Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Očekávám prilis?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
23.4.23 23:41
- Citovat
- Upravit
24.4.23 18:24
Ahoj, tohle tema se me dotyka, citila jsem se ve sve rodine podobne, nezapadala jsem. Jsem introvert v rodine extrovertu, kteri tomu, ze jsem ticha a rada sama, nerozumeli. Co mi pomohlo, bylo vybudovat si sebevedomi a stat za sebou, ale pritom byt vstricna, naslouchat, prijimat je, jaci jsou a nesnazit se prizpusobit. Nezapadnu asi uplne nikdy, mame odlisny temperament a bavi nas jine veci, ale funguje tam uz respekt. Rada bych ti dala podrobnejsi radu, ale byl to dlouhodoby proces nachazeni si cesty k sobe a uvedomovani si, ze se mnou neni nic v neporadku. Myslim, ze to jde ruku v ruce, se sebevedomim prichazi respekt, s nim zajem a ochota se bavit a vytvaret blizsi vztahy.
A jak tady nekdo psal, ze se nedivi tem vztahum, kdyz se nezajimas, tak ono neni lehke projevovat zajem o nekoho, od koho citis neprijeti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.4.23 20:05
A stojí ti to za to? Zůstávat v kontaktu, když jsou takhle toxic?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.4.23 08:06
@Anonymní píše:
Asi chci slyšet, že není v pořádku, když je nekdo systematicky vyclenovany z rodiny. Asi chci pocholení, soucit nebo možná jen potvrzení, že pokud se mi nedostalo přijetí doma, hledám ho furt.
Podporujete tady často troly, blbosti, já chci taky!
Hele, tady znis strasne ublizene. A chapu, ze to je vyusteni toho, jak to mas s rodinou. Ale jak uz tu bylo receno, dobre vztahy v rodine nejsou zadnou samozrejmosti, naopak. Asi si nejake veci od rodiny az prilis beres osobne, aniz by to bylo mysleno nejak od nich zle, protoze maji proste priority jinde a treba si s tebou opravdu taky nemaji co rict. U nas v rodine si treba nejsme blizci, vidame se pri “prilezitostech” a jsme temer kazdy jiny, a s sirsi rodinou neudrzuji kontakt zadny. Proste to tak je, byly doby, kdy mi to bylo lito, ale bohuzel k sobe proste nepasujeme a nerozumime si. To se stava. Musis prijmout ten stav, jaky je, odprostit se od toho s spis si hledat “rodinu” v dobrych pratelstvich a vytvorit si vlastni rodinu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám svůj okruh lidí, i svoji rodinu. Ale dlouho jsem na všechno byla sama. Nedokázala jsem se svěřit, styděla jsem se, přišlo mi to nepatřičně, nechtěla jsem si na nikoho stěžovat. A hlavně jsem to brala automaticky tak, že si za všechno můžu já, ze ti druzí jsou v právu, protože jsou přece tak skvělí, hodní, inteligentní…
Vzpomněla jsem si, že na prvním sezení u psychoanalytika se mě on zeptal, jestli si myslím, že mě moje maminka má ráda. A to jsem mluvila o něčem úplně jiném. Na tu otázku jsem nedokázala odpovědět, jenom jsem se hrozně rozbrečela a nešlo to zastavit. Styděla jsem se. A na pohovku do lehu jsem se odvazila až po několika lekcích. Bála jsem se. Cítila jsem se zranitelná.