Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Ahoj, sama mám mimo jiné OCD, ale i rituály, to „pouze“ myšlenkové se, alespoň dle toho, co říkají odborníci, o něco hůře léčí, ale pokud to dceru nějak neomezuje ve škole, nebo v aktivitách, tak za mě (ale nejsem psychiatr, jen letitý pacient + mám zkoušku z psychiatrie na VŠ) léky nejsou hned třeba. Terapie se nejvíce doporučuje KBT, poohlédla bych se po nějakém takovém terapeutovi, i když v dnešní době není jednoduché někoho takového najít a ještě, aby dělal s dětmi. Nevím, odkud také jste. Pak jsem nedávno byla na přednášce o využití virtuální reality v léčbě úzkostných poruch, ale tam je to taky zaměřené na ty rituály - kompulzivní kontrolování, mytí… Víc asi nevím, co poradit a také nevím, jestli si můžete dovolit terapii platit. Držím palce.
@Anonymní píše: VíceÚplně neporadím. Dcera měla k tomu OCD ještě i PPP a tam nebyla už jiná cesta než léky. Ale každopádně antidepresiva ze skupiny SSRI jsou vlastně léky první volby u OCD. Že jsou to antidepresiva neznamená, že jsou jen na depresi.
@Anonymní píše: Více
Ještě mě napadá, já kvůli OCD chodila na rTMS (magnetická stimulace mozku, neinvazivní technika), ale nevím, jestli se to dělá i u dětí. Znám lidi, kterým to pomohlo, ale i nepomohlo, mně bohužel moc nepomohlo.
@Anonymní píše: Více
Asi bych být vámi zkusil najít jiného psychologa co bude mít víc času se věnovat.
Mě to taky nepřijde tak závažné aby bylo nutné brát antidepresiva nebo antipsychotika.
Jinak psychiatři si v okamžitém předepisování antidepresiv úplně libují to víme ![]()
Hlavně bych nechala léčbu na dceři. Je chytrá, sama si může vyzkoušet, zda jí léky sedí nebo ne, jak se po nich cítí, jestli chce docházet na terapie k psychologovi, do stacionáře nebo nikam, prostě si musí postupně najít to, co jí bude vyhovovat. To píšu jako někdo, kdo se od mládí léčí na psychiatrii.
Na YouTube je kanál „OCD a dál“ natáčí ho psycholog a dozvíš se tam veškeré informace.
Dobrý den,
také trpím OCD, jen myšlenky, ne rituály. Poprvé se mi to objevilo před 15 lety (bylo mi lehce nad 20), podruhé nedávno, asi před 3/4 rokem, tehdy i teď jsem brala AD stejného typu (tehdy Esprital, nyní Mirtazapin), užívám jen nízkou dávku (3/4 tablety 15mg Mirtazapinu) a pomohlo mi to zcela, myšlenky úplně vymizely. Jsou to ale léky, po kterých se přibírá, určitě mám větší chuť k jídlu. Osobně jsem přibrala jen málo, ale mám takový metabolismus, že nikdy příliš nepřiberu. Ale je to na zvážení. Já mám s tímto lékem ale velmi dobrou zkušenost. První dny užívání jsem měla jen mírné bolesti hlavy a trochu mi to způsobuje neklidné nohy, ale jinak bez problému.
Mému známému na OCD pomáhá Escitalopram, to je AD jiného typu, tak se můžete zkusit podívat, na jaké bází účinkuje.
Chystám se nyní na KBT terapii, když budete chtít, ozvěte se mi za nějaký čas, ráda Vám sdělím zkušenosti.
Ať se dcerce daří.
Příspěvek upraven 29.09.25 v 13:24
Po novém psychologovi se můžete zkusit podívat na webu terapie cz, někteří jsou dostupní i online a brzy, třeba by vám to vyhovovalo a nemusely byste shánět někoho v okolí.
Dceri bude brzy 18 a muze jit na specializovanou terapeutickou lecbu pro tyto potize.
Vyborny psychoterapeuticky program maji v olomoucke fakultce psychiatricka klinika, 6 tydnu, odpoledne volno, 4 vikendy doma.
Maji take klienty jenom s obsesemi, bez kompulzi.
