Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Odsoudíte mě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
dada1511
14.5.11 13:33
- Citovat
- Upravit
14.7.11 15:25
Docetla jsem teda jen do 3. strany, samozrejme neodsuzuju, ale jedna vec mi do hlavy nejak nejde. Kdyz jste psala, ze se s manzelem k sobe „pohlavne nehodite“ a prvni dite vam trvalo 3 roky (a druhe uz se povest nemelo), tak se divim, ze vam manzel uveril, ze jste otehotnela s nim a jeste pres HA 
. Urcite si to nevycitejte, touha po diteti je silna, ale verim, ze je asi hodne tezke s takovym svedomim zit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 20:45
Nikdo by tě tady neměl soudit, jelikož moc a právo soudit má jen ten nahoře, nikoliv lidi. Dát život dítěti je dar a to vícestranný - je to dar pro rodinu, pro dítě jako takové a i pro všechny, kterým mimčo dělá radost. Výčitky ti už asi zůstanou, ale nebuď pověrčivá, nikdo tě ani jí nepotrestá. Drž jazyk za zuby a nepovol. Buď ráda, že je zdravá, všichni se milujete a jste relativně šťastní, i když ty nejsi. Užívej si to. A když na to tedy mrknu svým kritickým očkem, tak jsi vlastně nic špatného neudělala. Pravá nevěra vypadá jinak. S ničím se netrap a snaž si s ní a s celou rodinou užívat každý den.:) Buď šťastná.:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 20:47
Navíc, kdybys to přece jen řekla, tak si uvědom, že nejvíce to ublíží tvojí dceři. Je mi 19 let a kdyby tohle na mě někdo vybalil, tak přísahám, že bych si už doma nikdy nepřipadala jako doma a přišla bych si cizí. Takže to nedělej už kvůli ní. Navíc bys zbytečně poškodila sebe a zničila bys manželství a fungující rodinu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 22:12
Mondík píše:
Denies, souhlasim.
Božínku, máš krásnou fotku miminka. Upusinkovala bych ho.:-)) Už se těším až budu mít jednou svoje malý zlatíčko.:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 22:17
Denies píše:Mondík píše:Božínku, máš krásnou fotku miminka. Upusinkovala bych ho.:-)) Už se těším až budu mít jednou svoje malý zlatíčko.:-)
Denies, souhlasim
Dekuji 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 22:31
Denies je chytrá holka,samozřejmě nic dceři neříkej a manželovi taky ne,proč se trápit po tak dlouhé době,hodila bych to za hlavu,Nakonec bud ráda,že je dcera 
krásná a zdravá,bůh ví jak by to dopadlo,kdyby jsi jí měla opravdu s manželem.Cesty osudu jsou nevyzpytatelné a mělo to zřejmě tak být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 22:31
Mondík píše:Denies píše:DekujiMondík píše:Božínku, máš krásnou fotku miminka. Upusinkovala bych ho.:-)) Už se těším až budu mít jednou svoje malý zlatíčko.:-)
Denies, souhlasim
No nemáš zač, je vážně nádherná. Takový krásný uzlíček štěstí.:) Musíš na ní být pyšná.:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 22:33
boball píše:
Denies je chytrá holka,samozřejmě nic dceři neříkej a manželovi taky ne,proč se trápit po tak dlouhé době,hodila bych to za hlavu,Nakonec bud ráda,že je dcera
No vážně. Když si to postavíš na misky vah, tak mlčení jednoznačně vyhrává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 22:34
Denies píše:Mondík píše:No nemáš zač, je vážně nádherná. Takový krásný uzlíček štěstí.:) Musíš na ní být pyšná.:)Denies píše:DekujiMondík píše:Božínku, máš krásnou fotku miminka. Upusinkovala bych ho.:-)) Už se těším až budu mít jednou svoje malý zlatíčko.:-)
Denies, souhlasim
Je to moje vsechno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.10.11 22:37
Mondík píše:Denies píše:Je to moje vsechnoMondík píše:No nemáš zač, je vážně nádherná. Takový krásný uzlíček štěstí.:) Musíš na ní být pyšná.:)Denies píše:DekujiMondík píše:Božínku, máš krásnou fotku miminka. Upusinkovala bych ho.:-)) Už se těším až budu mít jednou svoje malý zlatíčko.:-)
Denies, souhlasim
To věřím.:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neřeknu
14.10.11 23:37
Anonymní píše:Dice píše:Zkus se na to podívat i z jiné strany, v žádném případě to neberu tak, že jsem si zkazila život - tohle mne nikdy nenapadlo, a nikdy jsem toho nelitovala - protože mám z toho dceru, kterou miluji a která mi nesmírně obohatila život. Vím, že situace šla řešit čestnějším způsobem, zkusit dítě adoptovat, nebo umělé oplodnění, nebo se smířit s faktem, že budeme mít jedináčka. A tím, že ani jeden neví, tak jsem jim neublížila. Jen svému svědomí sama v sobě, ale s tím jsem do toho šla, i když jsem netušila, že to na mne zapůsobí až tak moc a těžko jsem se s tím vyrovnávala. Ale neodnesla to rodina jako taková. Je plno ženských, co se zamilují " vedle " spálí mosty, vezmou děti a jdou za svým srdcem. Ublíží tím svým nejbližším. ( nemám na mysli samozřejmě, když je chlap třeba alkoholik, to bych se sbalila taky, ale prostě stává se, že ženská ztratí hlavu, i když toho pak lituje a zboří všechno, co budovali )Já nic nezničila, přinesla jsem do našeho domova to nejcennější, co nám přineslo štěstí a radost. Ten šutr na svědomí si nesu jen sama.
