Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odsoudíte mě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
8.5.11 22:30
- Citovat
- Upravit
8.5.11 22:35
Odpusť si a pokud to nedokážeš, zajdi aspoň za psychologem ať se ti uleví. Když to někomu řekneš, určitě ti spadne kámen ze srdce..
Už kvůli dceři a synovi, myslím, že taková přehnaná úzkostlivá péče nemohla dělat ani jednomu dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.5.11 22:35
Taky mi přijde, podle toho, co píšeš, že ji kvůli svému strachu dost omezuješ, to není fér vůči ní - navíc když ani netuší proč. Abys ji tím nestratila… 
Už si to odpousť, nemyslím si, že se ti to vrátí tím, že se jí něco stane, to by nebyla spravedlnost. Taky si myslím, že už ses potrestala tím, jak se o ni bojíš. Tak to zkus překonat a vynahraď jí to !!!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.5.11 22:41
Asi to zní špatně, ale já tohle setkání jako nevěru necítila, nebylo to jen jako povyražení z dlouhé chvilky, já tou touhou po dítěti byla tak posedlá, že bych udělala cokoliv a vlastně paradoxně se dá říct, že jsem za to štastná, že jsem to tak udělala a dceru mám - že jinak by nebyla. Kdybych si měla i ted, s odstupem času vybrat, jestli dítě vůbec ne a nebo jí mít, ale tímto způsobem, tak bych si samozřejmě vybrala jí.I když jsem to psychicky dost odnesla, ale to jsem si tenkrát v té zaslepenosti touhy po miminku nepřipouštěla, viděla jsem jen to dítě, a byla štestím bez sebe, že jsem těhotná. Problémy s plným dopadem přišly až potom. Předtím jsem o tom takhle nepřemýšlela, ani jsem netušila, že to vyjde a ještě k tomu napoprvé. Napíši vám ještě něco - jednou jsem jí vezla maličkou v kočárku a ona všem v té době říkala " babííí ", všem ženským, co jsme potkali. A jednou na úzkém chodníku jsem se míjela zrovna s maminkou toho kamaráda, pozdravily jsme se, ona koukala do kočárku, a říkala, jakou mám hezkou holčičku a vyptávala se, jak se mám ,a dcerka to svoje " babíí "…ve mně by se krve nedořezal, já byla úplně ztuhlá, kdyby věděla, že se kouká opravdu na svojí vnučku. Nebo mi přeběhl vždy mráz po zádech, když manžel kolikrát prohlásil, že to a to určitého má po babičce ( jeho mámě )Někdy mi ze sebe bylo fakt zle.
- Citovat
- Upravit
8.5.11 22:43
necetla jsem diskusy ale na skutek mam svuj nazor…
ale tady se mi hodi jeden citat:
Skôr ako moje žitie odsúdiš, obuj si moje topánky a prejdi moju cestu, prejdi moju minulosť, pocíť moje slzy, zaži moju bolesť, moju radosť, prejdi roky,ktoré som prešla ja, potkni sa na každom kameni, na ktorom som sa potkla ja… Za každým vstaň a choď ďalej, tak ako som to urobila ja…Až potom…môžeš moje správanie súdiť…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.5.11 22:55
Snažím se moc, aby ten můj přehnaný strach moc nepocitovala, když byla malá a já jí vodila do 13 let do školy, tak se před holkama styděla, tak pak jsem jí vodila jen kousek cesty, aby mně spolužačky neviděly. Ted už bydlí střídavě u svého přítele, doma je jednou týdně, a poslední roky už brala můj strach s humorem ( jako v dobrém, no, jo, to je holt naše máma )Prostě to vzala jako fakt, že už jsem taková. Jednou jedinkrát se mně ptala, proč se o ní tak přehnaně bojím, tak mne to zaskočilo, ale řekla jsem jí, že jsem jednou měla takový moc ošklivý sen, že jí zajelo auto )Ty sny jsem v té době ale opravdu měla a budila se s hrůzou. jak jsem psala, odbornou pomoc jsem vyhledala, když to začínalo přerůstat přes hlavu a nesměla na nic " špinavého " šáhnout, doma jsem vytírala i 5 krát denně savem, já ruce od toho rozežraný, no otřes. Antidepresiva jsem brala delší dobu, ale už dlouho ne. Bydlí u přítele, já mám skvělou práci, která mne pohltila a baví mne ( péče o postižené děti trpící autismem )tak se tolik už neužírám, a kolikrát jí celý den nezavolám, až mi večer volá sama, jestli se mi něco nestalo 
- Citovat
- Upravit
8.5.11 22:58
to co pisete mam pocit , ze vy uz jste si svou dan zaplatila . Musi to byt tezke zit s takovym kamenem na srdicku,,, nevim rozhodne neodsuzuju ,, jen si rikam ze bych to nekam jednou napsala ,, jako do zaveti urcene jen ji osobne a tak krasne vysvetlene jako jste to napsala vy nam,, uz ze zdravotnich duvodu ,, kdyby nekdy neco potrebovala tak kde ma hledat napr ,, darce atd,, ale vy osobne by jste ji to jednou sama mela rict az bude starsi az bude vhodna chvile jako jen mezi vami ,, az z ni bude dospela zena,, nebo v momente kdyby krevnimu otci neco hrozilo a ona uz nemela moznost ho nikdy potom videt urcite bych je opet o samote seznamila . pokud je vse v poradku a nic nehrozi nikomu z vas nechala bych to prozatim tak,, rozhodne vim ze nechcete nikomu ublizit a taky to nedelejte. snad instinkt casem poradi ,, a netrapte se .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.5.11 00:23
Co bylo, bylo…Nedokážu se představit situaci, takže nevím, jak bych se sama zachovala…
Jen se prosím potom pořádně odhlaš z emimina 
Celkem mě dostalo, že píšeš, že manžel lozí kolem, to by bylo fakt na hlavu prasknout to po 20-ti letech kvůli založené diskuzi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.11 05:45
Já bych jí to řekla. Je dospělá a má právo to vědět. Už proto, že je to žena, která jednou bude mít děti. Děti mohou mít nějaké onemocnění nebo problém, který bude s genetikou souviset a ona bude zapřísáhle tvrdit, že „otec“ je její otec..
