Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Mariane.B píše:
Proč?
Přepsala jsem se, opravila jsem to na zakladatelčinu sestru.
@Russet píše:
A kdo za to může? Prezident? Ufoni? Byla jeho ženou, 50% leží na ní.
Ale zdaleka ne. 50 % no jistě.
když jeden obelže partnera a odejde za novým, nemusí na tom mít původní partner žádnou vinu.
@truelly píše:
Ale zdaleka ne. 50 % no jistě.když jeden obelže partnera a odejde za novým, nemusí na tom mít původní partner žádnou vinu.
Ty jsi jim u toho svítila? Že víš, jak to bylo.
Znám jeden případ velmi podrobně. Proti velmi snaživé nastavovačce neměla manželka šanci. Do té doby než se na scéně objevila ona, příkladné manželství…
A o případech Nečas nebo Vojtek jsi neslyšela ![]()
@truelly píše:
Znám jeden případ velmi podrobně. Proti velmi snaživé nastavovačce neměla manželka šanci. Do té doby než se na scéně objevila ona, příkladné manželství…
A o případech Nečas nebo Vojtek jsi neslyšela
Slyšela, ale nesvítila jsem jim doma v ložnici. Příkladné manželství
![]()
@Russet píše:
Slyšela, ale nesvítila jsem jim doma v ložnici. Příkladné manželství![]()
![]()
To, že tys něco nezažila, neznamená, že to někdo nemůže mít jinak ![]()
@truelly píše:
To, že tys něco nezažila, neznamená, že to někdo nemůže mít jinak
Hele, zvenčí může vztah připadat příkladně a kdo ví, co se děje uvnitř. Vojtek opustil ženu v těhotenství, dost odporný čin, ale kdo ví, jak dlouho už měli problémy…
Zakladatelko, u vašeho rozhovoru jsem nebyla. Nevím jak byl veden a jaký tón hlasů byl použit..
Akw: to že ty si myslíš, že na místě tvé sestry bys měla jiné chování je směšné. NIKDO neví jak by se na místě tvé sestry cítil a zachoval. Pokud to sám nezažil.
Obhajujes se tím, že máš taky 2 máje děti, ale že ty pracujes, tak by to nebyla tragédie… A to že tvá sestra se stará o děti a nepracuje je špatně??
A kdo ti hlídá děti, když pracuješ? Manžel ti nepomáhá? Že jsi tak vysmátá, kdyby tě manžel opustil a šel za jinou… ![]()
Další věc… Víš co jsou fáze smutku? Asi nevíš. Jinak bys tuhle diskuzi nezakladala…
A další vec. Myslím že doktor Honzak je dost známý, radim si přečíst jen jeden článek, kde popisuje, jak má vliv psychika a zdraví. A že je prokázané, že když v době někdo něco dusi, tak je to špatně.
Takže ač ty jsi jiná povaha a nemáš pořádnou empatii, tak ok. Ale ber to tedy alespoň z jiného hlediska a to prostě z psychologického.
Dovolila jsem si zkopírovat. Ať si zakladatelka počte a trochu pochopí… Když není taková empaticka a po 3 měsících by už asi její sestra měla chodit na rande a smat se na každého… ![]()
První fází je popírání – v této fázi spolu bojuje hlava a srdce. Ještě nechceme uvěřit tomu, že se něco zásadního skutečně stalo a změnilo.
Druhou fází je hněv – je lhostejné, na koho se náš hněv a vztek zacílí a proti komu se obrátí. Hledáme viníka mimo nás samotné.
Třetí fází je smlouvání – zdánlivě se v ní vracíme o stupeň níže. Snažíme se zaměřit pozornost na to, jak bychom docílili původního stavu.
Následuje fáze deprese – může se projevovat pocity bezmoci, únavou, nedostatkem energie, plačtivostí nebo problémy se spánkem. Tato fáze stojí mnoho sil a energie, protože v ní svádíme boj o samotné bytí.
Závěrečnou fází je smíření – teprve zde jsme změnu schopni přijmout a smířit se s ní. Začínáme pomalu odkrývat, co nám vzala a co přinesla.
Smutek a truchlení je bytostně neuchopitelné a zcela individuální. I proto ne každý prochází jednotlivými fázemi v tomto pořadí. Někdy se dokonce stane, že se fáze prolínají.
Nicméně to, že si uvědomíme, jak se cítíme a ve které fázi se nacházíme, nám může usnadnit orientaci ve vlastním nitru. A lépe pochopit, čím mohou procházet naší blízcí nebo dokonce celá společnost.
V žádném případě se neomlouvej. Měla by se ti omluvit ona za tu svoji sobeckost. Ty jsi tu byla pro ni, byla jsi ji oporou a ona se zachová takhle hnusně. Já bych se teda neomlouvala.
