Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nežiju svůj život. Nejraději jsem doma furt na gauči a přežívám.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
27.9.25 21:44
Nežiju svůj život
Dobrý den, jsem podruhé těhotná v 17 týdnu a mám doma 10 měsíčního syna. Od té doby co jsem otěhotněla tak to bylo pro mě těžké, teda celý můj život byl těžký ale to je na dlouhé povídání. Vždycky jsem byla klidný, tichý člověk nedokázala jsem říct ne, ale když se syn narodil tak po porodu to bylo hodně těžké měla jsem po porodu pocit že to nejsem já a že po porodu se mnou něco odešlo že jsem přišla o kus sebe přišlo mi že na sebe koukám ze zhora jakoby moje tělo nebylo moje. Měla jsem i halucinace zvukové z nedostatku spánku bylo náročné se sžít se svou rolí řidiče uvědomit si že je to skutečný a vážný ne jen z představ z knih a sociálních sítích. Po návratu domů z nemocnice trvalo týden než jsem se dala dohromady a přijala se tak nějak. Po porodu doma to bylo po nocích náročné hodně byla jsem vzteklá plná hněvu nic jsem si v neužívala a vyčítala jsem si to bylo to hlavně o péči nebyla v tom taková láska jako třeba dnes. Hrozně mě to do dnes mrzí že jsem taková byla. Nikdy jsem neměla problém se vztekem ale po porodu jsem měla návaly vzteku. Když byli synovi 3 měsíce bylo to skvělý krásně spinkal večer byl hodný ještě se neuměl přesunout utíkat nebo tak furt spal papal a ležel a bylo to fakt skvěle neměl už koliku ani reflux a bylo to super do tech 6 měsíců jsme si to užívali ale to jsem znovu otěhotněla a začalo to. To přežívání, každý den byl hrozný do dnes. Návaly vzteku nic se mi nechce nebaví mě nic ze všeho jsem vystresovaná všechno strašně hrotím řeším nad vším trašně přemýšlím furt úklid, praní, vaření a syna. Já vím možná to zní hloupě ale předevčírem jsem zažila jediný den po dlouhé době kdy jsem cítila se plná energie a radosti do tohoto dne užívala jsem si ten den a svého syna že ho mám mazlíli se hráli si do všeho jsem šla naplno ne z donucení ne že jsem chtěla nejraději jen ležet a už mít noc kdy syn spí a já mám konečně klid. Nenávidím to přežívání. Večer byl náročný kvůli tomu že u nás spal 8 léty švagr a druhý den byl zase na hovno. Zase jsem byla unavená a všechno mě rozčiluje nemám ten štít kdy vše odrážím jako nic ale vše zase nasávám jako houba a odejde to jen když zařvu praštím do zdi něco rozbuju a pak pláču a pláču. Den utíká jakoby nic ani ho nestihnu žít a je mi z toho zle. Nemám nikoho komu bych to řekla nevím jak si pomoct abych se cítila dobře jako dřív jako předevčírem poprvé po tak dlouhé době kdy jsem žila. Já prostě takhle nedokážu žít. Opravdu ne nechci to pro své děti pro mě pro nás. Nechci takhle dál žít. Nebaví mě už ani jíst nic mi nepomáhá hudba malování co jsem milovala miluju jídlo ale ani to mě nebaví nedokážu si ani vyčistit zuby učesat se vykoupat se prostě nic. Vážně nic. A už nevím co udělat aby to bylo lepší. Co dělat co jíst co pít chodím ven snažím se jíst zdravě nejíst hodně protože u syna jsem přibrala 30 kg a mám strach že budu ještě tlustší prase. Je to fakt těžký. Protože ta péče o syna je úplně ubíjející furt jen křičím přežívám nakrmit, přebalit a dát spát každý den. Furt je bordel furt vařit co uvařit a když je něco jinak hned mě to vyvede z míry a řvu. Jsem vzteklá a ve stresu a snažím se to napravit. Nerada chodím ven nebaví