Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Očekáváte od malých dětí poslušnost?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
20.2.17 12:25
@Lychee13 píše:
Tak to já teda do syna hustím, i když teď už zdraví automaticky, když pozdravím já. Brácha svoje děti k tomu nevedl a očekával asi to, co ty a jeho děti nepozdraví ještě teď v 8 a 5 letech.
Tak to asi na každého platí něco jiného.
Mi zas přijde, že pokud do dítěte pořád hučí: no tak pozdrav, tak se může dítě zatvrdit a nebude zdravit naschvál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:31
@Ou píše:
@sakota no tak to jsou ta očekávání, co jsou v rozporu s realitou a nějak se nedaří ta očekávání upravit.Rodiče, kteří s dítětem vychází dobře pochopitelně na internety dotazy nepíšou.
Je to tu holt kontakt s odlišnými bublinami.
Mně zase zůstává rozum stát nad až příliš častým vzorcem: lezu mu do počítače/mobilu, našla jsem něco co jsem nechtěla vědět, musím se rozvést. Pravda, nejlepší je vztekání, že partner maže historii a nebo si dokonce dovolí elektroniku zaheslovat.
To mně taky. To je tu poslední dobou také denně. A hroutí se z toho, že si manžel začal pokládat telefon displejem dolu. A to je důvod, pořádně mu ho projet. Následně se stydět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:35
Reknu to takhle cizi deti v praci me uci vetsi toleranci k mojim detem, abych nebyla prisna, kdyz vidim jine deti v akci jsem tolerantnejsi ke svym.
Jedine co bych stale neprekousla je pokud by sebou moji svihli o zem a zacli sebou tlouct. Coz nastesti nedelali, pokus byl, neproslo, tak to uz nedelali.
Na vsem se da domluvit navic uz mi, odrustaji pred ocima, jsou velci, tak je to zas jine v tech 4-5r.jak kdyz meli dva a zkouseli vystrkovat rohy. Ted uz debatujeme. Jakoze stane se, ze musim zvysit hlas, to kdyz se o neco zacnou mezi sebou dohadovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:37
Očekávám poslušnost v zásadních věcech týkajících se bezpečnosti dítěte a myslím, že to lze naučit i dítě dvouleté.
Absolutní poslušnost neočekávám, 2,5 leté dítě na to prostě nemá aby okmažitě poslechlo všechno, co si přeje rodič. Hodně záleží také na povaze dítěte - první dcera poslechla vždy a všechno (téměř), druhá ač jí vedu stejně, tak poslouchá tak 1/3.
Myslím, že aby člověk viděl výsledky své výchovy, tak musí nějakou výchovu praktikovat. Dát hranice a ty dodržovat, jasně stanovit pravidla a hlavně - angažovat se ve výchově, což rozhodně neznamená sedět a dítě komandovat a pokřikovat a volat na něj „nedělej, nesahej, neházej“ a pak se divit, že neposlechne. Je třeba se zvednout, hračku sebrat, vysvětlit, uklidit, dítěti, pomoct, nabídnout něco co může (což v 90% funguje).
Mám sice jen dvě děti, ale třeba 100% na ně funguje „trik“ s louží.
místo „Nešlapej do té louže“ se dá říct „louži můžeme obejít“, případně „do louže šlapeme když máme holinky“…člověk musí přemýýšlet a snažit se najít možnost, jak s dítětem mluvit a všechno mu vysvětlit, tak aby to vzhledem k věku pochopilo.
Kamarádka má 20m kluka, úplně běžné, spíš hodnější dítě, ale 3/4 dne ho okřikuje, co nemá dělat. On dělá to co děti v jeho věku, hází kostky, otvírá skříně, vylívá psovi misku s vodou. A ona sedí a volá na něj, aby to nedělal. A pak jí vadí, že MUSÍ celé dny jen křičet a že on je tak zlobivý. A tak mu dá tablet, aby se zabavil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:41
@bublinek píše:
Tak to asi na každého platí něco jiného.
Mi zas přijde, že pokud do dítěte pořád hučí: no tak pozdrav, tak se může dítě zatvrdit a nebude zdravit naschvál.
já si moc neumím představit, že dítě dělá naschvál, jako že naschvál nezdraví, aby mijako ukázalo, a já to nechám být 
proč by se dítě mělo zatvrdit? Zdravení je základ, takževysvětluju, že zdravíme, sama zdravím, a když to dítě neudělá automaticky, tak ho prostě k pozdravu dovedu. Ne že ho nechám nezdravit, ať to ode mě okouká, a třeba ještě v pěti letech nezdraví a okoukává. To jsou stejné návyky, jako že po záchodě se myjí ruce a večer se čistí zuby.Taky dítě přeci nenechám okoukávat a nedělat to, dokud si to samo neukouká a nebude chtít. Moc si neumím představit, že dítě mi naschvál něco nedělá a já to nechám jen tak být
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:47
@terinka4444 píše:
já si moc neumím představit, že dítě dělá naschvál, jako že naschvál nezdraví, aby mijako ukázalo, a já to nechám být
no vidíš, já tyhle naschvály dělala, taky mi vysvětlovali, dloubali mě do zad
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:48
@terinka4444 píše:
já si moc neumím představit, že dítě dělá naschvál, jako že naschvál nezdraví, aby mijako ukázalo, a já to nechám být
Souhlasím. Jsou základy slušného chování a na nich trvám, takže pozdraví, poděkuje, poprosí. Za synovce se upřímně stydím, kdyz takový dva velcí kluci neřeknou ani bů a když jsem na to bratra upozornila, že by zdravit měli, tak se urazil.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:54
@bublinek píše:
no vidíš, já tyhle naschvály dělala, taky mi vysvětlovali, dloubali mě do zad
nebyly důslední, proto jsi je dělala, respektive sis je dovolila dělat. I když tedy obdivuji, že si pamatuješ, že jsi ve dvou letech dělala naschvály a schválně nezdravila. Já si ze dvou tří let nepamatuju nic moc, jen útržky zážitků.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:56
@terinka4444 píše:
nebyly důslední, proto jsi je dělala, respektive sis je dovolila dělat. I když tedy obdivuji, že si pamatuješ, že jsi ve dvou letech dělala naschvály a schválně nezdravila. Já si ze dvou tří let nepamatuju nic moc, jen útržky zážitků.