Nojo no, každej jsme jinej. Já jsem vždycky žila tak, abych případně děti uživila sama a i když by mě to určitě zasáhlo, chovala bych se na venek tak, aby spíš ten chlap viděl, o co přišel než abych fňukala. Ale třeba se tak před ním chová, ale bokem potřebuje někoho, u koho se vykecat. Tři měsíce nejsou zas tolik. Takže jo, třeba bych se úplně neomlouvala, ale napsala bych, jestli se nechce stavit na kafe.
@Anonymní píše:
Sestra momentálně prochází těžkým obdobím, její muž od ní odešel za milenkou.. Která je shodou náhodnosti moje známa, sestra to nese těžce, mají spolu dvě děti 3 roky a 12 měsíců. Hodně se ale upnula na mě, já už toho mám dost, pořád musím poslouchat jak je hrozná chudinka, jak se jí rozpadl život, jak je na všechno sama. Mě tohle už fakt nebaví, když se snažím zavést řeč jinam tak se ségra stejně hned vrátí k sobě. Před týdnem byla neteř poprvé u svého otce na pár hodin, byla tam s nimi i jeho přítelkyně s čímž sestra nepočítala. Ona si poručila že si nepřeje aby se s ní děti stýkali, pak si ke mně šla stěžovat a když jsem jí řekla že s tím už nic nezmůže a ať se už pokusí dát dohromady a tolik se nevyžívat v roli chudáka... Tak na mě začala ječet, jak jí vůbec nechápu, že já jsem si to nezažila tak ať držím hubu. A pak mi ještě jak malému decku zakázala abych se bavila s tou ženou, řekla jsem jí že to je jen moje věc s kým se budu bavit. No přešel ten týden a zatím jsme spolu nemluvili ani si nepsali. Nevím jestli se jí mám omluvit, zní to hrozně ale bojím se když to udělám vše se vrátí do starých kolejí a to už nevydržím.
Ze tohle metaji po zakladatelkach diskuzi mistni hvezdy je jedna vec, ale stekat takovou povyseneckou blbost na vlastni sestru? ![]()
Proc ti zakazala se bavit s milenkou jejiho muze? Ty se s ni bavis?
Až Ti bude v životě hodně zle a budeš na dně, tak si vzpomeň. Snad taky nebudeš "obtěžovat " lidi svými problémy
chudák sestra
Myslím, že jsi pěkně sobecká a do sebe zahleděná…píp.
3 měsíce jsou strašně krátká doba, sestra je toho plná, zhroutil se jí celý svět, představa rodiny a budoucnosti. Sama mám děti úplně ve stejném věku, neumím si to vůbec představit, co je to za bolest.
Snad sestra najde lepší oporu než jsi Ty.
Tři měsíce jsou hodně ale hodně málo na to aby se člověk začal chovat “normálně”. Vždyť se tvojí sestře zhroutil celej život.
Míra empatie a podpory je rozhodne na místě! Na druhou stranu jestli čtyřikrát do týdne posloucháš hodinové nářky já chápu, že je toho moc. Ona ta podpora od určité doby není o tom dělat jen vrbu. A podporovat dotyčného v jeho trpění. A že se v tom dokáže někdo slušně zacyklit. A tady se potom nabízí otázka, jak dlouho je na místě být vrbou. Obětovat desítky hodin měsíčně dokola tomu samému a nevidět absolutně žádný posun. To ani ve výsledku žádná pomoc není.
Já bych teda v tuto chvíli sestře podporou byla. Nijak na ní netlačila. Ale pomalu jí začala směřovat k nějakému posunu. Nabídla bych společné aktivity. Probrala s ní možnosti budoucího fungování s exmanželem. Ale pokud by se její stav nezačal postupně zlepšovat. Tak bych jí též řekla, že takto to dál nejde. A bude třeba najít nějakého terapeuta. Ještě k reakci zakladatelky. No ono taky záleží co rozchodu předcházelo. Možná je to vyvrcholení něčeho co se sestrou řeší roky. Možná je sestra prostě ten typ co vše řeší neustále dokola a dokáže se v tom vrtat roky. To bych i chápala, že jí tady ta trpělivost došla rychle. Ono ne vždy je vše černobílé. A ze zkušenosti vrba, která byla vrbou hodně dlouho a dojde jí síla… bývá vždy za tu špatnou.
Ale vrátím-li se k původnímu dotazu. Tak ano tři měsíce jsou hodně krátká doba. Tady ještě jedou emoce naplno. A vzchopit už se v takové situaci dokáže málokdo.
Takže omluvila bych se. Ale zároveň nastavila pravidla pomoci takové, jaké jsem schopna poskytnout.