mě to nic mi to nepřináší. Nejraději jsem doma furt na gauči a přežívám. Snažím se to změnit ale nevím jak nemám peníze na psychologa nemám doktora kterému bych tohle chtěla říct. Není člověk komu bych to chtěla říct. Nemám ani lidi kolem sebe kterým na mě opravdu záleží protože byli zvyklí jen na tu holku co na vše řekne ano a všem leze do zadku. Nemám rodinu kterou bych mít měla kterou chci pro své děti pro sebe proto chci být lepší. Nemám přátelé kterým bych tohle mohla říct. Mám jen nás tři a to druhé miminko co teprve přijde na svět. Už nevím co dělat aby to nebylo tak hrozné. Furt nad tím přemýšlím, nad vším. Je to určitě i hormony a tím že mám těhotenství takhle brzy po sobě ale jak se proti hormonům obrnit jak zvládat své emoce přes hormony nějakou kotvu v hlavě nebo něco jak předcházet špatné náladě? Miluju svého syna a chci pro něj lepší život chci pro něj živou mámu co s ním žije ne přežívá. Možná chci moc? Být dokonalá? Pro všechny. Vždycky jsem se snažila všem zavděčit i když vlastně moje problémy nebo emoce všem byli vždycky ukradený snažím se říkat ne ale mám takový blok prostě nevím proč bych řekla ne furt to musím ospravedlňovat mít důvod ke všemu. Všechno mě prostě ubíjí ale chci se změnit změnit své myšlení obrnit se být lepší. Poraďte mi řekněte mi zkušenosti myšlenky kotvy jak být lepší jak si to v hlavě uvědomit všechno a osvobodit se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
27.9.25 21:55
Já teda asi nechápu, proč jsi tak brzy znovu otěhotněla, i když jsi měla takové stavy, ale na sex jsi asi energii měla…🫣začni chodit na procházky, zapoj chlapa a proboha neječ na ty děti…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.25 21:58
Jestli máš partnera, hledej pomoc a oporu v něm. Jestli máš blbého partnera, řekni si jak ti bude líp bez něj a nežij tolik upnutá na to co je. Nic z toho jak je teď nebude za rok, za dva. První dítě katastrofa, další už jsem věděla co a jak, ale zase jsem nestíhala a taky jsem měla děti chvíli od sebe. Taky nemám kamarády, taky jsem introvert. Prostě nevíš, řekni si že bude líp. Pusť si hudbu, zkus si zpívat, nebo film dokud máš prťata a nekecají ti do toho. Takto to má hodně z nás. Hledej co je krásné na těch dětech a řekni si, že ze všeho špatného vyrostou. Chce to něco na co se budeš těšit. Třeba usnou, dát si půl hodinku pro sebe jídlo, internet nebo tu sprchu. Malovat s dětmi prostě nejde, já už to tak taky roky mám, jde o to kde máš priority.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.25 22:00
Jsi těhotná a máš doma k tomu ještě druhé malinké dítě. Klid. Měla jsem to hodně podobně ve druhém těhotenství. Už sem sice měla starší 2,5 leté dítě, ale extrémně hyperaktivní, ještě jsme nevěděli, že bude mít PAS, to se potvrdilo az ke konci těhotenství. Doslova sem přežívala v depresích. Těhotenské hormony s kombinací žádného odpočinku a péčí o malé náročné dítě - to je masakr. Prostě to přežij. Porodem se ti uleví, potom to bude také strašně náročné, ale časem si to sedne. Musíš prostě vydržet, mě to ve druhém těhotenství také připadalo všechno nekonečné, že už mě takhle mizerně bude navždy. Není to tak. 💕 Bude to dobrý, jen se připrav že péče o dvě malé děti je další masakr, ale sedne si to. Kolem těch 3 měsíců mladšího už jsme měli nějaký systém a všechno se začalo lepšit. Je to prostě náročné, ty dětičky.
