Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
Však ještě nikdy nedostali, tak jaké pravidelně? Prave by dostali opravdu ojediněle.
Pardon, asi ma chyba, špatně jsem to objasnila.
No tak to bych ti bez ironie skutecne prala, aby ta pubertalni drzost tedy byla tak ojedinela
Ono i tam, kde jsou fyzicke tresty povolene, to ma nejake mantinely. Jasny mantinel je intenzita, napriklad zanechat na diteti nejaky fyzicky nasledky, modriny apod. A dalsi mantinel je mimo jine vek ditete. Pod dva roky a nad dvanact let by dite v bezne rodine o fyzickem trestu nemelo ani slyset. Tj. byva bezne, ze jeste dnes starsi batole dostane vyjimecne na zadek. Ale bit pubertaka je proste uplne mimo. Tam uz to zavani nejakou patologii v rodine.
Proto jsem reagovala tak, jak jsem reagovala. Jinak znovu opakuju - fyzicke tresty prinaseji same spatne veci, strach, uzkost, nulovy vztah s rodici. A k dobremu chovani nevedou. Vzdyt je to viditelne i ve skolach, nejproblematictejsi zaci jsou dost casto ti, co jsou nejvic biti.
@Keyllah píše:
tak já jsem to pochopila tak, že ještě nikdy nedostaly, ale bavili se s chlapem a ten přiznal, že si dokáže představit, že by v případě velkého excesu dítka mu švihl. Podle čeho soudíš, že se děti chovají dobře, jinak by je otec zmlátil?
No třeba proto, že v úvodním příspěvku zakladatelka píše, cituji:
„Ale zároveň ma takovou přísnou a pevnou ruku.“
Těžko říct, co si pod tím přestavit ![]()
Nečtu ty 4 stránky tak pardon, vidím ze diskuze se zvrtla😅 ale jen odpovím na mem příkladu - Tata byl v dětství bit jak žito, obrovsky ho to poznamenalo a za cele dětství si nepamatuju, ze by na mě vztahl ruku. U sourozenců nevím, jsem výrazně nejmladší, takže si to nepamatuji. U nas “trestala” mama. Velmi zřídka, ale placla nas.
Ale vím, ze jednou mi dal na zadek, byla to mnou cílená provokace, ještě teď si pamatuju jak chtěl, abych si uklidila pokoj a já mu furt jen říkala, ze co s tím jako udělá, ze se mi nechce. No a jemu ruply nervy, dal mi a já jsem ještě hodinu fnukala a uklizela u toho. Hrozne nepříjemná situace, definitivně se mi vryla do paměti. Tata se mi pak omlouval, to taky vím.
Už nikdy mi pak nedal, žádným způsobem. Ale tím jak extrémně vzácné to bylo mi to zůstalo v hlavě. Nemyslim si, ze bych tím byla poznamenaná, na druhou stranu bych byla raději řekla, ze tata to uměl vždy vyřešit bez násilí. 🤷♀️
@Hibou píše:
No třeba proto, že v úvodním příspěvku zakladatelka píše, cituji:
„Ale zároveň ma takovou přísnou a pevnou ruku.“
Těžko říct, co si pod tím přestavit
ale 10krát tu napsala, že k tomu nedošlo, že se bavili hypoteticky do budoucna ![]()
@Hibou píše:
Dítě potřebuje k seberealizaci mobil?![]()
Křik je další forma rodičovského selhání.Ha, nejsi náhodou puberťák, který někomu ukradl mobil, a teď přemýšlíš, jestli tě má otec rád, i když tě za to zbije???
Jsem matka deti ![]()
@Hibou píše:
No třeba proto, že v úvodním příspěvku zakladatelka píše, cituji:
„Ale zároveň ma takovou přísnou a pevnou ruku.“
Těžko říct, co si pod tím přestavit
No právě. Nějak si neumím představit, jak ten tatínek, co na děti nekřičí, nemlátí je a nezastrašuje takhle racionálně přemýšlí o situacích, kdy by jim dal výprask. Nějak mi to moc nesedí.
@Keyllah píše:
tak já jsem to pochopila tak, že ještě nikdy nedostaly, ale bavili se s chlapem a ten přiznal, že si dokáže představit, že by v případě velkého excesu dítka mu švihl. Podle čeho soudíš, že se děti chovají dobře, jinak by je otec zmlátil?
