěkně hnusných slov kvůli tomu. No jenže máme malé dítě a kvůli tomu furt spolu tak nějak jsme. Ale já vím, že je to špatný..
@Anonymní píše:
No to je právě to.. Ze začátku si docela dlouho sypal popel na hlavu, litoval a byl ochotnej podstoupit všechno co jsem chtěla, aby jsem mu dala šanci. Nějakou dobu jsme spolu dokázali docela dobře vycházet. Jenže mě to tak ranilo a tak mě jako člověk zklamal, že nebyl den kdy jsem na to nemyslela a začala jsem to dost často dávat najevo. Po nějakým půl roce kdy si ten popel na hlavu sypal už přestal. Protože já to neustále vytahuju, já ho tim ponižuju apod. Stejně tak jak ponížil on mě. A od té doby to jde z kopce. Já už nějak nechci řešit nic, mám pocit, že ani on ne, protože nebudu lhát řekla jsem dost pěkně hnusných slov kvůli tomu. No jenže máme malé dítě a kvůli tomu furt spolu tak nějak jsme. Ale já vím, že je to špatný..
Tak to je ale špatně. Já vím, co je to za mordor. Ta bolest a zranění je tak hrozné, když toho člověka miluješ. I chápu, že jsi řekla něco pěkně hnusné. Stalo se. Stejně jako to, že on byl nevěrný. Ale jestli si sypal popel na hlavu, seká dobrotu, vztah ukončil a domluvili jste se, že spolu zůstanete, nemá smysl to pořád vytahovat. Jedině zkusit nějakého dobrého vztahového porádce.
My měli děti 2. mladší v té době 2 roky. Také jsme to rok látali(teda spíš já), ale prostě to nešlo. Tak jsem to ukončila. A udělala jsem dobře, páč za měsíc už měl milenku (kde přísahal, že s ní už není ani nijak v kontaktu) nastěhovanou doma.
@Anonymní píše:
Tak to je ale špatně. Já vím, co je to za mordor. Ta bolest a zranění je tak hrozné, když toho člověka miluješ. I chápu, že jsi řekla něco pěkně hnusné. Stalo se. Stejně jako to, že on byl nevěrný. Ale jestli si sypal popel na hlavu, seká dobrotu, vztah ukončil a domluvili jste se, že spolu zůstanete, nemá smysl to pořád vytahovat. Jedině zkusit nějakého dobrého vztahového porádce.
My měli děti 2. mladší v té době 2 roky. Také jsme to rok látali(teda spíš já), ale prostě to nešlo. Tak jsem to ukončila. A udělala jsem dobře, páč za měsíc už měl milenku (kde přísahal, že s ní už není ani nijak v kontaktu) nastěhovanou doma.
Já vím je to špatně, ale já nějak nevím jestli jsem dost silná na to to zvládnout. Zklamal mě za poslední dobu svým chováním vůči mně. Jinak co se týče nevěry, tak ta určitě neprobíhá a je to ukončené vlastně ještě dřív než jsem na to přišla. Ale stejně se bojím, bojím se absolutně všeho. Když jsme chodili do poradny, tak mi to pomáhalo. Od doby co tam nechodíme jsem z toho zase v háji. Nicméně nám to teď nevychází z časových důvodů kvůli práci.. Synovi je rok a půl takže taky malý prcek. Teď mám nějaký zdravotní komplikace a necítím od něj žádnou oporu. Přijde mi, že si na sobě tvoříme averzi. Je mi to šíleně líto ale prostě nevím co s tím. Nejsem asi tak silná