- Citovat
- Upravit
27.9.25 22:19
@Anonymní píše: Více
Stavy🫠Jak jsem již řekla… Po porodu to bylo náročné ale srovnala jsem se s tím sama. Po návratu domů jsem se cítila sama sebou ve svém prostředí. Vždy jsem hledala řešení když jsem nemohla spát manžel pomohl a o víkendu mě nechal vyspat poprali jsme se s tím jako manželé a jako lidé. Spíš mi přijdou ubozí lidé co místo toho aby pomohli lidem v tísni který už nemají jinou možnost a snaží se hledat řešení tak je jen použijete co jste tímhle získala? Myslíte že jste snad lepší? Chcete medaili? Jak jsem řekla otěhotněla jsem když synovi bylo půl roku to bylo období skvělé cítila jsem se dobře plná energie užívali jsme si života a synovi jsem dala celé své srdce. Ale jak jsem otěhotněla začali tyto,,stavy,,. Neječ na ty děti… To mi taky utkvělo v hlavě. 🙄 Když je toho na mě moc a neříkám že nic jiného v mém životě není za srčky které řešíme a řešili jsme. Tak promiňte že po tom co řeknu po 10 té ne na tu zásuvku, nabíječku, drobky nebo koš což je jedno z mála závažnějších a do toho dny kdy má třeba protivná rána růst zubů utíkání a brek u přebalování atd atd což snad víte když máte tu medaili za matku a člověka století tak proště vybouchnu snažím se se svými emocemi pracovat ale kdo dopric řekl že je to snadné a já se snažím hledat podporu a ne ponížení. Takže vám tedy děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.25 22:27
To, co prožíváte, je nesmírně těžké a vyčerpávající. Jste neuvěřitelně silná, že dokážete tak upřímně popsat své pocity a zároveň se snažíte najít cestu ven. Než začnu, chci, abyste věděla jednu věc: to, co cítíte, není vaše vina. Nejste špatný člověk ani špatná máma. Prošla jste si dvěma obrovskými změnami ve velmi krátkém čase a je pochopitelné, že se cítíte přemožená. Okamžitá pomoc a kroky Předně, to, co popisujete, se velmi podobá poporodní depresi a úzkostem, které se navíc prolínají s dalším těhotenstvím. Zvukové halucinace, pocity odosobnění („moje tělo nebylo moje“), návaly vzteku, ztráta radosti z věcí, které jste dříve milovala, a pocit, že jen přežíváte, to vše jsou velmi vážné signály. Je naprosto klíčové, abyste vyhledala odbornou pomoc. Vím, píšete, že nemáte peníze na psychologa, ale existují i jiné možnosti. Zavolejte na krizovou linku nebo Linku bezpečí: Linka bezpečí: 116 111 (pro děti a mládež, ale poskytne podporu a nasměruje vás dál, pokud jste ještě nezletilá nebo potřebujete anonymní radu) Krizové centrum: Zkuste vyhledat „krizové centrum [název vašeho města]“. Poskytují okamžitou, často bezplatnou pomoc. Nebojte se zavolat, i když to pro vás není „krize“, jak si ji představujete. To, co prožíváte, opravdu je krize. Některé nemocnice mají také krizová oddělení psychiatrie, kde se vám dostane pomoci okamžitě. Kontaktujte svého praktického lékaře nebo gynekologa: Ti vám mohou poradit, nasměrovat vás a případně napsat žádanku na vyšetření u psychiatra, který může pomoci s léky, pokud by to bylo nutné. Psychologickou péči hradí zdravotní pojišťovna. Zkuste hledat „psycholog hrazený pojišťovnou [vaše město]“. Vím, že to je těžké, ale tohle je ten nejdůležitější krok, který pro sebe a své