zakladatelka zmiňuje období 2-5let, školku si pamatuju a to bylo v tomto období
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:56
Po zkušenostech se starším už neočekávám nic, jsem pouze příjemně překvapená. V pěti letech nepozdraví, nepoprosí, nepoděkuje, ruce a zuby mu myju násilím, stejně tak ho cpu do vany a oblékám, všechno můžu opakovat stokrát, být důsledná jak chci, ale výsledek žádný. Mladší ve dvou a půl zdraví, prosí a děkuje automaticky, výjimečně zapomene, tak připomenu a v pohodě. Ruce, zuby, sprcha, spaní, automaticky chodí sám. Když se sekne, že se mu nechce oblékat, stačí říct, že zůstane sám doma, případně počítat do tří a okamžitě letí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:57
Jak se to vezme. Dětská poslušnost je pro mě dost relativní pojem, protože ji každý vnímáme jinak. Já osobně od dítěte spíš očekávám, že bude přístupné domluvě a nalezení nějakého kompromisu tam, kde kompromis nalézt lze. Na každé dítě ovšem fungují jiné metody (myslím metody domluvy), ne každému rodiči se podaří najít tu pravou a každé dítě klade jinak silný odpor. Neočekávám od svého malého dítěte poslušnost na první dobrou, krom situací, kdy se jedná o bezpečnost. Nebo situací, kdy by moje dítě chtělo někomu ublížit. Nesnáším takové ty typy, co nechají své dítě mlátit jiné dítě a jen mu medovým hláskem domlouvají. Nebo takové, které nechají své dítě skákat po sedadle MHD v botách a okopávat ostatní cestující. Pokud by něco takového chtělo dělat moje dítě, tak upozorním a pokud okamžitě neposlechne, zasáhnu tak, abych mu zabránila pokračovat.
Pokud jde o situace týkající se denního programu, výběru jídla, úklidu hraček, délky koukání se na pohádky atp., tak u nás funguje domluva velmi dobře už od raného věku. Pokud se syn např. kouká na pohádky a já řeknu „vypínáme, je čas jít obědvat“, bude s velkou pravděpodobností následovat protest. Pokud předem řeknu „pustím ti dvě pohádky a pak půjdeme obědvat (jídlo, na kterém jsme se předem domluvili)“, tak to proběhne naprosto bez problémů, syn i sám hlásí, že pohádka skončila a mám vypnout počítač.
Jinými slovy, poslušné dítě pro mě je takové, se kterým jsem schopná se aspoň částečně dohodnout, ono aspoň částečně ty dohody dodrží a není nad únosnou míru na obtíž svému okolí. Zároveň jsem si vědomá toho, že odpor je přirozenou součástí dětského vývoje a že výchova je proces, ne statický stav.
Příspěvek upraven 20.02.17 v 12:57
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:57
@acimedaca tak to bych chtela videt jak takove zlobive dite poslechne, ze do louze muze jenom kdyz ma holinky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 12:58
Ahoj. Já byla z dcerky utrápená zhruba do těch dvou a půl let. Teď poslouchá, ale musí se ji vše vysvětlit. Například že si v obchodě nevybere tři sladkosti, ale jednu, že musíme na autobus, aby neujel a stihli jsme cvičení atd. Ano, je to někdy náročné, ale díky tomu, že pochopí PROČ se to musí tak a tak dělat, poslouchá. Někdy když slyším rodiče třeba v MHD nebo obchodě, tak je to jen snůška zákazů - nelízej to okno, nekopej do sedačky, pojď sem, nechoď tam… Ale málokdo přidá, aby nelízal to okno, protože pak ho může bolet v krku a nepůjde do školky… zkrátka prostě k tomu dopověďět ten příběh. Není to mentorování, jen zkušenost, u nás zabírá. Ale samozřejmě ani mně se někdy nechce a malá někdy zlobí a nehnu s ní.. ale celkově si to zhruba kolem toho třetího roku sedlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:02
Tak o výchovu se snažíme asi všichni, ale děti mají taky svoje názory, svoje povahy a s těma je potřeba počítat, každé dítě je jiné. Znám děti, které jsou poslušné snad od narození a ty, kterým se musí 10× zopakovat jedna věc aby ji pochopily a udělaly.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.2.17 13:03
@AliaAtreid píše:
@acimedaca tak to bych chtela videt jak takove zlobive dite poslechne, ze do louze muze jenom kdyz ma holinky
louži můžeme obejít…beru dítě za ruku a obejdu s ním louži, pokud prší, je po dešti dávám holínky, abych nemusela u každé louže řešit pláč
Pokud stojím 10m od louže a křičím „nešlapej do té louže“, tak opravdu dítě neposlechne, je to pro něj příliš velké lákadlo. Pokud jsem aktivní s dítětem na procházce, tak tomu aby šláplo do louže zabráním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
