Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odsoudíte mě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.5.11 21:47
proč odsuzovat VÍM JÁ CO JEDNOU UDĚLÁM … a myslím,že sis tu holčičku hodně vytrpěla s tím co jsi zažila 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.11 21:47
Ahoj,já osobně tě neodsoudím.Jen je pravda,že v dnešní době jsi dost na tenkém ledě,pač určení otcovství v dnešní době není nic těžkého,a může se to provalit i díky banalitě.
Přeji,aby vše zůstalo tak,jak je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.11 21:48
Neodsoudím.Největší břemeno si nesla a poneseš celej život jen ty.
Držím palce aby to nikdy neprasklo 
Není si už co vyčítat.Svim spusobem si do vaší rodiny přinesla štěstí i když né dobrým spusobem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.11 21:49
statistiky prý dokazují, že „takových“ dětí je hrozně moc…mě to procento dost zarazilo…ale chápu. já neodsuzuju…spíš si říkám, jak Ti muselo celý ty léta být…bát se, aby holka nedejbože nepotřebovala ledvinu nebo tak…tohle musí bejt na palici 
každopádně otec je ten, kdo dítě vychovává a dává mu lásku a tak…nicméně tím nechci říct, že jsem zastánkyně žen, který mají tenhle hřích…ale já prostě nikdy neumím říkat nikdy…život nám občas přichystá takový překvápka…že fakt asi nelze říct „to já bych nikdy neudělala“ 
Příspěvek upraven 08.05.11 v 21:49
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.11 21:49
Nepochopila jsem, proc jsi nemela dite s manzelem. Proc jsi s nim neotehotnela i presto, ze nechtel. Kdyz jsi otehotnela s jinym, tak si pak stejne myslel, ze je to jeho a byl asi v pohode. Tak proc ne s nim, ale s nejakym kamaradem?
Jinak je to tvoje svedomi a musis doufat, ze to nikdy neprovali treba pres nejake zdravotni problemy.
Nesoudim, kazdy sveho stesti strujcem, tobe to prineslo stesti v podobe holcicky, ale i nestesti v podobne spatne psychiky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.11 21:51
Tím, že jsem se nikdy neocitla v takové situaci, tak se neodvažuji nikoho soudit. Pokud je dceři už 18let a do této doby jsi nic rodině neřekla, tak bych dál žila s tímto tajemstvím a doufala, že se to nikdy rodina nedozví. Dcera má milující rodiče a to je důležíté.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.11 21:53
Myslím, že odosudit by tě nikdo neměl
ale jedno mi z toho příběhu nejde do hlavy… manžel dítě nechtěl, poprosila si tedy kamaráda… a pak na to manžel už nic neřekl? a proč jsi prosila kamaráda? já kdybych chtěla druhé dítě tak moc a přítel ne, prostě bych mu jen neřekla, že jsem vysadila HA, ale že bych kvůli tomu prosila kamaráda 
Každopádně na to nemysli…to by ses musela zbláznit dočista 
s tím už teď stejně nic neuděláš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
byron
8.5.11 21:59
Už je jendo, jak to tenkrát bylo, proč jsi neznásilnila manžela , pormin, nechci si z toho dělat legraci.....
Bud štastná, že máš zdravou dceru......Přeju Ti, at to nikdy nepraskne,a kdyby náhodou ano, tak at to manžel bere sportovně- nakonec on dítě vychoval, on je otec
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.5.11 22:00
Ještě jsem k tomu zapomněla dodat, že v době, když jsem zjistila, že to vyšlo napoprvé, ( nechtělo se mi do více schůzek, již jsme k sobě nic necítili, když to napíši ošklivě, tak to bylo pouze účelové, tak jsem byla ráda, že stačilo jedno setkání )tak jsem manželovi řekla, že mi selhala HA )I když druhé dítě nechtěl, tak chvilku brblal, ale řekl, že když už se stalo, kdyby to byla aspon holka…tak jsem použila malou lež, že z UZ poznali, že je to holka ( přitom to ještě poznat z UZ nešlo )tak se začal hrozně těšit. O tom, že to je opravdu holka jsem se dozvěděla až týden před porodem. A tím, že už těhotenství bylo rizikové a musela jsem ležet 4 měsíce s vypodloženou postelí, tak v té době začaly klíčit pochybnosti, že trest už je tady. Na sále jsem se první ptala, jestli je TO zdravé, a nemohla jsem tomu uvěřit, že žije, dýchá, pláče a má všechno na svém místě. Je hrozné žít s pocitem, že jste něco provedla, prakticky hrozně ublížila dvěma lidem, kteří o tom sice nevědí, ale přece…a čekat, kdy se dcerce stane něco hrozného. Když si ve dvou letech trošku rozbila hlavu, já naprosto hysterčila a už jí viděla, jak to nepřežije. Doktorka ze mně byla na mrtvici, když nás houkačka přivezla do Motola, v tu chvíli jsem jí to málem vyklopila. A když dcera měla jako malá nějakou alergii ne něco, a dělali jí zkoušky a vyptávali se, co kdo v rodině má za alergie, tak jsem to doktorce musela napsat na papírek, že dcera má jiného otce a o jeho rodině nic nevím, protože už jí bylo asi tak 5 let a slyšela by to.