děti můžete udělat. Jak můžete začít hned teď Chápu, že se nemůžete hned dostat k odborníkovi, a proto je důležité najít malé „kotvy“, které vám pomohou přežít každý den. Přijetí a odpuštění: Přestaňte se nenávidět za to, jaká jste byla. To, co jste prožívala, byla reakce na obrovský stres, ne vaše chyba. Odpusťte si. To, že dnes cítíte lásku a radost ke svému synovi, je to nejdůležitější. Znamená to, že se měníte k lepšímu. Snižte nároky na sebe: Věřte mi, že nikdo, absolutně nikdo, nečeká, že budete dokonalá. Vyhodit si za okno to, že se snažíte být dokonalá, je klíčové. Uklizený dům, navařené jídlo, perfektní účes… na to se vykašlete. Priorita jste vy a váš syn. Úklid počká. Opravdu. Nikdo vás nebude soudit, pokud budete mít nepořádek. Vaření: Uvařte si jen to nejjednodušší, co je hotové za chvilku. Klidně si objednejte jídlo nebo si kupte hotovku. To, že se postaráte o syna a o sebe, je stokrát důležitější než domácí strava. Osobní hygiena: Nemusíte se koupat každý den. Zkuste si třeba jen vyčistit zuby a splnit si tenhle jeden malý úkol. Někdy je i to obrovské vítězství. Najděte si malou „kotvu“ pro každý den: Pravidelnost: Snažte se každý den jít na chvíli ven, i když se vám nechce. Nemusíte se procházet dlouho, stačí jen sednout na lavičku. Čerstvý vzduch a slunce mají velký vliv na psychiku. Pět smyslů: Když na vás přijde úzkost, zkuste se soustředit na pět věcí, které vidíte, čtyři věci, které cítíte, tři věci, které slyšíte, dvě věci, které voní, a jednu věc, kterou můžete ochutnat. Tento jednoduchý trik vás vrátí zpět do přítomnosti a odvede myšlenky od úzkosti. Jedna minuta klidu: Když syn spí, nemusíte hned uklízet. Sedněte si a jenom dýchejte. Minuta naprostého klidu může udělat zázraky. Říkejte NE: Zkuste to nejdříve u maličkostí. Třeba když vám někdo navrhne něco, co nechcete. Nemusíte to zdůvodňovat. Stačí říct „Ne, děkuji.“ nebo „Ne, teď na to nemám energii.“ Je to váš život a vaše energie. Nemusíte se nikomu zavděčovat. Budoucnost To, co píšete o tom, že chcete být pro své děti „živá máma“, je přesně to, co se počítá. Nepotřebují dokonalou mámu, která padne únavou, potřebují mámu, která je v pořádku. A vy se snažíte být v pořádku. To je největší projev lásky, jaký jim můžete dát. To, že vám jeden den bylo dobře, je obrovské znamení naděje. Znamená to, že se dokážete cítit plná energie a radosti, a že tyhle pocity ve vás pořád jsou. Musíte jen najít způsob, jak je probudit častěji. Pamatujte, jste cenná, silná a máte právo na pomoc. Prosím, zvažte, že byste o tom, co prožíváte, promluvila s lékařem. Je to první krok k tomu, abyste mohla začít znovu žít, ne jen přežívat. Nechcete to jen pro sebe, chcete to pro celou svou rodinu, a to je ta nejsilnější motivace, jakou můžete mít. Jste na dobré cestě. Jen prosím, udělejte ten jeden těžký krok, abyste mohla dostat pomoc, kterou si zasloužíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.25 22:30
@Anonymní píše: Více