Sama jsem poznala, jaké to je, když se po letech dozvíš, že Tvůj otec není Tvůj otec a ještě od jiného zdroje. Taky neexistovalo moc zdrojů, co by to vědělo..
Shodou okolností mám taky první dítě z jiného vztahu, jeho biootec se o něj nezajímá, za tatínka považuje někoho jiného, ale my jsme rozhodnuti mu časem pravdu nastínit, až bude sto to pochopit, tak vysvětlit..Žiju s tím, že mu to včas řeknu a nedovedu si představit, že by to bylo jinak.
Taky pro mě bylo na palici tajit bio otce, který si to přál, protože nebyla příhodná situace, aby to „prasklo“ veřejnosti a navíc, já jsem dítě mít musela, zdravotní důvody..Teď jsem ráda, že to aspoň nejbližší okolí ví, právnické otázky budu řešit později.
Samozdřejmě souhlasím s tím, aby sis to odpustila a netrápila se. Ale s takovým břemenem se prostě nejde netrápit. Začala bych to řešit nejprve s manželem, ale až tehdy, až dcera odejde z domova a začne budovat svůj vztah, svůj dospělý život. Až to vstřebá manžel, což bude pravděpodobně chvíli trvat, předala bych tuto informaci dceři. Bylo by fajn s podporou manžela. Ale nejhorší je, že nikdo neví, co tato informace s vaším vztahem udělá.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.5.11 07:23
xangel87 píše:
Co bylo, bylo…Nedokážu se představit situaci, takže nevím, jak bych se sama zachovala…
Jen se prosím potom pořádně odhlaš z emimina
tak to by bylo teda fakt dobrý odhlašuji se poctivě. Akorát až ráno jsem zjistila, že mi všechny upozornění chodily na meil, na který chodíme oba tak jsem to zrušila. Jinde už to být zaznamenané nemůže ?
- Citovat
- Upravit
9.5.11 07:30
Já jsem si říkala, jestli mám reagovat nebo ne…Je zvláštní že na témata podobnýho typu mají holky tady ve směs názor, v pohodě. Běda když tady napíše někdo o „banalitách typu dědictví, nevěra(od chlapa) a spol“…to se některý nebojí soudit vůbec.
Já tohle prostě nikdy nepochopím, nechápu jak může člověk něco takovýho udělat, nechápu jak můžeš celej život žít s někým koho si takto oklamala. Je jasný teď s tím nic neuděláš, zkazila sis život tím jak Tě to psychicky deptá.