Moznost pres prazdniny, pro studenty super. Pokud se domluvite dostatecne dopredu. Program je obsazeny nekolik mesicu dopredu.
Pokoje maji dvouluzkove.
Dcera 17 let má lehkou OCD, jestli se to tak dá nazvat, že lehkou…
Jen myšlenky, bez kompulzí. Sama někdy říká, že neví, jestli je to problém (OCD) nebo ji prostě jen tak něco napadá. Dcera je člověk co se strašně v čemkoli pitvá, rozebírá to ze všech stran, nehodí za hlavu ani prkotinu…K odborníkovi jsem s ní samozřejmě šla, máme známou psychiatričku, ta ji hned nasadila léky, byly to myslím psychotika, nezdálo se mi to. Dcera měla jednu jedinnou epizodu před více jak dvěma roky, kdy měla pár dní silné vtíravé myšlenky (tak to vlastně začalo)…na to psychiatrička reagovala a dala ji ty léky. Dcera měla silné vedlejší účinky, léky tedy přestala brát a sama řekla, že ji nic nepřinesly, žádná změna, nic. S něma, bez nich, stejné.
Uvedu, že dcera chodí na gymnázium, je premiantka, veselá holka se spoustou zájmů, je hodně vytížená a neustále něco vymýšlí, po škole má kroužky nebo pořád něco dělá se spolužačkama. Dle jejích slov ji to od školy nebo poviností neodvádí. Není depresivní nebo úzkostá. Do hlavy ji samozdřejmě nevidím, ale všímavá jsem hodně, přesto bych neřekla, že má problém.
K psychiatričce s ní jdu 1× za půl roku, chodí k psychologovi, ten ji vyloženě nesedl, ale říká, že ok, byla u něj po čtvrt roční pauze (kdy on nemohl, dcera nemohla, prázdniny, dovolená…) a opět přišla s tím, že máme zvážit, jestli by neměla brát léky.
Prosím o radu ty co mají zkušenost s OCD u sebe, svých dětí, někoho z rodiny. Jak to u vás funguje? Řeknu upřímně, že nechci do dcery prát léky, ale v žádném případě bych nebyla proti pokud by je vyloženě potřebovala. Lze dosáhnout nějakou terapií u OCD, že se člověk naučí myšlenky zvládat bez léků?
Ještě jsem nenapsala, jednou (po půl roce) měla psychiatrička zástup za sebe a byla jsem úplně v šoku z jednání zastupující doktorky, já jsem s ní prohodila pár slov, dcera s ní mluvila 15 min a přišla s antidepresivy, odcházela k ní úplně veselá a odcházela úplně zničená. Ta zastupující doktorka neměla u sebe zprávu od psychologa, který dceři udělal testy, kde vyloučil schizofrenii (sám nám to jako rodičům, popsal, že testy dopadly velmi dobře, že měl strach z té schizofrenie, ale nepotvrdila se, OCD dokonce s otazníkem a možná, opravdu možná nějaké rysy Aspergera, tím si ale sám nebyl jistý). Tuto zprávu zastupující lékařka neměla, tvrdila, že dcera prostě potřebuje léky a basta, na základě té první a jedinné epizody před těmi dvěma lety, která to odstartovala. Konzultovala jsem to pak telefonicky s psychiatričkou (tou známou, která ji ale sama napsala ty psychotika) a domluvily jsme se tak, že to dcera zkusí bez léků. Byla pro.
Jakou máte zkušenost vy? Mám pocit, že kam jdu, tak léky. Dcera neví sama, říká, že se to snaží zvládat, není to nijak enormní. Slibovala jsem si něco od psychologa, že ji s myšlenkami pomůže (v překladu pomůže, naučí nějaké fígle nebo nevím co, jsem laik), ale ten opět po čtvrt roce nevidění, že máme zvážit léky. Já je klidně zvážím.
Prosím o vaše zkušenosti, pokud máte zkušenost jen s myšlenkami bez rituálů…dá se to bez léků? Pomohl vám v tom psycholog/žka? Jak jste se jinak cítily/i, měly/i jste u toho deprese, úzkosti? Nebo jste úplně v poho, ale vtíravé myšlnky a přesto jste braly/i léky. A zabraly?
Děkuji moc