Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neber si to osobně. Pokud ti vysloveně neřeknou: „Najez se, protože jsi chudá.“ Nebo něco takového, zkus to neřešit. Oni něco řeknou a tvá mysl si k tomu dosadí vlastní domněnky, které nemusí být pravda.
Ještě chci dodat, že mě taky mrzí, když mě tahle část rodiny přehlíží, např. naplánují nějaký výlet, akci, a já se pak o tom dozvím náhodou dodatečné. Například mi takhle „zapomněli“ říct, že založili společně firmu nebo že švagrová mě těsně před porodem.
Jako bych mezi ne nepatřila. Cítím se tak od dětství. Dodám, že máma mě nechtěla a zřejmě se to táhne celým mým životem.
Ale pořád si říkám, co je špatně. Poradite?
@Anonymní píše:
Ještě chci dodat, že mě taky mrzí, když mě tahle část rodiny přehlíží, např. naplánují nějaký výlet, akci, a já se pak o tom dozvím náhodou dodatečné. Například mi takhle „zapomněli“ říct, že založili společně firmu nebo že švagrová mě těsně před porodem.
Jako bych mezi ne nepatřila. Cítím se tak od dětství. Dodám, že máma mě nechtěla a zřejmě se to táhne celým mým životem.
Ale pořád si říkám, co je špatně. Poradite?
A když ti dělají takové věci, tak se ozveš? Zeptáš se jich proč?? Nebo k tomu jen mlčíš a trápíš se? S tebou asi není nic špatně, v některých rodinách je nějaký „otloukánek“. Je to chyba těch lidí, prostě potřebují mít mezi sebou slabší kus, aby si na něm mohli zvyšovat sebevědomí. Zkus nějakou terapii, třeba rozklíčujete proč se to děje, jaké problémy máš ty a vlastně i tvoji rodiče. Třeba tě tam naučí se líp bránit, zvýšit si sebevědomí, aby sis to nenechala líbit.
No máš dvě možnosti. Buď to přejdeš a nebudeš to řešit. Prostě jsi nezapadla.
Nebo zkusíš zapadnout. Na poznámku, najez se ať nemáš pořád hlad. Odpověz, ale já hlady netrpím, děkuji za starost.
Třeba jim dojde, jak to zní hloupě.
Nicméně je pravděpodobné, že už moc nezapadneš a příliš svěřovat se ti nebudou.
Pak je to spíš o tom si uvědomit, že to tak prostě je.
@ZuzaM píše:
A když ti dělají takové věci, tak se ozveš? Zeptáš se jich proč?? Nebo k tomu jen mlčíš a trápíš se? S tebou asi není nic špatně, v některých rodinách je nějaký „otloukánek“. Je to chyba těch lidí, prostě potřebují mít mezi sebou slabší kus, aby si na něm mohli zvyšovat sebevědomí. Zkus nějakou terapii, třeba rozklíčujete proč se to děje, jaké problémy máš ty a vlastně i tvoji rodiče. Třeba tě tam naučí se líp bránit, zvýšit si sebevědomí, aby sis to nenechala líbit.
Děkuji. No, řeknu, ozvu se, někdy je mi to.lito a rozbrečela jsem se například, ale ať jsem asertivní, nebo autentická, bývá to ještě horší. Terapie mám za sebou nějaké. Prý to není moje chyba. Ale je fakt, že se musím mít víc ráda, cítím to i jinde.
No buď jsou na tebe hnusní jen tak, nebo si vztahovačná. Takže buď se změnit, nebo je odstřihnout. Tak jako tak by ti mohlo pomoci pokecat s psychologem. Už jen proto aby sis zvýšila sebevědomí a naučila se bránit.
