Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ojedinělý výprask ve výchově
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.1.24 19:50
@Petr-33 píše:
A co když puberťák třeba pošle rodiče do p*či? Je jasné, že něco selhalo ve výchově dřív. Ale prostě stát se to může. A říct mi tohle do očí kdokoliv, nebo by se ke mně choval tímto způsobem, tak ji má a druhou dostane od dveří ani nemrkne.
Ale tohle je svým způsobem specifická situace. A taky může být všechno v pohodě, jen prostě v partě je to nějaký hec, nebo tak. A jak se říká, na hrubý pytel, hrubá záplata.
Ja kdyz sem se zamýšlela, kdy ma telesny trest nějaký smysl, tak tohle je asi opravdu jedna z mála situací, kdy je „jedna výchovná“ ma smysl ve smyslu, ze to toho drzeho pubertaka opravdu zaskočí, že tohle bylo pres vsechny meze a ani zakaz elektroniky a vyklizeni sklepa to nevyzehlí 
( nehlede na to, ze při takovém „utoku“ bych na protiutok nejspi zareagovala bezděčně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.24 19:53
@Anonymní píše:
Ne, to vubec, propanajana.Jen me zajímáji názory at už pro nebo proti..
Prosim, tyhle typy reakci sem ne. To je zbytečne. Dekuju.
Tak mu řekni, že pokud udělá nějakou chybu, jestli mu také pomůže, když mu dáš pěstí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.24 19:56
@Mar__tanka1983 píše:
Ja kdyz sem se zamýšlela, kdy ma telesny trest nějaký smysl, tak tohle je asi opravdu jedna z mála situací, kdy je „jedna výchovná“ ma smysl ve smyslu, ze to toho drzeho pubertaka opravdu zaskočí, že tohle bylo pres vsechny meze a ani zakaz elektroniky a vyklizeni sklepa to nevyzehlí
Já kdysi jako dítě nerada udělala takový průšvih. Rodiče mě nikdy nebili, ale tehdy jsem od mámy dostala takovou facku, že jsem málem druhou vzala o zem. Sice to nic na mém uvědomění nezměnilo, ale jednu věc to změnilo. Mámy jsem se pak fakt bála. To byl jediný výsledek výchovné facky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.24 20:03
@Anonymní píše:
Holky,
Tak jak byste s tou krádeži reagovali vy?
I přes vysvětlení proč to udělalo, co je k tomu vedlo a tak..A udělali by to?
Po vysvetleni bych nejspis synatora „za ucho“ odvedla do obchodu, aby se omluvil, ukradenou vec zaplatil z vlastni kasy a cestou domu bysme to vzali okolo squatu místních fetek, ze jestli v takovem jednani hodla jeste nekdy pokracovat, at si prohledne sve pristi bydliště 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.24 20:15
@Kipa22 píše:
Já kdysi jako dítě nerada udělala takový průšvih. Rodiče mě nikdy nebili, ale tehdy jsem od mámy dostala takovou facku, že jsem málem druhou vzala o zem. Sice to nic na mém uvědomění nezměnilo, ale jednu věc to změnilo. Mámy jsem se pak fakt bála. To byl jediný výsledek výchovné facky.
Jak se „nerada“ pošle máma do pi*či?? ze se u nas mluvi slusne, ví náš syn už tak od dvou let. Prubezne ho na to upozornuju, kdyz zaslechnu nějakou nevhodnost. Muže bych za takovou přímou urážku pravděpodobně vyhodila z bytu a sla si stahnout rozvodové papíry
Vzhledem k tomu, ze syna jinak nikdy nebiju, fyzicke tresty neuznavam, tak at se klidně v tomto případě bojí, ze pokud si na me znovu otevre timto způsobem ústa, tak může pocitat s ostrou odezvou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.24 20:46
A jak řešíte, když děcko naprosto dává volný průchod svým emocím? A teď myslím emoce jako je vztek, agresivita a podobné negativní emoce. Tohle je něco, s čím asi bojuje poměrně velká část dospělé populace - jak zvládnout své emoce. Jak motivovat agresivní dítě k tomu, aby s agresí přestalo, protože tímto způsobem chování rozhodně nedosáhne svého? Kdysi se to řešilo systémem pár facek a běž do svého pokoje a vrať se, až se uklidníš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.24 20:53
Kdybych měla na své dítě vztáhnout ruku, tak jedině v případě, kdyby nepomohla domluva a bylo by třeba ještě drzé a tu samou věc ( třeba zmíněná krádež ) by udělalo po několikáté… Klidně mě za to ukamenujte, ale je to tak. Dítě si z rodiče nemá dělat blbečka, a má poslouchat! Jinak samozřejmě mám raději komunikaci, a věnovat se dítěti. Aby si to zase někdo nedomyslel že jakmile dítě něco vyvede, okamžitě jedna přiletí. To dělají jen slaboši…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.24 21:23
@Petr-33 píše:
A jak řešíte, když děcko naprosto dává volný průchod svým emocím? A teď myslím emoce jako je vztek, agresivita a podobné negativní emoce. Tohle je něco, s čím asi bojuje poměrně velká část dospělé populace - jak zvládnout své emoce. Jak motivovat agresivní dítě k tomu, aby s agresí přestalo, protože tímto způsobem chování rozhodně nedosáhne svého? Kdysi se to řešilo systémem pár facek a běž do svého pokoje a vrať se, až se uklidníš.