Spíš jde o to že já mám čas odpočívat dělat co mě baví nebo tak ale mě právě nic nebaví nic nechci dělat nic mě nenaplňuje. Možná si vše dělám sama protože vše dramatizuji vše si představím že bude pohroma že vše co dělám je špatně. Třeba kdy mám jít vařit říkám si že bude zase bordel zase budu muset a už mě to nebaví nebo když ráno vstanu řeknu si že zase musím uklidit deky zase uklidit po synovi hračky ale nevím proč vlastně to MUSIM uklidit pro koho? Pro sebe proc? Vždyť je to dítě ať si v tom hraje. Nevím víte? Já právě teď nevím co je vlastně důležité co je vlastně podstatné? Co je správné? Musím být perfektní to opravdu každý je tak dokonalí? Nekřičí? Nemá problémy? Neřeší něco? Každý má hrozně moc co mi říct protože je každý chytrý ale ve skutečnosti každý má problémy každý přece má své špatne vlastnosti jen to nikdo neuzná. Štve mě že jsem si to neuvědomila dříve že musím pracovat v hlavě. Ale podle mě to přišlo protože mě ty hormony na chvíli pustili a díky tomu mám prostor pro to s tím pracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.25 22:39
@Anonymní píše: Více
Moc děkuji přesně tohle jsem potřebovala. Upřímnost opravdovost a porozumění. Já vím že to píšu tak jako haťa paťa, že možná třeba něco zní špatně i když je to vlastně úplně jinak. 😅 Potřebovala jsem jen člověka který mi porozumí a u koho vím že si nebude hrát na dokonalého lepšího nebude si nic dokazovat ale řekne jak to je že to bylo těžký a že je to normální. Syn je taky dost k nezastavení hlavně co začal lézt na gauč z gauče schazovat věci jen tak házet vše na zem asi aby ta zem nebyla tak prázdná poslechne až na 20 ne a to už kricim ale mě to potom mrzí a jsem z toho vyčerpaná. Jsem ráda že jsem ráda že přežiju den a to mě mrzí taky. Protože chci být lepší a umět ovládat své emoce lépe snažím se fakt každý den občas se překonávám jsem lepší a lepší to neříkám ale připadá mi to tak hrozný ty dny kdy přežívám víš že nebyl ten den jiný že je zase noc utíká to teče mi ten čas mezi prsty, že nemám chuť do ničeho když jsem ze všeho vyšťavená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.9.25 22:50
@LCLucie nepotřebuju medajli, ale obě děti jsem kojila přes 2 roky a k druhému miminku vedla delší cesta s bojem o život nás obou…chránili jsme se a věděli jsme, že bychom je nechtěli takhle u sebe, navíc jsme i stavěli dům a sešlo se to nakonec krásně…nejčastěji se milují, ale jindy taky umí divočit…a nebudu mazat med kolem huby, že děti 1,5roku od sebe jsou zlaté, obě budou potřebovat ještě hodně péče…jedno bude nevybouřené a do toho kojenec…starší budeš potřebovat učit na nočník, mluvit, starat se o sebe, bude chtít hodně na hřiště…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.9.25 22:59
@LCLucie vždyť jsi těhotná, však máš na to právo. Jak říkám, já jsem opravdu jen přežívala, bylo mi i strašně zle a prostě celé těhotenství bylo fakt peklo. První bylo krásné, sice mi bylo taky blbě ale mohla jsem si odpočinout. U druhého ne.
Prostě se přestaň šikanovat za tvoje pocity, samozřejmě na dítě se snaž nekřičet, ale já jsem taky křičela, byla jsem fakt hotová. To zvládnete. 
Teď mám úplně úžasného chlapečka, kterého strašně miluju. Ale to těhotenství bylo šílený. Řekni si že to musíš přežít, je jedno jak, hlavně aby se narodilo zdravé miminko, potom to hodíš za hlavu a nastane zase nový život se dvěma dětmi.