A když jim to vrátíš stejnou kousavou poznámkou? nemyslím si, že jim ma něco dojít, oni možná ani nevidí, že je to špatně, je to jejich styl humoru, pošťuchování, nemlouvám je, ale různé rodiny mají různý humor, je otázka proč jen ty jsi nezapadla. Ptala ses, proč ti neřekli o té firmě? švagrovou jsi víc jak půl roku neviděla, nevolala ji? ![]()
@debra.morgan píše:
A když jim to vrátíš stejnou kousavou poznámkou? nemyslím si, že jim ma něco dojít, oni možná ani nevidí, že je to špatně, je to jejich styl humoru, pošťuchování, nemlouvám je, ale různé rodiny mají různý humor, je otázka proč jen ty jsi nezapadla. Ptala ses, proč ti neřekli o té firmě? švagrovou jsi víc jak půl roku neviděla, nevolala ji?
O té firmě prý mi nerekli, protože bych jim do toho mluvila, jako člen. ![]()
Se sourozenci se snažím být v kontaktu, ale potkali jsme se až na narozeninách. Většinou nemají čas nebo zájem.
@Anonymní píše:
O té firmě prý mi nerekli, protože bych jim do toho mluvila, jako člen.
Se sourozenci se snažím být v kontaktu, ale potkali jsme se až na narozeninách. Většinou nemají čas nebo zájem.
jako člen čeho? rodiny? firmy? ![]()
holka, ja nevim, za půl roku v tak velké rodině jste neměli oslavu? nevoláte si, nejste v kontaktu?
ty se jim taky neozveš?
@debra.morgan píše:
jako člen čeho? rodiny? firmy?
holka, ja nevim, za půl roku v tak velké rodině jste neměli oslavu? nevoláte si, nejste v kontaktu?ty se jim taky neozveš?
Clen firmy. S bráchou a touhle švagrovou jsme se viděli, když měla bříško. Těhotná byla už, když jsme se viděli předtím. Ale nikdo se o tom nezminil. Mrzi me to, protože ostatní členové rodiny to vedeli mnohem driv nez ja. Jinak se zrovna těmhle těžko dovolávám - buď neberou, nebo nemají čas. Naposled to bylo tak, že jsem jim chtěla dát tip na saty ohledně jejich svatby. Místo švagrové se mi zpatky ozvala na můj zmeskany telefonát po třech dnech svatební koordinátorka, co jsem pry potřebovala Ani s bráchou se.mi nepodařilo se spojit. Zamzelo me to. Člověk si říká, že toho maji před svatbou moc. Ale..
@Anonymní píše:
Clen firmy. S bráchou a touhle švagrovou jsme se viděli, když měla bříško. Těhotná byla už, když jsme se viděli předtím. Ale nikdo se o tom nezminil. Mrzi me to, protože ostatní členové rodiny to vedeli mnohem driv nez ja. Jinak se zrovna těmhle těžko dovolávám - buď neberou, nebo nemají čas. Naposled to bylo tak, že jsem jim chtěla dát tip na saty ohledně jejich svatby. Místo švagrové se mi zpatky ozvala na můj zmeskany telefonát po třech dnech svatební koordinátorka, co jsem pry potřebovala Ani s bráchou se.mi nepodařilo se spojit. Zamzelo me to. Člověk si říká, že toho maji před svatbou moc. Ale..
oni založili firmu s tebou bez tebe? já jsem se asi ztratila.
@Anonymní píše:
Například mi takhle „zapomněli“ říct, že založili společně firmu nebo že švagrová mě těsně před porodem.
No a jsi s nimi v dostatecnem kontaktu? Chci rict, zajimas se aktivne sama o druhe - kdo co dela a jak se zrovna ma a co je noveho nebo jen cekas, az k tobe informace dojdou?
Tak máš dvě možnosti - úplně je odstřihnout nebo smířit s tím, jak to je.
Já se například s bratrem nevídám, nepíšeme si, nevím nic. Snahu jsem měla, on ignoroval. Zamrzelo mě to, ale řekla jsem si jeho chyba. S rodiči mám naopak vztah výborný a říkáme si vše.
Upřímně kdybych byla těhotná, tak by mi přišlo divný mu jen tak zavolat a říct: „Čau brácho, jak se máš? Volám, abych ti řekla, že jsem těhotná.“ ![]()
@Anonymní píše:
Ahojte!