Naucit dite tyto emoce zvladat, nikoliv je fackama udusit. To pak vylezou jinde a mnohem hůř 
Syn kdyz míval tyhle stavy, učila jsem ho dýchat, zavrit oci a vedome se zklidnovat. Nepamatuju si, kolik mu v te dobe bylo…ale jako malej i „upadal do tranzu“, kdyz se treba neceho lekl, kdyz se vztekl, zapominal dýchat. Jednu dobu mu pomahalo si jakoby hladit krk (vzteky se mu zužovalo hrdlo). Taky vzteku predchazet, mluvit o stresujicich situacich dopředu.
Bylo toho hodne. Ucil se tyhle emoce zpracovavat, no, rok, dva? Tri? Vejpraskem to fakt nevyřešíš 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.24 22:49
@Liberalissima píše:
@Mar__tanka1983 to je dobré, kdy jste s tím tak začínali?
Urcite jeste ve skolce, ale uprimne, uz si to přesně nepamatuju. Zacinali jsme okolo čtyř let, bych tak řekla?
Prvni vlastovky i driv, ale nejaky cas trvalo, nez pochopil, co po nem vlastně chci. Taky treba pomahalo mluvit na nej potichu, pak nemel tolik tendence vřískat. Jeden čas byly věty „nekřič na ne, ja na tebe taky nekricim“, „nerozumim ti, kdyz kricis“ a " nadech, vydech", „Honzo, dejchej“, počítání a podobný, na dennim pořádku. Vlastne jsem se tehdy dost naučila zklidnovat i sama sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.1.24 00:12
Mám v pěstounské péči chlapečka, který byl týraný. Diagnostikovaný má syndrom týraného dítěte. Následkem týrání bývá vztek, strach, panika, agrese, neschopnost navázat se na pečující osobu, zkoušení pečující osoby, která mu dává najevo, že ho má ráda a to až do takových rovin, že je to k zbláznění - trhání lišt od koberců, trhání tapet, strhávání záclon s konzolí, vylévání šťáv do hraček, oleje do koberců, jaru také, vylití všech šampónů a mycích prostředků do vany, počůráváním matrací (jednou za den počůral tři, vytrhávání molitanu z matrací, až vznikl kráter o průměru 30 cm atd. A teď? Bít ho? Co tím dosáhnu? Jeho bili tak, až mu lámali kosti, kopali ho do hlavy, pálili cigárama. Přesvědčím ho akorát, ne že jsem svi. ně, takto ty děti neuvažují, ale že on je tak špatný, že si nic jiného nezaslouží, s tím k nám přišel. Kdykoliv upadl, byl malý, měl záchvat paniky, jak je zlý, že si to zaslouží. Takže bití by ho akorát psychicky zničilo. Udělala bych z něj psychiatrického agresívního pacienta. Já vím, že toto je extrémní případ, ale bití nic dobrého, než strach, nepřinese. Zatla jsem zuby a chodila mu říkat, že i kdyby zničil celý byt, já ho miluju a milovat budu, že vím, že je hodný a milý kluk, jen je schovaný někde uvnitř a až na mě vykoukne, to bude skvělé. Trvalo to skoro 2 roky každý den. Dnes byste mi nevěřili, je to milující hodný kluk a ve škole ho chválí, jak je hodný a slušný.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