Já Tě neodsuzuju, na to nemá právo nikdo…ale právě tím že hodně vysoký procento žen tohle dělá, tak se ani nedivim že jsem celej život na straně chlapů- je to odporný a já bych s tímhle nedokázala žít, nikdy bych mu to neudělala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.11 07:45
Teda s tím možným přiznáním jste mne vyvedly z míry, to si nedokážu představit. Jsme spolu 27 let, zničila bych tím všechno, prošli jsme spolu x krizí, ale tohle by ho zabilo. To prostě nemůžu. A s dcerou máme úžasný, kamarádský vztah, a co já vím, jak by to vzala. Něco jiného by možná bylo, kdyby se TO stalo před svatbou, a nebyla bych si třeba jistá, to se stává, že se holka rozejde s někým, pozná jiného a je těhotná, a vezmou se, ale tohle bylo plánované a moc dobře jsem věděla, co dělám. Byl to prostě podraz. Ta psycholožka mi tenkrát kladla na srdce, abych to nepoužila ani v té nejhorší hádce ( naštěstí se nehádáme, to už máme za sebou, jsme už celkem staří a těšíme se spolu na „podzim“ života )Párkrát mne napadlo, že bych HO chtěla aspon vidět, říct mu, jaká je to bezvadná holka, současně se i něco dozvědět o jeho dceři, ale nepovedlo se mi ho najít. 18 let jsme se neviděli, nevím ani, jestli vůbec žije. Viděl jí jednou, když jí bylo 6 týdnů, prosil mne, že jí musí vidět, tak jsem mu jí přivezla ukázat do parku, dal jí jednu hračku, kterou má schovanou dodnes. Před časem jsme dělaly pořádek a likvidovaly hračky, schovávaly je pro její dítě a tato je mezi nimi. Tak jak tady někdo píše, že aspon to napsat do závěti, neměla by " kdyby něco " ho šanci najít. A do Pošty pro tebe nemohu
- Citovat
- Upravit
dada1511
9.5.11 08:06
A smaž historii 
,na to jsem jednou dojela já ,i když normálně se nedíváme,kam ten druhý chodí,a ctíme své soukromí,zákon schválnosti funguje.A i když píšeš jako anonym,jetli manžel ví,že dvě a dvě jsou čtyři…
Udělala jsi co jsi musela,taky myslím,že jsi se potrestala dost.Naštěstí to „dobře“ dopadlo,jak pro manžela,tak pro dceru.A kdo ví,třeba jí to někdy řekneš,a spadne to s tebe,ale manžela bych před tímto zjištěním chránila.Muselo to být velice těžké.
- Citovat
- Upravit
9.5.11 08:06
Teda sorry, ale dle mého zakladatelka kecá, až se jí od hubičky práší 
. Slyším poprvé o nějaké vzácné „chorobě“, která páru umožní splodit jen jedno dítě… teda a těch nesrovnalostí je tu více, ale když tě to baví..... 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.5.11 08:09
Dice píše:
Já jsem si říkala, jestli mám reagovat nebo ne…Je zvláštní že na témata podobnýho typu mají holky tady ve směs názor, v pohodě. Běda když tady napíše někdo o „banalitách typu dědictví, nevěra(od chlapa) a spol“…to se některý nebojí soudit vůbec.
Já tohle prostě nikdy nepochopím, nechápu jak může člověk něco takovýho udělat, nechápu jak můžeš celej život žít s někým koho si takto oklamala. Je jasný teď s tím nic neuděláš, zkazila sis život tím jak Tě to psychicky deptá.
Já Tě neodsuzuju, na to nemá právo nikdo…ale právě tím že hodně vysoký procento žen tohle dělá, tak se ani nedivim že jsem celej život na straně chlapů- je to odporný a já bych s tímhle nedokázala žít, nikdy bych mu to neudělala.
Zkus se na to podívat i z jiné strany, v žádném případě to neberu tak, že jsem si zkazila život - tohle mne nikdy nenapadlo, a nikdy jsem toho nelitovala - protože mám z toho dceru, kterou miluji a která mi nesmírně obohatila život. Vím, že situace šla řešit čestnějším způsobem, zkusit dítě adoptovat, nebo umělé oplodnění, nebo se smířit s faktem, že budeme mít jedináčka. A tím, že ani jeden neví, tak jsem jim neublížila. Jen svému svědomí sama v sobě, ale s tím jsem do toho šla, i když jsem netušila, že to na mne zapůsobí až tak moc a těžko jsem se s tím vyrovnávala. Ale neodnesla to rodina jako taková. Je plno ženských, co se zamilují " vedle " spálí mosty, vezmou děti a jdou za svým srdcem. Ublíží tím svým nejbližším. ( nemám na mysli samozřejmě, když je chlap třeba alkoholik, to bych se sbalila taky, ale prostě stává se, že ženská ztratí hlavu, i když toho pak lituje a zboří všechno, co budovali )Já nic nezničila, přinesla jsem do našeho domova to nejcennější, co nám přineslo štěstí a radost. Ten šutr na svědomí si nesu jen sama.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Taky bych to nějak zařídila, abych otěhotněla s manželem. Já bych takhle podvést nedokázala
A to už se tu psalo, že kdyby potřebovala např. ledvinu, tak se to stejně provalí…
Taky bych se bála, že dcera to jednou zjistí sama a bude mě nenávidět, neuměla bych jí to tajit
Ale každá jsme jiná, takže neodsuzuji, jen bych s tím neuměla žít
Mě mamka řekla, že si není jistá ani u jedné z nás se ségrou, jestli jsme taťkovi - a to už jsme byly dospělé a řeknu ti, ze začátku mi to přišlo vtipný, ale pak jsem si to nějak uvědomila a není mi z toho nejlíp. Ale taťka je náš taťka a rýpat se v tom nebudu