Přesně tak.
@Anonymní píše:
Seberes mobil.
Křičení považuji za podobné rodičovské selhání a mobil nebereme. Maximálně vypneme wifi nebo zabavíme ovladač k xboxu
Všeobecně ale my jdeme spíš cestou pozitivní motivace. Funguje to lépe.
@Anonymní píše:
Ahoj,toto téma mi leží dlouho v hlavě. Povídali jsem si s mým mužem o výchově. Můj muž je hodný, tolerantní, pro každou srandu s dětmi. Ale zároveň ma takovou přísnou a pevnou ruku. Jeho názor mi tak vrtá hlavou.
Já se bojím, ze se dite pak uzavře před rodiči a tak..zajímá me vás názor. Jasne, ze se nebudu řídit podle rad z intertneru, jen mě zajíma, jak to vnímáme vy.
Prijde mu správne dat dítěti ojedinělý vyprask při velkém průšvihu. Příklad třeba krádež v obchodě. Ze ho proste za to seřeže. S tím ze si nim pak promluví, vysvětli, ze ho ma rad.8
Jak rikam je dost tolerantní, ale když by něco přesahovalo delší dobu, je názoru, ze vyprask.
To same i pro pubertální drzost jednu výchovnou.
Pro mě to je nepřijatelné, hulvátské a naprosté selhání výchovy, mlátit slabšího, bezbranného ve jménu „výchovy“.
Takový chlap by zasloužil nakopnout do kulek… ![]()
@Keyllah píše:
ale 10krát tu napsala, že k tomu nedošlo, že se bavili hypoteticky do budoucna
Jsem rada, ze to bylo k pochopení.
@Anonymní píše:
Nečtu ty 4 stránky tak pardon, vidím ze diskuze se zvrtla😅 ale jen odpovím na mem příkladu - Tata byl v dětství bit jak žito, obrovsky ho to poznamenalo a za cele dětství si nepamatuju, ze by na mě vztahl ruku. U sourozenců nevím, jsem výrazně nejmladší, takže si to nepamatuji. U nas “trestala” mama. Velmi zřídka, ale placla nas.
Ale vím, ze jednou mi dal na zadek, byla to mnou cílená provokace, ještě teď si pamatuju jak chtěl, abych si uklidila pokoj a já mu furt jen říkala, ze co s tím jako udělá, ze se mi nechce. No a jemu ruply nervy, dal mi a já jsem ještě hodinu fnukala a uklizela u toho. Hrozne nepříjemná situace, definitivně se mi vryla do paměti. Tata se mi pak omlouval, to taky vím.Už nikdy mi pak nedal, žádným způsobem. Ale tím jak extrémně vzácné to bylo mi to zůstalo v hlavě. Nemyslim si, ze bych tím byla poznamenaná, na druhou stranu bych byla raději řekla, ze tata to uměl vždy vyřešit bez násilí. 🤷♀️
jakože táta je v tomto příběhu ten špatnej?
a lepší by bylo, kdyby tě třeba nechali o hladu tak dlouho než to uklidíš,
za mě jsou i daleko horší tresty, které mohou dítko poznamenat, než dostat jednou na zadek ![]()
@unuděná píše:
Křičení považuji za podobné rodičovské selhání a mobil nebereme. Maximálně vypneme wifi****nebo zabavíme ovladač k xboxuVšeobecně ale my jdeme spíš cestou pozitivní motivace. Funguje to lépe.
a není to v důsledku to stejné, jen alibisticky řečeno jinak? ![]()
@unuděná píše:
Křičení považuji za podobné rodičovské selhání a mobil nebereme. Maximálně vypneme wifi nebo zabavíme ovladač k xboxuVšeobecně ale my jdeme spíš cestou pozitivní motivace. Funguje to lépe.
Ano, ale je to trest.
Ano my taky se snažíme o pozitivni motivaci, ale bavili jsme se, ze i tohle kdyby bylo potřeba, tak muže proběhnout na zadek …
@Keyllah píše:
a není to v důsledku to stejné, jen alibisticky řečeno jinak?
Jako že omezení osobní zábavy je stejný trest, jako dát dítěti na zadek? To snad nemůžeš myslet vážně ![]()