- Citovat
- Upravit
8.5.11 22:04
Proc jsi si to dite neudelala s manzelem, ale s nejakym kamosem???? To mi absolutne nejde do hlavy???Manzel ocivine selhani antikoncepce spolknul{s cimz jsi pocitala}, tak proc jsi do toho tahala nekoho jineho?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.11 22:04
Ahoj,můj názor je ten,že tě nemá NIKDO právo soudit. A osobně si myslím,že pokud se z vašeho jediného setkání narodilo dítě 
,tak byl váš vztah osudový a mělo to tak být. 
Otcem je ten,který se stará a vychovává dítě.Myslím,že tvoje svědomí tě potrestalo dost Tvému mm přeji,aby se to nikdy nedozvěděl a zůstali jste šťastní 
Měla jsem štěstí,že jsme oba chtěli 3 děti a nikdy jsem ze žádného důvodu nemusela být nevěrná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.5.11 22:20
Ahoj, nesoudím tě. A netrap se! Nebo se něco změní, když se budeš trápit?
A jsi na 100%ˇpřesvědčená, že to dítě je opravdu kamaráda? Třeba je to biologicky tvého manžela a ty se 18 let trápíš zbytečně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.5.11 22:22
Holky díky moc za vaše názory, že konečně po letech mohu o tom někomu říct. Máte pravdu se správnou otázkou proč jsem musela poprosit kamaráda - to jsem zapomněla napsat v prvním příspěvku ( psala jsem to nahonem a ne v klidu, protože manžel se ve stejném pokoji ted dívá na telku a vidí mi na monitor, tak jsem to různě posunovala, když šel kolem a pospíchala )Od doktora mám potvrzené, že se ve zplození dětí k sobě s manželem moc nehodíme, nevím přesně, ale " něco " v jeho spermiích a ve mně nejde dohromady, a takovým párům se bud nepovede dítě vůbec nebo jedno. O plánovaného syna jsme se snažili 3 roky a pak se nám to povedlo až u moře. Tak proto jsem nemohla čekat, až se to náhodou povede, přece jen už mně v té době bylo 30. Když jsme zoufalý za tím doktorem chodili na různá vyšetření, tak mi to jednou o samotě nepřímo poradil. Rekl, že pokud jednou budeme chtít další dítě, tak se to zřejmě už nepovede, že bych to musela vyřešit jinak…jak píše jedna z vás, že dnes už není problém určení otcovství, tak před 18 lety to nebylo běžné, a anonymně ze slin už vůbec ne, a hlavně - nebylo a naštěstí není nejmenší podezření, tak ani důvod, aby to někoho napadlo. A jak píše jiná, o tom zdraví - tak to mi úplně zatrnulo, jelikož zrovna v té době dávali ten film Operace mé dcery, kdy se nabourali, a otec jí měl dát ledvinu a tím se na to přišlo. 10 let jsem s dcerou nevlezla do auta, a když jsme museli někam jet, tak jsem si musela vzít prášek na uklidnění. Tragédii jsem čekala na každém rohu. Do školy jsem s ní chodila do 7 třídy !! I dnes mě musí stále prozvánět, jestli dorazila kam měla, klepu se o ní víc než je zdrávo, ale už to není vyloženě ta fobie, na ní to nepřenáším, ale stále se uvnitř mučím větším strachem o ní, než jiné maminky.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky, z pochopitelných důvodů píši tento příspěvek anonymně. Jak tady v diskuzích pročítám o darování vajíček atd, tak mne to " vyburcovalo" na můj příběh, možná trochu podobný…když bylo našemu synovi 6 let, začal chodit do školy, na sídlišti měl plno kamarádů, se kterýma lítal celé dny venku, manžel měl dvě zaměstnání, abychom měli z čeho platit nájem, syna mi kvůli astmatu nevzali do školky, tak jsem s ním byla doma a „něco " mi chybělo. Moc jsem si přála holčičku, ale manžel už druhé dítě nechtěl, že se synem jsme si po zdravotní stránce užili dost,( jako miminko měl zůžení střev ) že už s ním není taková práce atd. Tak moc jsem se k tomu novému miminku upnula, že jsem " poprosila“ mého kamaráda, se kterým jsem chodila 4 roky před svatbou, pak i on se oženil. Sešli jsme se pouze jednou a já otěhotněla. Narodila se mi krásná holčička, ze které byl manžel naprosto unešený. V době našeho " plánovaného " setkání byla jeho manželka také v jiném stavu a dcera se mu narodila měsíc před mojí. ( takže má stejně staré dcery )Jelikož jsem byla doma vychovávaná stylem " na všechno se jednou přijde a pánbíček tě za všechno potrestá " tak po narození dcery jsem začala mít psychické výčitky a problémy. Měla jsem neskutečný strach ( spíš už fobii ) že mě " někdo nahoře " potrestá a dceři se něco stane, za to, co jsem provedla. Nepustila jsem jí vůbec za ruku, ruce jí myla desinfekcí stokrát denně, aby něco nechytla, když někdo blízko ní zakašlal, tak jsem na to myslela i celý den, do obchodů jí nebrala, ani do MHD. Jen čekala, co se jí stane a kdy.Prostě chudák dítě. Musela jsem začít chodit k psycholožce a brát antidepresiva, byla jsem úplně zoufalá. Jejího pravého otce jsem nikdy už pak neviděla, tak zněla dohoda mezi námi, že se k děcku nebude nikdy hlásit a já to v životě nikomu neřeknu. Holce je 18 let, a jsme normálně fungující rodina, nikdo nic netuší. Vím to jen já. Zajímalo by mně, jestli mně odsoudíte nebo ne. Dala jsem život krásné, zdravé holčičce, která vyrůstala v milující rodině, ale ve mně je to i po těch letech stále jako velké schované tabu…