U nás v rodině máme špatně… A teď, co? Vztahy, nebo lidi?
Praktický po každé akci, která se koná ve složení sourozenci s rodinami + rodiče + případně další příbuzní, se cítím špatně. Zábava třeba plyne a najednou někdo utrousi nějakou poznámku vůči mně, např. jen se najez, ať nejsi pořád hladová (při obědě). Ha ha ha, ohromný vtip. V kontextu toho, že mi dávali najevo, že jsem „socka“, protože mám menší příjmy, tak to vtipné aspoň pro mě není.
Vždycky mám planoi šanci ci naději, že se ostatní budou chovat už normálně, že jsme všichni dozrali, udělali nějakou cestu vpřed. A pak většinou doma brecim.
Jsem typ, co se moc nebrání. Naučili mě to doma, musela jsem držet pusu a krok, Ale spíš jsem v šoku, co si lidi dovolí, a pak nejsem schopná reagovat.
Poznámka - věkové jsem už starsi než většina účastníků - krom rodičů většinou.
Může se člověk lépe bránit, nebo mám jen přehnané očekávání a myslím si, že svět bude růžový.? S většinou lidí vycházím normálně, ale je fakt, že se bojim konfliktu. Nebo jsem naivní a myslim si, že jsou všichni slušní, a u členů mě rodiny si to nalhavam obzvlášť, protože je to zklamání? Kontakt jsem omezila na minimum, ale někdy se prostě potkáme.
Díky za vaše postřehy i za to, jak se bránit tak, aby se druzí ještě víc nebyli na koni!
Proč se od nich neodstřihneš? Živí Tě? Šatí Tě? Bydlíš v jejich nemovitosti?
Já se taky neumím bránit. Ale když mě začal slovně napadat brácha (i moje děti), tak jsem se s ním nebavila a až na výjimky jsem se od něj odstřihla. Teď se vídáme příležitostně, bavím se s ním teda normálně, ale jinak ho nevyhledávám. Nemám totiž zapotřebí poslouchat jeho blbé kecy. Dneska budeme slavit dodatečně moje narozeniny, to se s ním bavit budu, když bude o čem a jinak ho zase nebudu vyhledávat. Protože víš proč? Protože já to nemám zapotřebí. Nějaké blbé kecy od člověka, který si vylívá svou frustraci na mě a na mém synovi, kterého prostě nemá rád. Tak ať jde do tmy. ![]()
Ahojte!
U nás v rodině máme špatně… A teď, co? Vztahy, nebo lidi?
Praktický po každé akci, která se koná ve složení sourozenci s rodinami + rodiče + případně další příbuzní, se cítím špatně. Zábava třeba plyne a najednou někdo utrousi nějakou poznámku vůči mně, např. jen se najez, ať nejsi pořád hladová (při obědě). Ha ha ha, ohromný vtip. V kontextu toho, že mi dávali najevo, že jsem „socka“, protože mám menší příjmy, tak to vtipné aspoň pro mě není.
Vždycky mám planoi šanci ci naději, že se ostatní budou chovat už normálně, že jsme všichni dozrali, udělali nějakou cestu vpřed. A pak většinou doma brecim.
Jsem typ, co se moc nebrání. Naučili mě to doma, musela jsem držet pusu a krok, Ale spíš jsem v šoku, co si lidi dovolí, a pak nejsem schopná reagovat.
Poznámka - věkové jsem už starsi než většina účastníků - krom rodičů většinou.
Může se člověk lépe bránit, nebo mám jen přehnané očekávání a myslím si, že svět bude růžový.? S většinou lidí vycházím normálně, ale je fakt, že se bojim konfliktu. Nebo jsem naivní a myslim si, že jsou všichni slušní, a u členů mě rodiny si to nalhavam obzvlášť, protože je to zklamání? Kontakt jsem omezila na minimum, ale někdy se prostě potkáme.
Díky za vaše postřehy i za to, jak se bránit tak, aby se druzí ještě víc nebyli na koni!