- Citovat
- Upravit
27.9.25 23:01
@Sadman píše: Více
Děkuji za reakci. Ani nevím čím tedy začít. Vím že mi velice pomohlo po porodu při pocitu že to nejsem já že jsem jen schránka furt si uvědomovat samu sebe a že bude dobře na co se těším kým jsem co se změnilo prostě jsem pracovala sama se sebou. A vím že to je úplně nejlepší cesta pomocí od čehokoliv a při boji s čímkoliv. Měla jsem hodně problémů v životě od rodičů alkoholiků život na ubytovnách šikaně ve škole pokusu o znásilnění hledání práce životního cíle rozchodu úmrtí v rodině po vyrovnávání se sama se sebou. Zvládla jsem to sama vždy, když jsem byla malé dítě policie na mě jen koukala na ubytovně jak jsem v místnosti plné opilců ignorovali díru ve dveří od hádek mích rodičů kdy vždy skončili ve zvratkach a nepomohli mi. Nikdo mi nikdy nepomohl. Ale nebrala jsem prášky, neměla jsem psychologa i na největším dne kdy jsem celé dětství se chtěla zabít. Neměla jsem dětství ani správný vzot rodinu a ani není divu omlouvám se ale neodpustila jsem jim to a ještě víc když jsem matkou a vím jaká láska to je i když je to těžké vždycky myslím na prvním místě na své dítě vždycky je pro mě víc než cokoliv. Vyhrabala jsem se z toho žijeme v krásném bytě syn ma teplé jídlo každý den krásný pokojíček hračky krásnou svoji postýlku někdy více sušenek někdy více ovoce Ale má už teď vse co jsem já nikdy neměla. A vím že jsem lepší než většina rodiču lepší než rodice co jsem měla třeba já. Proto nikomu nevěřím a ještě víc po tom co jsem si uvědomila že vlastně každý v mém životě mi dal dýku do zad. Jediný pro koho chci žít je manžel a moje děti. Vím že nejlepší bude zkusit s tím bojovat sama jako vždycky uvědomit si svou sílu a zase se postavit i když v tom hraní rolí moje hormony. A je to těžký bojovat z biologii člověka. Jen potřebují nějaký pevný bod něco co mě více uvědomí že dělám vše správně že jsem dobrá že musím jít dál a že bude lépe že je každý krásný sám sebou tlustý i hubený, že je dokonalá domácnost i když je občas bordel a že ti není důležité, že je nejdůležitější žít dělat bláznivé věci, nemyslet na hororové scénáře protože upřímně po tom co jsem zažila a co mi život pořád háže klacky tak že je důležité se postavit že to neznamená konec světa protože mě strašně štve že svět je tak hnusnej a furt se musí něco kazit a že když se cítím dobře vždycky se musí něco pokazit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.25 23:09
Nejspíš máš pořádně rozjetou depresi, běž k svému praktickému lékaři. Léky ti pomůžou, aby ses zase mohla cítit šťastná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.25 23:11
@Anonymní píše: Více
Ale tak proč když znite jako snad normální člověk co není vygumován tak napíšete neco takového když člověk hledá pomoc a podporu? Taky jsem zažila špatné veci a bylo jich hodně ale to mě ovlivňuje v péči o moje dítě jen v tom že budu lepší než oni a že nikdy nebudu jako oni. A že je toho na mě někdy moc když nám háže život klacky pod nohy a do toho syn který je k nezastavení hormony těhotenství které jsem chtěla sice ne tak brzy ale chtěla jsem dvě děti, přijde mi to naprosto lidské někdy vybouchnout. Ale já se právě učím bojovat s démony, chci umět ovládat své emoce i přes hormony nevyspání nebo tak. Proto sem píšu ne proto aby mi někdo cpal prášky nebo mi řekli více že nemám křičet nebo si nedělat děti brzy když to už vím ale nezměnim co se stalo ale co se bude dít dál. A mě mrzí že jen přežívám že mě to tak ždíme a nejsem plná energie v těhotenství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.25 23:12
@LCLucie píše: Více
100× nic zabilo vola, ale toto je jej 10× 
10× je uuuplne zlatý dite 
Z mojich detí by te kleplo 
Materská 3+3 roky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.9.25 23:24
@LCLucie píše: Více
Zdar, ta první odpověď byla od chatu Gemini, kam jsem vložil tvé stěžování. Je to masakr, co píšeš s tou ubytovnou, znásilněním atd. Píšeš strašně rychle, bez interpunkce, jako kdyby tě někdo honil. Nejsem odborník, ale zastav se, nadýchni se, ty dvě děti takhle rychle po sobě sis neudělala sama. Kde je MANŽEL? Jsi na pokraji totálního zhroucení. Ať někdy uvaří on, nebo dojde koupit jídlo. Bude to ještě těžší, když se to druhé dítě narodí a to první začne pořádně běhat. Na výrobu děcek jste byli dva, musíte být dva i na tu starost o ně. Ať jde s prvním ven, v kočárku a ty si doma lehni a čti si třebas emimino. Potřebuješ zvolnit.
Příspěvek upraven 27.09.25 v 23:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