Já jsem si říkala, jestli mám reagovat nebo ne…Je zvláštní že na témata podobnýho typu mají holky tady ve směs názor, v pohodě. Běda když tady napíše někdo o „banalitách typu dědictví, nevěra(od chlapa) a spol“…to se některý nebojí soudit vůbec.
Já tohle prostě nikdy nepochopím, nechápu jak může člověk něco takovýho udělat, nechápu jak můžeš celej život žít s někým koho si takto oklamala. Je jasný teď s tím nic neuděláš, zkazila sis život tím jak Tě to psychicky deptá.
Já Tě neodsuzuju, na to nemá právo nikdo…ale právě tím že hodně vysoký procento žen tohle dělá, tak se ani nedivim že jsem celej život na straně chlapů- je to odporný a já bych s tímhle nedokázala žít, nikdy bych mu to neudělala.
Rozumím Ti. Stalo se mi něco podobného. Mám dítě s manželem a pak ještě jedno, jehož biologickým otcem manžel není. Ale nemůžu říct, že by manžel nebyl otcem tohoto dítěte. Byla jsem nevěrná, protože jsem se zamilovala do jiného, přesto jsem ale muže neopustila. Ten (snad) nic netuší. Když jsem přišla s tím, že jsem těhotná (HA neberu, takže možnost, že se to stane byla i dřív, přesto vím jistě, že manželovo to není), tak byl muž překvapený, ale ani na minutu jsme neřešili otázku, jak, proč to přišlo a zda vůbec to dítě chceme. Řešili jsme dokonce i genetiku, protože se v rodině objevují jisté rizikové nemoci. Tam jsem prvně zalhala, když se mě sestra ptala, zda je dítě manželovo. I když, prvně vlastně ne, ale to je jedno.
Dítě se narodilo, tatínek si ho pyšně choval na sále, odvezl z porodnice, vozí kočárek…ano, je jeho tatínkem na plný úvazek. Stará se, bojí se o něj, živí ho… A ten druhý? Ví o svém dítěti vše. Zná ho, vídá ho, jsme v kontaktu. Vztah pokračuje, ale už není „intimní“, už spolu nespíme. Uvažuji, že rodné číslo biologického tatínka napíšu někam, kde ho neztratíme, aby ho jednou, až naše dítě vyroste a případně se i dozví, že má tatínky dva, mohlo třeba právě podle toho rodného čísla najít…
Bojím se, že to jednou praskne, že tím ublížím všem kolem sebe. Ubližuji vlastně i biologickému otci, protože se ke svému dítěti nemůže veřejně znát. Ubližuji i sobě tím strachem. Ale jednoho nelituji. Nelituji, že jsem se rozhodla si dítě nechat. Víc bych litovala, kdybych šla na potrat, to bych si neodpustila.
Zakladatelko, díky za tento příspěvek, ukázala jsi mi, jaká cesta mě může čekat, nebo asi i čeká. Strach, obavy, ale i radost. Přeji Tvé dceři, aby byla v životě šťastná a nikdy nepotřebovala zažít podobný strach, jaký zažíváme my. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jenže chlapi to takto nedělají,oni mají milenky,které jsou svobod. matkamy.V mém okolí jsou min. dvě takové svobodné,jedna má 12 leté dítě,druhá 3 leté.Otcové těchto dětí jsou ženatí muži,kteří mají „doma“ 2-3 děti,jejich manželky se to taky nikdy nedoví,snad.
Pravda,ten jeden chodí do teď často na „ryby“
Takže žádná manželka si nemůže být stoprocentně jistá,kolik dětí vlastně její partner má.