Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Moje máma taky neprožívala se mnou nějak moc těhotenství. Dost mě to taky mrzelo. Když jsem se jí ptala, jak ona rodila, tak mi řekla, že si to nepamatuje. A to byla babička ve 42 letech. Ovšem jako babička byla jedinečná. Bohužel brzo mi zemřela.
@Mia82 píše:
Moje máma mi nikdy na břicho nesáhla, když jsem byla těhotná. Nijak to se mnou neprožívala. Ani tchánovi. Ty nám zase dávali spoustu peněz, koupili kočár, pleny atd…Moje mamina nicVím, že na to nemá, tchánovci mají. Nečekala jsem od nikoho nic. Měla by jsi to mít stejně, je to na každém mzda vám něco koupí či nikoliv…
To že ti mamina nesahá na bříško, nezajímá jí ultrazvuk..No každý je jiný. buď ráda, že se zajímá manžel, což by mělo být pro tebe podstatné. Oni k tvému bříšku nemají takovou vazbu jak ty a tvůj partner
Třeba si o ty dary říkáš okatě, nebo prostě tvý rodiče vše berou jinakPočkej až se to narodí a pak teprve posuď
No, mně na břicho nesáhl nikdy ani partner, necítil kopance, nechodil na vyšetření, nad ultrazvuky krčil rameny.. prostě to šlo mimo něj.. a do teď nevím, proč se držel tak zpátky.. říkal jenom, že těhotenství je má intimní věc.. nechápala jsem a taky dost hysterčila..
Ale teď syna miluje, hraje si s ním, krmí..
Zakladatelko prostě vydrž, až dítě bude opravdu dítětem, venku v tvé náruči.. vztah ostatních z rodiny se změní.. nebude to jen tvoje břicho, ale živé skvělé mimčo..
![]()
Já ti napíšu opačný pohled na věc. Když jsem byla poprvé těhotná, všichni kolem mě lítali a starali se a mě to tak strašně štvalo. Byla jsem alergická na otázky týkající se mimina. Sama jsem si to prožívala v sobě a deptalo mě, jak se ode mě očekává, že se podělám z obrázku, kde nevíš, který flek je dítě. Máma ze mě byla zoufalá. No, Luci se narodila a zbožňuji jí.
Druhý případ je mé kámošky, přesně¨ji její matky. Ta za celé těhotenství neprojevila zájem, když se to dozvěděla, suše pronesla „to jste si pospíšili“ a teď je z ní milující babička.
Né, každý prostě umí prožívat své pocity nahlas. Zkus být tolerantní a počkej se zavíráním dveří.
Tak uvidíš, jak se zakladatelko vyspíš. Je tady hodně příspěvků, kdy se ovace nekonaly.
Díky, že jsi napsala konkrétní vjemy. Jenže tohle asi bude vážně o hormonech a o tom, že maminka budeš ty. Nikoliv okolí.
Dveře nezavírej, nic tak hrozného se neděje. Každý je ve vnímání pří příchodu nového života na svět jiný.
A oni mohou mít vážně obavy, jak to sami třeba budou v nové roli prarodičů zvládat - ještě to není pro ně hmatatelné. Dej tomu čas.
@Trojlístek já tě chápu jen si myslím že nelze dělat z jednoho příspěvku závěr víš…já jsem jí prostě pochopila.. že jí štve jak její těhu zajímá víc tchánovic než její vlastní rodiče, což je dost smutné.
U nás bulely obě maminy už když se to pod stromečkem dozvědely..je pravda že u nás hraje roli i tragédie co se nám stala v rodině, ale i tak si myslím že je to u nás emotivní záležitost.
zakladatelko já bych to prostě nevydržela a vychrlila bych to…škoda..ale neboj, určitě se to zlepší až bude mimík na světě
![]()
No, tak asi nejlíp znáš svoje rodiče ty, tak bys mohla tušit, proč tě tak neoplývají. Někteří lidé jsou prostě takoví..bezemoční. Uvidíš, až se to narodí. Je to sice nový člen rodiny, ale tím se stane, až vykoukne na svět. Pohled prarodičů je prostě jiný než tvůj - dokonce o tom byl někde celkem dobrý článek. U nás to bylo v pohodě, do té doby než jsem porodila. To se totiž tchánovci neobtěžovali přijet do porodnice - a to jsem tam byla 14 dní s malým na JIP. A i když jsem to přešla ( se skřípěním zubů) tak na to docela často myslím, ale zájem mají, tak to neřeším a nedělám zbytečně dusno. Prostě se smiř s tím, že je to tvoje dítě a starat se a milovat ho budeš hlavně TY. To ostatní je jenom příjemný bonus.
Když jsem byla těhotná, čekala jsem dvojčata. Z prarodičů nikdo zrovna nadšený nebyl taky mě to moc mrzelo. Když jsem potom rok a půl nato čekala třetí tak sme pro všechny byli blázni co si nedaj pozor. Nikdo nevěřil, že sme ho chtěli.
Dneska mám děti už velké(12,10) a chtěla bych čtvrtý. Ještě jednou bych si chtěla užit být těhotná a všechno co k tomu patří. A už dnes vím, že bych byla jediná nadšená.
@Anonymní píše:
@ducki když já se bojím abych jim pak „nezavrela“ dvere…proste me jak nekdo zklame tak uz vetsinou mám hoooodně velkej odstup…
např, muj otec při prvním snimku z utz kdy jsem jim to s nadsením ukazovala, tak pronesl: „no aby ses nepotentovala“ (vedeli ze to bylo hodne chtené mimino)
nebo jsme se nechali fotit a samo to okomentovali slovy že to přeháníme at se uklidnime a oci v sloupje mi to tak líto
Každý máme hranice někde jinde, pro někoho je dítě v rodině „jůůůůůůů“ a někomu přijde, že jsou zbytečně připosraní ![]()
Ale nečekala bych od nikoho nic a obzvlášť, že mi budou něco kupovat. Moje skorotchýně také žije hlavně sama pro sebe a já jí to plně schvaluji, také tak budu jednou žít. Na druhou stranu, když ji o něco požádá její syn, tak se mu snaží pomoct.
Zkus respektovat hranice rodičů ![]()
Přesně nikdo by neměl očekávat, že je povinost prarodičů něco kupovat, když se čeká mimčo do rodiny.Na druhou stranu chápu, že může být líto když je narození miminka nechává chladnými. Možná by stačilo se zeptat jestli se těší a nebo je jim to jedno.